Vedra, pády a blížící se Plasy..

Tak o počasí posledních dnů se ani nemusím zmiňovat. Je teplo. Na běhání to moc není, ale člověk se tak nějak snaží. Ale už ani nepamatuju, kdy jsem se dostal pod 6 min/km..
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.

Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...

A to je asi to nejdůležitější.