neděle 18. září 2011

Baroko 2011 za sebou, v Plasech je krásně

V Plasech jsem se ocitl už potřetí a musím říct, že jsem si ten závod oblíbil. A i když se objevilo Ústí, ani na chvilku jsem neuvažoval, že bych půlmaraton v Plasech vyměnil za Ústí.. Protože v Plasech je dobře. Před dvěma roky jsem si tu dokonce zaběhl osobák (1:47), ale to už mi připadá strašně dávno..

Letos jsem si nedával žádné naděje na rychlý čas. Chtěl jsem si to hlavně užít po tom, jak jsem dopadl v Žebráku, a doběhnout do 2:20 bez křečí, nemít žádné chodecké vložky. Všechno se mi podařilo :-)

Na startu spousta lidí, dvě zaváděcí kolečka, které jsem protrpěl opravdu pomalým tempem, ale dobře tak, na přepálení jsou vhodné jiné závody. Baroko při přepálení může hodně bolet. A pak už jsem se jen šplhal do prvního kopce, který odhalil první "chodce" a sbíhal první pozvolné seběhy, které mám rád. Ale tentokrát jsem si je nemohl užít, protože jsem zvolil silničky. Svojim kroskám jsem na 21 km nevěřil, protože se mi zdá, že jsou o něco užší. Proto jsem běžel v "bačkorách" Vomero a tušil jsem, že v prudkých sebězích na konci budu mít velký problém se udržet na nohou. Raději zpomalit než riskovat půchýře. Asi tak.

Na první občerstvovačce pouze voda a to ještě nestíhali rozlévat, tak že menší zdržení. Jediná kaňka na kráse běhu v okolí Plasů. První polovinu jsem běžel sám mezi dvěma většími skupinami a moc mi to vyhovovalo. Přesně tak jsem si to představoval. Jen si užívat běh lesem. V kopečcích jsem sice musel zabrat, ale jinak jsem to nehrotil a běžel pomalu a jen se kochal. V závěru mě ještě rozesmála jedna dívčina, kterou jsem při dlouhém seběhu na konci chtěl pustit před sebe. Prej je škoda, že už nemůže koukat na vypracovaná lýtka :-)))) Něco takového prohodila, když jsem jí pouštěl před sebe :-) To mě dostalo! Za chvíli byla fuč a tak ani já jsem se nemohl příliš dlouho kochat pohledem na ni :-)

Křeče nic, pojídal jsem Anticramp na občerstvovačkách. Je dobrej a asi fakt pomáhá. Do cíle jsem dorazil v čase lehce pod 2:10 pohodovým tempem a nechal jsem se ještě předběhnout jedním kolegou. Jindy bych mu to asi nedaroval, ale dneska jsem se kochal.. V cíli obligátní koláčky a litry vody.. Bylo teplo a svítilo slunce a dostal jsem medaili. Tak jsem se tam chvíli potuloval a bylo mi nějak zvláštně, ani euforie nepřišla.. Připadalo mi to jako ukončený trénink a ne dokončený závod. Tak nějak smutno. Vydal jsem se do sprch, dal si předplacený párek a přemýšlel, že pojedu.

Ale pak jsem si lehl vedle cíle do trávy, koukal do oblohy a najednou mi začalo být dobře. Euforie přišla později a teď bylo moc fajn ležet a čumět do oblohy a občas zatleskat právě dobíhajícím maratoncům. A pak zase ležet a odpočívat...

Těším se na to, až si zase za rok lehnu v Plasech do trávy :-)


Nějaké fotky zde a zde a zde a zde a zde.