Tak připravoval jsem se na maraton, ale před dvěma týdny jsem si řekl, že se přece nezničím hned na začátku září a přeregistroval jsem se na půlmaraton. Naběháno na moje poměry dost, dokonce nejvíc, co jsem kdy v létě naběhal; 3x za sebou více než 200 km za měsíc a kdybych si dal ti práci, tak bych tam určitě letmých 300 km (!) za 31 dní našel :)
No ale k čemu to všechno je, když mě ve čtvrtek chytne nějaká viróza někde mezi krkem a plícema. A tak to nakonec jedu do Plasů nějak přežít s myšlenkou na přeregistraci na desítku. Nakonec jsem nechtěl otravovat pořadatele a v 10 hodin jsem začal zjišťovat, co probíhající nachlazení s mým tělem udělalo.
No nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával a běžet jsem mohl. Sice jsem celou trasu cítil, že to není ono (už na louce ze mě lilo, kopce jsem neudejchal). Běžel jsem si pro sebe, nechával se předbíhat, počasí teplo, vzduch jak v prádelně. V závěru jsem do jednoho kopce musel přejít do chůze, protože mi fakt docházel kyslík v plicích. Závěrečný seběh bych si asi jako zdravej užil líp, ale co se dá dělat.
Pak louka a cíl, napít, rovnou vyzvednout věci a za 10 minut jsem byl ve sprše. Hlavně rychle do suchýho :)
Pak kofola, párek, koláček z cíle a honem domů.
Hlásím konec závodní sezony (no ještě možná půlmaraton v Plesné). Nějak se vykurýrovat a těším se na další pobíhání, protože mě to poslední 3 měsíce fakt hodně bavilo.
PS: Čas nakonec lehce nad 2:06. Na ten pocit bezmoci na trati ještě dobrý.
neděle 7. září 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
