Ztraceno v mlze aneb 1. DTP

Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)

Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.


Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)

Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.


No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?

PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.

Říjnový výběh

Já prostě říjen miluju. A tak jsem si to pro sebe trochu zmapoval..

Vybíhám po práci, pryč přes dálnici na jih. Bolševník tady byl, je a bude. Bohužel. I když takhle místně nepůsobí úplně ošklivě. Spíše naopak.

V pangejtech se válí jabka, která nikdo nesbírá.
Je to s podivem, protože u hlavních silnic jsem viděl cikány, jak to valí do svých žigulů a meďourů.
Možná tady o těch zásobách neví. Nebo je toho ovoce letos prostě moc.

Dolů přes vesničku lufťáků a jsem na pastvině. V létě tenhle úsek běhám po silnici, která je skryta pod stromy na pravo. To ochrání před sluncem.
Dneska to ale není třeba a je mi i trochu zima. Je 10 stupňů a sluneční paprsky rychle ochlazuje vítr. Musím přidat ale i fotit.

Ohlédnutí za sebe.
Vlastně autoportrét.







 
Nechápu, proč ty krávy vždycky tak blbě koukají, naposled mě až rozesmály. Dneska je to takový důstojný čumění.

Teď už po silnici, mohl bych to střihnout rychle domů, ale slíbil jsem si půlmaraton...

... a tak běžím dál.
Březová alej už ztrácí listy, ale i tak je tady moc hezky. Hladkej asfalt.
Skupinka cyklistů byla příliš rychlá na to, abych někoho z nich stihnul zachytit.

Zase pohled za sebe.
Blíží se první větší stoupání a tak se ještě ohlédnu na krásnou rovinku..

Mám rád dálnice; hlavně podjezdy a nadjezdy..
Je příjemné se překřížit s rychlou civilizací a zase zmizet.

Jsem v polovině.
Čerpací stanice. Říkám jí občerstvovací.
Dám pár loků a zbytek schovám za patník.
Za tři čtvrtě hodiny se bude hodit.

Poslední táhlé stoupání, které mi ani nevadí.
Pohled na krajinku by byl i přes dálnici hezký, kdyby ho nekazila ta plechová kačena..
Nechápu, proč Italům dovolujeme takhle hyzdit okolí.

Ještě ohlédnutí, stíny se protahují.
Slunce rychle padá k zemi a musím trochu přidat, abych to stihl do tmy.
Ale tuším, že bych to měl stihnout..

Vypadá to jako hezká vesnička.
Jako někde ve středních Čechách.
Rybníček, stavení...

... kdyby hned přes silnici nebyla tahle skládka použitých aut. Že by soukromý šroťák?
Ne jen Italové z Mattoni nám hyzdí zemičku.

Tenhle pomník nechápu.
Co by tady hledali sovětští vojáci?
Bylo to tady osvobozeno dvakrát:
poprvé Němci v 1938 a podruhé v roce 1945 Američany..

Divná země.
Teď tady leží 11 Sovětů.
Kousek od pomníčku zaparkovaný pežot.
Za zamlženými skly jsem svým příchodem vzbudil asi zmatek.
Dofotím hroby rychle, rozmazaně a běžím dál.

Slunce už  zapadá a já musím trochu máknout.
Ještě tyhle doutníky u zeleného rybníčku stihnu zachytit.

Koně po levé straně...

.. koně po pravé straně.
Vzbudil jsem zvědavost.

Pití na svém místě.
Vyžahnu půl litru chladné vody. Zbytek vylévám a láhev jde do žlutého kontejneru.
Začíná mi být už hodně zima.

Teď už jen 4 km.
Už mi to moc nemyslí.
Ale nejsem moc unavej, jen to chtělo třetí vrstvu.
Fakt už mi i ruce začínají mrznout.

Slunce je pryč.
A já už to mám kousek.
Zrychluju a po cyklostezce se domov rychle blíží.

Světla je už málo.
Ale už je to na dohled.

Naposled fotím a doklusávám domů.
Už svítí lampy.

Takovej hezkej zaznamenanej běh.
Čas 2:12 ? To je OK.

Běhání na podzim..

Když už, tak jen běhat..

Září se mi kilometrově ne moc povedlo. Asi jsem byl trochu vyčerpanej a viróza si mě našla.. A pak lenost.
A tak jsem 14 dní až do dneška vynechal jakýkoli pohyb.
Zase na druhou stranu jsem v září absolvoval Baroko, zaběhl si kopcovitý půlmaraton pod dvě hoďky. Víc si přát ani nemůžu.

Trochu mě trápí životospráva a tak jsem si na nový měsíc říjen zakázal některé neduhy.
Neee, o jídle řeč není, i když to by zasloužilo zvláštní kapitolku :)

Mluvím o pivu a doutníčcích a doutnících, které často beru do ruky hlavně u toho piva.
Vím že pro někoho není pivo neduh (?), ale proč to nezkusit. Někdy je těch piv na mě v hospodě k ránu už trochu moc. A proč tedy nevyužít na experiment právě začínající týden a zároveň nový měsíc.

Jinak říjen je pro mě hned po dubnu ten nejkrásnější měsíc na běhání a žádný závod mě teď nečeká. Není se na co připravovat.

Prostě v říjnu chci jen běhat.

Běžet v Plesné když nic nebolí

Na Plesenský půlmaraton už před rokem upozornila Bežecká škola.
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?

Start půlmaratonu, 15 běžců se vydává na cestu

Původně jsem stejně plánoval nějakých hladkých 20 km na víkend. Tak jsem si jeden km přidal a ještě "pár" kopečků a do Plesné zajel. Byla to nakonec pohoda, sice stoupání mi stále nejdou, ale s kopce mi to běželo celkem v klidu.

Mimochodem napadá mě kacířská myšlenka a třeba toho budu litovat. Ale nedá mi to: Sláva běžeckým zraněním!

Týden před Barokem jsem se potýkal s úponem achylovky, který pobolíval při každém došlápnutí. Proto jsem v Plasích s kopce doslova brzdil a nohu musel hodně odlehčovat. Včera nic, prostě bolest zmizí, ani člověk neví jak, aniž by nějak své běhání moc omezil.

Když to srovnám s mým kdysi fotbalem, kde výron znamenal 3 měsíce stop, podrvknutí měsíc, tříslo až dva měsíce; tak musím znovu říct, že běžecká zranění jsou (prozatím) příznivá a odcházejí sama..

Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)

Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.

Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.

Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))

Zaběhnout si maraton v Plasích

Tak je to tam.
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)

Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.

Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.

Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.

V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.

Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..

Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..

No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)

Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
-  viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek

Od Žebrácké pomalounku k Baroku

Tak konečně jsem se dostal souvisleji k dopsání anabáze na Žebrácké 25. Pozdě ale přece.
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..

Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od Stína. Ani nevíte, jak moc to potěší, když se dopočítají, že je to jen 25 km, a tak není čeho se bát.. Díky :)

Přijel jsem akorát, registrace 5 minut. Rozhodování, kde se převlíct a zda nechat věci v šatně.. Nakonec jsem to tak udělal. Před tím jsem se ještě pozdravil s Leonou a vyměnili jsme si rychle svoje obavy, snad jsem na ní ten svůj "strach" moc nepřenesl :-/
Už v šatnách jsem seznal, že je to tady samej atlet; štíhlí a vysportovaní lidé se proběhávali i v okolí startu. Tak jsem se přidal a zahříval se, i když jsem věděl, že to nebude potřeba: teplota vzduchu stoupala sama od sebe.
V 10 výstřel a pomalu jsem se rozběhl, ještě než jsem doběhl druhé kolečko okolo sídliště, už se okolo mě prohnal první závodník, kupodivu ne Keňan :-)

No a pak už to šlo podle plánu. Mým hlavním heslem bylo nepřepálit a pokud chci závodit (sic), tak až ve druhé půlce, kdy jde trať dolů s kopce. Takže jsem se opravdu šnečím tempem, vždy ale s někým na dohled, šplhal do kopce a ani mě nenapadlo, abych se na někoho nějakým úsilím dotahoval. prostě jsem jen chtěl ten kopec "uviset". Ani nevím, jak se to stalo, ale v poslední fázi kopce jsem se ocitl ve skupince. Asi 4 km stoupání jsme 3 běželi spolu, moc to pomohlo. (To si musím zapamatovat do Plasů, že není špatné se do stoupání někoho chytit.)

www.zebrackapetadvacitka.cz

Když se kopec zlomil, už mi to nedalo a ušetřené síly (po dlouhé době jsem nepřepálil) vrhnul do klesání a začal se kolegům vzdalovat. Dost mě to překvapilo, ale s kopce mi to prostě díky mojí hmotnosti jde. Do cíle ještě sice bylo pár malých vln a pár rovinek, ale dal jsem to v cíli byl o padesát minut rychleji než loni. I "oblíbená" sanitka mě nedostihla. Čas 2:16, krása na ten profil trati. Sice ve výsledkové listině až na sedné stránce z celkových osmi, ale tím si to nebudu kazit. Na mě super výkon.
Na závěr ještě legrační vyhlášení vítězů; proč mi pořadatelé předávající ceny připomínali hasiče z Hoří má panenko..? :-)

No ale rozhodnutí už teď bylo pro mě jasné: Baroko v Plasích poběžím v celé své kráse, tedy maraton. Sice to bude bolet ale zkusím to. Chystám se na to od jara, tak proč bych to měl měnit, ne?
Profil budí respekt. Ale ten já už mám..

www.barokomaraton.cz

Včera jsem si ještě zaběhl tréninkových 35 km; celkem v pohodě, na to že bylo takový vedro. Sice po třicátým stále tuhnu.. Ale co, nějak to dopadne.
Myslím, že se svým strachem se ještě před tím mým Během podzimu tady objevím a podělím se o něj.

Tak ať to běhá nejen mě..!

Červenec

Tak červenec proběhl tak nějak v pohodě.
Uměl bych si představit více než 176 km, ale v zásadě je to pro mě hodně dobrý číslo, vždyť loni jen 35 km.
Jinak stále mi dělají problémy delší běhy nad 30 km; prostě pak vytuhnu a tempo jde hodně dolů.. Ale třeba bude platit těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No a když ne, tak těch 10 km už nějak dojdu :-)

Teď mě o víkendu čeká Žebrácká 25 a když to dobře dopadne (tedy alespoň o půl hodiny lépe než loni), tak se přihlásím na celý Baroko maraton, tedy 42 km kros :-/
A to bude pro mě BĚH podzimu. Ať se daří!