pátek 25. května 2012

Předběhnout olympijskou vítězku

Už podruhé jsem se zúčastnil NOFI Lauf, tedy 3. Nordoberpfälzer Firmenlauf 2012. Akce pro firmy z tohoto bavorského regionu a jejich zaměstnance. My jsem se přifařili k našim kolegům ze SRN.

Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)
Fitteste Firma
V cíli radler, chilli con carne, společné firemní foto, stihl jsem si i vyfotit legendu Heike Drechsler! (pro mladší ročníky více zde)

Heike Drechsler
Čas nakonec super, cca 550. místo z 3550 startujících. Moc hezká akce.
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)


A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.

čtvrtek 17. května 2012

Hraniční vzdálenost

Mám za sebou třetí maraton. Ještě v zimě jsem myslel, že bych ho mohl dát za 4:30, na jaře jsem začínal doufat ve 4:20. No skutečnost byla úplně jiná: 4:40. A byl jsem rád, že jsem se do cíle dostal.

Vše bylo ok, naběháno tak akorát, počasí nádherné, teda alespoň co se pražského maratonu v květnu týká. 6 minut po startu jsem se vydal na trať a až do cca 27 km jsem si to docela užíval. Tady jsem začal cítit, že to není ono. Na 30. km mi tak nějak pomalu "došlo" a nechtělo se mi najednou dál. Unavenej, trocha křečí do lýtka a od 35. km už jsem hodně chodil. Hlava nechtěla.
Občerstvovačky jsem protahoval chozením, tablety proti křečím jsem někde vytrousil, hroznový cukr mi nedělal dobře na žaludek, stejně jako jeden gel, co jsem si táhl sebou. Ten jsem dokonce zahodil, protože jsem ho do sebe nějak nemohl dostat.
Bylo pro mě hrozně těžké se nakonec alespoň proběhnout cílovou Pařížskou a do cíle doklopýtat a alespoň si v cíli plácnout s Capalbem, kterej tam na nás odpadlíky trpělivě čekal a děkoval.

Prostě posledních deset km jsem řešil myšlenku, jestli má cenu se na start maratonu ještě kdy postavit.
Vypadá to, že v mém případě nejsem na maraton stavěný.

V týdnu jsem si řekl, že bych se na to měl trochu podívat, zkusit něco najít z mezičasů. Vyhledat nějaké tabulky, prediktivní kalkulačky..

Tady jsou například moje časy najednotlivých desítkách:

Distance RealTime Time/10 km min/km
10 km 0:56:48 0:56:48 5:41
20 km 1:55:29 0:58:41 5:46
30 km 2:59:45 1:04:16 6:00
40 km 4:19:09 1:19:24 6:29
42 km 4:39:19 0:20:10 6:37

No, možná je první polovina trochu "přepálená" a hlavně prvních 10 km jsem měl běžet trochu pomaleji, ale nemyslím si, že by v tom byl největší problém..
Mezičas na 30. km je už dost ovlivněný "rupnutím"  někde na  27, km..
Čas na 40. km je už tragédie a urazit posledních 2,2 km za 20 minut i s proběhnutím celé Pařížské?
To už není ani na okomentování.
No vyšlo mi z toho, že na maratonskou vzdálenost prostě nemám. Těch 30 ještě umím, ale maraton?..

Tak jsem se vrhnul na prediktivní kalkulačky podle časů:
(podle http://www.runworks.com/calculator.html a http://runningtimes.com/Article.aspx?ArticleID=6765)
Takže:


aktuální čas 1/2maraton předpověď maraton předpověď maraton skutečnost maraton
jaro 2012 1:50:00 3:49:00 3:54:00 4:40:00
podzim 2010 1:45:00 3:39:00 3:43:00 4:01:00
jaro 2010 1:40:00 3:29:00 3:32:00 4:15:00

Podle zaběhnutého půlmaratonu před maratonem bych měl vždy zaběhnout lépe, než se pak ve skutečnosti stalo. A kdyby to bylo o málo. Ale 2x to bylo o tři čtvrtě hodiny!
Pouze v Drážďanech na podzim 2010 to bylo jen v uvozovkách o cca 15 minut. Jenže tam mi všechno vyšlo. A stejně jsem kalkulovanému času ani nepřiblížil.
No ale dost teorie a omlouvám se, že by to mohlo vypadat na samé stížnosti.


I přes to, co jsem tady napsal, jsem si totiž letošní pražský maraton prvních 30 km neskutečně užil.
Těch posledních těžkých 12 km prostě asi občas k maratonu patří. Je to asi stejné jako v životě.
Podle přísloví: "Když tě někdo kope do zadku, znamená to, že jsi vepředu.." je zkrátka nutné občas dostat nakopáno :-)

Bylo zkrátka fajn vyplout z metra v 8:00 na Václaváku, nasát atmosféru a v 9:00 vyběhnout. Kochat se cestou, zafandit černým rychlíkům, přijímat fandění od diváků.
Poslouchat kytarovky po cestě (bigbít není mrtvý! a je super poslouchat další generaci).
Zahlédnout na obrátce (díky oblečení) nepřehlednutelnou Barborku jak prchá vodiči 3:30.. Mimochodem krásný čas!
Je super sledovat různé styly běhu, různé jazyky, oblečení i přístupu k maratonu samotnému (závod kontra pobíhání)
Trochu jsem se i míjel s Evženem s vránou Sárou a sledoval, jak je po Praze populární. Samozřejmě, že mi pak utekl. Stejně jako mě postupně přeběhli vodiči na 4:15 a 4:30.

Prostě i když na to teď nemám a vše mluví pro to, abych chodil spíš půlmaratony, tak si nějakej tuhle "mojí" hraniční vzdálenost určitě ještě zaběhnu. Věřím, že se letošní zkušenost na těle nějak otiskne. Že se to třeba někdy v budoucnu zúročí, jako dobře investovaný běh.



PS:
Mimochodem ještě jedno pozitivum jsem našel: byl to můj nejdelší závod. Na trati jsem ještě 4:40 nestrávil... tak co si ztěžovat, ne?

úterý 1. května 2012

Váha je relativní..

...ale nelže.

Běžím si takhle v pátek svůj odpočinkový výběh a proti mě známej, co jezdí na kole, když je zdravý dělá TT, je starší, je hubený, jí zdravě a nejen to..
Už z dáli dává najevo, že to otočí a pojede chvíli vedle mě..
"Co v Praze v půlmaraton? Koukal jsem 1:50", začal. "To je hodně dobrý, ne?" Souhlasím, dělá mi to dobře a tak poznamenávám, že moje maximum je dokonce pod 100 minut..
"No jo, tak tam už se nedostaneš.." Tak nějak to řekl, přesně už nevím. Každopádně jsem zpozorněl. Sakra, co tím chce říct? Chvíli běžím a pak mi to nedá a ptám se, jako jak to?
"No s tím břichem!", směje se.. (Aha...)
"Kolik vážíš? 88 kg? To je moc, měl bys mít 75 kg.."
Jsem trochu otrávenej, ale není důvod. Probíráme můj jídelníček a něco jako nápojový lístek (pivo) a je nám to jasné.. Jídlo má špatnou skladbu, nevhodnou dobu a je ho moc.. Za chvíli svoje kolo otočí, rozloučíme se a je pryč. Běžím dál a místo čisté hlavy mám o čem přemýšlet.

Je to tak, jsem při těle a i tak vypadám...
Moje oblíbená průpovídka při nedobrých vtipech: "Kdybych měl břicho, tak se za něj popadám.." dostává v tomto světle ještě trochu jiný rozměr. Ale používám to méně, přece jen poslouchat odpovědi typu "Vždyť břicho máš!" není už tak povzbudivé..

No ale dost, slibuju, že tohle byla poslední zmínka o mé váze.



Jinak duben nezklamal a je to pro mě nejlepší měsíc pro běhání. I proto jsem naběhal pro mě neskutečných 222 km. Koukám do záznamů, a je to můj osobní měsíční rekord. Navíc jsem se dvakrát vyšplnal nad 30 km.
V neděli jsem ještě zvažoval Krušovický soudek, ale kvůli vedru jsem to vzdal a raději uběhl tu dvacku tady u nás. Zakončil jsem tak svojí osobní přípravu na PIM, kde bych chtěl hlavně přežít, protože o času pod 4 hodiny se mi může, už kvůli váze, jen zdát :-)
Doufám samozřejmě v ochlazení, aby nás to v Praze nesežehlo, ale i tak jsem odhodlanej do toho jít. Bude to můj třetí maraton, takže pro mě svátek a výjimečný den.
Přeju všem, aby to vyšlo tak, jak si představujeme!