- celý týden jsem neběhal a vůbec mi to nevadilo; jen jsem se flákal, chodil do práce, byl na pivu a když to neudělal někdo za mě, tak jsem se pochlubil
- dnes (po týdnu!) jsem se už přestal chlubit, protože je to hloupé; navíc my Maratonci jsme skromní...
- týden jsem využil i k tomu, abych si dal nějaké cíle do konce roku případně na další rok; napadá mě spousta věcí, rozhodnutí žádné
- zase jsem si ověřil, že když vyběhnu po delší době, zažiju při prvním kilometru obrovskou euforii; teď ještě jak si zlepšovat kondici a přitom neběhat, abych mohl tu euforii zažívat častěji
- veškerá bolest, pokud nějaká byla, "odplula" už v úterý; znamená to, že jsem měl opravdu natrénováno a nebo že jsem naopak běžel moc pomalu. A nebo jsem měl dobře natrénováno na pomalé tempo, což už tak oslňující není
- nezhubl jsem ani kilo
- v okolí "mého" tréninkového okruhu za tu dobu, co jsem tam nebyl, vyrostla řepka z nuly na výšku jeden metr; rozkvetla a je nehezky cítit
- naštěstí v jiné části se zemědělci přece jen pustili do okopávání jahodového pole typu "pick your own"; dokonce jim to i kvete :-), takže až přijde sběr, budu mít zase spoutu diváků
- jo. v práci začali běhat, teda mluvit o běhání, vlastně pouze mluvit o tom, že by nebylo špatné si v budoucnu zaběhnout firemní štafetu... Jsem pro ně studnice moudrosti - nedělá mi to dobře. No vlastně .... :-)
pondělí 17. května 2010
Po-maratonské postřehy
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Byl to Tvůj křest maratonem a ten se Ti povedl, další úvahy hoď za hlavu (reakce na bod č. 5)
OdpovědětVymazat