Jojo, jsou to ty na obrázku v záhlaví blogu: Nike Vomero 3 - moje první běžecké boty!
Dodnes si pamatuju, jak jsem v nich hned vyběhl. Ta měkkost! Ten péřový krok! Ta paráda na pohled! To moje nadšení! Najednou jsem necítil kamínky na silnici a vůbec, prostě euforie..
Když jsem si kupoval následně další boty, volba byla jasná: Vomero 4. A rok na to i Vomero 5 :-)
Vím, v době přejícím minimalistickým botám je tento typ extrémně odtlumených bot možná out, ale já na ně nedám dopustit.. I vzhledem ke svojí hmotnosti (ale o tom až jindy).
 |
| Jako stupínky.. |
Faktem je, že je někdy ještě i teď z nostalgie vezmu sebou na výběh. I když už jen zřídka.. Vlastně už jsem se s nima "duševně" rozloučil, ale stále na mě z botníku tak nějak koukají.
Už ne vyčítavě jako dřív, ani unaveně. Spíš vypadají spokojeně. Spokojeně s tím, co (nebo spíš koho) tady za sebou zanechaly...
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
PS: Také jste se loučili s prvníma botama nebo jsem tady jedinej nostalgickej magor? :)
No ani mi nemluv. Ty své první jsem si pověsila na chatě na hřebík na čestné místo. Zbytek si beru na kolo nebo na nějaké pochody s rodinou. Zatím jsem žádné nevyhodila. Na to nemám srdce.
OdpovědětVymazatTakže ne, nejsi magor, je to úplně normální :o)
:) ted mi v botniku truni asi 9 paru bot, z toho jsou 3 vic nez totalne vybehany.. taky je obcas vezmu, kdyz bezim kolem kravskejch vybehu, v silenym marastu.. Je mi lito je vyhodit.. Znam, znam.. MSF! 12:)
OdpovědětVymazatja se loucila a byla smutna. Ty moje neprezili soustredeni a uz se semnou nevratili :-(
OdpovědětVymazatTak to jsem rád, že v tom nejsem sám.
OdpovědětVymazatNa hřebík sice nepůjdou (musel bych ho shánět), ale nějaké ty podřadnější věci ještě snad zvládnou.. Zatím tedy nevyhazovat!
Ty první mám pořád v botníku a koukám na ně každou chvíli. Jsou tak proděravělé, že se v nich nedá běhat, ale ze sentimentality je nemůžu dát pryč. Jsou symbolem boje. Nejenom kvůli běhu. Nevím, co s nimi udělám, zatím taky nemám to srdce je vyhodit.
OdpovědětVymazatJe to normální, tak jsem dlouho neměl srdce ty první vyhodit (černá Mizuna s modrou podrážkou a běžel jsem v nich svůj první maratón) a chodil jsem v nich normálně. Ale pak se prošoupala podrážka a tak jsem je vyhodil. Chatu nemáme. :) Ale vyfotil jsem si je.
OdpovědětVymazatNo jen to potvrzuje moje chování. To jsem rád.
OdpovědětVymazatTaké nějak nemám srdce se jich zbavit. A tak je nechám ještě v botníku a občas někdy i vyluxuju.
(na to už také došlo :-)
Me bylo driv boty taky lito vyhodit. Kdyz doslouzily bezecky tak jsem je vypral v pracce a zase zarily jako nove ... na chozeni do prace super ... tedy ty silnicni. Terenni se mi ted vetsinou rozpadnou na nohach, tak to jde rovnou do popelnice.
OdpovědětVymazatBěháme doma čtyři. Máme plnou garáž starých bot ...
OdpovědětVymazatTerénní ještě nemám, ale budou po PIM, takže těm nic ještě nehrozí :-)
OdpovědětVymazatPlnou garáž? Fíha...