Deset dní

Tak už moc nezbývá, nějaké tři čtyři výběhy a prásk: poběžím v Praze.
Koukám na fotky a videa, co jsem pořídil mobilem loni při PIMu, samí unavení lidé v posouvajícím se koridoru. Brrr, tak tohle mě čeká za 10 dní.

Jdu se proběhnout a napadá mě, že zkusím fartlek, nebo spíš fartleček :-)
2 km rozběh, krátká rozcvička. Potom dlouhý krok, krátký krok, malý sprint, delší sprint, jogging, pozadu, výskoky, postranní běh, jogging, sprint... To je krása. Ale 4 km jsou pryč.
Škoda, byl bych to protáhl, ale musím se šetřit. 10 dní!

Tak tedy výklus, kochám se, přemýšlím...
Staré boty ještě drží, nejsou už tak měkké, ale mám je vyběhané, sedí mi; jsou se mnou srostlé. Asi by si zasloužily tu slávu (nebo můj kolaps?).
Uvidím teď v sobotu, jak se budu cítit v novějších botkách.. Už jen 10 dní.

Ty jahody tady na poli asi letos nebudou. Nic nekvete, je to nějaké nedorostlé. Proč to vlastně na podzim pokosili? Dělá se to vůbec s jahodníky? A přitom byly loni 50 Kč za kilo. Co nasbíráš, to zaplatíš. A co sníš, to ne ;-) Ach jo, 10 dní.

Ahoj.... Nic?!?
Cyklisti asi nezdraví... Ale je teda vedro.
V Praze poběžím v šortkách, elasťáky nechám doma. Jedině kdyby byla zima. To červené triko z půlPIMu bude asi taky ok. Ponožky beru odzkoušené, ty co mám dneska jsou na nic: nějak kloužou. Co když bude v Praze ale teplo, nebude červená moc chytat slunce? Sakra.
Aspoň ten šátek na hlavě je jistota; bílá je dobrá.

Zatím ani jedno auto, i popeláře jsem propásl, to je divný. Je přece středa, ne? Blbnu, dnes je čtvrtek, svoz byl včera :-) No jo no.

Posledních 100 metrů. Už konec? Asi jo.

Auto na svém místě. Pití zteplalé od slunce, ale chutná. Tak 10 dní...