Jaro bez ambic, ale s chutí

Tak nějak už mám rozmyšleno, kam se letos vydám za závoděním.
Vzhledem k málo kilometrům, které mám dosud naběháno, bude moje jarní závodění bez jakýchkoli ambic na zlepšení časů, zvýšení kilometráže nebo překonání nějakých nepochopitelných vzdáleností.

Jsem přihlášený na půlmaraton v březnu do Prahy, dokonce mi zbyla registrace i na celý maraton v květnu v Praze. (loni jsem se odhlásil a registraci úspěšně převedl na rok 2012). No na půlmaratonu to chci dotáhnout pod 2 hodiny; na čas pod sto minut z roku 2010 můžu zapomenout. A na maratonu budou asi chodecké vložky, protože teď si neumím představit, že bych takovou vzdálenost uběhl. Takže 4:30? To by bylo fajn..
Ono vůbec je otázkou jestli se teď, kdy se při výbězích (pouze 1-2 krát týdně!) nenutím do vyššího tempa, má cenu vůbec na tyhle akce vydávat. Nějak se mi teď nechce běhat rychleji, než je pro mě příjemné. Ono při mé postavě (almost 90 kg!) to ani jinak nejde :-)

Ale je to u mě už taková tradice: na půl-PIM jsem si odbyl premieru už v roce 2004 a PIM byl můj první maraton v 2010. Prostě si je zkusím zaběhnout tak, aby mě to bavilo.
Určitě se na jaře ještě podívám za hranice na nějaký půlmaraton, ať už ve Marktredtwitz nebo někde jinde..

To na podzim už je to jiné! Po třech účastích na Baroko maraton v Plasích na půlmaratonu se chci přihlásit na celý: tedy 42 km v kopcích, lesních pěšinách. 700 m převýšení! To už je cíl jako hrom, ne? Vzhledem k tomu, že dosud běhám pouze po silnicích a cyklosteskách, to bude úplně něco nového. Plánuju v květnu zakoupit krosové boty a "vrhnout" se trochu do lesa..
Ale to je ještě daleko. Třeba si to po Žebrácké 25, kde jsem loni doslova vyhořel, rozmyslím.. Prostě jsem a budu stále ve střehu :-)

Takže vzhůru do pobíhání.