neděle 8. září 2013

Zase v Plasích

Já to tam mám v Plasích prostě rád a po loňské premiéře na maratonu jsem si to chtěl určitě zopakovat.
Trať maratonu je mnohem hezčí, členitější, přírodnější (a co já vím co ještě..) než půlmaratonu. Sice kopečky nemusím, normálně se raději vydávám ve svých výbězích na asfalt a v přírodě mám naběháno letos tak maximálně 50 km.. Ale Plasy si prostě neodpustím.

Den předem mám sice vyšší teplotu, ale ráno je to v poho. Klasická předstartovní :)

Po vyzvednutí čísla nějaké popoběhnutí na zahřátí, Bubo fotí, tak proč ne :)

Všude spousta lidí, možná i známých, bloggery se to jen hemží :) ale nějak moc nepoznávám..
Start už je na spadnutí, kolečko a pryč odsud. Předbíhá mě Honza se Stínem, připomenu se, přeju ať jim to vyjde a běžím si svojí pouť, protože takhle jsem to včera pojal.

Pouť po krásných místech, úzkých cestičkách, malých i velkých radostech, za tichého klusání i výšlapů do strmých kopců. Široké rozhledy po krajině, lesy, louky, říčky, do kterých bych nejraději skočil. Bylo teplo, vzalo to hodně sil, ale s tím se počítá.

Neběžel jsem sám, tak nějak se po odpojení půlmaratonců okolo vytvořila skupinka, která se víceméně neměnně posouvala krajinou. Bylo super si pomoct do kopců, upozornit na zabloudění, povzbudit se na občerstvovačkách nebo pomoct znovu se rozběhnout po delších pěších stoupáních.

Pro mě bylo prvních 30 km pouze taková příprava na závěr, kde samozřejmě vždycky vykysnu kvůli křečím. A tak jsem Čoubák poctivě vyšel a neběžel jako loni. Nad třicítkou jsem se nějak přestal šetřit a rozběhl jsem se i do posledního táhlého kopce, sice jsem za sebou trochu nechal kolegy spoluběžce. Ale bylo mi jasné, že mě doběhnou na louce.

A taky jo, poslední 2 km po seběhu s posledního kopce na rovinu mě křeče začaly brát a nebyl jsem schopnej se jich až do cíle zbavit. Takže jsem si na louce 400 metrů před cílem stejně jako vloni ještě trochu zakřepčil (je to strašný, když se musíte na 1 minutu zastavit :), pustil jsem před sebe kolegu a do cíle doklusal v čase něco přes 4:50 hod, tedy o 3 minuty lepší než loni :)

V cíli jsem ještě obešel (doufám?) všechny, se kterými jsem se na trati potkával. Díky vám!
Moc jsem si to na trati užil.

Poznámka pro mě na příští rok:
- více natrénovat kopečky
- vyběhat trailovky (silničky nechat doma)
- zkrátit občerstvovačky (mě to na nich hrozně baví)
- zhubnout

pondělí 26. srpna 2013

Dřevěný člověk 2013

Zkusit se má všechno.
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:

Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.

A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.

Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.

Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
Start..

Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..

Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
Klídek v depu mezi kolem a během. 

Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném. 
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.

V cíli.


Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...

středa 24. července 2013

Vedra, pády a blížící se Plasy..

Tak o počasí posledních dnů se ani nemusím zmiňovat. Je teplo. Na běhání to moc není, ale člověk se tak nějak snaží. Ale už ani nepamatuju, kdy jsem se dostal pod 6 min/km..
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.

Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...

A to je asi to nejdůležitější.

neděle 26. května 2013

Karlovarská premiéra

Když se objevil nápad s půlmaratonem v KV, tak bylo jasné, že se zúčastním. I když mi bylo také jasné, že 14 dní po maratonu to určitě nebude ono. A také nebylo :)

Počasí super, pošmourno, ale bez větru, teplota ideální cca 12 stupňů.
Po výstřelu hraje obligátní Vltava (asi by to chtělo změnu...), na čáře jsem po 17 vteřinách a držím se okoloběžících borců, na což samozřejmě nemám. Za prvé jsem toho od maratonu moc nenaběhal a za druhé mám ještě celkem dost svaly "potrhané" po Praze, hlavně lýtka jsem cítil.. Ale stejně se snažim držet vodiče na 1:50. Asi na desátém mě na občerstvovačce opouští a já vadnu a uvědomuju si, že to do cíle nebude lehké. Moje jediná myšlenka je : PŘEPÁLENO :(
(později večer zjišťuju, že prvních pět km bylo za 5:00 min/km, což je zcela mimo současnou mojí realitu)
(zdroj bikeri.cz)
A tak si hledám ve špalírech diváků zajímavé věci, užívám si alespoň povzbuzování známých a gestikuluju, že to není dobré. Plácám si s malými cikáňaty stojícími s nataženýma ručičkama; dělám radost jim i sobě. Vyhlížím hojné občerstvovačky, ty procházím, piju a ztěžka rozbíhám.. Na 14. km už jsem hodně zvadlej aale šourám se dál. Diváci neubývají. Okruhové závody mají něco do sebe, když těch okruhů není příliš.
Je vůbec fajn běžet po kolonádě směrem k Puppu a zpět po druhé straně Teplé. Pozorovat znuděné, pokuřující číšníky a servírky, stojící před svými podniky a prázdnými předzahrádkami. Vyjímka ale na trati je: kuchtící mlátí do pokliček jako zběsilí a ženou nác dál. Dávám jim oba palce nahoru. A evokuje mi to Vrchni, prchni. (už vím, proč se to natáčelo zrovna tady). Celkem třikrát jsem se dostali do tunelu pod hotel Thermal, třikrát běželi na otáčce za Puppem okolo skvěle hrající kapely. Seběh Masaryčkou byl vždycky zážitkem, horší to bylo s kopečky, které na trati jsou, ale s tím jsem počítal..

Na konci, někde na 17. km se o mě ještě pokoušely křeče do stehen, hořčík chyběl, nějak jsem se zapomněl předzásobit.. Ale rozběhl jsem to a do cíle dorazil v čase něco pod 1:57, když jsem nebyl schopen zafinišovat a už teď se děsím cílových fotografií :-)
Uvědomuju si, že sbírat půlmaratony pod dvě hoďky bude stále težší. Ale pokud to jde, tak proč ne.

Jinak dohromady fantastický podnik, pozávodní běžecká gulášpárty v hotelu Thermal, kam bych se jinak nedostal; jako pravidelný festivalový divák poznávám tak i jiné prostory "filmového" červencového centra.
Guláš super.

Při odchodu fotím na chodbě před výtahem protahující se Afričany na zemi a přitahuju tím jejich pozornost. A ne jen jejich, ale i ostatních rozjařených běžců. Následuje docela zábavné focení, gestikulace. Celkem dobrý. jsou to normální kluci a holky, který prostě rychle běhaj :)

Příští rok zase! Přijeďte, je to tady fajn.


středa 15. května 2013

Pátej celkem, v Praze můj třetí..

4:39

Mínusy:
- běžel jsem pomalu, na víc nemám
- nic lepšího už se ode mě na této trati čekat nedá

Plusy:
- zlepšení oproti loňsku o půl minuty
- vytuhl jsem až na 37. km; čekal jsem to tak na 32. km, takže OK
- nejtěžší maraton co se týče hmotnosti; s devadesáti kily jsem ještě fakt neběžel :)
- bez křečí


neděle 7. dubna 2013

Jako přes kopírák

Tak nějak jsem v cíli zhodnotil svůj výkon. Čas plus mínus stejný jako loni: něco přes 1:49.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...

Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.

Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee

Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..

V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)

Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.

Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.

Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)

Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)

Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.

středa 3. dubna 2013

Mých sedm důvodů, proč běžet pražský půlmaraton


Co napsat, myslím, že obrázky hovoří za vše :-)
Ale není špatné někdy zavzpomínat...

2004
2004.
Poprvé to bylo v roce 2004. Dodneška se sám se sebou přu, proč jsem se vlastně odhodlal tuhle "nepředstavitelnou" vzdálenost tenkrát běžet.
Tenkrát jsem zdaleka ještě nepobíhal. Jasně, párkrát za rok jsem si ještě dokazoval uběhnutím tří až pěti km, že bych se ještě dokázal do fotbalu vrátit..
Ale proč jsem se tenkrát na těch 21 km vydal, to už vážně nevím.
Vzpomínám matně, že to byly ještě dřevní doby, přihlášku jsem například posílal faxem :-)
Starovalo se z Karlova mostu, cíl byl někde na Malé Straně (Kampa?). K dispozici byla i převlíkárna v nějaké budově (škola) také na Malostranském náměstí.
Dodneška se mi vybavuje obsypané zábradlí v té škole doběhnuvšími, protože jinak to nahoru po závodě nešlo :-)
Samozřejmě dolů to bylo ještě horší, nohy prostě bolely jako čert.
Samotný závod byl super, cizinců bylo tak dvě třetiny (!), Sice počasí naprd, myslím, že i poletoval sníh.
Můj běh jsem tenkrát přepálil. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, 5 km jsem to něja vydržel a pak jsem se zachytil za nějakého Itala, kterej mě dotáhl na 15.km, kde jsem ho dokonce setřásl.
Ale živě se mi vybavuje, jakej to byl neskutečněj boj poslední 3-4 km. Nikdy jsem nebyl při půlmaratonu tak na dně, jako tenkrát. Potácel jsem se od ulice k další ulici a za každou jsem očekával cíl. A ten stále nikde. Ten pocit si pamatuju do dneška. Včetně toho, jak mě smějící se Ital předbíhá :-)
Při pohledu na obrázek se musím smát vybavení.. Ale dalo se to i tak. Ani dneska nevyhledávám nejnovější trendy a běhám v tom, co je. Jen si vždy beru ponožky, které jsem tenkrát zapomněl a běžel to celé na boso. Strašný. Od té doby se to nestalo; bylo to naposled, kdy jsem běžel bez ponožek :-)
Čas 1:54.

2007
2007.
Je zvláštní, že nejvíce dokážu popsat ten první závod.
Z tohodle roku si nepamatuju skoro nic. Start byl na Karlově mostě, převlíkalo se u řeky u plotu mezi řekou a Strakovou akademií. Cíl? Fakt nevim, kde se dobíhalo..
Jinak bylo to 3 roky po tom prvním půlmaratonu.
Tak moc jsem byl z toho roku 2004 vyšťavenej. Fakt jsem si po tom prvním řekl, že to bylo naposled, že jsem půlmaraton uběhl a dál si nepotřebuju nic dokazovat. Prostě konec.
No a to mi 3 roky vydrželo :-)
Čas 2:18.



2008
2008.
Tenkrát se asi také nic zajímavého nestalo. Nevím. Motivací asi bylo zlepšit si svůj čas, což se mi dokonce i podařilo. Vzpomínám, že jsem doběhl v pohodě. Na půlmaratonu už jsem byl "kovanej". Na maratonce jsem stále pohlížel jako na lidi, kteří jsou zcela mimo realitu nebo jako na individua, kteří hazardují se svým zdravím. Prostě nic pro mě.
Jo. Ten den ráno jsem si koupil běžecké trenýrky. A to triko, co tenkrát ještě dávali ke startovnému zdarma, mám dodnes a je moje neoblíbenější (a nejtrvanlivější). A co tak koukám okolo sebe, tak nejsem sám, kdo ho ještě používá :)
Čas 2:10


2009
2009.
V tom roce jsem se poprvé tak nějak více připravoval. Měl jsem na jaře dost času, protože přišla krize a já přišel o práci :)
V cíli jsem byl strašně překvapenej, že už je konec. Trénoval jsem totiž na okruhu, který měl 3,5 km, ale já byl kdovíproč přesvědčený, že má jen 2,7 km. Takže když jsem ho v tréninku oběhl 6x, tak jsem myslel, že mám tak nějak naběháno a ten zbytek už nějak doklušu. Do té doby jsem měl totiž teorii, že stačí se dostat v přípravě na 13 až 15 km a pak už jsem připravený :-)

Jinak ta fotka je pro mě symbolická. Přesně v tomhle okamžiku, překvapený, že už je konec a po spatření času v dálce jsem se rozhodl, že ten maraton prostě přece jen poběžím :)
Přihlásil jsem se potom do Mnichova ještě ten rok na podzim a poctivě trénoval. Škoda, že mi v tom pak nějaká viróza zabránila. Kdo ví, jak by to dopadlo.
Každopádně tenhle rok byl zlomový. Koupil jsem si první běžecké boty (!), začal jsem pravidelně pobíhat, zapisovat vzdálenosti a zavítal jsem i na jiné závody (Plasy, Svatojánská20).
Čas 1:59


2010
2010.
To už ani není historie.
Ten rok jsem začal psát i sem na web. Připravoval jsem se na maraton a měl jsem ještě od podzimu formu jako hrom :-)
Kdo ví, jak by ten čas vypadal, kdybych neměl za sebou 30km běh z minulého víkendu. Ale to je jedno, mým cílem bylo zaběhnout ten rok maraton v květnu a všechno ostatní byla jen příprava na něj.
Běžel jsem ten rok maraton nejen v Praze ale i na podzim v Drážďanech.
A půlmaratonů jsem odběhl dalších 5, takže závodní rok a super časy (vše samozřejmě v mých očích)
Více o půlmaratonu v Praze 2010 tady.
Čas 1:41.

 
2011
2011.
Dost smolný běh. Trápilo mě nějaké nachlazení, kterého jsem nebyl schopen se zbavit a tak jsem to pojal jako proběhnutí po Praze. Nakonec jsem to odskákal (měl jsem to prostě skrečovat a nevybíhat).
Více než dva měsíce jsem se pak trápil se záhadnou únavou, se kterou si doktoři nevěděli rady.. Přestal jsem běhat.
Jinak byl to tenkrát nezvykle teplý závod a bylo moc příjemné počasí.
Ten rok jsem zase závodil až na podzim a vzpomínám si, že mě to tenkrát po té přestávce strašně bavilo.
Více tady.
Čas 1:59.

2012
2012.
To už je dá se říct žhavá současnost. Vždyť je to jen rok, co jsem to tam zase odběhl.
Krásnej čas. Upracovanej, mákl jsem si, nechal se dotáhnout vodičem do cíle a tam dlouho vyšťavenej. Prostě léta člověk nezastaví a časy už nebude při dalších pražských půlmaratonech lehké sbírat pod 2:00. Alespoň pro mě.
Čas 1:50.

Ale to je jedno, i tak si to vždycky užívám a těším se na osmé pokračování a přeju si, abych mohl těch půlmaratonů v Praze odběhnout ještě co nejvíce.
Jak je vidět, je to pro mě tak trochu srdeční záležitost..

A fuj už! Dost nostalgie a ať se vám v sobotu daří :-)




středa 6. března 2013

Poprvé v krátkých...

Tak letos poprvé v krátkých.
Bez bundy, bez rukavic, bez čepice.
Paráda :)

neděle 17. února 2013

Zpráva o jedné neděli

Přemohl rýmu a vítězoslavně vyběhl.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)

Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.






sobota 12. ledna 2013

Rok 2013 na dvou židlích

Tak v novém roce jsem vyběhl zatím jen dvakrát, dnes krásných sněhem pocukrovaných 13 km a na Nový rok stejnou trasu jako loni. Asi u mě vzniká nová tradice: prostě se na Silvestra s alkoholem "šetřím" a hned ráno vyrazím do neuvěřitelného ticha silniček a cest, nikde ani živáčka, prostě nádhera.

No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)



Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)

Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.

PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...