neděle 17. února 2013

Zpráva o jedné neděli

Přemohl rýmu a vítězoslavně vyběhl.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)

Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.