Running Village Metrosexual

Do Nového roku

2012-01-01T14:02:00.001+01:00

Tak na Nový rok jsem si nadělil hezkou trasu: okolo a zpět. Tedy lehce přes 19 km..

Ale vyběhl jsem blbě, vlastně nic nebylo, tak jak by mělo být. Příliš jsem se oblékl na těch 7 stupňů. Taky boty jsem si vybral bůhvíproč krossové, navíc nepromokavé.. Samozřejmě, že celou cestu nekáplo a naprosto beze sněhu. Silničky by stačily, vždyť na asfalt by to bylo to pravé.
To ticho na silnici bylo až moc. Ani živáčka po Silvestrovské noci. Při seběhu serpentýnami do Mokřiny si vždy vzpomenu na film Forrest Gump: tak nějak běžel v odrbaném dresu (ale do kopce do zatáčky) se svojí équipe pronásledovatelů v závěsu.
V Mokřině plakát na Novoroční turnaj v pinpogu (tak vida, Forrest by měl radost :-). Ale začíná až v jedenáct.
V Milíkově hospoda ještě zavřená, takže bez pití. Jen otevírám sál tak na kukajdu; vidím jen nechápavé pohledy budoucích stolních tenistů.
Takže občerstvení až v Odravě u pumpy.
Zteplalá kofola a fidorka, to je pohon, na který už domů doběhnu.
Vůbec se mi líbí tohle pobíhání po okolí, kterému jsem se až do podzimu bránil. Teď v zimě není potřeba tak pít a 15 km se dá i bez toho. I psů je málo.
No jen doufám, že ve mě ten "poběha" (opak slova "pobuda") vydrží.
Dneska dost cejtím achilovky, asi špatné boty nebo málo naběháno...

Šťasný nový rok!

FL 22 - mezi veverkama a během

2011-11-17T19:10:00.004+01:00

Tak mi to nedalo a místo abych "brousil" svůj tradiční okruh, tak jsem raději využil možnosti zůčastnit se Františkových lázních běžecké akce Františkolázeňská 22 hodinovka.

Ve středu po práci se mi nechtělo, a tak jsem přijel až ve čtvrtek ráno.
Chtěl jsem uběhnout 10 km, protože na moc víc teď natrénováno nemám. No nakonec se to přehouplo hodně přes 20, snad i 28 km? No nevím, sám jsem přestal počítat po pátém okruhu a ani paní zapisovatelka si asi nebyla jista, zda zapsala všechny čárky mého průběhu správně.
Ale o to vůbec nešlo, stejně jsem se rychle dostal do stavu, kdy mi to bylo všechno jedno a jen jsem si tak běžel na zdař bůh a jen tak míjel ostatní běžce a pozoroval tradiční lázeňské veverky..
Důkazem ztracení v hlubinách běhu bylo i to, že jsem se jednou nechtěně ocitl i na kolonádě :-)


GPS v mobilu v mokru a kapse pod třemi vrstvami neukazuje přesně..				.

PS: Ještě teď se mi točí hlava z mrňavého okruhu a hlavně z neuvěřitelných výkonů přítomných ultra maratonců.

Waldsassen 21 km - návrat pod dvě hodiny

2011-10-01T16:41:00.009+02:00

Po Baroko půlmaratonu (2:10) jsem měl pro tento přeshraniční závod ve Waldsassenu jen jeden cíl: vrátit mé půlmaratonské výkony pod 2 hodiny. A to se také povedlo :-) Teď ještě nemám ofi čas ani svůj, protože jsem jako téměř vždy běžel bez hodinek (taková tradice, no).
Ale muselo to být pod dvě, pevně tomu věřím.

Po tom, co jsem si minulý víkend tréninkově a celkem v pohodě zaběhl 21 km za 2:03, jsem byl naprosto přesvědčený, že ve Waldsasenu zaběhnu pod ty dvě hodiny "s prstem v nose". Ale ouha: POČASÍ! Už od čtvrtka jsem sledoval předpověď a radost mi nedělala. Stále hlásili 25 stupňů a víc a kto mu jasno. A když jsem si z loňska vybavil naší pohraniční krajinu mezi Chebem a Waldsassenem: širé lány bez stromů, žádný stín, tak jsem ten svůj "útok" na čas už tak růžově neviděl.

Počasí se samozřejmě vyplnilo a na obloze nebyl jediný mráček-ani smítko :-(
Snad ani nelítala letadla, protože jsem neviděl ani šmouhy od jejich motorů :-)
Vedro, boty se budou lepit na asfalt.
No naštěstí na německé straně to bylo celkem v pohodě a stín se dal vyhledat; ať už od stromů na silnici/cyklostezce nebo v lese, kam nás letos zavedla trať. Pro mě teda překvapivě. Čekal jsem asfaltové dobrodružství a ono se cca 3 km běželo i lesem a po louce.
To nebylo jediné překvapení. Trať bylo letos o něco více "zvlněná" (já bych řekl kopce jako prase, ale v běžeckém žargonu je to zvlněná trať). Kdybych neměl za sebou před dvěma týdny Baroko, tak bych asi nedoběhl. Takhle jsem se kousnul a ty kopečky uvisel.

Strašně zajímavý byl přůběh okolo lomu ve Šlapanech, nebo jak se to tam jmenuje. Strašný rachot jak drtící stroje (nebo spíše drtící soustava strojů) rozemílají skálu na kámen. Docela industriální zážitek v zasmušené pohraniční krajince.

Pak ještě koníčci za ohradou, co běhali rychleji než my a chtěli něco k jídlu.
No pak už jen táhlá stoupání rozlehlou krajinou na české straně hranice, kde o strom nezavadíš. Polední slunce pálilo, vzduch se nepohnul, no prostě peklo.

Na 14. km nebo kde jsem chytil křeč ze spodu chodidla; zřejmě moc utažené tkaničky mojich nových Nike Vomero 5. Co všechno nemá vliv na výkon běžce :-) Jak se píše v každé příručce: vždy boty důsledně vyzkoušejte, než je použijete pro závod :-) No naštěstí to nějak odeznělo i bez povolení tkaniček.

Nakonec to nebyl tak špatný běh. Čas tipuji na 1:54, což by bylo super, ale uvidíme.
(Tipuji podle hodin na věži na Waldsassenském náměstí)
Až bude čas někde na internetu, dopním ho sem.

PS: Loni se tento závod běžel z Chebu do Waldsassenu a já jsem to uběhl za krásných 1:45. Vzpomínám si, že to byl takový můj test na maraton jestli běžet v Drážďanech a tehdy jsem se rozhodl, že podzimní maraton zkusím. No jo, ale to jsem měl za září naběháno přes 200 km. Letos nic takového nehrozí, protože forma není a abych se na trati někde trápil, mi za to nestojí. Takže letos vzhledem k jarním nemocem a asi i mé lenosti zůstanu bez absolvovaného maratonu. Chci si to vynahradit příští rok a pod ty čtyři hodiny to konečně dát. Do Prahy už jsem přihlášenej. Držte palce :-)

Baroko 2011 za sebou, v Plasech je krásně

2011-09-18T18:10:00.012+02:00

V Plasech jsem se ocitl už potřetí a musím říct, že jsem si ten závod oblíbil. A i když se objevilo Ústí, ani na chvilku jsem neuvažoval, že bych půlmaraton v Plasech vyměnil za Ústí.. Protože v Plasech je dobře. Před dvěma roky jsem si tu dokonce zaběhl osobák (1:47), ale to už mi připadá strašně dávno..

Letos jsem si nedával žádné naděje na rychlý čas. Chtěl jsem si to hlavně užít po tom, jak jsem dopadl v Žebráku, a doběhnout do 2:20 bez křečí, nemít žádné chodecké vložky. Všechno se mi podařilo :-)

Na startu spousta lidí, dvě zaváděcí kolečka, které jsem protrpěl opravdu pomalým tempem, ale dobře tak, na přepálení jsou vhodné jiné závody. Baroko při přepálení může hodně bolet. A pak už jsem se jen šplhal do prvního kopce, který odhalil první "chodce" a sbíhal první pozvolné seběhy, které mám rád. Ale tentokrát jsem si je nemohl užít, protože jsem zvolil silničky. Svojim kroskám jsem na 21 km nevěřil, protože se mi zdá, že jsou o něco užší. Proto jsem běžel v "bačkorách" Vomero a tušil jsem, že v prudkých sebězích na konci budu mít velký problém se udržet na nohou. Raději zpomalit než riskovat půchýře. Asi tak.

Na první občerstvovačce pouze voda a to ještě nestíhali rozlévat, tak že menší zdržení. Jediná kaňka na kráse běhu v okolí Plasů. První polovinu jsem běžel sám mezi dvěma většími skupinami a moc mi to vyhovovalo. Přesně tak jsem si to představoval. Jen si užívat běh lesem. V kopečcích jsem sice musel zabrat, ale jinak jsem to nehrotil a běžel pomalu a jen se kochal. V závěru mě ještě rozesmála jedna dívčina, kterou jsem při dlouhém seběhu na konci chtěl pustit před sebe. Prej je škoda, že už nemůže koukat na vypracovaná lýtka :-)))) Něco takového prohodila, když jsem jí pouštěl před sebe :-) To mě dostalo! Za chvíli byla fuč a tak ani já jsem se nemohl příliš dlouho kochat pohledem na ni :-)

Křeče nic, pojídal jsem Anticramp na občerstvovačkách. Je dobrej a asi fakt pomáhá. Do cíle jsem dorazil v čase lehce pod 2:10 pohodovým tempem a nechal jsem se ještě předběhnout jedním kolegou. Jindy bych mu to asi nedaroval, ale dneska jsem se kochal.. V cíli obligátní koláčky a litry vody.. Bylo teplo a svítilo slunce a dostal jsem medaili. Tak jsem se tam chvíli potuloval a bylo mi nějak zvláštně, ani euforie nepřišla.. Připadalo mi to jako ukončený trénink a ne dokončený závod. Tak nějak smutno. Vydal jsem se do sprch, dal si předplacený párek a přemýšlel, že pojedu.

Ale pak jsem si lehl vedle cíle do trávy, koukal do oblohy a najednou mi začalo být dobře. Euforie přišla později a teď bylo moc fajn ležet a čumět do oblohy a občas zatleskat právě dobíhajícím maratoncům. A pak zase ležet a odpočívat...

Těším se na to, až si zase za rok lehnu v Plasech do trávy :-)

Nějaké fotky zde a zde a zde a zde a zde.

Dno je dobrý na to aby sis ho prohlíd'

2011-08-24T08:13:00.010+02:00

V zimě jsem si tady "maloval", kam se na jaře podívám. No dopadlo to katastrofálně. Tak trochu na dně jsem z toho byl celé jaro, teď už jsem v klidu.

Zdraví prostě letos nedrželo a to dokonce ani teď, kdy zase laboruju s namoženým lýtkem. Takže na podzim mám v plánu jen Baroko půlmaraton v Plasech, snad se dám do té doby do kupy. A když ne? Neva.

Dno je dobrý na to aby sis ho prohlíd'...

Žebrácká 25 aneb jaké to je být poslední :-)

2011-08-14T19:46:00.010+02:00

No prostě mě zaskočily křeče na 14. km a pak už to šlo jenom s kopce. Svažovala se jak trať, tak moje chuť dokončit a zároven šel dolů i můj výsledek. A taky bylo 25 stupňů.

Je to tak, že nemám vůbec naběháno, minulý měsíc jenom 35 km! Ale na Žebráckou 25 jsem měl spadeno už loni, a letos jsem o ní nechtěl přijít a čekat pak další rok. Sice kopce jako blázen, ale doufal jsem, že to nějak přežiju. Bohužel.

Trať je těžká, prvních 10 km do kopce pak něco nahoře a pak sešup dolů do cíle. (nechápu, jak to Afričani můžou dát za 1:20, mě nestačily ani 3 hodiny :-)

Prvních 5 km bylo v pohodě, sice stoupání, ale jakžtakž to ještě šlo, Do 10 km mi začalo docházet a pak už to byl jen boj s hlavou, jestli to mám dál zkoušet přes křeče, nebo sundat číslo a jen to odchodit, posbírat nějaké houby (těch bylo!) a došlapat pěšky do Žebráku podle navigace co nekratší cestou. Ale říkal jsem si, že být poslední se mi zase až tak někdy "nepoštěstí", teda alespoň doufám, že jsem si sám pro sebe nezaložil novou tradici..

Pořadatelé i spoluběžci byli super. Dvakrát jsem odháněl sanitku s tím, že fakt nechci napít a že to, jak se kroutím, jsou jen křeče :-) Na poznámku o špatném pitném režimu jsem po pravdě řekl, že je to tím, že jsem dneska neběžec. Odmítal jsem i nabídky těch, co mě předbíhali. Fakt jsem nepotřeboval pomoc, ale děkuji vám všem. Taky jsem dost během těch tří hodin poznal i svoje tělo: křeče se proháněli od jednoho lýtka do stehna a pak stejným způsobem i na druhou nohu. Když to vypadalo, že bude klid, tak jsem chytil křeč do zad. To byla novinka! Ukrátilo mi to dalších 5 minut :-)
200 m do cíle a slyším už vysprchované kolegy u traťě, ať si to užiju alespoň tady a rozběhnu to do cíle, ale fakt to nešlo. No "doťapal" jsem to srabácky do cíle.


No, mám o čem přemýšlet...

O motivaci mám do budoucna postaráno! Sem se ještě určitě vrátím, a se mnou přijde osobní rekord!
(protože horší už to být fakt nemůže ;-)

PS: Bylo hezký vyhlášení, za šesté místo se dávala kárka :-), bylo se kde vysprchovat (už studená voda, ale nevadilo), převlíkárna v tělocvičně školy, po závodě řízek a pivko. Taková středočeská klasika, takový hezký den. Za rok jdu zas.

Editováno: Tak koukám do objevivších se výsledků, že úplně poslední jsem nebyl...No ani tak to není žádná sláva.
A ještě pěkné fotky zde a zde

From the past - řádky spíše pro mě

2011-07-17T18:30:00.003+02:00

20.5.2011
I když je dusno k zalknutí, byl jsem už napevno rozhodnutej, že to zkusím.
3,5 km musím přece dát i po takové době bez pohybu. Od 2. dubna to je už cca 7 týdnů bez běhu. Potíže žádný, na mém teploměru 37 přesně, tak do toho. Už ani nevím, co jsem si sebou vždycky bral; no každopádně kapesník a šátek jsem zapoměl. Ale na tu chvíli...

Po třech stech metrech nemůžu dýchat, něco je ve mě a nepustí to tam vzduch, který při běhu strašně potřebuju. Snad jsem těch doutníčku nevykouřil moc za poslední dny.. Asi jo.
Každopádně po výběhu na mírný kopeček se dostavuje "euforie prvního kilometru". 100 metrů mám pocit, že bych mohl běžet donekonečna.
Naštěstí vbíhám pod mrak, který mě spláchne pořádným lijákem, tak typickým v těchto dnech. A je po euforii. Ale už když jsem vybíhal, věděl jsem, že zmoknu, takže nejsem překvapenej. Tak jen zvedám ruce a běžím a nechávám se promočit vždy, když vybíhám pod otevřené nebe z pod stromů. Přestává, a je po dešti.

Místo loňské řepky vysadili letos nějaké obilí, nemá ještě klasy, tak nepoznám, co to je. A jahody se přesunuly o kousek dál, ale neubylo jich. Takže v červnu budu zase mít pravidelný přísun cukrů.

Dobíhám zmoklý, auto suché. Pršelo jen na jednom místě. 23 minut na trase 6:10 min/km zjišťuju, to není tak špatné napoprvé.
To ten liják mě trochu popohnal.

1.6.2011
NOFI Lauf je většinou dobrovolný běh zaměstnanců firem sídlících na území Severní Horní Falce (Bavorsko). Odtud tedy NOFI: Nordoberpfälzer Firmenlauf
Už loni jsem doslova čuměl, že na první ročník se sešlo 1700 běžců. A to se běželo ve Weidenu. Letos to padlo na příhraniční Tirschenreuth a světe div se: byl jsem u toho.
Ne že bych pracoval v Bavorsku, ale máme tam tak říkajíc mateřskou společnost a ti běželi už loni. Letos přibrali tedy přibrali čtyřčlenou skupinku "aus Tschechien"; mě a 3 kolegy, kteří se už na běh "chytili" při firemní štafetě v březnu v Praze.

K mému běhu není moc co dodat, bylo chladněji, mě to vůbec neběhá po skoro 2 měsíční pauze. Pamatuju si hlavně vražedné stoupání do cíle na náměstí a spoustu lidí po trati.
Takže 5:04 min/km na 6,7 km pro mě byl super výkon a nevím, kde se to ve mě vzalo.
Hlavně to byl můj první (po pauze) a myslím, že na dlouhou dobu poslední závod (nejdříve v srpnu).

Start závodu. To je lidí..


Vražedný doběh do cíle na náměstí.

Jinak před během bylo focení, kolegové si dávají pivo, někteří dokonce koňak :-)
Po běhu pivo a výborný Chilli Con Carne. Náměstí plný lidí, všichní jí a pijí, hraje kapela. Němci si to určitě užili, mají zítra volno, my musíme ráno do práce a tak odjíždíme dříve, ale stejně už byla zima.

Co mě fascinuje je, že se v tak malém městečku sejde 1800 lidí a běží. To si u nás zatím neumím přestavit :-/

20.6.2011
Dneska jsem uběhl půlmaraton. Sám pro sebe. Čas 2:13 by byl pro mě loni mimo mísu. Ale z toho dnešního pohledu jsem spokojenej, protože to vypadá, že jsem se z toho už dostal. Sice teď ještě pokašlávám, ale to je jen nachlazení po tom, kdy jsem jen zůstal déle na pivu po tenise. Alespoň doufám.

23.6.2011
Teplota ráno 36,2 st Celsia. Nevídané :-)
Prostě je to pryč!

29.6.2011
Bolí mě trochu v krku a zase nevybíhám. Čekám, až to přejde. Stejně jedu na víkend pryč. A letní výlet s kamarády znamená spustu piva.

17.7.2011
Tyhle "deníkové" řádky jsou tu spíš pro mojí potřebu, abych věděl, jak jsem na tom byl na jaře roku 2011. Takže nehledat v tom žádnou hloubku, prosím :-)

Restart

2011-05-01T18:57:00.004+02:00

Tak zítra to bude měsíc, co jsem vyběhl naposledy. Bylo to na 1/2 PIM a ta zvýšená teplota, co se mě tenkrát držela při závodu, se mě ještě úplně nepustila.
Netušil jsem, že "jarní únava" (nebo co to je) může být tak neodbytná.
Doktorku jsem navštívil dvakrát, nic z toho nebylo. Je to asi nějaká viróza nebo bakterióza, co se mě proklatě chytila a nechce se mě pustit..

No každopádně to znamenalo výpadek: neběžel jsem plánovaný půlmaraton v půlce dubna a musel jsem zrušit (resp. odložit na příští rok) svoji registraci PIM za týden. To mě štve, ale ten výpadek v běhu byl a je prostě brutální. Takže se po Karlově mostě letos neproběhnu.

Čekám, kdy se dám do kupy. Nechci už vybíhat, dokud nebudu 100% v pořádku.
Čekám na restart.

Bez rekordu...

2011-04-03T20:49:00.002+02:00

...ale proběhnutí po Praze to bylo hezký.

Ve čtvrtek se mě chytlo nějaké nachlazení, objevila se teplota.
Tak jsem vůbec přemýšlel, jestli do Prahy na půlmaraton vůbec jet.

Nakonec jsem to risknul; už proto, že jsem měl zaplaceno. Ale hlavně proto, že kdybych nejel, jako naschvál by se mi v sobotu při koukání na přenos udělalo líp a já bych litoval, že jsem nejel.

K mému závodění není moc co říct. Už v pátek před jsem si předsevzal, že v takovém stavu (moje teplota + - 37C°) a při předpokládatelném horku je nesmysl honit se za rekordy.
Rozhodl jsem se běžet na pohodu tak, abych byl v cíli za dvě hodiny. O pár desítek vteřin pod 2:00 to nakonec bylo. Jen mi bylo celý to pobíhání po Praze horko. Ale to jsem určitě nebyl sám.
Jen já jsem si nebyl jistý, jestli to bylo počasím nebo zvýšenou teplotou :-)

Snad to přejde a za 14 dní zaběhnu o něco lépe..

Každý rekord se počítá

2011-03-06T17:10:00.004+01:00

Musím se pochlubit s výkonem na Kbelské desítce. To, že jsem si zlepšil čas o více než 8 minut (!) se nestává, a hlavně do budoucna nebude stávat, často. Jestli vůbec někdy :-/
Samozřejmě je to tím, že jsem 10 km běžel jen jednou v životě a to bylo na závodě, kde bylo více než vražedné převýšení. Ale i tak, proč se nepochlubit, když je čím...

Takže 10 km jsem měl za 46 a půl minuty a kdyby se na Kbelské desítce měřil i čistý čas, tak bych se asi podle mého měření těsně dostal pod 46 minut. Poprvé jsem totiž běžel se hodinkama.

Počasí, lidi (třeba setkání s Honzou bylo fakt srandovní..), závod, trať i samotný běh byly super.
Moc se mi do Prahy nechtělo, ale teď vůbec nelituju. Desítka má něco do sebe.. Někde ji ještě určitě zkusím.

Šutr

2011-02-20T19:13:00.010+01:00

Mám rád Dannyho Boyla. Teda vlastně mám rád jeho filmy.

Vždycky jsem si z nich něco odnesl.
Ať už to byl vysmátý a propíchnutý Ewan McGregor v Mělkým hrobě.
V Trainspottingu zase půllitr, co zahodil Begbie.. Propadák Pláž.. Dál liduprázdný Londýn v zombie hororu 28 dní poté..
V chudě natočené science fiction Sunshine zase impozantní smrt Kanady za skvělé muziky Johna Murphy..
Snad jen Milionář z chatrče nezaujal, ale zase dostal Oskary.

No a jeho poslední snímek 127 hodin? Ten je o šutru. Teda o chlapíkovi, co si raději uřízl ruku, než aby s tím šutrem koexistoval do smrti.. A filmové povídání o tom, že celý hrdinův dosavadní život směřoval k setkání s tím šutrem, mi včera v hlavě "zpříjemňovalo" můj třicetikilometrový výklus.

Vidím v tom paralelu. Vlastně takový šutr jsou pro mě běhy nad 30 km. Já k nim směřuju pomalu, ale s jistotou, že si na ten šutr chci stoupnout a rozhlédnout se, co dál.

Skoro 3 a půl hodiny jsem včera běžel, abych ten "svůj" šutr dohonil.
Pak jsem si na něj stoupl a přemýšlel, jestli mám skočit..
Oooops.

Nene, teď ještě ne. Až jindy :-)

Běhám pomalu, vážím moc, trochu plavu

2011-02-13T17:31:00.001+01:00

Ne že by to byl nějaký problém, že neběhám tak rychle jako loni (závodníci, berte to s rezervou :-), ale tak trochu mě to trápí.
Důvod je totiž jasný; nemám tolik naběháno a mám 87 kg. A to je při výšce 177 cm fakt moc. A nevím, jak to sundat dolů. Ať dělám co dělám, jíst mi chutná. Komu taky ne, že? No uvidíme na jaře, jestli se váha pohne.

Dneska jsem si chtěl zaběhnout zase 21 km, jako minulý víkend. Ale po 7 km jsem si řekl, že dám jen 14 km a z toho 3km svižněji. Ty se "podařily" za 5:16 min/km. Měl jsem toho dost a když si uvědomím, že jsem před rokem byl schopen zaběhnout půlmaraton pod 5 min/km, tak mi to na radosti nepřidalo.
No prostě pomalej a těžkej. To jsou ty souvislosti.
Jestli to tak bude pokračovat, bude Kbelská desítka pěknej propadák.

Jinak začal jsem i trochu plavat, minimálně každý týden se dostanu do bazenu a zaplavu 1,5 km.
A dokonce jsem se dokopal i do kraula a uplaval jsem 800 m. A to dokonce dvakrát! A to je výkon, který si cením. Před půl rokem jsem nebyl schopen kraulem ani 50 m!

Kam na jaře

2011-01-10T19:01:00.006+01:00

Tak jsem si tady v menu vpravo aktualizoval závody, kam bych se chtěl v první půlce roku podívat...
Není to dogma, stejně záleží na zdraví (teď nic moc-chrchlám) a na chuti (a ta je navázána na zdraví).
Palestra Kbelská 10
Hervis 1/2Maraton Praha
Werdauer Waldlauf Halbmarathon
Volkswagen Maraton Praha
Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz
Fichtelgebirgsmarathon - Halbmarathon
Jako zajímavost je tam Kbelská 10. 10 km jsem běžel jen jednou v životě a je to také jediná trať, kde bych si mohl letos zlepšit osobák (55 minut). takže vrchol sezóny hned na začátku :-)

Ale cíle to jsou. Jen co se vrátím z lyžování, jdu do toho.
Je proč makat!

Mráz, běh, pohoda

2010-12-29T19:27:00.001+01:00

Dneska jsem se na to chtěl vykašlat a neběžet. Hlavně po ránu, kdy na teploměru bylo -15 stupňů..
Ale protože se ke mě chtěl přidat kamarád, co si chtěl zkusit, jaké to je se proběhnout, nemohl jsem couvnout. Odložili jsme to tedy alespoň z 10 na 11 hodin. Teplota spadla na -10 stupňů. To už jde.
Bylo jasno, čerstvý vzduch, sněhu po kolena. Silnice a cesta ale do hladka prohrábnutá, v tom mrazu to ani neklouzalo. Ani jedno auto, psi i jejich majitelé zalezlý u kamen...

První okruh se spoluběžcem, druhý sám a trochu rychleji.
Kamarád spokojený, uběhl 3,5 kilometru. Klobouk dolů. Neběžel léta, možná desetiletí...
Nohy ho budou bolet až zítra :-)

Jak jsem kupoval..

2010-12-20T06:11:00.006+01:00

Vím, že to nemusí někoho zajímat, ale přeci.
Minule jsem se tady přiznal k neuváženému nákupu na eBay, kde jsem utratil 46 dolarů za hodinky. Bohužel přišly jen krámy, které nemají cenu ani 20 korun. Reklamoval jsem na Paypalu, ale nějak se Paypal zdráhá ztrátu uhradit.

Nejdříve mě žádali, abych věc poslal zpět prodejci, adresa však byla hodně nečitelná a nepravděpodobná.. Tak jsem na Paypal zavolal (jiná komunikace nepřichází v úvahu), že se mi adresa nezdá a oni to uznali. Už jsem se těšil, že bych mohl svojí "bitvu" vyhrát. Ale celé to trvalo od telefonátu 12 dní a pak mi napsali, že musím doložit nějaké hlášení z policie, tedy přesně řečeno "police report with your local law enforcement agency"..
Nevíte náhodou někdo, co by to přesně mělo být? Máte někdo zkušenost s podobnou reklamací na eBay....?

Já to nevzdám :-)

Jak jsem kupoval na tom eBay chytré hodinky pro mé běhání...

2010-11-28T16:02:00.003+01:00

Nevím, co mě to napadlo.
Běhám vždy bez hodinek, mp3 a tepoměru. Celkem jsem na to hrdej a vždy říkám, že pokud se budu chtít zlepšovat, tak mám ještě tři možnosti jak toho dosáhnout: jídlo, rozcvička a nebo tepoměr.
Ale napadlo mě, že by nebylo špatné mít změřený čas tréninku, dosud jsem to dělal tak, že jsem si odečetl časy startu a doběhu na mobilu. Ale s mojí pamětí už to není nejlepší :-/ Takže jsem po doběhu často marně pátral, kdy jsem vlastně vyběhl..

Jo, tyhle mi byly slíbeny..

No tak jsem zasedl za klávesnici a po pár dotazech jsem našel na eBay Garmin Forerunner 310XT za neuvěřitelnou cenu 46,50 USD, doprava zdarma!!!!! GPS, tepoměr, stopky, různé alarmy.. To vše téměř za babku! No nekupte to, když normálně se to nedostane pod 5 000 Kč..

Tak jsem koupil a hned zaplatil. Za 2 hodiny přišel email z eBaye, že prodejce je nedůvěryhodný, jeho aukce zrušili a prodejce zabanovali a a doporučují stornovat obchod. Trochu pozdě říkám si, co pak asi mají proti Číňanovi, který prodává levnou značkovou elektroniku?? :-)
Ale přeci jen jsem to zkusil reklamovat na Paypalu a platbu zadržet. No, nepodařilo se.

Dávám dispute na Paypal, prodejce kontruje claim..

Vypadá to, že jsem naletěl. Prodejce mě ještě napadl stížností s tím, že zboží už poslal a tak nemám co protestovat a rušit obchod a ještě to doložil sledovacím číslem zásilky. Tam se nejdříve nic nedělo, ale po pár dnech se zásilka opravdu ukázala jako odeslaná a opouštějící Peking.

Sleduju zásilku, která třeba vůbec není moje...

No do 12.12. bude Paypal prověřovat a čekat, zda mi zásilka přijde.

Hmm, fakt nevím, co si o tom mám myslet.
Já teď můžu akorát čekat a dočkat se těchto alternativ:

zásilka byla odeslána, ale kam, to ví jen bůh a ten zatracenej Číňan; mě nepřijde nic.
zásilka přide v pořádku, ale najdu tam jen nějakou neškodnou hračku; to by mě čekala další reklamace u Paypalu s doložením fotek a co já vím co ještě..
zásilka přijde v pořádku a zboží přesně podle popisu (a v tom případě budu "Mistr ebay", jak říkal kolega v práci; sám velmi slušný "Íbejista", protoře koupit věc za šestinovou cenu je opravdu terno)

Dám vědět, jak to s tímhle zatraceným obchodem dopadne.

Jinak dneska jsem si odběhl 10 km v tempu 7:12 min/km (měřeno mobilem :-) Pomaleji už to neumím.. Za listopad mám odběháno prachbídných 20 km. Ale jsem hodně odpočinutej a těším se na příští výběhy, ať už s hodinkami nebo bez..

Marathon forever

2010-10-25T20:35:00.032+02:00

Kolik chybí někdy k naplnění cíle..?

Na jaře jsem po PIM nechtěl o maratonu už ani slyšet. Ale názor jsem změnil poměrně brzo.

Příprava

Na podzim jsem si chtěl ještě jeden zaběhnout. Volba padla na Drážďany. Není to až tak daleko, je tam rovina a v Německu se mi běhá docela dobře. Naběháno tak nějak normálně, proběhl jsem 3 půlmaratony s nezajímavými časy, před měsícem jsem se při tréninku dvakrát s obtížemi dobelhal přes 30 km :-) No neměl jsem našlápnuto zrovna na nejlepší výkon.
Věřil jsem ve zlepšení minulého času (4:15) a doufal, že se dostanu pod 4 hodiny. Ale hlavní motivace byla, že se mi nechtělo čekat až na jaro a chtěl jsem si dát maratonské repete dříve. Základ byl tedy doběhnout v rozumném čase :-)

Expo

Počasí vyšlo parádně a až na občasný nárazový vítr to bylo ideální. Zaparkování pod ruským kolem nedaleko kongresového centra, kde se vydávaly čísla. Všechny administrativní věci vyřízené rychle, maratonské expo takový normální, ceny všech věcí také; stánek PIMu po celou dobu opuštěný. Čěštinu jsem občas zaslechl nebo poznal podle modrého pimáckého baťůžku (kolik z nás ho na cestách má? :-)

Převlékárna byla v podzemních garážích pěkně přehledně rozložená podle úschovny věcí.

Převlékárna v podzemí

Start v 10:00 a tak jsem se v 9:25 začal připravovat :-) Nejvíc mi dal zabrat ten jejich čip, co se vplétá do tkaniček.. Musel jsem botu do půlky rozvázat .. Pak mi trvalo dost dlouho než jsem ji dokázal zavázat na stejně, jako tu druhou.

No nic, start nedaleko, sebou tři gely, 2x hořčík, cukr; zavázat šátek a jde se na to.
Před toaletami fronty, jaké jsem v životě neviděl.. Štěstí, že jsem chlap.
Na startu jsem si našel koridor označený 4:00, přeskočil barieru a čekal na výstřel, kterej za chvíli přišel. Do kroku nám hráli Kvíni s We Are The Champions, což jsem si v tu chvíli zrovna nemyslel. Ale atmosféra byla pěkná, silnice byla sice plná lidí, ale nebylo třeba se vyhýbat. Němci se asi umí poskládat do startovního pole podle výkonosti.

Trať se skládala ze dvou okruhů a start byl společný s půlmaratonem a desítkou, proto tolik lidí během prvního okruhu. Běh byl v pohodě, místa dost, od začátku jsem se odpoutal od vodiče 4:00 a vzdaloval se mu. No a samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem na 17 km vypadal tak na 25 km. To ve mě začalo trochu hlodat, zda jsem to nepřepálil. Stále běhám bez hodinek a tak nebylo podle čeho korigovat. Ale do dvacítky jsem si už byl skoro jistej. Začalo mi být jasné, že jestli se nestane něco zázračného, tak posledních 7 km bude hrozných a že se setkám s maratonskou zdí. Tak jsem si to v hlavě rozpitval, že do třicítky to zkusím nějak udržet a těch posledních deset si vyžeru tak, že mě to od dalšího budoucího maratonu stoprocentně odradí. Mám pocit, že takhle nějak se běhá hlavou :-)

Do dvacítky to ještě šlo

Na 21. km nás "opustili" půlmaratonci a vzdálenosti mezi námi byly tak nějak větší, nárazy větru citelnější. Já si to šněroval stále ještě během k vytoužené třicítce. Co se týká muziky, tak v Praze bývá jen jedna skupina bubeníků, v Drážďanech jich bylo asi 6. Teď si to vemte krát 2.. No někdy jsem jich měl plné zuby a s nostalgií vzpomínal na pražské kytarovky :-)

Třicítku jsem proběhl s dvouminutovou zastávkou v roští. To místo jsem si vytipoval už v prvním kole :-) Občerstvovačky jsem prvních 25 km střídavě probíhal a na ostatních pil, sem tam banán. Ale žaludek nějak zlobil, s tím jsem problémy už dlouho neměl. První gel na 25 km, na 30. km hořčík. Pak samozřejmě přišel náběh na první křeč do pravého stehna a do konce jsem se křeče už nezbavil.

Mimochodem moc se mi líbí tenhle popis maratonské zdi: "Prostě se tak nějak vynořila, dala mi co proto a nechala mě se plácat zuboženého na trati. Můžete toho o nárazu do zdi číst a slyšet kolik chcete, ale na reálný prožitek vás to nemá šanci připravit. Z posledních 7 km si pamatuju asi toto: bolest, zoufalství, zmar, únava, rozhozený žaludek a ještě jednou bolest." :-)
I když jsem podle toho zeď nepotkal, měl jsem toho na 36. km fakt dost: nepředbíhal jsem nikoho, všichni předbíhali mě, žaludek už sice v pohodě, jen křeče. Ale nebylo to tak strašné. Jen ta křeč mě ne a ne pustit a to se pak běží blbě. Asi 6x krát jsem musel tak na 20 vteřin zastavit.
Na 39. km se přeze mě přehnal vláček běžců vedený vodičem. To byla rychlost! Zkusil jsem se chvíli udržet, ale řečeno fotbalovou terminologií mě "sfoukli jak svíčku". Na 39. km už jsem je neviděl. V závěru mi cestou ještě foukl na mostě vítr tak, že mě to zastavilo a zase se ozvala křeč...

Cílová rovinka s kopce, alespoň něco. Na hodinách v cíli už svítí 4 na začátku, je to v pr... Kyselý úsměv pro cílové foto...
Cíl. Příště to už pod 4 dám a nebo nepoběžim vůbec. Ale vím, že si kecám do rukávu: poběžím zase, je to dobrodružství, zábava s otevřeným koncem, každý běžec v hlavní roli.
V cíli ovoce a pití, Němci pijou nealko pivo; to nechápu. Ale únava překvapivě rychle odchází. Schody do "kongresáku" už beru po dvou, vracím čip a už mi tisknou diplom.. Když jsem juknul na čistej čas, myslel jsem, že mě vomejou! Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
Šel jsem to raději rozehnat na masáž, kde mě ještě chytla 2x křeč.
(Mimochodem německy je křeč Krampf, to kdy kdyby se to někomu hodilo ;-)

A kolik tedy někdy chybí k naplnění cíle..?
23 vteřin, 100 metrů? Tak přesně tolik mi scházelo pod 4 hodiny... Sakra.

Více fotek zde.
Video zde a zde

Podzimní bilanc

2010-10-03T17:27:00.010+02:00

Tak jsem včera doběhl poslední půlmaraton, co jsem měl na tento rok naplánovaný..

Ale popořadě.
V srpnu jsem nejdříve doběhl z Německa do Poběžovic. Čas (1:53) sice neuchvátil, ale v tom vedru a s tím, co jsem měl natrénováno, jsem nemohl moc očekávat. Taky ten kopec byl nad moje síly. Pamatuju si z toho dnes už jen Jarmilu Kratochvílovou na startu a v cíli, krásnou krajinku, v Českém lese pak podél cesty dost hřibů (tenkrát ještě rostly). Jo a na trase taky jednoho neuvázaného psa. A moc hezky ten den zhodnotil můj spoluběžec tady (mimochodem ten "kolega z vesnice", co je sprostej, to jsem byl já :-)

Dál na začátku září jsem se vydal do Plasů na vzkvétající cross Baroko. Mojich 1:59 zase nenadchlo, bylo to o 12 minut více než loni. Ale co, bylo vedro, kopce a trať byla myslím o trochu delší než loni. Jinak tahle akce má podle mě velkou budoucnost, pořadatelé jsou obětaví a doufám, že jim to vydží. Letos tam bylo 2x více lidí. Je to můj jedinej cross v roce, kopce moc nemusím, a neměl jsem daleko k tomu, abych s tím ten den seknul. Hlavně v tom kopci na obrázku..
Ale příští rok pojedu zase :-)

No a včera jsem odběhl půlmaraton z Chebu do Waldsassenu. Počasí bylo parádní, pod mrakem, občas lehké mrholení. Sice trochu zmatky kolem stratu. Místo z náměstí se startovalo od nádraží. Jo a taky na otázku kde přesně se startuje jsem při výdeji čipu nedostal odpověď :-)
Ale to se stává, že nefunguje vše jak má. Čas 1:45 mě docela překvapil, už jsem myslel, že už budu jen běhat pomalu. Trať je nádherná přes zelenou hranici, okolo Lorety v Hrozňatově. Ve Waldsassenu doběh na náměstí. Dostal jsem hrníček a tričko. Jo a byla možnost se vykoupat. Ale i akurátním Němcům se něco vymklo z ruky: někdo dveře šatny zavřel tak, že nešlo otevřít zvenku ani zevnitř. A tak někteří uvnitř včetně mě museli vyskákat oknem na přistavené štafle. Jako důkaz přidávám obrázek Miloše Škorpila při tomto "spotrovním výkonu", snad se nebude zlobit :-)
Více zde.

PS: Když se mi něco povede, tak sem zase něco napíšu. Sice jsem už psát nechtěl, ale jednou za čas, to se nepočítá...

Jak začít...

2010-07-06T20:17:00.003+02:00

... jak začít s tím, že končím se psaním blogu? Těžko.

Všechno má svůj konec. Nevím, jaká je průměrná životnost blogů na netu. Tipoval bych to tak na půl roku. A právě po necelém půlroce jsem se plánovaně rozhodl s tímto psaním skončit. Ostatně prorokoval jsem to už ve svém prvním příspěvku "kdysi" v lednu...

Za těch pět měsíců jsem naběhal asi 750 km. Prošlapal jsem jedny boty. Zjistil jsem, že se dá závodit i jinde než v Praze jednou za rok při půlmaratonu. Zhubl jsem jedno kilo. Stále běhám bez hodinek a tepoměru. Stále víc se těším na závody, na které se chystám. A to i přesto, že tam nikdy nebudu figurovat na předních pozicích. Uběhl jsem maraton.
A čeho si cením opravdu dost je, že mě během té doby nepokousal ani jeden pes :-)

Jinak běhání je závislost. Kdo normální by vstával v neděli v šest ráno kvůli tomu, aby si pro radost odběhl dvacet kilometrů, jako se mi to přihodilo přede dvěma dny? Ještě před pěti lety, kdy jsem po běhu jen tak pokukoval, bych si o někom takovém asi myslel své.. Ale dneska už vím, že budu běhat dál. Zlepšovat se už asi nebudu, ale to je mi jedno.

Tenhle blog byl hlavně o maratonu. O tom, že bych si ho chtěl zaběhnout. Moc mi pomohlo si tu přípravu touhle formou zmapovat. Už se těším, až si to někdy, třeba za rok přečtu.
Ale teď už nějak není o čem psát. Připadá mi zbytečné psát o tom, že se mi poslední výběh líbil; to bych nepsal nic jiného :-)
Ale pokud by se mi povedl nějaký výkon nebo bych zažil něco, o co bych se měl rozdělit s ostatními, určitě to tady bude...

Tak přeju všem lehký krok!

Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz

2010-06-22T19:59:00.010+02:00

Tak mám za sebou už druhý mezinárodní závod. V přihraničním Markredwitz se v sobotu 19.6. v 17:00 (!) konal půlmaraton. Čas 1:43 pro mě znamená, že jsem si letos poprvé nezlepšil osobák. Ale pozor, to neznamená, že bych byl zklamanej.
Pro mě je to hóóóóódně kvalitní čas, zejména pokud se podívám na profil tratě, který je jako na houpačce :-)

No tak seběhy mi ještě tak moc nevadějí, z kopce mi to běhá dobře (díky mojí váze). Ale do kopce, to je tragédie, to jsem fakt pomalej. Už dlouho říkám, že na tom zapracuju, a že ty kopce pak začnu mít rád...
Ale to ještě bohužel nenastalo :-)

Na startu jsem byl o hodinu a půl dřív, tak jsem si vyzvedl číslo (čip nebyl), a natáhl se na třičtvrtě hodinky na lavičku v prostoru cíle. V šatně ne moc místa, ale na převlečení a vysprchování to stačilo.

Před startem jsem se ještě stihl pozdravit s (běžeckým) kolegou Ten co běhá se pesem.
Zvláštní, že jsme ze stejného městečka a musíme se potkat až v Německu... No a nemohl jsem si také nevšimnout účasti Miloše Škorpila, Milana Kůtka, ale i dalších našinců.

No a pak se ozvala rána a už se běželo. Startovalo se společně s účastníky čtvrtmaratonu; dohromady něco přes 80 lidí. Trať typu tam a zpět, dost po asfaltu (nevadí..) občas písek. Až na ta častá stoupání pohodavá trasa.

K mému běžení není, co bych mohl dodat. Běželo se mi dobře. V závěru mi docházelo, ale to není novinka. Stalo se mi to letos na všech třech půlmaratonech, že jsem už v závěru nemohl.. Už si zvykám...
V stadionku v cíli dýdžej opět vyhlásil jméno každého doběhnuvšího, tedy i moje. Vzpoměl jsem si na Werdau, bylo to tam podobné. V cíli koláčový bufet, zlouskal jsem tam banány a hromadu makových koláčů.
Musel jsem jsem nakonec od stánku odejít, protože bych jim je tam asi všechny snědl :)

Začínám mít tyhle přeshraniční akce pomalu ale jistě rád. Perfektní organizace, občerstvení na "každém" rohu. Například při přeběhu ulice je "nutná" asistence 4 pořadatelů, kteří zastavovali dopravu. A to se nejednalo o nějakou frekventovanou magistrálu; šlo jen o malou uličku mezi domy. Na občerstvovačkách na vás útočí plnými kelímky hned tři pomocníci a zdálky křičí "Kooola und Isooo". (Dvakrát jsem je zklamal a chtěl jsem Wasser und Iso; což jsem si pak i trochu vyčítal...)

Míjeli jsme dost lidí, překvapených ale i lhostejných. Ale nikdo si neťukal na čelo, týnejžři za obchodním centrem dál v pohodě pili svoje drinky a pobaveně sledovali probíhající. Před jedním barákem rodina zřejmě trochu sociálně slabší pokračovala v grilování... Pohoda.

No závod na malém německém městě můžu jen doporučit. Zkusím zase najít něco podobného. A příště chci přijet do Marktredwitz zas.

Jsem patař

2010-06-16T22:21:00.009+02:00

Jsem patař. Alespoň podle dnešní zkoušky a v souvislosti s článkem na běhej.com jsem patař jako poleno.

Ne že by mě to nějak překvapilo. Všichni hobíci dopadají na patu a já nejsem samozřejmě vyjímka. A tak mě při dnešním výběhu (mimo jiné 6x250 m intervaly, uff) napadlo to zkusit; dopadat chvíli na špičku. A bylo zajímavý sledovat, co to se mnou udělá.

No než jsem se vůbec srovnal s technikou, mi docela trvalo. Je hrozný, jak jsem si na měkké boty zvykl a jak je těžké změnit styl. No nakonec jsem to nějak "zbastlil" a tak cca 100 m jsem opravdu na přední část chodila dopadal. Musím říct, že se jedná o úplně jiný pohyb a člověk běh vnímá jinak. A okamžitě se ozvaly svaly, o kterých při normálním běhu (rozuměj při dopadu na patu) nemá člověk ani ponětí. Bolely jako čert. No raději jsem se rychle vrátil k mému "tradičnímu" běhu. I když mi to nedalo a v při závěrečném joggingu jsem to ještě zkusil :-)
Asi je pravda, že dopad na patu mě hodně zmlsal a změkčil. Dobře se o tom píše v hodně dobrém článku Běžím, tedy jsem, který vyšel letos v Respektu (mimo mnoha jiném i o škodlivosti dnešních bot: nezničíš si sice kolena, ale odděláš si klenbu chodidla). Ony vážně ty měkké a vysoké boty, ve kterých běháme, k dopadu na patu vyloženě nutí.

Nebude špatné občas běhat po špičkách. Minimálně pro to, abych ty ochablé svaly a šlachy trochu časem provětral. To chce ale jiné boty, se slabší podrážkou. A hezky pomalu to zkoušet.
Za rok dám třeba vědět, jak na tom v tomhle směru jsem...

Květen nic moc

2010-06-06T19:31:00.002+02:00

Sice píšu nic moc, ale to nejlepší se událo právě v květnu.. maraton.

Ale jinak když se podívám na kilometry, to je pěkná bída. Musím začít konečně pořádně běhat. V pátek krásný počasí, kilometry šly samy.. (21km)

Jinak se mi po měsíci od maratonu zdá, že bez něj nemůžu být. Poběžím znovu, snad na podzim. Nevím ještě kde. Nevím kdy. Ale vím, že chci!

Ale to musím zase začít pořádně běhat.
Není problém, mě to baví.

Toho človeka je škoda..

Kdy a kam?

2010-05-26T18:36:00.005+02:00

Zase neběhám; snad o víkendu bude líp a už to půjde.. Zdraví je přednější.

A tak se nějak zamýšlím, kam bych se zase vydal si zazávodit.
Určitě pojedu za necelý měsíc na Rawetzer Halbmaraton Marktredwitz. Je to kousek za humny, půlmaraton, má oblíbená trať. Ale bude asi teplo a tak si to jen v klidu odběhám. Na osobní rekord vzhledem k tomu, co mám od maratonu zatím naběháno, nemyslím.. Ale uvidíme, závod dokáže vyhecovat.

Přes léto to vypadá, že budu jen tak běhat pro radost, protože v okolí nevidím nějaké závody, na které bych se mohl bez ostudy postavit. Ale možná se koukám špatně :-)
(Pokud víte, poraďte)
Takže v létě bych jen klusat, kdy se mi to bude hodit a kdy mi to počasí (=horko) dovolí. Každý měsíc bych se chtěl dostat na 130 km a alespoň jednou v měsíci absolvovat běh 30 km dlouhý.

Na podzim určitě půjdu půlmaraton na Baroko Maraton Plasy 11. září. Loni se mi tam moc líbilo, ale to už jsem tu někde psal. Byl to můj první kros, poprvé jsem se dostal pod 1:50 (a to tam jsou i kopečky!), bylo skvělé počasí a v cíli výborné koláče :-)
Tak tam bych si chtěl zlepšit loňský čas. V srpnu tedy asi budu muset do kopců i v tréninku, stejně jako natrénovat rychlost.
(neptejte se jak, já to fakt nevím; ale do té doby snad nastuduju :-)

No a dál to zatím nevidím.. Kdo ví, co bude.
Ale během září, října a snad i listopadu si určitě něco delšího zaběhnu.

PS:
Přišel mi poštou (!) Ergebnisheft z mého dubnového závodu v německém Werdau.
Je hezké se vidět ve výsledkové listině v první čtvrtině všech startujících. To už se mi asi nikde nepoštěstí.
Ale co mě tam zaujalo: pořádají pozdně podzimní maraton, a to 14.11. To už je vážně hodně pozdě. Jsou tam krásné tratě z 90% v lese. Na podzim tam musí být nádherně.
Je to sice až za půl roku, ale jako tečku za svým letošním běháním bych si to dokázal představit...

V dešti

2010-05-19T19:30:00.001+02:00

Dnes krásný běh v dešti.
Žádný mrholení, ale z oblohy silné provazy vody.
Po silnici šněci a žížaly.
Ticho.
8 km jako nic .

Neopakovatelné.
Už aby zase pršelo...

Po-maratonské postřehy

2010-05-17T19:59:00.003+02:00

celý týden jsem neběhal a vůbec mi to nevadilo; jen jsem se flákal, chodil do práce, byl na pivu a když to neudělal někdo za mě, tak jsem se pochlubil
dnes (po týdnu!) jsem se už přestal chlubit, protože je to hloupé; navíc my Maratonci jsme skromní...
týden jsem využil i k tomu, abych si dal nějaké cíle do konce roku případně na další rok; napadá mě spousta věcí, rozhodnutí žádné
zase jsem si ověřil, že když vyběhnu po delší době, zažiju při prvním kilometru obrovskou euforii; teď ještě jak si zlepšovat kondici a přitom neběhat, abych mohl tu euforii zažívat častěji
veškerá bolest, pokud nějaká byla, "odplula" už v úterý; znamená to, že jsem měl opravdu natrénováno a nebo že jsem naopak běžel moc pomalu. A nebo jsem měl dobře natrénováno na pomalé tempo, což už tak oslňující není
nezhubl jsem ani kilo
v okolí "mého" tréninkového okruhu za tu dobu, co jsem tam nebyl, vyrostla řepka z nuly na výšku jeden metr; rozkvetla a je nehezky cítit
naštěstí v jiné části se zemědělci přece jen pustili do okopávání jahodového pole typu "pick your own"; dokonce jim to i kvete :-), takže až přijde sběr, budu mít zase spoutu diváků
jo. v práci začali běhat, teda mluvit o běhání, vlastně pouze mluvit o tom, že by nebylo špatné si v budoucnu zaběhnout firemní štafetu... Jsem pro ně studnice moudrosti - nedělá mi to dobře. No vlastně .... :-)

To dřív pojede čert na bruslích do práce..

2010-05-10T20:26:00.010+02:00

.. než se znovu postavím na start maratonu. Říkal jsem si na třicítce. Ale začínám to už vidět trochu jinak.
Nakonec jsem to dal za 4:15 reál. Mission completed.

Co napsat? Mám to za sebou. Vlastně více než rok po rozhodnutí jsem si splnil sen. Maraton jsem zaběhl. Ne ve zrovna nejlepším čase a pravověrný maratonec se může ušklíbnout nad časem více než 4 hodiny.. ale to je mi jedno.
Dal jsem to, běžel jsem celou dobu a zastavoval jen na občerstvovačkách. A to byl můj cíl.

A co mi to dalo?
Viděl jsem narvanou Pařížskou, kde lidi fandili jako o život a bylo těžké nezrychlovat při prvním a druhém průběhu. Při třetím (a posledním) běhu Pařížskou do cíle jsem sice nezažil tu pověstnou euforii, o které se píše a mluví. Spíš jen pocit uspokojení, nečekanou lehkost pohybu (!?), cíl na dosah.. konec. Foto, cíl, zastavení se, slza... Ovoce a pití.

Maraton je jiný. Odběhal jsem už asi 9 půlmaratonů a je to něco jiného. To se vždy snažím běžet co nejrychleji, a když mi v závěru dojde, dá se to do cíle nějak "doklepat". Maraton jsem běžel od začátku se strašným respektem, lépe řečeno spíš se strachem. Už od 10. km jsem viděl kolabující spoluběžce. Dva třeba už na začátku. Motali se okolo nich zdravotníci a člověk si uvědomuje, že se to může stát i jemu. Běžel jsem pomalu.

Pak si ještě pamatuju na pád vodičky s cílovým časem 4:15; bylo to asi na 8. km. Nevím jestli zakopla. Já běžel dál a otáčel se, zda je v pořádku. Ale pokračoval jsem v běhu. (v pořádku naštěstí byla a nedlouho potom mě samozřejmě předběhla)

Bylo smutný vidět u cedule 40. km zkolabovaného mladého kluka. Měl zavřený oči a vůbec se nehýbal. Pořadatel mohl jen přidržovat chudáka s podloženou hlavou a čekat na sanitku, ta právě přijížděla. To už jsem se neotáčel, cíl byl příliš blízko.

I na 39. km jeden z nás ležel. Pořadatel mu zvedal nohy nahoru. Přivolaná sanitka ale při průjezdu místo minula.. Mávali jsme jako o život.

A bylo jako vždy strašný běžet po Strakonické; nechápu, proč tu trasu nezmění. Liduprázno, jeden houf běží tam a druhý zpět. Nekonečný. A hrozně monotonní. Pro časy je to asi dobré ale pro nás hobíky? Náběhy na křeče začali u mě asi někde tady. A do cíle mě neopustily. Připravené každou chvíli zaútočit mě doprovázeli až do cíle. Ale já se nedal. Dva dny na iontech, 4-násobná denní dávka hořčíku v sobě (na dvacátém ještě pátá), pití na každé občerstvovačce štrejchnuté ionty a banány obalené v soli. Při hrozící křeči vždy zpomalení.. Kolik jich bylo? 30? Takhle jsem to vydržel až do konce. Netrpěl jsem, ale musel jsem pořád dávat pozor.

A další zažitek. Na 37.km jsem překvapivě předbíhal Evžena Ge a jeho splihlou vránu Sáru, která jen nezůčastněně koukala do země. Neznáme se, ale nedalo mi to. "Co Sára?" ptám se. "Ta je dobrá" smutně. "Ale já jsem blb" trochu naštvaně. Maraton je těžký a prý pokaždý jinak. "Běž", dal mi ještě radu a já jsem poslechl. Od toho tu jsem. Ale vrtalo mi hlavou, že jsem Evžena v první půlce v Nuslích míjel v protisměru a on byl 20 minut přede mnou (!).. I když na tom byl špatně, nevzdal to a běžel.

Mimochodem startovní výstřel jsem slyšel ve frontě na toalety. Ale nebyl jsem sám, kdo to měl jen taktak. Chvilku před startem se z jedné kabinky vysoukal i elitní Jan Sokol. Jak píše, měl to s chlupem. Tak i já jsem se pár minut po něm a za zvuků Vltavy začal prodírat přes zábrany a davy lidí do svého koridoru. Narvané Staroměstské. V tlačenici jsem ukazoval startovní číslo na prsou a lidi mě pouštěli. Proklouzl jsem podloubím přes koridor s dětma až k probouzejícímu se hadovi nastartovaných běžců. Poprosil policajta o odklopení zábradlí; starovní číslo opět zapůsobilo. Počkal jsem ještě na místě v koridoru 2 minuty a vyrazil. Sedm minut po výstřelu jsem probíhal startem. Uf.

A pak v cíli jsem chvíli nevěděl, co dělat, tak jsem jen jedl a pil a při odchodu k bagáži jsem si bez myšlenkovitě stoupl do fronty na masáže. 25 min ve frontě jsem se ještě vyhýbal křečím. Postával a debatoval se Slovenkou, také debutantkou.. Prý fantastický závod, na masáž čekat ale nevydržela. Zkusil jsem ještě umravnit předbíhajícího sotva dvacetiletého kluka. Ale nepředbíhal, byl jen v obrovské euforii. Ještě unavenější než já. Byl rád, že stojí a bylo mu jedno, kdy přijde na řadu. Jen já jsem na chvíli zapoměl, že jsem mezi běžci, že není potřeba podezřívat.

Půlmaraton jsem měl za 2:03. To jsem ale v té chvíli nevěděl, běžím bez hodinek. Celou polovinu tratě jsem se držel třech nejlepších rad pro maraton: nepřepálit, nepřepálit, nepřepálit. A dobře jsem udělal. I když bylo těžké zpomalovat odpočaté nohy. Připadal jsem si jako šnek. Předbíhaný, opouštěný. Všechny ty jazyky jsem slyšel vždy odzadu, pak chvíli vedle sebe a pomalu odplouvající vpřed. Polština, slovenčina, holandština, francouština, angličtina. Všechno mi většinou utíkalo. Ale já nezrychlil. A druhou polovinu už to nebylo potřeba. Tělo už nechtělo. Netrpěl jsem, ale nic mě už nenutilo zrychlovat. Navíc mě začínající křeče umírňovaly.

A ještě jeden zážitek. V Nuslích se před hospodou po levé straně vyvalovaly postavy už dost napité. Půllitry v rukou. Jedna zvlášť veselá indiánka (dlouhé šedivé vlasy, žlutý obličej) výhružně křičela, že v šedesáti budeme všichni na marách.. To nejde zapomenout. Hrozně mě to pobavilo.

U Národního divadla mě překvapil kolega z práce. Tak usilovné fandění.. Stašně mě to na třicátém (?) povzbudilo. Trvalo to jen 5 vteřin ale vydrželo mi to 5 km :) Díky. I jiná, žlutá (?) skupinka u Rudolfina dělala pěkný brajgl. Kdyby takových diváků bylo víc.

No a pak tunel, pár kroků po chodníku, Pařížská, konec. Příště? Tak to fakt nevím.

Přece jen bylo neopakovatelné běžet Prahou 42 km. Strašně si vážím všech, kteří se na start dokázali postavit. A je jedno jestli to bylo z přesvědčení, ze zvyku, nebo třeba z fajeřiny. Je jedno jestli běžíte pro dobrou věc, pro to někoho oslnit, kvůli zážitkům nebo pro to něco si dokázat, jako jsem to udělal já. To rozhodnutí je na každém. Pro amatéra není lehké se rozhodnout. Ale těžké je to i zaběhnout.

Já jsem měl letos štěstí na podmínky. A měl jsem natrénováno. Zdraví se mě drželo.
To samé přeju i dalším prvomaratoncům. Stejně jako tu pověstnou euforii na závěr.

Záda

2010-05-05T18:38:00.006+02:00

Kdo by tušil, že mě poslední týden před koncem zastaví taková "prkotina", jako jsou bolavá záda. Neběhám..
Asi jsem si měl odpustit způsob, jak jsem se k nim o víkendu zachoval. V sobotu výběh jen v jednom triku, a to bylo moc teplo s větrem, v neděli jsem v práci nazvedal dost zpropadeně těžkých beden (jako kancelářský krysa fakt nezvyk) a na to ještě kiláček ve studeném bazénu..

No a v pondělí se to muselo projevit. V noci jsem dokonce přemýšlel o tom, že bych ani v Praze nemusel běžet.
Dneska už je líp a věřím, že do neděle to bude OK.
Nejhorší ale je, že jsem od soboty nevyběhl, a chytám se až v pátek nebo dokonce až v sobotu. Celé slavné ladění před maratonem se u mě tedy smrsklo na prachsprosté nicnedělání.

Už ani nevím, jaké to je, to běhání.. A to se chci v něděli postavit na start.
Jsem opravdu zvědav, jak se na mě tenhle výpadek projeví a vůbec, jestli mi záda v neděli dovolí dokončit! Fakt si nedělám srandu, dneska si nedokážu představit, že bych uběhl i 10 km!
Jsem rozhodnutej ale do cíle i dojít třeba za 6 hodin. Ale záda jsou pěkný svinstvo. Jsem na sebe naštvanej; měl jsem dávat pozor.

Předpověď

2010-05-02T21:50:00.013+02:00

I když jsem odpůrcem předpovědi počasí (myslím, že není nad to, podívat se raději na oblohu a podle toho se zachovat), tak i já v posledních dnech sleduju každý den dlouhodobou předpověď.
Zatím to vypadá skvěle:

No uvidíme.. Sice se mi běhá nejlépe při 8 stupních, ale těch 16 bych bral všema deseti. Kdo taky ne?

Jinak tento měsíc jsem naběhal rekordně km. Ani nevím, jak se to seběhlo... Prostě jsem běhal a běhal. A nic mě nebolelo, a nic mi do toho nelezlo. Nachlazení nebo chřipka nikde. Pobolívání také ne. No co víc si přát.
Přeju nádherné květnové a spokojené běhání :-)

Deset dní

2010-04-29T21:41:00.021+02:00

Tak už moc nezbývá, nějaké tři čtyři výběhy a prásk: poběžím v Praze.
Koukám na fotky a videa, co jsem pořídil mobilem loni při PIMu, samí unavení lidé v posouvajícím se koridoru. Brrr, tak tohle mě čeká za 10 dní.

Jdu se proběhnout a napadá mě, že zkusím fartlek, nebo spíš fartleček :-)
2 km rozběh, krátká rozcvička. Potom dlouhý krok, krátký krok, malý sprint, delší sprint, jogging, pozadu, výskoky, postranní běh, jogging, sprint... To je krása. Ale 4 km jsou pryč.
Škoda, byl bych to protáhl, ale musím se šetřit. 10 dní!

Tak tedy výklus, kochám se, přemýšlím...
Staré boty ještě drží, nejsou už tak měkké, ale mám je vyběhané, sedí mi; jsou se mnou srostlé. Asi by si zasloužily tu slávu (nebo můj kolaps?).
Uvidím teď v sobotu, jak se budu cítit v novějších botkách.. Už jen 10 dní.

Ty jahody tady na poli asi letos nebudou. Nic nekvete, je to nějaké nedorostlé. Proč to vlastně na podzim pokosili? Dělá se to vůbec s jahodníky? A přitom byly loni 50 Kč za kilo. Co nasbíráš, to zaplatíš. A co sníš, to ne ;-) Ach jo, 10 dní.

Ahoj.... Nic?!?
Cyklisti asi nezdraví... Ale je teda vedro.
V Praze poběžím v šortkách, elasťáky nechám doma. Jedině kdyby byla zima. To červené triko z půlPIMu bude asi taky ok. Ponožky beru odzkoušené, ty co mám dneska jsou na nic: nějak kloužou. Co když bude v Praze ale teplo, nebude červená moc chytat slunce? Sakra.
Aspoň ten šátek na hlavě je jistota; bílá je dobrá.

Zatím ani jedno auto, i popeláře jsem propásl, to je divný. Je přece středa, ne? Blbnu, dnes je čtvrtek, svoz byl včera :-) No jo no.

Posledních 100 metrů. Už konec? Asi jo.

Auto na svém místě. Pití zteplalé od slunce, ale chutná. Tak 10 dní...

Nervozita a únava

2010-04-26T19:59:00.008+02:00

Tak se mi nějak nedaří se vyhnout předzávodní nervozitě, o které se píše třeba na běhej.com.
Naběhal jsem to sice v minulém týdnu dost, ale nejsem s tím moc spokojenej. Neběhalo se mi zrovna lehce a únava byla veliká.

Asi to bylo tím půlmaratonem ve Werdau; teda alespoň v to doufám.
Teď už začalo posledních 14 dní do PIMu, už žádné velké objemy. Už jen vylaďování, udržování, odpočinutí na velký cíl. O víkendu chci dát maximálně 10 km v kuse, před a po už jen rychlejší nebo vyloženě pomalé výběhy.
Začínám polykat hořčík; křeče jsou pro mě vůbec to nejhorší, čeho se při výbězích a v Praze zvlášť bojím. Trpěl jsem na křeče ještě v dobách, kdy jsem hrával fotbal. Do lýtka to ještě jde, ale do stehna. To je hotové peklo. To bych vážně nechtěl v Praze zažít. No nebudu to raději přivolávat.

Werdauer Waldlauf, Halbmarathon

2010-04-18T19:38:00.020+02:00

Do maratonu zbývají 3 týdny. To je čas, kdy už bych neměl absolvovat žádné "bomby" v podobě třicítkových běhů. Dopuručovány jsou závody, desítky a půlmaratony. Desítku možná zkusím někde příští týden, nebo možná jen tak sám..
Na půlmaraton jsem se přihlásil na Werdauer Waldlauf v sousedním Sasku. Uvažoval jsem ještě o slavném vinařském v Pardubicích a příští týden půlmaraton v Plzni. Nakonec jasně vyhrálo Werdau. Oproti Pardubicím je to pro mě mnohem, ale mnohem blíž, a tedy i levnější. Plzeň je zase až příští týden a navíc se v Plzni běhá na okruhu :-( No a na okruhu trénuju, takže mě to vůbec neláká..

Werdau mělo mít ještě další výhody: běh v přírodě (lese), celkem slušná účast a v neposlední řadě to byl (teď už to můžu napsat) můj první zahraniční závod :-)
Běželo se od devíti ráno, start společný s maratonci. Perfektní "německá" organizace nezklamala. Vše běželo jako na drátku. Navedení na parkoviště, vyzvednutí čipu a čísla netrvalo ani minutu. K dispozici šatny (a sprchy!). Trať perfektně značená, zabloudit nešlo. Na rizikových místech byl vždy někdo, kdo vás nasměroval. Snad jen kilometrovníků mohlo být více. Oproti plánovaným 3 občerstvovacím stanicím nakonec pořadatelé přidali další 3 (cca). Asi kvůli vedru, na většině ovoce, na všech minerálka (s bublinama) čaj a kola!
Čip se připevňoval netradičně na ruku, ale zvykl jsem si rychle; inu jiný kraj, jiný mrav.

Na obrázku je mi vidět jen část bílé hlavy pod značkou,
a tak ani nemá cenu ho sem dávat. Ale jen pro atmosféru..

Jinak povrch byl tak padesát na padesát asfalt a lesní cesty (až na mokřejší 500m úsek) suché. Start byl na silnici a doběh na krásný stadionek s dýdžejem :-)
První polovina byla do kopce a druhá měla být z kopce.
Běželo se mi dobře, nakonec jsem si i zlepšil maximum (1:40, sice jen o minutu... každá se počítá, ne?) Podmínky byly skvělé a tak mi to nedalo a po 3. km jsem za to vzal a začal předbíhat. Od 7. km jsem běžel na 50 metrech se čtyřma "Sasíkama", které jsem doběhl a se kterými jsem se až do 18. km tak nějak střídal v pořadí. Většinou mě dohonili na občerstvovačkách, kde jsem vždy zastavoval.. Ale v závěru mi všichni utekli. Jako již tradičně mi na 18. km "došlo" a bezmocně jsem koukal, jak mě kamarádi opouštějí. Překvapila mě dvě stoupání, se kterými jsem už nepočítal. Nojo, spoluběžci tohle asi dobře věděli a lépe rozvrhli síly, syčáci... :-)
Doběh byl tedy o samotě, zaplaťpánbů bez finiše a za nadšeného jásotu dýdžeje, který i vyhlásil moje jméno a to, že jsem z "Tšechjen". Díky mě byl dnešní závod ve Werdau intrnéšnl :-)
Z šatny mi nic neukradli a voda ve sprše byla jen studená, ale mě to nevadilo. Trénink ze sauny se hodil. Celkově to byla dobrá zkušenost a splněný bod z mého plánu: zaběhnout si rychlý půlmaraton a zaběhnout si ještě do maratonu delší výběh ve vedru.

Teď mám tři týdny na to, abych to vyladil na maraton. Jak, to nevím... Je mi ale jasné, že musím běžet mnohem pomaleji...

PS: Dieter, Armin, Falk-Uwe a Olaf, díky za rychlé tempo!

(a zase devadesátky..)

Dnes jsem nevyběhl

2010-04-14T18:27:00.005+02:00

Měl jsem na dnes naplánovány nějaké intervaly. Jak dlouhé a kolik jsem si ještě nestačil v hlavě urovnat. Ale napadlo mě, že bych dneska ani běžet nemusel. Venku je hnusně, zima, déšť.. To by jestě tak nevadilo, ale ten vítr. Ten fakt nemusím. Navíc chci jít běhat ještě ve čtvrtek a možná i v sobotu. Když nedělní půlmaraton vyjde, tak "povinnou" normu 4 výběhy v týdnu hladce splním. Navíc mě pobolívá hlava, a musím něco dodělat na PC. No výmluv je dost.

A tak jsem po dlouhé době nesplnil plán a na běhání se dnes vykašlal.
Výčitky nemám.
Ale je to nezvyk :-)

(mimochodem, na konci klipu je moje motto :)

34 km

2010-04-11T15:56:00.005+02:00

Tak včera jsem dal naposledy přes třicet km. Celkem to bylo 34 km za 3:25, půlmaraton za 2:01. Menší krize přišla na 27 km, proč, to fakt nevím. Začalo to náběhem na křeč do lýtka, pak bolest prošla celým tělem až do ramene, ale po 5 minutách to zmizelo. Fakt nevím, čím to bylo.
Z časů je také vidět velké zpomalení po dvacátém km. Proč? To také nevím. Člověk má pocit, že běží pořád stejně, ale není to pravda.
Kdybych běhal s hodinkama nebo jinýma měřičema, tak bych to zkusil rozlousknout. Takhle se musím smířit s tím, že tempo v dlouhých bězích klesá. Basta.

Dneska jsem vyplaval v bazenu a odpoledne vyklusal 7 km.
Těším se na příští týden na svůj první mezinárodní závod: v neděli chci klusat kousek hranicema SRN půlmaraton. Jestli se tam dostanu, nechci si sice zaběhnout osobák, ale nechci ani být poslední... :-)

Výběhy v týdnu

2010-04-08T20:38:00.008+02:00

V týdnu jsem absolvoval normální výběhy. V úterý jsem zkusil intervaly 2x 500m, 2x1000m, 2x 500m a zbytek vyklusal. Dnes celkem 11 km, z toho 8 km v tempu.
Je teď krásně a běhá to samo :-)

V sobotu nebo v neděli (podle počasí) se chytám zase na třicetikilometrový výběh. Přemýšlím, že už bude asi poslední před květnovým PIM. Ale ještě nevím, do maratonu budou zbývat 4 týdny. Podíval jsem se na několik tréninkových plánu a trochu se liší v tom, kdy naposled absolvovat takovou zátěž. Někde je to 3, někde 4 týdny před "akcí". Ale vzhledem k tomu, že 3 týdny před jsem se přihlásil na půlmaraton, tak už další třicítku zřejmě nestihnu. Pokusím se proto o víkendu výběh trochu zrychlit, abych se dostatečně vyčerpal a aby mě už třeba nenapadlo v příštích dnech experimentovat a ještě nějakou zátěž zkusit. Podle všech tréninkových plánů bych už 3 týdny před měl klusat jen vzdálenosti ne delší než 20 km.

PS: Jo, koupil jsem si běžecký elasťáky nad kolena a hned jsem je vyzkoušel. Není to špatný :-)
A zítra zřejmě ještě koupím nové boty. Moje staré Nike Vomero 3 už odcházejí a nerad bych, aby se mi rozpadly těsně před maratonem. Chci koupit koupit Vomero 4. Sice je to loňský model, ale cítím se v nich nejlíp. Jsou pomalejší, ale ta tlumivost je fantastická a na mojí váhu je to asi to nejlepší: kolena fakt netrpí.

TŘICET potřetí

2010-04-04T18:23:00.001+02:00

Tak už je to potřetí, co jsem se dostal nad moje magické číslo třicet..
Už jsem to tady psal, že mým cílem je v tréninku zaběhnout 30 kilometrů a být v pohodě.
Pak už se nebudu moc bát se poprat se zbylými 12ti kilometry... Ale kdo ví, třeba je to jinak a maraton není jen o posledních deseti kilometrech... To budu moci říct až v květnu.

Cítím se teď ve velké formě. Vlastně nic mě nelimituje. Na sobotní výběh tedy jsem šel týden po 1/2 PIM v pohodě a s tím, že uběhnu 33 km. Prvních 21 km se ale běžel hodně pomalu (2:15), tak jsem si dovolil v posledních 12 km malinko zrychlit. Výsledný čas na 33 km byl 3:37. Není to nějaký extra, ale to nebylo důležité. Měl jsem z toho dobrý pocit. Počasí bylo skvělé (od 4 do 12 stupňů, ve druhé polovině přestal dokonce foukat vítr a vysvitlo slunko), nohy běžely. Až na bolest nohou (odezněla 2 hodiny po doběhu) jsem si neměl na co stěžovat. Krásný výběh a další kousek do mozaiky jménem maraton.

Dneska jsem to byl ještě vyklusat. Zítra mě čeká bazen.

Hledám nějaký vhodný půlmaraton na příští nebo přespříští týden, kde bych si zase rád zazávodil.

Co v dubnu?

2010-03-31T20:31:00.003+02:00

Dneska jsem už po dleší době vyzkoušel, jaké to je se šplhat do kopce. zkusil jsem 150ti metrové výběhy do kopce, prej by to mohlo být dobrý.

Jinak březen vyšel skvěle. Zdraví drží (3x ťuk), povedl se půlmaraton v Praze, naběhal jsem vše, co jsem si naplánoval. Každý týden jsem dostal do bazénu.
Jo a měsíční objem se poprvé dostal na 200 km. Někde jsem četl, že maratonec má naběhat měsíčně 250 km, nevím, jestli je to pravda. Musel bych přidat další den běhání v týdnu. Ale myslím, že 4 stačí.

Vůbec je zajímavý, že se zatím nic nepos..lo. No raději to nebudu přivolávat.

Podle všech tréninkových plánů, které jsem kdy četl, bych teď měl být v největším zápřahu. Tak v dubnu chci zaběhnout o víkendech ještě dvakrát 30 km a možná zkusím ještě nějaký závod; asi nějaký půlmaraton. Chtěl bych si hlavně během dubna vyzkoušet zaběhat si při velmi teplém počasí. Vedra se v Praze v květnu bojím nejvíc. Minulé dva maratony v Praze byly hodně horké..

Tak ať nám to běhá!

Běžecké video:

1/2 PIM za námi

2010-03-28T17:56:00.011+02:00

Tak to mám za sebou. Výsledný čistý čas 1:41. Osobní rekord, ve který jsem doufal, tedy padl :-)
První letošní závod byl celkem v pohodě. Počasí bylo předpokládané, teplota super, jen ten vítr to dost kazil, ale už jsem v Praze zažil horší.
Převlíct jsem se šel na poslední chvíli, protože jsem nechtěl před startem zbytečně dlouho mrznout. Už tradičně jsem se v Praze ani nerozběhával a šel rovnou do koridoru, kde jsem byl 8 minut před dvanáctou.
No a po výstřelu jsem se posunul na startovní linii po zhruba čtyřech a půl minutách. Pak jsem vyběhl a chtěl cca 2 km běžet pohodu tak, abych se jen zahřál a pak teprve držet tempo na 1:40. Bohužel i to moje pomalé tempo bylo pro moje okolí moc rychlé a tak jsem musel celých cca 5 km kličkovat mezi pomalejšími běžci a dostat se do skupinek, které by běželi mým předpokládaným tempem. Po občerstvovačce na 5 km se to už trochu srovnalo.
Pak už se mi běželo celkem dobře a dařilo se mi až do 15. km celkem držet to, co jsem si předsevzal.
Asi na 7 km se okolo mě prohnal vodič na 1:40 a tak jsem se ho pokoušel zachytit. Ale na můj vkus běžel moc rychle a co bylo nejhorší, stále kličkoval, takže i pro ostatní běžce, kteří s ním běželi, bylo dost složité se ho udržet. Vydržel jsem to cca kilometr a pak ho nechal běžet. Mimochodem když jsem ho zahlédl naposled, drželi se ho jen 2 běžci :-) Neměl jsem před závodem v úmyslu běžet s vodičem, ale říkám si než takového vodiče, který se vám snaží utéct... to raději žádného.

Na behej.com jsem se našel na jedné fotce. Ani nevím, na jakém km to bylo :-)

Až do 15 km v pohodě, pak před občerstvovačkou mě začalo táhnout stehno a musel jsem zpomalit. Krize přila na 17. a 18. km. Asi se projevil těch 30 km minulý víkend a to dnešní kličkování na začátku závodu, to mě stálo dost sil.
Zkrátka i když jsem měl pocit, že běžím stále stejně, tak najednou mě začali všichni, ale opravdu všichni předbíhat :-) Prostě krize jak má být. Podle mě jsem se v tu chvíli dostal tak 6 min/km, to bylo fakt hrozný, ta bezmoc, jak vás všichni okolo míjí.. No ale s touhle krizí jsem už před závodem počítal.
Naštěstí se to od 18. km zlepšilo, nevím jestli pomohl hroznový cukr. Najednou jsem byl na dvacátém km a dokonce jsem začal předbíhat spoluběžce.

Cílová rovinka a konec: na tabuli 1:45 :-) Takže reálně 1:41. Povedlo se.
Po doběhu nohy v pohodě, křeč se o mě nepokusila celých 21 km.
Dneska jsem to vyplaval a cítím se, jako bych včera nic velkého neběžel.
Ještě jsem přemýšlel, že to dneska vyklušu, ale nechám to už na zítra.

Pokračuju dál, cíl je 9. květen, znovu Praha, zaběhnout maraton v čase 4:20. Na tom nic neměním, ani po včerejším "rychlém" čase.
Přece jen maraton je o něčem jiném, respekt si udržuju.

Ale bylo to v sobotu hezký, tolik lidí...

Vzhůru do Prahy

2010-03-24T18:02:00.003+01:00

V úterý jsem si dal lehký výběh na 6 km, z toho 3 km jsem zkusil tempo pro půlmaraton. Musím říct, že mi to moc nevyšlo a asi jsem to přepálil (nebo možná únava z víkendového výběhu?).
Každopádně takovýmhle tempem to celý závod nevydržím. Takže trochu jsem si pro sebe poupravil svůj cílový čas a v případě, že to nepůjde jako včera, poběžím na čas lehce pod dvě hodiny. Ale třeba se to ještě spraví...
Ve čtvrtek si vyjogguju maximálně 5 km, v pátek klid a v sobotu jdeme na to :-)

Moc se na závod těším, protože je paráda si zaběhat po Praze, a to i kdyby mělo pršet, jak přepovídají.
Přeju všem, ať to vyjde minimálně tak, jak si to představují.

Snad na nás bude Praha vlídná, a Pražáci taky...

TŘICET podruhé

2010-03-21T13:19:00.006+01:00

Na sobotní výběh jsem se sice těšil ,ale zároveň jsem se ho obával.
Měl to být další "milestone" mé přípravy na květnový maraton.
Naposledy jsem z něho byl dost vyčerpaný a tak jsem byl zvědavý, jak na tom jsem.

Naneštěstí mě budík vzbudil o 2 hodiny dříve, tak že jsem nebyl ani dost vyspaný.
Cítím v poslední tři dny nějaké nachlazení; na teplotě se to ale neprojevuje a tak na to kašlu a dělám, jako kdyby nic :-)
Obloha šedá, sotva jsem vyrazil, začalo pršet a až do 7. km nepřestalo, byl jsem durch mokrej: bunda, tepláky..
Ale běželo mi to celkem slušně. Do 3. km jsem se musel trochu krotit, abych to nepřepálil (mám s tím potíže, ale už to zvládám..) Ale pak jsem to "pustil", samo to zrychlilo a běžel jsem pak podle pocitu na to, abych těch dnešních, naplánovaných 31 km doběhl.
Světe div se, ani po půlmaratonu (2:04) se mi nějak nechtělo zpomalit a běželo to samo dál. Dva pochvalné pozdravy od domorodců potěšily. Žádná krize na obzoru, jen pomalu těžknoucí nohy. Ale to se dalo vydržet. Nejvíc starostí mi nakonec připravili místní fotbalisté, kteří na hřiští pálili brigádnicky trávu a já musel 8x proběhnout jejich kouřovou clonou :-)

Poslední kilometr jsem plánovaně vypustil a lehce vyjoggoval, aby mě druhý den nebolely nohy. Moc to nepomohlo, až dnešní bazén udělal dobře.
Nevím čím to bylo, že se mi běželo tak dobře: přijatelná teplota, ani jedno pivo den předem, nebo se už začíná projevovat ten všelijakej trénink, kterým jsem za poslední měsíc prošel? Třeba se už projevují ty různé rovinky, intervaly a kopečky, které jsem v poslední době naběhal.

Výsledek celkem: 31 km, čas 3:08, 6:04 min/km. To je o cca 20 minut rychlejší než minulý výběh. Takovýmhle tempem bych chtěl běžet maraton a čas 4:20 by nemusel být nereálný... Dnes jsem mohl zaběhnout v pohodě 35 km, alespoň jsem měl takovej pocit. To si však budu muset nechat až na květnový PIM.

Příští týden nás všechny čeká půlmaraton v Praze.
Snad na mě ten včerejší výběh nenechá větší následky. Asi se nevyhnu tomu, že mi v závěru v Praze "dojde", ale s tím počítám. I tak bych si chtěl zlepšit svoje maximum na půlmaraton: 1:45 by se mi líbilo. V týdnu se proto plánuju už jen dvakrát proběhnout.

Týdenní přehled:

a ještě pár pocitů na neděli:

Unylý týden

2010-03-18T19:55:00.001+01:00

V pondělí jsem vyklepával nohy po víkendu lehčím během, ve středu jsem si dal 10 km s rovinkami a dnes jsem si užil 7 km joggingu za nádherného slunečného počasí (ještě v pondělí mi sněžilo do obličeje). Po dlouhé době jsem taky vytáhl silniční boty, kde si člověk připadá jako na polštářích..
V sobotu chci na delší výběh, chystám se zase atakovat třiceti kilometrovou hranici.. Ale uvidíme podle počasí, zatím předpovídají na sobotu pěkně a na neděli nějaké přeháňky. Jak to tak znám, bude to přesně naopak :-)

Týdenní přehled

2010-03-14T16:01:00.007+01:00

Tak jsem si včera zaběhl rychlejších 15 km (čas 1:18, 5:12 min/km), doplnil jsem to ještě 5-ti kilometrovým výklusem. Celkem 1:51 na 20 km.
Chtěl jsem si otestovat, jak na tom jsem rychlostně před pražským půlmaratonem, který je už za 14 dní.
S testem jsem moc spokojený. Vypadáto, že bych si mohl zaběhnout svůj pražskej osobák. Prozatím je to 1:55. Samozřejmě bude záležet na počasí (vítr a déšt by byl na prd) a hlavně na tom, jestli budu zdravej.

Každopádně ať to za 14 dní dopadne jakkoli, mým hlavním cílem letos se stal pražský maraton v květnu a všechno podnikám proto, abych se na něj co nejlépe připravil.
Proto i příští víkend zkusím delší výběh nad 30 km; sice to nebude dobré pro půlmaraton a může mě to o týden později pěkně v Praze utavit, ale pro maraton za 2 měsíce je to asi nutné.

Ať má každej, kdo čte tyhle řádky, podobně triviální problémy jako já a nemusí řešit nic složitějšího...
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Počasí stále nic moc

2010-03-13T09:42:00.010+01:00

To počasí začíná štvát; sníh stále a stále, teploty nízko.
No nic, běhat se dá.

Přes týden 3 výklusy okolo 7 km: v pondělí lehce vyklepat nohy, ve středu 4x 1000 m rychlejší intervaly (uf) a včera trochu "rozjásaný" běh podobný fartleku.
Dnes nebo zítra (zase podle toho zas.. počasí) chci otestovat svojí rychlost: celkem 20 km z toho co možná nejvíce v tempu (vydržím 15 km?).
Celkově tedy celkem odpočinkový týden bez dlouhého výběhu. Asi poslední "lehčí" týden v nastávajícím měsíci.
Příští víken bych chtěl zase dát 30 km a za 14 dní už je Hervis půlmaraton v Praze. Už se těším :-)

TŘICET

2010-03-07T17:13:00.007+01:00

Pro někoho může být třicítka normální číslo, stejně jako 20 nebo 10.
Ale pro toho, kdo trénuje na maraton, je to číslo magické. Alespoň pro mě ano.

Ano, právě dnes jsem se na tuto metu dostal. Ale o tom až později.
Věřím tomu, že nad hranicí třiceti kilometrů se dějí podivné věci, které právě odlišují maraton od ostatních distancí a které mu proto dávají tu "gloriolu" výjímečnosti. A nejde jen o pověstnou maratonskou zeď na 35. km.

Poslední dva pražské maratony jsem sledoval jako divák na trati. A loni jsem dokonce stál na metě 32. km a sledoval, jak na tom lidi po více než 3 hodinách běhu jsou.
No co si budeme povídat, velká většina z nich v té době už běžela takříkajíc na krev. Pomalý běh, vysílení, vedro (poslední 2 roky v Praze pravidelně :-/ ) Nepřítomný výraz v obličeji vyrušený jen občasným povzbuzením z řad diváků. Když jsem tam stál a občas i povzbuzoval, hrozně jsem jim záviděl, že mají už takovou porci za sebou. Ale těch následujících 10 km jsem jim už tolik nezáviděl. I když jsem v té době ještě netušil, jaké to je zaběhnout 30 km v kuse, viděl jsem že je to strašně těžké..
Nad tou třicítkou je to už prostě asi hlavně o vůli běžet dál, o předsevzetí, kondici, všech těch maličkostech v tréninku nebo v samotném závodě. Rozhoduje počasí, déšť nebo přílišné teplo. Psychická pohoda, jídlo, špatně zavázaná tkanička, lidé okolo trati, nevhodné oblečení a co já vím co ještě. Mám pocit, že za třicítkou už "to" není tak úplně ve vašich rukou nebo nohou, chcete-li.

Já sám se chci na tuto metu ve svém prvním maratonu dostat v co nejlepším stavu, rozuměj ne tak unavený. Dnes se mi to nepodařilo. Když jsem dobíhal, měl jsem toho opravdu dost a neumím si představit, že bych měl běžet ještě dalších 12 km a navrch ještě 195 m. I dnešní čas 3:25 beru tak trochu s rezervou: na trati byl sníh, neběžel jsem úplně nejrychleji prvních 20 km, jsem v plném tréninku. Za poslední 4 víkendy jsem posunul delší výběhy z 24 přes 26 a 28 na dnešních 30 km. Pro příští víkend tedy plánuju pouze 20 km, aby si tělo odpočinulo; a to nejen fyzicky...
Jinak počasí bylo dnes pohodové, chtěl jsem sice vyběhnout už v 9, ale pohled na teploměr mě hodně vyděsil: mínus 12 stupňů. To fakt nešlo a proto jsem počkal 2 hodinky na přijatelných mínus 6. No a zbytek už znáte.

Nad 30 km se chci "podívat" ještě 3 krát, možná i 4 krát. Uvidím. Ale nejdelší chci absolvovat maximálně 33 km, dál už v tréninku nejdu, to chci nechat až na závod. Takže případné povídání o pověstné maratonské zdi na 35. km, až třeba někdy po maratonu :-)

Přidávám týdenní přehled.

Zase sníh..

2010-03-06T08:57:00.006+01:00

Tak jak předpověděli na sobotu naši "borci" z předpovědi počasí, zase napadl sníh a dnes je s běháním konec. Snad zítra se dostanu na svůj delší výběh...

Jinak jsem se ve středu dostal k intervalům: 4x 800 metrů (celkem jsem uběhl 7km), myslel jsem že chcípnu, je to strašněj záběr.
V pátek jsem si šel lehce vyběhnout 7 km no a dneska sníh.

Tak dnes jen pohoda...

Březen přede mnou

2010-03-01T19:37:00.002+01:00

Tak myslím nastal čas na menší ohlédnutí. Když se podívám na svoje únorové kilometry, jsem celkem spokojený. 177 km je na krátký únor tak akorát. Dostal jsem se až na své letošní maximum 28 km, jak je vidět z obrázku...

Už příště bych se chtěl podívat na 30ti kilometrovou metu. V tréninku na maraton jsem chtěl původně zaběhnout třicetikilometrových běhů 5, ale budu muset redukovat a když se podívám do kalendáře, tak snad 4 "třicítky" zvládnu. Maximum by mělo být 33 km.

Jinak moc se těším na půlmaraton v Praze, hlavně z důvodu toho, že si konečně zaběhám i jinde než na "svém" 3,5 kilometrovém okruhu.. Už tam znám každý šutr, už si na mě sedají při běhu vrány a v posledních dnech na mě přestal štěkat i poslední ze psů za plotem. To byla taková jistota.
Mimochodem je to už více než rok, co tam běhám.. Na jaře musím najít ještě jiné trasy, jinak mi fakt "hrábne". Proto bych chtěl v Praze nejen zaběhnout závod, ale i ještě trochu zajoggovat po trati. Prostě využít toho, že se můžu proběhnout jinde, a ještě k tomu po Praze.

Tady na západní vesnici je strašně málo příležitostí.
Jinak čekám, kdy se na okruhu zase objeví nějaký jiný běžec... Loni se to stalo 2x :-)
Jo ještě informační povinnost: dnes 10 km, z toho 9 km celkem rychle :-)

Mám nostalgickou náladu...

Hokej skončil, běhám dál.. Dnes 28 km

2010-02-27T14:15:00.003+01:00

Tak nám naši na olympiádě překvapivě vypadli s Finskem.. Dnes je už jedno, člověk se alespoň vyspí :-)

Po lehkém čvrtečním výklusu jsem dnes v sobotu opět vyrazil na delší výběh. Naplánoval jsem si 28 km a to jsem si beze zbytku splnil. Poslední kilometr z této porce jsem lehce joggoval.

Nemám k tomu co dodat, počasí super (6 stupňů, polojasno). Jen když foukal lehký vítr proti, tak bylo trochu zima. S větrem zase trochu teplo. S tím větrem to bude zajímavé na půlmaratonu v Praze za měsíc. Běží se teď po nové trase, která vede téměř celá po nábřeží. Jestli bude foukat, pak to nic moc nebude. Dneska jsem si na to vzpoměl, když mi to párkrát fouklo.
(Co nesnáším je protivítr, co nesnáším ještě víc je protivítr s deštěm)

Dnes na 22 km se o mě pokoušela křeč do stehna. Mívám s tím problémy při delších trasách. Poctivě se při tom cpu hořčíkem, ale nevím, jestli to pomáhá. Křeč jsem nakonec překonal tím, že jsem zpomalil.
Jinak se mi běželo v klidu, jen čas je mi se zdá nějak pomalý.

Vůbec se mi zdá, že běhám nějak pomaleji. Dnes 28 km za 3:03 hod, to je jestli dobře počítám 6:32 min/km. Což nějak super teda není. Ale v téhle fázi tréninku mi nejde o časy, jde o dobu strávenou během a s tím jsem spokojenej.
Je fakt, že čas by byl rychlejší, kdybych neměl na "svém" okruhu dvacetimetrové stoupání. To je během 28 km 160m stoupání, a to už je dost.
Zítra zkusím bazén, abych trochu "vyplaval" nohy. I když teď, hodinu po doběhu už je to v pohodě :-)

Příští víkend nechci zvyšovat kilometráž na 30 km, jak by se dalo očekávat (poslední víkendy jsem zvyšoval z 24 na 26, a dnes 28 km). Dám si raději odpočinkovější víkend, tak asi 15 km rychleji, abych trochu "natrénoval" rychlost na půlmaraton :-) A pak bych chtěl ještě 5 km joggovat.

A moje oblíbená kapela:

V pondělí a ve středu a hokejové okénko

2010-02-24T18:39:00.005+01:00

Dneska se mi vyloženě nechtělo, počasí zatažené, ale bez deště, takové nevlídno.
Ale sníh taje obrovskou rychlostí, silnice byla téměř suchá, 7 stupňů, vidět je už v pohodě do šesti večer. Takže podmínky nakonec ideální.

Po dlouhé době jsem navíc vytáhl silniční měkké boty, a tak jsem si užíval měkký krok jako na polštářích; celou zimu běhám v crossových botech.

Takže:
v pondělí: 7 km v tempu, další 3 km jogging
dnes ve středu: celkem 7 km, v tom 10x 350m intervaly, mezi a zbytek lehký jogging

Uvidím, jak dál v tomle týdnu, záleží na počasí.
Chtěl bych ještě jednou ve čtvrtek nebo v pátek vyběhnout lehce a v sobotu nebo v neděli bych chtěl dát 28 km.
(podle toho, jak se mi bude líbit v pátek v hospodě :-)

Jinak dneska jsme "převálcovali" v prodloužení na olympiádě Lotyšsko.
Vidím to celkem jasně: v noci rozstřílíme chladné Finy, v semifinále rozprášíme na nájezdy bojácné Američany. No a ve finále si pohrajeme s Rusákama nebo Kanadou.
A olympijské zlato bude naše! Co říkáte?

Vždyť puk je kulatý, trochu toho štěstíčka, výborná česká parta a hlavně: dáme do toho to srdíčko :-)

Aby ti nešlehlo!

2010-02-20T11:20:00.006+01:00

Tak tohle jsem uslyšel od spolužáka ze základní školy, když mě viděl supět do kopce na nějakém 12 km. Coural si to se třemi psy a s paninkou proti mě (vlčák na volno!).
Já jsem ho pozdravil, paní taky a pak mi říká že jsem "blázen" a v zápětí slyším "Aby ti nešlehlo!". Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že uvidíme.
Ostatně neznělo to od něj nějak zle.

Po pravdě jsem ale nevěděl, co na to říct. Ani jak to myslel.
Uvědomuju si sice, že jsem už ve věku, kdy mi může vypovědět "herzna". Ale to se může stát i jemu, ne? :-) Je v mém věku taky..
Že běhám po vesnicích jak "blázen", to už snad dneska není úplně nenormální. A časem se to snad bude měnit k lepšímu, že na běžce se nebude koukat jak na exoty.

No každopádně jsem se nad tím mohl zamýšlet dalších 14 km, i když mi to na tak dlouho nevystačilo.

Takže rekapitulace: dnes 26 km, z toho 1,5 km velmi lehký jogging. Celkem čas 2:50
Už v osm ráno jsem byl na cestě. Celý okruh na (zpočátku) zmrzlém sněhu, postupně tající. Někdy jsem se propadal. Jinak žádná krize nepřišla, pohodový výběh. I když nohy teď samozřejmě trochu "pracujou" :-)

Včera jsem se dočetl, že není dobré stupňovat v tréninku každý týden uběhnutou vzdálenost.
Psali, že je dobré zařadit "odpočinkový" týden, kdy se organismus může zotavit.
Takže to zkusím nějak rozpočítat, aby mi ten odpočinkový týden vyšel na půlmaraton v Praze 27.3. V závislosti na tom pak zařadím takový "lehčí" týden každých 14 dní..
V takovém týdnu pak při delším výběhu dám maximálně 20 km v kuse, abych se neutavil a mohl regenerovat.
Přece jen, nejsem už nejmladší.
A nakonec, třeba má pravdu:
"Aby mi nešlehlo!"
;-)

Na závěr krátké motivační video..

Bezčasí týdne

2010-02-19T18:56:00.003+01:00

Ve středu jsem si dal 8 km, kde jsem si vložil ještě 8x cca 300 metrových stoupání.
V úterý jsem byl v sauně, ve čtvrtek jsem zkusil zajít do bazénu a uplaval 900 m, což byl největší výkon týdne :-)

Chtěl jsem se ještě dneska vyklusat a zítra jít na pravidelný delší víkendový výběh.
Kvůli počasí jsem dnešek vynechal a zítra uvidím zase podle počasí: pokud nebude pršet jako dnes, vyběhnu.

Na závěr pěknou písničku.

Pohodových 6,5 km

2010-02-15T20:25:00.002+01:00

Dnes jsem vyběhl jen vyklepat trochu nohy ze včerejších 24 km.
Přidal se kamarád a tak to byl příjemný výklus.
Minimálně na dva dny si dám od běhání pokoj; přece jen 3 dny za sebou jsem už dlouho nedal.

Včera intervaly, dnes 24 km

2010-02-14T13:11:00.005+01:00

Tak jak jsem si to včera naplánoval, tak vše splněno.
I když příště už to budu asi muset plánovat jinak. Běhat intervaly den před delším výběhem je asi blbost a dneska se mi to asi nevyplatilo.

Včera navečer jsem se nejdříve rozklusal a potom jsem si dal 8x 400 m ve velmi slušném (na mě) tempu, kdy vždy na konci čtyřstovek jsem toho měl opravdu dost...

No dne jsem šel na pravidelný delší výběh. Dal jsem celkem 24 km, kdy posledních 1,5 km už byl jen velmi lehký jogging. Ty včerejší intervaly jsem ucítil zhruba od dvanáctého kilomeru, kdy se mi stávalo, že se mi doslova nechtělo běžet. Najednou třeba na 1 km mi tempo spadlo a já nebyl schopen s ohledem na naplánovanou celkovou délku dněšního běhu zrychlit. Zrychlit tedy vlastně šlo, ale měl jsem pocit, že bych se vyšťavil a celých 24 km bych neuběhl. Po nějaké době se to ztratilo, ale tohle se opakovalo 3x. Myslím, že je to těmi včerejšími intervaly.

Příště si na to budu dávat pozor. Napadlo mě, že bych mohl přesunout delší výběhy z neděle na sobotu. Ještě uvidím, kolidovalo by to s pravidelnou páteční hospodou :-/

Jiank mě nic zajímavého nepotkalo, trať byla ze dvou třetin pokryta měkkým sněhem, a tak jsem se dost bořil, což také stálo hodně sil. Místní psi už na mě neštěkají, už patřím do "rodiny" :-). Cizí psi: počet 6, ale nějak o mě nejevili zájem.
Srnky 4, jedna sova...

Jo ještě jednu věc, tohle mi hrálo celou dobu v hlavě. Nena je skvělá, je to ikona. Ale je dobré, když si zazpívá i s někým, kdo umí zpívat :-)
Stará verze dole (z roku 1984!) téhle písně také není špatná. Co je lepší? :-)

Kopečky a furt sníh

2010-02-13T08:52:00.009+01:00

Ve čtvrtek jsem si dal 9 km výklus v rovnoměřném tempu. Zastavil jsem se pouze na vyběhnutí jednoho stoupání. Tak se mi to zalíbilo, že jsem si to dal rovnou pětkrát :-)

Dnes chci běžet intervaly a zítra delší výklus nad 20 km. Uvidíme, co na to počasí.
Sníh furt padá, počasí už mi leze na nervy. Ať si ho klidně vezmou do Vancouveru, když ho tam mají málo sněhu a prší..

Jeden užitečný odkaz. Začala olympiáda.
A jedna připomínka medaile..

Včera 7 km a jak dál..

2010-02-09T19:29:00.009+01:00

Venku mrzne jak blázen, vyběhl jsem včera oblečený stejně jako předevčírem, ale ouha: nestačilo to a bylo mi docela zima. Překvapilo mě, že stačí o 4 stupně méně a je to tak znát. Pro příště už budu vědět, že při -6 stupňů už krátké triko, dlouhé triko a bunda nestačí. Příště vezmu 2 dlouhá trika. Jinak výklus Ok a splnil to, co jsem potřeboval: "vyklepat" únavu z nohou po nedělních 23 km...

Jinak tenhle blog je o mé přípravě na maraton. Jak jsem už psal, chtěl bych se postavit na start Prague International Marathon v květnu v Praze. Poprvé v životě.

Je ještě spousta času, ale chtěl bych se připravit co nejlépe to půjde s ohledem na počasí, zdraví a chuť běhat :-)
Každý týden bych chtěl vyběhnout alespoň 4x (i když se mi to minulý týden nepovedlo). Vždy o víkendu chci přidat jeden delší výběh přes dvacet km. Ten bych chtěl někdy na přelomu března a dubna protáhnout až na vzdálenost 33 km.
Běhů přes třicet km bych chtěl absolvovat celkem 4 až 5. Ostatně takhle je napsána většina tréninkových plánů pro zvládnutí maratonu. Cílový plánovaný čas 4:20 není pro mě úplně důležitý; hlavně chci doběhnout, případně i dojít :-)
Ale vím, že stačí málo a všechno může být jinak. Stačí nachlazení, jiné zranění nebo něco jiného. V tom případě bych chtěl běžet později někde jinde, třeba někde poblíž v Německu, kde se snad v květnu nebo v červnu nějaký maraton poběží.. Ale nepředbíhejme.

Hlavní můj cíl je tedy letos PIM v květnu. Dál chci ještě běžet půlmaraton v Praze na konci března. Dá-li bůh, tak se snad pokusím zlepšit své maximum, ale bude to těžké v plné přípravě a s tolika lidmi a na upravené trati. Kvůli radním Prahy 1 byla totiž změněná trať. Běží se podél Vltavy a jestli bude vítr, tak to bude moc moc blbý :-)
Ale zase zaběhnout si Pavlem Nedvědem, to není špatné. co?

Potom se mi na podzim ještě moc líbilo na Baroko Maraton, kde jsem si zaběhl cross půlmaraton v krásné přírodě. Takže v září se tam určitě podívám.

Jinak to nechávám otevřené. Hlavně ať mi slouží zdraví, i to duševní.
Přece jen, běh je o pohodě. A to je i důvod, proč běháme, ne?

A jak nastartoval nejslavnější běžec Ameriky? :-)

Výběh 21 km v pohodě

2010-02-07T21:03:00.006+01:00

Po třech dnech jsem se dostal k pravidelnému delšímu víkendovému výběhu..
Běželo se krásně, čas 2:03 na půlmaraton je pro mě skvělý vzhledem k tomu, že více než třetina tratě je pod sněhem a já měl z předchozího dne naspáno stěží 4,5 hodiny..

Na závěr odlehčujících 2 km lehkého joggingu. Ten mám na delšícj výbězích nejradši.

Výklus s intervaly - pěkné

2010-02-04T19:50:00.003+01:00

Tak jsem dneska zase vyběhl. Jsem docela spokojený s tím, jak slunce postupně zachází čím dál tím později. Příští týden už bych nemusel s během končit kvůli tmě :-)
I silnice i cesta byla shrábnuta pluhem = pohoda pro moje nohy.

Dal jsem si osmikilometrový výklus se dvěma táhlými kopečky, kterémi mi daly (jako vždy, když se jedná o stoupání) zabrat. Další běh jsem protkal pěti cca 500 metrovými intervaly v rychlém tempu. Nic zvláštního se nestalo, ani se teď necítím moc unavený. Těším se opět na víkendový delší výběh.
Jestli se půjdu ještě zítra protáhnout a vyklepat nohy, to uvidím zítra podle počasí a hlavně podle nálady.

Jedno běžecké video
(Ale takhle rychle já neběhám :-)

7 km - počasí: utrpení

2010-02-02T20:24:00.005+01:00

No dneska to bylo strašný, nakonec jsem samozřejmě rád, že jsem přeci jen vyběhl. (jako vždy jsem rád za každý uběhnutý km :-)
Sněžilo, foukal silný vítr, na půlce trati závěje, sněhu po kotníky. Jinak ale udržovaná asfaltka. Měl jsem toho dost. Nejhorší to bylo, když jsem běžel proti větru, neviděl jsem vůbec nic, jen nohy pod sebou. I psy byly schovaný a ven si netroufli. Jen nějaká paní na mě houkla, že se mi to běží dobře, když běžím s tím větrem. Vysvětlil jsem, že musím i zpátky a to je "trochu" horší :-/

Už aby sněžit přestalo a silnice i cesty byly upravenější.

Mimochodem to dnešní počasí mi připomělo tento starý žertík.

Dnes půlmaraton, ale bolelo to...

2010-01-31T13:26:00.006+01:00

21 km, čas 2:26.

Zíral jsem na ten čas po doběhu celkem dlouho a snažil se najít důvod, proč jsem zaběhl svou nepomalejší půlku v životě.

Vlastně důvodů bylo mnoho: 10 cm nového sněhu, 3 týdny jsem neběhal, 2 km závěrečného velmi lehkého joggingu, 3 přestávky pro občerstvení, 3 přestávky kvůli psům (z toho jeden nedobrovolný půlminutový fartlek; jeden pes byl obzvláště štěkající a neústupný :-)
Vlastně bych měl být spokojený; sice slabý čas na půlmaraton, ale klady nakonec převažují: půlku jsem uběhl, vydržel jsem běžet slušných 2:27, do 15. km celkem pohodový běh, povedlo se vybrat oblečení (dvě vrstvy s dlouhým rukávem plus bunda) nádherná zasněžená krajinka, žádný vítr, nepokousal mě pes..

Prostě pohoda, od 3. jsem se nějak srovnal s pomalým tempem a hlubokým sněhem a při pohodovém výklusu čekal, kdy ucejtím nohy. To se stalo na 15. km, celkem očekávaně jsem ještě 4 km doběhl a pak plánovaně přešel do pomalého joggingu.
Vyčerpaný jsem byl, ale spokojenost převažuje.

Na závěr krásné video ze "sedmdesátek". Toho chlapa je škoda, uměl i takovýhle škvár.
Ale co s tím provedl, to je opravdu podařené. Obdivuju tu neotřelou choreografii, beze srandy.. Nebo byl Jirka ten den nafrčenej a měl text napsaný na zemi? :-)

Euforie prvního kilometru

2010-01-30T09:02:00.007+01:00

Tak jsem se k tomu konečně dostal: VYBĚHL JSEM :-)
Po dlouhých 3 a půl týdnech jsem si včera konečně zaběhal (7 km lehce) a po dlouhé době zase zažil "euforii prvního kilometru".

Asi to všichni znáte. Hubu od ucha k uchu, pocit, že bych mohl běžet sakradlouho, lehkost kroku, nepopsatelný pocit volnosti.. To všechno se dá zažít při prvním vyběhnutí po dlouhé době nečinosti. Vzpomínám si, že jsem to zažíval vždy, třeba i po roce neběhání. To pak ale nebyl "euforický kilometr", ale třeba jen 300 metrů.
Poté člověk samozřejmě dopadne "na hubu", a netrénovaný začne "jen" kroutit ty svoje kilometry..
Nechci tím říct, že další kilometry nejsou krásné, ale poprvé... Poprvé je to vždycky nejlepší.

Moc se těším na zítřejší výběh, chtěl bych prozkoumat, jak na tom jsem a podle počasí lehce vyklusat 20 km.

První záznam-dnes běhat nezačnu

2010-01-24T15:56:00.005+01:00

Tak, došlo i na mě.
Vždycky jsem si říkal, že blogovat nebudu. Aaaaaaaaaaale budu!!!
Ale jen do prvního marotonu, který chci uběhnout. Pak s tím seknu, nejsem dlouhodobej člověk.

Takže. V květnu chci jít na svůj první maraton. Pro informaci, chtěl jsem ho "jít" už na podzim, ale nemoc mi nedovolila se postavit na start. Co nemoc; prostě jsem v týdnu před termínem onemocněl, horečky, rýma a tak.. A o víkendu jsem byl tak zesláblý, že jsem to vzdal.
Ale letos se nedám. Přihlásím se na PIM v květnu a doufám, že ho uběhnu. Nynější můj cíl je 4:15.

Trocha mé běžecké historie:
5 x jsem zaběhl 1/2 PIM, loňský čas byl 2 hodiny. Nebyl jsem vytrvalý runner ve smyslu, že bych běhal pravidelně po celý rok. Vždycky jsem se po Silvestru nějak "rozběhl" a vydržel trénovat až do březnového 1/2 PIM a spokojeně jsem to pak vzdal a užíval si pocitu, že "půlku" dám kdykoli :-)

Ale loni se to změnilo, vydržel jsem běhat prakticky až do konce roku 2009, což je pro mě posun, ale vytoužený Maraton jsem nezaběhl, jak jsem už napsal.

A proč vlastně začínám blogovat? Rád čtu běžecké blogy a nechci se jen pasivně vézt.
Trocha o mě:
41 let, malé město v Čechách, 85 kg na 177 cm výšky, někdy trochu nudná práce v kanclu.. Třeba časem napíšu více..

No aproč vlastně dneska nezačnu s tréninkem?
Teď jsem se vrátil z lyží, včera jsem sebou praštil na sjezdovce, jako už dlouho ne.
Myslel jsem na lehký otřes mozku, ale dneska mě už hlava nebolela.
Ale ozval krk, asi krční páteř, nemůžu pořádně hnout hlavou. Doufám, že to z akutní bolesti přejde na odcházející "šimrání" a třeba už v pátek vyběhnu. Přece jen, PIM se blíží :-)

Pro inspiraci, We Will Rock You...