středa 25. července 2012

Moje běhy na západ

Pobíhám tady už celkem dlouho, nejdřív na takovém malém okruhu. Potom už jsem se osmělil a silničky už mám jak je vidět pěkně proběhlý. Vlastně na mapce jsou trasy, které pravidelně nebo i méně pravidelně běhám.


Už delší dobu pozoruju jeden malý paradox: vybíhám stále na západ.
Někdy také na jih. Ale co je divné, tak nikdy ne na východ.

Asi to není tím, že moje oblíbené úsloví říká: co je ode mě na východ, je vždycky orient.
Ať je to Sokolov, Karlovy Vary, nebo i Praha. Tady od nás to je už jen orient a tedy něco, co není vhodné následovat, protože z východu nikdy nepřišlo nic dobrého :-)
Pražané neuražte se, to jsem se "dozvěděl" kdysi na vojně a už dlouho tomu nepřikládám velký význam. I když my vesničané ze Sudet jsme trochu zvláštní... :-)

Ale spíše bude důvodem mého běžeckého západního "směřování" to, že krajina je tím směrem od nás otevřená do chebské pánve, kde je těžké narazit na nějaký větší kopec. Kdo tu krajinu na Cheb zná, tak ví, že je to taková pěkná placka, kde je běhání mnohem jednodušší. Mnoho hospodářských stavení, pastviny s krávami, někde koně. Vesničky a osady pospojované úzkými silničkami. Štěkání psů na nízkými ploty předzahrádek i zuřivý štěkot velkých psů za nedobytnými vysokými ocelovými ploty. Chaty lufťáků i domečky místních. Hrozně rád tady pobíhám a pozoruju vzkvétající chalupy (spíš lufťáci) i upadající domečky (ne vždy místní). A okolní zahrady a pozemky, které na první pohled odhalí, do které skupiny je zařadit.

To směrem na východ už je to trochu kopcovitější. Ale je na čase začít stará, výšše popsaná klišé o orientu prolomit.
Takže na mapách už okoukávám možné trasy, zkoumám cyklostezku podél Ohře na Sokolov i sousední kopce Slavkovského lesa.

Prostě nastal čas vyrazit i na východ. Doufám, že běh bude zase trochu bohatější.
Držím palce všem, co také občas mění své zavedené trasy. I třeba ne jen běžecké...