Od Žebrácké pomalounku k Baroku

Tak konečně jsem se dostal souvisleji k dopsání anabáze na Žebrácké 25. Pozdě ale přece.
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..

Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od Stína. Ani nevíte, jak moc to potěší, když se dopočítají, že je to jen 25 km, a tak není čeho se bát.. Díky :)

Přijel jsem akorát, registrace 5 minut. Rozhodování, kde se převlíct a zda nechat věci v šatně.. Nakonec jsem to tak udělal. Před tím jsem se ještě pozdravil s Leonou a vyměnili jsme si rychle svoje obavy, snad jsem na ní ten svůj "strach" moc nepřenesl :-/
Už v šatnách jsem seznal, že je to tady samej atlet; štíhlí a vysportovaní lidé se proběhávali i v okolí startu. Tak jsem se přidal a zahříval se, i když jsem věděl, že to nebude potřeba: teplota vzduchu stoupala sama od sebe.
V 10 výstřel a pomalu jsem se rozběhl, ještě než jsem doběhl druhé kolečko okolo sídliště, už se okolo mě prohnal první závodník, kupodivu ne Keňan :-)

No a pak už to šlo podle plánu. Mým hlavním heslem bylo nepřepálit a pokud chci závodit (sic), tak až ve druhé půlce, kdy jde trať dolů s kopce. Takže jsem se opravdu šnečím tempem, vždy ale s někým na dohled, šplhal do kopce a ani mě nenapadlo, abych se na někoho nějakým úsilím dotahoval. prostě jsem jen chtěl ten kopec "uviset". Ani nevím, jak se to stalo, ale v poslední fázi kopce jsem se ocitl ve skupince. Asi 4 km stoupání jsme 3 běželi spolu, moc to pomohlo. (To si musím zapamatovat do Plasů, že není špatné se do stoupání někoho chytit.)

www.zebrackapetadvacitka.cz

Když se kopec zlomil, už mi to nedalo a ušetřené síly (po dlouhé době jsem nepřepálil) vrhnul do klesání a začal se kolegům vzdalovat. Dost mě to překvapilo, ale s kopce mi to prostě díky mojí hmotnosti jde. Do cíle ještě sice bylo pár malých vln a pár rovinek, ale dal jsem to v cíli byl o padesát minut rychleji než loni. I "oblíbená" sanitka mě nedostihla. Čas 2:16, krása na ten profil trati. Sice ve výsledkové listině až na sedné stránce z celkových osmi, ale tím si to nebudu kazit. Na mě super výkon.
Na závěr ještě legrační vyhlášení vítězů; proč mi pořadatelé předávající ceny připomínali hasiče z Hoří má panenko..? :-)

No ale rozhodnutí už teď bylo pro mě jasné: Baroko v Plasích poběžím v celé své kráse, tedy maraton. Sice to bude bolet ale zkusím to. Chystám se na to od jara, tak proč bych to měl měnit, ne?
Profil budí respekt. Ale ten já už mám..

www.barokomaraton.cz

Včera jsem si ještě zaběhl tréninkových 35 km; celkem v pohodě, na to že bylo takový vedro. Sice po třicátým stále tuhnu.. Ale co, nějak to dopadne.
Myslím, že se svým strachem se ještě před tím mým Během podzimu tady objevím a podělím se o něj.

Tak ať to běhá nejen mě..!

Červenec

Tak červenec proběhl tak nějak v pohodě.
Uměl bych si představit více než 176 km, ale v zásadě je to pro mě hodně dobrý číslo, vždyť loni jen 35 km.
Jinak stále mi dělají problémy delší běhy nad 30 km; prostě pak vytuhnu a tempo jde hodně dolů.. Ale třeba bude platit těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No a když ne, tak těch 10 km už nějak dojdu :-)

Teď mě o víkendu čeká Žebrácká 25 a když to dobře dopadne (tedy alespoň o půl hodiny lépe než loni), tak se přihlásím na celý Baroko maraton, tedy 42 km kros :-/
A to bude pro mě BĚH podzimu. Ať se daří!

Moje běhy na západ

Pobíhám tady už celkem dlouho, nejdřív na takovém malém okruhu. Potom už jsem se osmělil a silničky už mám jak je vidět pěkně proběhlý. Vlastně na mapce jsou trasy, které pravidelně nebo i méně pravidelně běhám.

Už delší dobu pozoruju jeden malý paradox: vybíhám stále na západ.
Někdy také na jih. Ale co je divné, tak nikdy ne na východ.

Asi to není tím, že moje oblíbené úsloví říká: co je ode mě na východ, je vždycky orient.
Ať je to Sokolov, Karlovy Vary, nebo i Praha. Tady od nás to je už jen orient a tedy něco, co není vhodné následovat, protože z východu nikdy nepřišlo nic dobrého :-)
Pražané neuražte se, to jsem se "dozvěděl" kdysi na vojně a už dlouho tomu nepřikládám velký význam. I když my vesničané ze Sudet jsme trochu zvláštní... :-)

Ale spíše bude důvodem mého běžeckého západního "směřování" to, že krajina je tím směrem od nás otevřená do chebské pánve, kde je těžké narazit na nějaký větší kopec. Kdo tu krajinu na Cheb zná, tak ví, že je to taková pěkná placka, kde je běhání mnohem jednodušší. Mnoho hospodářských stavení, pastviny s krávami, někde koně. Vesničky a osady pospojované úzkými silničkami. Štěkání psů na nízkými ploty předzahrádek i zuřivý štěkot velkých psů za nedobytnými vysokými ocelovými ploty. Chaty lufťáků i domečky místních. Hrozně rád tady pobíhám a pozoruju vzkvétající chalupy (spíš lufťáci) i upadající domečky (ne vždy místní). A okolní zahrady a pozemky, které na první pohled odhalí, do které skupiny je zařadit.

To směrem na východ už je to trochu kopcovitější. Ale je na čase začít stará, výšše popsaná klišé o orientu prolomit.
Takže na mapách už okoukávám možné trasy, zkoumám cyklostezku podél Ohře na Sokolov i sousední kopce Slavkovského lesa.

Prostě nastal čas vyrazit i na východ. Doufám, že běh bude zase trochu bohatější.
Držím palce všem, co také občas mění své zavedené trasy. I třeba ne jen běžecké...

Kurňa osobák

..ale jenom takovej malej.

Včera jsem si zaběhl za hranicema v Marktredwitz jejich Rawetzer.
Nechtělo se mi běžet půlmaraton a zároveň jsem se chtěl zůčastnit. Tak jsem se přihlásil na Viertelmarathon, tedy 10,5 km.
Nic jsem si od toho nesliboval, jen si prostě zaběhnout rychlejší desítku.
Start v 17:00, bohužel se vyplnila předpověď, bylo strašně horko (27 °C ?) a ani bouřka a přeháňka během závodu klima moc nevylepšily. Takže jsem si netroufnul běžet úplně na krev, čas něco pod 48 minut, jsem si myslel a spoky jel domů. Teda nejdřív jsem jel na sraz gymplu po 25 letech, kterej se nekonal a mě to zapoměli říct. Tak až pak domů, no vlastně do hospody, protože naši fotbalisti se chystali vyprovodit Poláky z jejich šampionátu. To se taky povedlo.

No a dnes koukám na výsledky a ejhle: osobák na desítku!
Sice jen o vteřinku, ale tím si nebudu ten hezký výkon kazit :-)

Předběhnout olympijskou vítězku

Už podruhé jsem se zúčastnil NOFI Lauf, tedy 3. Nordoberpfälzer Firmenlauf 2012. Akce pro firmy z tohoto bavorského regionu a jejich zaměstnance. My jsem se přifařili k našim kolegům ze SRN.

Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)

Fitteste Firma

V cíli radler, chilli con carne, společné firemní foto, stihl jsem si i vyfotit legendu Heike Drechsler! (pro mladší ročníky více zde)

Heike Drechsler

Čas nakonec super, cca 550. místo z 3550 startujících. Moc hezká akce.
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)

A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.

Hraniční vzdálenost

Mám za sebou třetí maraton. Ještě v zimě jsem myslel, že bych ho mohl dát za 4:30, na jaře jsem začínal doufat ve 4:20. No skutečnost byla úplně jiná: 4:40. A byl jsem rád, že jsem se do cíle dostal.

Vše bylo ok, naběháno tak akorát, počasí nádherné, teda alespoň co se pražského maratonu v květnu týká. 6 minut po startu jsem se vydal na trať a až do cca 27 km jsem si to docela užíval. Tady jsem začal cítit, že to není ono. Na 30. km mi tak nějak pomalu "došlo" a nechtělo se mi najednou dál. Unavenej, trocha křečí do lýtka a od 35. km už jsem hodně chodil. Hlava nechtěla.
Občerstvovačky jsem protahoval chozením, tablety proti křečím jsem někde vytrousil, hroznový cukr mi nedělal dobře na žaludek, stejně jako jeden gel, co jsem si táhl sebou. Ten jsem dokonce zahodil, protože jsem ho do sebe nějak nemohl dostat.
Bylo pro mě hrozně těžké se nakonec alespoň proběhnout cílovou Pařížskou a do cíle doklopýtat a alespoň si v cíli plácnout s Capalbem, kterej tam na nás odpadlíky trpělivě čekal a děkoval.

Prostě posledních deset km jsem řešil myšlenku, jestli má cenu se na start maratonu ještě kdy postavit.
Vypadá to, že v mém případě nejsem na maraton stavěný.

V týdnu jsem si řekl, že bych se na to měl trochu podívat, zkusit něco najít z mezičasů. Vyhledat nějaké tabulky, prediktivní kalkulačky..

Tady jsou například moje časy najednotlivých desítkách:

Distance	RealTime	Time/10 km	min/km
10 km	0:56:48	0:56:48	5:41
20 km	1:55:29	0:58:41	5:46
30 km	2:59:45	1:04:16	6:00
40 km	4:19:09	1:19:24	6:29
42 km	4:39:19	0:20:10	6:37

No, možná je první polovina trochu "přepálená" a hlavně prvních 10 km jsem měl běžet trochu pomaleji, ale nemyslím si, že by v tom byl největší problém..
Mezičas na 30. km je už dost ovlivněný "rupnutím"  někde na  27, km..
Čas na 40. km je už tragédie a urazit posledních 2,2 km za 20 minut i s proběhnutím celé Pařížské?
To už není ani na okomentování.
No vyšlo mi z toho, že na maratonskou vzdálenost prostě nemám. Těch 30 ještě umím, ale maraton?..

Tak jsem se vrhnul na prediktivní kalkulačky podle časů:
(podle http://www.runworks.com/calculator.html a http://runningtimes.com/Article.aspx?ArticleID=6765)
Takže:

	aktuální čas 1/2maraton	předpověď maraton	předpověď maraton	skutečnost maraton
jaro 2012	1:50:00	3:49:00	3:54:00	4:40:00
podzim 2010	1:45:00	3:39:00	3:43:00	4:01:00
jaro 2010	1:40:00	3:29:00	3:32:00	4:15:00

Podle zaběhnutého půlmaratonu před maratonem bych měl vždy zaběhnout lépe, než se pak ve skutečnosti stalo. A kdyby to bylo o málo. Ale 2x to bylo o tři čtvrtě hodiny!
Pouze v Drážďanech na podzim 2010 to bylo jen v uvozovkách o cca 15 minut. Jenže tam mi všechno vyšlo. A stejně jsem kalkulovanému času ani nepřiblížil.
No ale dost teorie a omlouvám se, že by to mohlo vypadat na samé stížnosti.


I přes to, co jsem tady napsal, jsem si totiž letošní pražský maraton prvních 30 km neskutečně užil.
Těch posledních těžkých 12 km prostě asi občas k maratonu patří. Je to asi stejné jako v životě.
Podle přísloví: "Když tě někdo kope do zadku, znamená to, že jsi vepředu.." je zkrátka nutné občas dostat nakopáno :-)

Bylo zkrátka fajn vyplout z metra v 8:00 na Václaváku, nasát atmosféru a v 9:00 vyběhnout. Kochat se cestou, zafandit černým rychlíkům, přijímat fandění od diváků.
Poslouchat kytarovky po cestě (bigbít není mrtvý! a je super poslouchat další generaci).
Zahlédnout na obrátce (díky oblečení) nepřehlednutelnou Barborku jak prchá vodiči 3:30.. Mimochodem krásný čas!
Je super sledovat různé styly běhu, různé jazyky, oblečení i přístupu k maratonu samotnému (závod kontra pobíhání)
Trochu jsem se i míjel s Evženem s vránou Sárou a sledoval, jak je po Praze populární. Samozřejmě, že mi pak utekl. Stejně jako mě postupně přeběhli vodiči na 4:15 a 4:30.

Prostě i když na to teď nemám a vše mluví pro to, abych chodil spíš půlmaratony, tak si nějakej tuhle "mojí" hraniční vzdálenost určitě ještě zaběhnu. Věřím, že se letošní zkušenost na těle nějak otiskne. Že se to třeba někdy v budoucnu zúročí, jako dobře investovaný běh.

PS:
Mimochodem ještě jedno pozitivum jsem našel: byl to můj nejdelší závod. Na trati jsem ještě 4:40 nestrávil... tak co si ztěžovat, ne?

Váha je relativní..

...ale nelže.

Běžím si takhle v pátek svůj odpočinkový výběh a proti mě známej, co jezdí na kole, když je zdravý dělá TT, je starší, je hubený, jí zdravě a nejen to..
Už z dáli dává najevo, že to otočí a pojede chvíli vedle mě..
"Co v Praze v půlmaraton? Koukal jsem 1:50", začal. "To je hodně dobrý, ne?" Souhlasím, dělá mi to dobře a tak poznamenávám, že moje maximum je dokonce pod 100 minut..
"No jo, tak tam už se nedostaneš.." Tak nějak to řekl, přesně už nevím. Každopádně jsem zpozorněl. Sakra, co tím chce říct? Chvíli běžím a pak mi to nedá a ptám se, jako jak to?
"No s tím břichem!", směje se.. (Aha...)
"Kolik vážíš? 88 kg? To je moc, měl bys mít 75 kg.."
Jsem trochu otrávenej, ale není důvod. Probíráme můj jídelníček a něco jako nápojový lístek (pivo) a je nám to jasné.. Jídlo má špatnou skladbu, nevhodnou dobu a je ho moc.. Za chvíli svoje kolo otočí, rozloučíme se a je pryč. Běžím dál a místo čisté hlavy mám o čem přemýšlet.

Je to tak, jsem při těle a i tak vypadám...
Moje oblíbená průpovídka při nedobrých vtipech: "Kdybych měl břicho, tak se za něj popadám.." dostává v tomto světle ještě trochu jiný rozměr. Ale používám to méně, přece jen poslouchat odpovědi typu "Vždyť břicho máš!" není už tak povzbudivé..

No ale dost, slibuju, že tohle byla poslední zmínka o mé váze.


Jinak duben nezklamal a je to pro mě nejlepší měsíc pro běhání. I proto jsem naběhal pro mě neskutečných 222 km. Koukám do záznamů, a je to můj osobní měsíční rekord. Navíc jsem se dvakrát vyšplnal nad 30 km.
V neděli jsem ještě zvažoval Krušovický soudek, ale kvůli vedru jsem to vzdal a raději uběhl tu dvacku tady u nás. Zakončil jsem tak svojí osobní přípravu na PIM, kde bych chtěl hlavně přežít, protože o času pod 4 hodiny se mi může, už kvůli váze, jen zdát :-)
Doufám samozřejmě v ochlazení, aby nás to v Praze nesežehlo, ale i tak jsem odhodlanej do toho jít. Bude to můj třetí maraton, takže pro mě svátek a výjimečný den.
Přeju všem, aby to vyšlo tak, jak si představujeme!

Z práce

Pátek třináctého.
Tak jsem se zařadil mezi lidi, co běhají z práce :-)

No zas tak horký to není, už v zimě jsem zauvažoval, že bych to mohl někdy zkusit. Ale přece jen je to nejkratší cestou 28 km, takže každodenní činnost z toho nebude.

Jinak musím říct, že to byl větší záhul, než jsem si předem myslel.
Hlavně díky tomu, že jsem za Kynžvartem nějak "zakufroval". Byla to jediná část mnou přesně naplánované trasy, kde jsem měl běžet po lesních cestám a samozřejmě jsem se ztratil. Prostě cesta najednou skončila, byl tam potok, ohradník s asi s 200 krávama, bejkama i telatama. Potok jsem si netroufl přeskočit (kdo by mě našel, kdybych si vymknul kotník?)
Po půlhodině zmateného pobíhání a pocitu, že mi utíká drahocenný čas, jsem se přece jen prokousal pastvinama, lesem i bývalým cvičákem armády na nějakou (kvazi)cestu. A pak došoural do nejbližší plánované vesnice, kde už jsem věděl, kde jsem. Byl jsem ale na hranici vyčerpání a tak jsem vážně zauvažoval, že by pro mě mohl někdo zajet.
Nakonec jsem to zkusil překonat (formulky "je to v hlavě" a "suffering is optional" pomáhají :-)
V Milíkově v hospodě kýbl Fanty a tatranka, a těch posledních 8 km jsem doklepal ještě před setměním.. Pastelky bolely nesnesitelně. Ale obrovský pocit vítězství!
Můj nejdelší letošní běh (32 km), první (nedobrovolný) trail, boty nedobrý na potácení se korytem potoka a přeskakování stromů. Celkem něco přes 4 hodiny. Ještě někdy zkusím. Doufám, že bez toho bloudění..