Tak je to tam.
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)
Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.
Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.
Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.
V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.
Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..
Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..
No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)
Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
- viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek
