Ztraceno v mlze aneb 1. DTP

Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)

Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.


Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)

Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.


No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?

PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.