pondělí 26. srpna 2013

Dřevěný člověk 2013

Zkusit se má všechno.
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:

Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.

A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.

Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.

Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
Start..

Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..

Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
Klídek v depu mezi kolem a během. 

Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném. 
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.

V cíli.


Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...