neděle 9. prosince 2012

Kam v 2013

Tak když už mi to teď vůbec neběhá, hodil jsem si pro sebe "na papír" příští rok:

Volkswagen Maraton Praha  - 12.5.2013
Baroko Maraton Plasy  - 7.9.2013 

No, je to nabitý :-)
   

pondělí 22. října 2012

Ztraceno v mlze aneb 1. DTP

Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)

Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.


Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)

Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.


No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?

PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.

čtvrtek 11. října 2012

Říjnový výběh

Já prostě říjen miluju. A tak jsem si to pro sebe trochu zmapoval..

Vybíhám po práci, pryč přes dálnici na jih. Bolševník tady byl, je a bude. Bohužel. I když takhle místně nepůsobí úplně ošklivě. Spíše naopak.

V pangejtech se válí jabka, která nikdo nesbírá.
Je to s podivem, protože u hlavních silnic jsem viděl cikány, jak to valí do svých žigulů a meďourů.
Možná tady o těch zásobách neví. Nebo je toho ovoce letos prostě moc.



Dolů přes vesničku lufťáků a jsem na pastvině. V létě tenhle úsek běhám po silnici, která je skryta pod stromy na pravo. To ochrání před sluncem.
Dneska to ale není třeba a je mi i trochu zima. Je 10 stupňů a sluneční paprsky rychle ochlazuje vítr. Musím přidat ale i fotit.


Ohlédnutí za sebe.
Vlastně autoportrét.







 
Nechápu, proč ty krávy vždycky tak blbě koukají, naposled mě až rozesmály. Dneska je to takový důstojný čumění.



Teď už po silnici, mohl bych to střihnout rychle domů, ale slíbil jsem si půlmaraton...


... a tak běžím dál.
Březová alej už ztrácí listy, ale i tak je tady moc hezky. Hladkej asfalt.
Skupinka cyklistů byla příliš rychlá na to, abych někoho z nich stihnul zachytit.


Zase pohled za sebe.
Blíží se první větší stoupání a tak se ještě ohlédnu na krásnou rovinku..
Mám rád dálnice; hlavně podjezdy a nadjezdy..
Je příjemné se překřížit s rychlou civilizací a zase zmizet.
Jsem v polovině.
Čerpací stanice. Říkám jí občerstvovací.
Dám pár loků a zbytek schovám za patník.
Za tři čtvrtě hodiny se bude hodit.
Poslední táhlé stoupání, které mi ani nevadí.
Pohled na krajinku by byl i přes dálnici hezký, kdyby ho nekazila ta plechová kačena..
Nechápu, proč Italům dovolujeme takhle hyzdit okolí.
Ještě ohlédnutí, stíny se protahují.
Slunce rychle padá k zemi a musím trochu přidat, abych to stihl do tmy.
Ale tuším, že bych to měl stihnout..


Vypadá to jako hezká vesnička.
Jako někde ve středních Čechách.
Rybníček, stavení...
... kdyby hned přes silnici nebyla tahle skládka použitých aut. Že by soukromý šroťák?
Ne jen Italové z Mattoni nám hyzdí zemičku.
Tenhle pomník nechápu.
Co by tady hledali sovětští vojáci?
Bylo to tady osvobozeno dvakrát:
poprvé Němci v 1938 a podruhé v roce 1945 Američany..
Divná země.
Teď tady leží 11 Sovětů.
Kousek od pomníčku zaparkovaný pežot.
Za zamlženými skly jsem svým příchodem vzbudil asi zmatek.
Dofotím hroby rychle, rozmazaně a běžím dál.


Slunce už  zapadá a já musím trochu máknout.
Ještě tyhle doutníky u zeleného rybníčku stihnu zachytit.
Koně po levé straně...
.. koně po pravé straně.
Vzbudil jsem zvědavost.
Pití na svém místě.
Vyžahnu půl litru chladné vody. Zbytek vylévám a láhev jde do žlutého kontejneru.
Začíná mi být už hodně zima.
Teď už jen 4 km.
Už mi to moc nemyslí.
Ale nejsem moc unavej, jen to chtělo třetí vrstvu.
Fakt už mi i ruce začínají mrznout.
Slunce je pryč.
A já už to mám kousek.
Zrychluju a po cyklostezce se domov rychle blíží.
Světla je už málo.
Ale už je to na dohled.
Naposled fotím a doklusávám domů.
Už svítí lampy.

Takovej hezkej zaznamenanej běh.
Čas 2:12 ? To je OK.

neděle 30. září 2012

Když už, tak jen běhat..

Září se mi kilometrově ne moc povedlo. Asi jsem byl trochu vyčerpanej a viróza si mě našla.. A pak lenost.
A tak jsem 14 dní až do dneška vynechal jakýkoli pohyb.
Zase na druhou stranu jsem v září absolvoval Baroko, zaběhl si kopcovitý půlmaraton pod dvě hoďky. Víc si přát ani nemůžu.

Trochu mě trápí životospráva a tak jsem si na nový měsíc říjen zakázal některé neduhy.
Neee, o jídle řeč není, i když to by zasloužilo zvláštní kapitolku :)

Mluvím o pivu a doutníčcích a doutnících, které často beru do ruky hlavně u toho piva.
Vím že pro někoho není pivo neduh (?), ale proč to nezkusit. Někdy je těch piv na mě v hospodě k ránu už trochu moc. A proč tedy nevyužít na experiment právě začínající týden a zároveň nový měsíc.

Jinak říjen je pro mě hned po dubnu ten nejkrásnější měsíc na běhání a žádný závod mě teď nečeká. Není se na co připravovat.

Prostě v říjnu chci jen běhat.




neděle 16. září 2012

Běžet v Plesné když nic nebolí

Na Plesenský půlmaraton už před rokem upozornila Bežecká škola.
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?

Start půlmaratonu, 15 běžců se vydává na cestu
Původně jsem stejně plánoval nějakých hladkých 20 km na víkend. Tak jsem si jeden km přidal a ještě "pár" kopečků a do Plesné zajel. Byla to nakonec pohoda, sice stoupání mi stále nejdou, ale s kopce mi to běželo celkem v klidu.

Mimochodem napadá mě kacířská myšlenka a třeba toho budu litovat. Ale nedá mi to: Sláva běžeckým zraněním!
Týden před Barokem jsem se potýkal s úponem achylovky, který pobolíval při každém došlápnutí. Proto jsem v Plasích s kopce doslova brzdil a nohu musel hodně odlehčovat. Včera nic, prostě bolest zmizí, ani člověk neví jak, aniž by nějak své běhání moc omezil.
Když to srovnám s mým kdysi fotbalem, kde výron znamenal 3 měsíce stop, podrvknutí měsíc, tříslo až dva měsíce; tak musím znovu říct, že běžecká zranění jsou (prozatím) příznivá a odcházejí sama..

Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)

Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.

Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.

Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))

neděle 9. září 2012

Zaběhnout si maraton v Plasích

Tak je to tam.
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)

Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.

Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.

Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.

V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.

Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..

Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..

No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)

Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
-  viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek

středa 22. srpna 2012

Od Žebrácké pomalounku k Baroku

Tak konečně jsem se dostal souvisleji k dopsání anabáze na Žebrácké 25. Pozdě ale přece.
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..

Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od Stína. Ani nevíte, jak moc to potěší, když se dopočítají, že je to jen 25 km, a tak není čeho se bát.. Díky :)

Přijel jsem akorát, registrace 5 minut. Rozhodování, kde se převlíct a zda nechat věci v šatně.. Nakonec jsem to tak udělal. Před tím jsem se ještě pozdravil s Leonou a vyměnili jsme si rychle svoje obavy, snad jsem na ní ten svůj "strach" moc nepřenesl :-/
Už v šatnách jsem seznal, že je to tady samej atlet; štíhlí a vysportovaní lidé se proběhávali i v okolí startu. Tak jsem se přidal a zahříval se, i když jsem věděl, že to nebude potřeba: teplota vzduchu stoupala sama od sebe.
V 10 výstřel a pomalu jsem se rozběhl, ještě než jsem doběhl druhé kolečko okolo sídliště, už se okolo mě prohnal první závodník, kupodivu ne Keňan :-)

No a pak už to šlo podle plánu. Mým hlavním heslem bylo nepřepálit a pokud chci závodit (sic), tak až ve druhé půlce, kdy jde trať dolů s kopce. Takže jsem se opravdu šnečím tempem, vždy ale s někým na dohled, šplhal do kopce a ani mě nenapadlo, abych se na někoho nějakým úsilím dotahoval. prostě jsem jen chtěl ten kopec "uviset". Ani nevím, jak se to stalo, ale v poslední fázi kopce jsem se ocitl ve skupince. Asi 4 km stoupání jsme 3 běželi spolu, moc to pomohlo. (To si musím zapamatovat do Plasů, že není špatné se do stoupání někoho chytit.)
www.zebrackapetadvacitka.cz

Když se kopec zlomil, už mi to nedalo a ušetřené síly (po dlouhé době jsem nepřepálil) vrhnul do klesání a začal se kolegům vzdalovat. Dost mě to překvapilo, ale s kopce mi to prostě díky mojí hmotnosti jde. Do cíle ještě sice bylo pár malých vln a pár rovinek, ale dal jsem to v cíli byl o padesát minut rychleji než loni. I "oblíbená" sanitka mě nedostihla. Čas 2:16, krása na ten profil trati. Sice ve výsledkové listině až na sedné stránce z celkových osmi, ale tím si to nebudu kazit. Na mě super výkon.
Na závěr ještě legrační vyhlášení vítězů; proč mi pořadatelé předávající ceny připomínali hasiče z Hoří má panenko..? :-)

No ale rozhodnutí už teď bylo pro mě jasné: Baroko v Plasích poběžím v celé své kráse, tedy maraton. Sice to bude bolet ale zkusím to. Chystám se na to od jara, tak proč bych to měl měnit, ne?
Profil budí respekt. Ale ten já už mám..
www.barokomaraton.cz

Včera jsem si ještě zaběhl tréninkových 35 km; celkem v pohodě, na to že bylo takový vedro. Sice po třicátým stále tuhnu.. Ale co, nějak to dopadne.
Myslím, že se svým strachem se ještě před tím mým Během podzimu tady objevím a podělím se o něj.

Tak ať to běhá nejen mě..!

pátek 10. srpna 2012

Červenec

Tak červenec proběhl tak nějak v pohodě.
Uměl bych si představit více než 176 km, ale v zásadě je to pro mě hodně dobrý číslo, vždyť loni jen 35 km.
Jinak stále mi dělají problémy delší běhy nad 30 km; prostě pak vytuhnu a tempo jde hodně dolů.. Ale třeba bude platit těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No a když ne, tak těch 10 km už nějak dojdu :-)

Teď mě o víkendu čeká Žebrácká 25 a když to dobře dopadne (tedy alespoň o půl hodiny lépe než loni), tak se přihlásím na celý Baroko maraton, tedy 42 km kros :-/
A to bude pro mě BĚH podzimu. Ať se daří!

středa 25. července 2012

Moje běhy na západ

Pobíhám tady už celkem dlouho, nejdřív na takovém malém okruhu. Potom už jsem se osmělil a silničky už mám jak je vidět pěkně proběhlý. Vlastně na mapce jsou trasy, které pravidelně nebo i méně pravidelně běhám.


Už delší dobu pozoruju jeden malý paradox: vybíhám stále na západ.
Někdy také na jih. Ale co je divné, tak nikdy ne na východ.

Asi to není tím, že moje oblíbené úsloví říká: co je ode mě na východ, je vždycky orient.
Ať je to Sokolov, Karlovy Vary, nebo i Praha. Tady od nás to je už jen orient a tedy něco, co není vhodné následovat, protože z východu nikdy nepřišlo nic dobrého :-)
Pražané neuražte se, to jsem se "dozvěděl" kdysi na vojně a už dlouho tomu nepřikládám velký význam. I když my vesničané ze Sudet jsme trochu zvláštní... :-)

Ale spíše bude důvodem mého běžeckého západního "směřování" to, že krajina je tím směrem od nás otevřená do chebské pánve, kde je těžké narazit na nějaký větší kopec. Kdo tu krajinu na Cheb zná, tak ví, že je to taková pěkná placka, kde je běhání mnohem jednodušší. Mnoho hospodářských stavení, pastviny s krávami, někde koně. Vesničky a osady pospojované úzkými silničkami. Štěkání psů na nízkými ploty předzahrádek i zuřivý štěkot velkých psů za nedobytnými vysokými ocelovými ploty. Chaty lufťáků i domečky místních. Hrozně rád tady pobíhám a pozoruju vzkvétající chalupy (spíš lufťáci) i upadající domečky (ne vždy místní). A okolní zahrady a pozemky, které na první pohled odhalí, do které skupiny je zařadit.

To směrem na východ už je to trochu kopcovitější. Ale je na čase začít stará, výšše popsaná klišé o orientu prolomit.
Takže na mapách už okoukávám možné trasy, zkoumám cyklostezku podél Ohře na Sokolov i sousední kopce Slavkovského lesa.

Prostě nastal čas vyrazit i na východ. Doufám, že běh bude zase trochu bohatější.
Držím palce všem, co také občas mění své zavedené trasy. I třeba ne jen běžecké...

neděle 17. června 2012

Kurňa osobák

..ale jenom takovej malej.

Včera jsem si zaběhl za hranicema v Marktredwitz jejich Rawetzer.
Nechtělo se mi běžet půlmaraton a zároveň jsem se chtěl zůčastnit. Tak jsem se přihlásil na Viertelmarathon, tedy 10,5 km.
Nic jsem si od toho nesliboval, jen si prostě zaběhnout rychlejší desítku.
Start v 17:00, bohužel se vyplnila předpověď, bylo strašně horko (27 °C ?) a ani bouřka a přeháňka během závodu klima moc nevylepšily. Takže jsem si netroufnul běžet úplně na krev, čas něco pod 48 minut, jsem si myslel a spoky jel domů. Teda nejdřív jsem jel na sraz gymplu po 25 letech, kterej se nekonal a mě to zapoměli říct. Tak až pak domů, no vlastně do hospody, protože naši fotbalisti se chystali vyprovodit Poláky z jejich šampionátu. To se taky povedlo.

No a dnes koukám na výsledky a ejhle: osobák na desítku!
Sice jen o vteřinku, ale tím si nebudu ten hezký výkon kazit :-)

pátek 25. května 2012

Předběhnout olympijskou vítězku

Už podruhé jsem se zúčastnil NOFI Lauf, tedy 3. Nordoberpfälzer Firmenlauf 2012. Akce pro firmy z tohoto bavorského regionu a jejich zaměstnance. My jsem se přifařili k našim kolegům ze SRN.

Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)
Fitteste Firma
V cíli radler, chilli con carne, společné firemní foto, stihl jsem si i vyfotit legendu Heike Drechsler! (pro mladší ročníky více zde)

Heike Drechsler
Čas nakonec super, cca 550. místo z 3550 startujících. Moc hezká akce.
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)


A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.

čtvrtek 17. května 2012

Hraniční vzdálenost

Mám za sebou třetí maraton. Ještě v zimě jsem myslel, že bych ho mohl dát za 4:30, na jaře jsem začínal doufat ve 4:20. No skutečnost byla úplně jiná: 4:40. A byl jsem rád, že jsem se do cíle dostal.

Vše bylo ok, naběháno tak akorát, počasí nádherné, teda alespoň co se pražského maratonu v květnu týká. 6 minut po startu jsem se vydal na trať a až do cca 27 km jsem si to docela užíval. Tady jsem začal cítit, že to není ono. Na 30. km mi tak nějak pomalu "došlo" a nechtělo se mi najednou dál. Unavenej, trocha křečí do lýtka a od 35. km už jsem hodně chodil. Hlava nechtěla.
Občerstvovačky jsem protahoval chozením, tablety proti křečím jsem někde vytrousil, hroznový cukr mi nedělal dobře na žaludek, stejně jako jeden gel, co jsem si táhl sebou. Ten jsem dokonce zahodil, protože jsem ho do sebe nějak nemohl dostat.
Bylo pro mě hrozně těžké se nakonec alespoň proběhnout cílovou Pařížskou a do cíle doklopýtat a alespoň si v cíli plácnout s Capalbem, kterej tam na nás odpadlíky trpělivě čekal a děkoval.

Prostě posledních deset km jsem řešil myšlenku, jestli má cenu se na start maratonu ještě kdy postavit.
Vypadá to, že v mém případě nejsem na maraton stavěný.

V týdnu jsem si řekl, že bych se na to měl trochu podívat, zkusit něco najít z mezičasů. Vyhledat nějaké tabulky, prediktivní kalkulačky..

Tady jsou například moje časy najednotlivých desítkách:

Distance RealTime Time/10 km min/km
10 km 0:56:48 0:56:48 5:41
20 km 1:55:29 0:58:41 5:46
30 km 2:59:45 1:04:16 6:00
40 km 4:19:09 1:19:24 6:29
42 km 4:39:19 0:20:10 6:37

No, možná je první polovina trochu "přepálená" a hlavně prvních 10 km jsem měl běžet trochu pomaleji, ale nemyslím si, že by v tom byl největší problém..
Mezičas na 30. km je už dost ovlivněný "rupnutím"  někde na  27, km..
Čas na 40. km je už tragédie a urazit posledních 2,2 km za 20 minut i s proběhnutím celé Pařížské?
To už není ani na okomentování.
No vyšlo mi z toho, že na maratonskou vzdálenost prostě nemám. Těch 30 ještě umím, ale maraton?..

Tak jsem se vrhnul na prediktivní kalkulačky podle časů:
(podle http://www.runworks.com/calculator.html a http://runningtimes.com/Article.aspx?ArticleID=6765)
Takže:


aktuální čas 1/2maraton předpověď maraton předpověď maraton skutečnost maraton
jaro 2012 1:50:00 3:49:00 3:54:00 4:40:00
podzim 2010 1:45:00 3:39:00 3:43:00 4:01:00
jaro 2010 1:40:00 3:29:00 3:32:00 4:15:00

Podle zaběhnutého půlmaratonu před maratonem bych měl vždy zaběhnout lépe, než se pak ve skutečnosti stalo. A kdyby to bylo o málo. Ale 2x to bylo o tři čtvrtě hodiny!
Pouze v Drážďanech na podzim 2010 to bylo jen v uvozovkách o cca 15 minut. Jenže tam mi všechno vyšlo. A stejně jsem kalkulovanému času ani nepřiblížil.
No ale dost teorie a omlouvám se, že by to mohlo vypadat na samé stížnosti.


I přes to, co jsem tady napsal, jsem si totiž letošní pražský maraton prvních 30 km neskutečně užil.
Těch posledních těžkých 12 km prostě asi občas k maratonu patří. Je to asi stejné jako v životě.
Podle přísloví: "Když tě někdo kope do zadku, znamená to, že jsi vepředu.." je zkrátka nutné občas dostat nakopáno :-)

Bylo zkrátka fajn vyplout z metra v 8:00 na Václaváku, nasát atmosféru a v 9:00 vyběhnout. Kochat se cestou, zafandit černým rychlíkům, přijímat fandění od diváků.
Poslouchat kytarovky po cestě (bigbít není mrtvý! a je super poslouchat další generaci).
Zahlédnout na obrátce (díky oblečení) nepřehlednutelnou Barborku jak prchá vodiči 3:30.. Mimochodem krásný čas!
Je super sledovat různé styly běhu, různé jazyky, oblečení i přístupu k maratonu samotnému (závod kontra pobíhání)
Trochu jsem se i míjel s Evženem s vránou Sárou a sledoval, jak je po Praze populární. Samozřejmě, že mi pak utekl. Stejně jako mě postupně přeběhli vodiči na 4:15 a 4:30.

Prostě i když na to teď nemám a vše mluví pro to, abych chodil spíš půlmaratony, tak si nějakej tuhle "mojí" hraniční vzdálenost určitě ještě zaběhnu. Věřím, že se letošní zkušenost na těle nějak otiskne. Že se to třeba někdy v budoucnu zúročí, jako dobře investovaný běh.



PS:
Mimochodem ještě jedno pozitivum jsem našel: byl to můj nejdelší závod. Na trati jsem ještě 4:40 nestrávil... tak co si ztěžovat, ne?

úterý 1. května 2012

Váha je relativní..

...ale nelže.

Běžím si takhle v pátek svůj odpočinkový výběh a proti mě známej, co jezdí na kole, když je zdravý dělá TT, je starší, je hubený, jí zdravě a nejen to..
Už z dáli dává najevo, že to otočí a pojede chvíli vedle mě..
"Co v Praze v půlmaraton? Koukal jsem 1:50", začal. "To je hodně dobrý, ne?" Souhlasím, dělá mi to dobře a tak poznamenávám, že moje maximum je dokonce pod 100 minut..
"No jo, tak tam už se nedostaneš.." Tak nějak to řekl, přesně už nevím. Každopádně jsem zpozorněl. Sakra, co tím chce říct? Chvíli běžím a pak mi to nedá a ptám se, jako jak to?
"No s tím břichem!", směje se.. (Aha...)
"Kolik vážíš? 88 kg? To je moc, měl bys mít 75 kg.."
Jsem trochu otrávenej, ale není důvod. Probíráme můj jídelníček a něco jako nápojový lístek (pivo) a je nám to jasné.. Jídlo má špatnou skladbu, nevhodnou dobu a je ho moc.. Za chvíli svoje kolo otočí, rozloučíme se a je pryč. Běžím dál a místo čisté hlavy mám o čem přemýšlet.

Je to tak, jsem při těle a i tak vypadám...
Moje oblíbená průpovídka při nedobrých vtipech: "Kdybych měl břicho, tak se za něj popadám.." dostává v tomto světle ještě trochu jiný rozměr. Ale používám to méně, přece jen poslouchat odpovědi typu "Vždyť břicho máš!" není už tak povzbudivé..

No ale dost, slibuju, že tohle byla poslední zmínka o mé váze.



Jinak duben nezklamal a je to pro mě nejlepší měsíc pro běhání. I proto jsem naběhal pro mě neskutečných 222 km. Koukám do záznamů, a je to můj osobní měsíční rekord. Navíc jsem se dvakrát vyšplnal nad 30 km.
V neděli jsem ještě zvažoval Krušovický soudek, ale kvůli vedru jsem to vzdal a raději uběhl tu dvacku tady u nás. Zakončil jsem tak svojí osobní přípravu na PIM, kde bych chtěl hlavně přežít, protože o času pod 4 hodiny se mi může, už kvůli váze, jen zdát :-)
Doufám samozřejmě v ochlazení, aby nás to v Praze nesežehlo, ale i tak jsem odhodlanej do toho jít. Bude to můj třetí maraton, takže pro mě svátek a výjimečný den.
Přeju všem, aby to vyšlo tak, jak si představujeme!

neděle 15. dubna 2012

Z práce

Pátek třináctého.
Tak jsem se zařadil mezi lidi, co běhají z práce :-)

No zas tak horký to není, už v zimě jsem zauvažoval, že bych to mohl někdy zkusit. Ale přece jen je to nejkratší cestou 28 km, takže každodenní činnost z toho nebude.

Jinak musím říct, že to byl větší záhul, než jsem si předem myslel.
Hlavně díky tomu, že jsem za Kynžvartem nějak "zakufroval". Byla to jediná část mnou přesně naplánované trasy, kde jsem měl běžet po lesních cestám a samozřejmě jsem se ztratil. Prostě cesta najednou skončila, byl tam potok, ohradník s asi s 200 krávama, bejkama i telatama. Potok jsem si netroufl přeskočit (kdo by mě našel, kdybych si vymknul kotník?)
Po půlhodině zmateného pobíhání a pocitu, že mi utíká drahocenný čas, jsem se přece jen prokousal pastvinama, lesem i bývalým cvičákem armády na nějakou (kvazi)cestu. A pak došoural do nejbližší plánované vesnice, kde už jsem věděl, kde jsem. Byl jsem ale na hranici vyčerpání a tak jsem vážně zauvažoval, že by pro mě mohl někdo zajet.
Nakonec jsem to zkusil překonat (formulky "je to v hlavě" a "suffering is optional" pomáhají :-)
V Milíkově v hospodě kýbl Fanty a tatranka, a těch posledních 8 km jsem doklepal ještě před setměním.. Pastelky bolely nesnesitelně. Ale obrovský pocit vítězství!
Můj nejdelší letošní běh (32 km), první (nedobrovolný) trail, boty nedobrý na potácení se korytem potoka a přeskakování stromů. Celkem něco přes 4 hodiny. Ještě někdy zkusím. Doufám, že bez toho bloudění..

neděle 1. dubna 2012

PůlPIM 2012

Již tradičně v Praze. Tenhle závod má pro mě trochu historickou hodnotu, takže i když už jsem si říkal, že do té tlačenice nepůjdu, zase jsem stál na startu. Mojí výkonosti neodpovídající číslo patnáctset a nějaké drobné, koridor D. No nevím, podle čeho ty čísla přidělují.

Už dlouho jsem nezávodil, takže jsem přepálil začátek. Hlavně první dva kilometry jsem si neuvědomil, mezi jakými "chrty" jsem se díky starovnímu číslu ocitl. Pak už bylo pozdě a od 12. km jsem se dost trápil a zpomaloval. Věděl jsem před závodem, že mám na čas pod dvě hoďky v poho a 1:55 dám, když se budu více snažit. Ale vítr, hodně lidí v ulicích a rychlejší začátek mě donutil bojovat více, než jsem předpokládal.

Za konečný (a pro mě nadstandardní) čas vděčím hlavně skvělému vodiči tempa s balonkem 1:50 hod. a pankáčským kokrhelem. A myslím, že nejen já :-)
Když mě na cca 18,5 km předbíhala jeho skupinka, neměl jsem na to, abych se ho chytil. Zmizel mi z očí a já jsem to chtěl už nějak doklepat za 1:55.
No jo, jenže on se vrátil a začal na nás křičet jako posedlý, že to už není daleko, že to pod 1:50 dáme atd.
Tak jsem nasadil tempo tak 4:20 min/km (!), jemu jsem utekl a v cíli to stačilo těsně pod 1:50 hod.Za cílem jsem se pak ještě otočil, prodral se k němu masou lidí a osobně mu stiskem ruky poděkoval, protože bylo za co.

Jinak známí zaběhli hůře, než před závodem čekali. Což trochu zamrzí, ale hospoda a jídlo a nealko pivo bylo fajn. Takže zase za rok.

PS:
Březen byl vůbec fajn měsíc. Naběhal jsem 190 km, což se mi už rok a půl nestalo. Bylo totiž tak krásný počasí, že se prostě běhat muselo :-)
V dubnu chci naťapat ještě dost kilometrů tak, abych PIM v květnu zvládl alespoň za 4:20 hod. Ale hlavním cílem bude doběhnout. Teda jestli to nebude v mém případě spíše "pochoďák" :-)

neděle 25. března 2012

Loučení s botkama

Potom co jsem si přečetl nadšené vítání nových přírůstků běžecké obuvi některých bloggerů, jsem si uvědomil, že já se zrovna teď s jedněma loučím..
Jojo, jsou to ty na obrázku v záhlaví blogu: Nike Vomero 3 - moje první běžecké boty!
Dodnes si pamatuju, jak jsem v nich hned vyběhl. Ta měkkost! Ten péřový krok! Ta paráda na pohled! To moje nadšení! Najednou jsem necítil kamínky na silnici a vůbec, prostě euforie..


Když jsem si kupoval následně další boty, volba byla jasná: Vomero 4. A rok na to i Vomero 5 :-)
Vím, v době přejícím minimalistickým botám je tento typ extrémně odtlumených bot možná out, ale já na ně nedám dopustit.. I vzhledem ke svojí hmotnosti (ale o tom až jindy).
Jako stupínky..
A co teď vlastně s nima? Naběháno mají cca 1300 km, v boku jedné z nich je díra, jsou špinavé a vůbec už jsou na konci svých sil. Odpočívají v botníku a čekají na konec. Nebo na další příležitost? Pořád nevím. Už několikrát mi i v tomhle věku (3 roky) hodně dobře na černou práci posloužily. Hlavně v blbým počasí, kdy jsem nechtěl špinit novější výbavu...
Faktem je, že je někdy ještě i teď z nostalgie vezmu sebou na výběh. I když už jen zřídka.. Vlastně už jsem se s nima "duševně" rozloučil, ale stále na mě z botníku tak nějak koukají.

Už ne vyčítavě jako dřív, ani unaveně. Spíš vypadají spokojeně. Spokojeně s tím, co (nebo spíš koho) tady za sebou zanechaly...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
PS: Také jste se loučili s prvníma botama nebo jsem tady jedinej nostalgickej magor? :)


neděle 19. února 2012

Jaro bez ambic, ale s chutí

Tak nějak už mám rozmyšleno, kam se letos vydám za závoděním.
Vzhledem k málo kilometrům, které mám dosud naběháno, bude moje jarní závodění bez jakýchkoli ambic na zlepšení časů, zvýšení kilometráže nebo překonání nějakých nepochopitelných vzdáleností.

Jsem přihlášený na půlmaraton v březnu do Prahy, dokonce mi zbyla registrace i na celý maraton v květnu v Praze. (loni jsem se odhlásil a registraci úspěšně převedl na rok 2012). No na půlmaratonu to chci dotáhnout pod 2 hodiny; na čas pod sto minut z roku 2010 můžu zapomenout. A na maratonu budou asi chodecké vložky, protože teď si neumím představit, že bych takovou vzdálenost uběhl. Takže 4:30? To by bylo fajn..
Ono vůbec je otázkou jestli se teď, kdy se při výbězích (pouze 1-2 krát týdně!) nenutím do vyššího tempa, má cenu vůbec na tyhle akce vydávat. Nějak se mi teď nechce běhat rychleji, než je pro mě příjemné. Ono při mé postavě (almost 90 kg!) to ani jinak nejde :-)

Ale je to u mě už taková tradice: na půl-PIM jsem si odbyl premieru už v roce 2004 a PIM byl můj první maraton v 2010. Prostě si je zkusím zaběhnout tak, aby mě to bavilo.
Určitě se na jaře ještě podívám za hranice na nějaký půlmaraton, ať už ve Marktredtwitz nebo někde jinde..

To na podzim už je to jiné! Po třech účastích na Baroko maraton v Plasích na půlmaratonu se chci přihlásit na celý: tedy 42 km v kopcích, lesních pěšinách. 700 m převýšení! To už je cíl jako hrom, ne? Vzhledem k tomu, že dosud běhám pouze po silnicích a cyklosteskách, to bude úplně něco nového. Plánuju v květnu zakoupit krosové boty a "vrhnout" se trochu do lesa..
Ale to je ještě daleko. Třeba si to po Žebrácké 25, kde jsem loni doslova vyhořel, rozmyslím.. Prostě jsem a budu stále ve střehu :-)

Takže vzhůru do pobíhání.

neděle 1. ledna 2012

Do Nového roku

Tak na Nový rok jsem si nadělil hezkou trasu: okolo a zpět. Tedy lehce přes 19 km..
Ale vyběhl jsem blbě, vlastně nic nebylo, tak jak by mělo být. Příliš jsem se oblékl na těch 7 stupňů. Taky boty jsem si vybral bůhvíproč krossové, navíc nepromokavé.. Samozřejmě, že celou cestu nekáplo a naprosto beze sněhu. Silničky by stačily, vždyť na asfalt by to bylo to pravé.
To ticho na silnici bylo až moc. Ani živáčka po Silvestrovské noci. Při seběhu serpentýnami do Mokřiny si vždy vzpomenu na film Forrest Gump: tak nějak běžel v odrbaném dresu (ale do kopce do zatáčky) se svojí équipe pronásledovatelů v závěsu.
V Mokřině plakát na Novoroční turnaj v pinpogu (tak vida, Forrest by měl radost :-). Ale začíná až v jedenáct.
V Milíkově hospoda ještě zavřená, takže bez pití. Jen otevírám sál tak na kukajdu; vidím jen nechápavé pohledy budoucích stolních tenistů.
Takže občerstvení až v Odravě u pumpy.
Zteplalá kofola a fidorka, to je pohon, na který už domů doběhnu.
Vůbec se mi líbí tohle pobíhání po okolí, kterému jsem se až do podzimu bránil. Teď v zimě není potřeba tak pít a 15 km se dá i bez toho. I psů je málo.
No jen doufám, že ve mě ten "poběha" (opak slova "pobuda") vydrží.
Dneska dost cejtím achilovky, asi špatné boty nebo málo naběháno...

Šťasný nový rok!