4:39
Mínusy:
- běžel jsem pomalu, na víc nemám
- nic lepšího už se ode mě na této trati čekat nedá
Plusy:
- zlepšení oproti loňsku o půl minuty
- vytuhl jsem až na 37. km; čekal jsem to tak na 32. km, takže OK
- nejtěžší maraton co se týče hmotnosti; s devadesáti kily jsem ještě fakt neběžel :)
- bez křečí
středa 15. května 2013
neděle 7. dubna 2013
Jako přes kopírák
Tak nějak jsem v cíli zhodnotil svůj výkon. Čas plus mínus stejný jako loni: něco přes 1:49.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...
Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.
Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee
Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..
V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)
Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.
Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.
Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)
Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)
Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...
Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.
Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee
Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..
V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)
Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.
Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.
Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)
Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)
Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.
středa 3. dubna 2013
Mých sedm důvodů, proč běžet pražský půlmaraton
Co napsat, myslím, že obrázky hovoří za vše :-)
Ale není špatné někdy zavzpomínat...
 |
| 2004 |
Poprvé to bylo v roce 2004. Dodneška se sám se sebou přu, proč jsem se vlastně odhodlal tuhle "nepředstavitelnou" vzdálenost tenkrát běžet.
Tenkrát jsem zdaleka ještě nepobíhal. Jasně, párkrát za rok jsem si ještě dokazoval uběhnutím tří až pěti km, že bych se ještě dokázal do fotbalu vrátit..
Ale proč jsem se tenkrát na těch 21 km vydal, to už vážně nevím.
Vzpomínám matně, že to byly ještě dřevní doby, přihlášku jsem například posílal faxem :-)
Starovalo se z Karlova mostu, cíl byl někde na Malé Straně (Kampa?). K dispozici byla i převlíkárna v nějaké budově (škola) také na Malostranském náměstí.
Dodneška se mi vybavuje obsypané zábradlí v té škole doběhnuvšími, protože jinak to nahoru po závodě nešlo :-)
Samozřejmě dolů to bylo ještě horší, nohy prostě bolely jako čert.
Samotný závod byl super, cizinců bylo tak dvě třetiny (!), Sice počasí naprd, myslím, že i poletoval sníh.
Můj běh jsem tenkrát přepálil. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, 5 km jsem to něja vydržel a pak jsem se zachytil za nějakého Itala, kterej mě dotáhl na 15.km, kde jsem ho dokonce setřásl.
Ale živě se mi vybavuje, jakej to byl neskutečněj boj poslední 3-4 km. Nikdy jsem nebyl při půlmaratonu tak na dně, jako tenkrát. Potácel jsem se od ulice k další ulici a za každou jsem očekával cíl. A ten stále nikde. Ten pocit si pamatuju do dneška. Včetně toho, jak mě smějící se Ital předbíhá :-)
Při pohledu na obrázek se musím smát vybavení.. Ale dalo se to i tak. Ani dneska nevyhledávám nejnovější trendy a běhám v tom, co je. Jen si vždy beru ponožky, které jsem tenkrát zapomněl a běžel to celé na boso. Strašný. Od té doby se to nestalo; bylo to naposled, kdy jsem běžel bez ponožek :-)
Čas 1:54.
 |
| 2007 |
Je zvláštní, že nejvíce dokážu popsat ten první závod.
Z tohodle roku si nepamatuju skoro nic. Start byl na Karlově mostě, převlíkalo se u řeky u plotu mezi řekou a Strakovou akademií. Cíl? Fakt nevim, kde se dobíhalo..
Jinak bylo to 3 roky po tom prvním půlmaratonu.
Tak moc jsem byl z toho roku 2004 vyšťavenej. Fakt jsem si po tom prvním řekl, že to bylo naposled, že jsem půlmaraton uběhl a dál si nepotřebuju nic dokazovat. Prostě konec.
No a to mi 3 roky vydrželo :-)
Čas 2:18.
 |
| 2008 |
Tenkrát se asi také nic zajímavého nestalo. Nevím. Motivací asi bylo zlepšit si svůj čas, což se mi dokonce i podařilo. Vzpomínám, že jsem doběhl v pohodě. Na půlmaratonu už jsem byl "kovanej". Na maratonce jsem stále pohlížel jako na lidi, kteří jsou zcela mimo realitu nebo jako na individua, kteří hazardují se svým zdravím. Prostě nic pro mě.
Jo. Ten den ráno jsem si koupil běžecké trenýrky. A to triko, co tenkrát ještě dávali ke startovnému zdarma, mám dodnes a je moje neoblíbenější (a nejtrvanlivější). A co tak koukám okolo sebe, tak nejsem sám, kdo ho ještě používá :)
Čas 2:10
 |
| 2009 |
V tom roce jsem se poprvé tak nějak více připravoval. Měl jsem na jaře dost času, protože přišla krize a já přišel o práci :)
V cíli jsem byl strašně překvapenej, že už je konec. Trénoval jsem totiž na okruhu, který měl 3,5 km, ale já byl kdovíproč přesvědčený, že má jen 2,7 km. Takže když jsem ho v tréninku oběhl 6x, tak jsem myslel, že mám tak nějak naběháno a ten zbytek už nějak doklušu. Do té doby jsem měl totiž teorii, že stačí se dostat v přípravě na 13 až 15 km a pak už jsem připravený :-)
Jinak ta fotka je pro mě symbolická. Přesně v tomhle okamžiku, překvapený, že už je konec a po spatření času v dálce jsem se rozhodl, že ten maraton prostě přece jen poběžím :)
Přihlásil jsem se potom do Mnichova ještě ten rok na podzim a poctivě trénoval. Škoda, že mi v tom pak nějaká viróza zabránila. Kdo ví, jak by to dopadlo.
Každopádně tenhle rok byl zlomový. Koupil jsem si první běžecké boty (!), začal jsem pravidelně pobíhat, zapisovat vzdálenosti a zavítal jsem i na jiné závody (Plasy, Svatojánská20).
Čas 1:59
 |
| 2010 |
To už ani není historie.
Ten rok jsem začal psát i sem na web. Připravoval jsem se na maraton a měl jsem ještě od podzimu formu jako hrom :-)
Kdo ví, jak by ten čas vypadal, kdybych neměl za sebou 30km běh z minulého víkendu. Ale to je jedno, mým cílem bylo zaběhnout ten rok maraton v květnu a všechno ostatní byla jen příprava na něj.
Běžel jsem ten rok maraton nejen v Praze ale i na podzim v Drážďanech.
A půlmaratonů jsem odběhl dalších 5, takže závodní rok a super časy (vše samozřejmě v mých očích)
Více o půlmaratonu v Praze 2010 tady.
Čas 1:41.
 |
| 2011 |
Dost smolný běh. Trápilo mě nějaké nachlazení, kterého jsem nebyl schopen se zbavit a tak jsem to pojal jako proběhnutí po Praze. Nakonec jsem to odskákal (měl jsem to prostě skrečovat a nevybíhat).
Více než dva měsíce jsem se pak trápil se záhadnou únavou, se kterou si doktoři nevěděli rady.. Přestal jsem běhat.
Jinak byl to tenkrát nezvykle teplý závod a bylo moc příjemné počasí.
Ten rok jsem zase závodil až na podzim a vzpomínám si, že mě to tenkrát po té přestávce strašně bavilo.
Více tady.
Čas 1:59.
 |
| 2012 |
To už je dá se říct žhavá současnost. Vždyť je to jen rok, co jsem to tam zase odběhl.
Krásnej čas. Upracovanej, mákl jsem si, nechal se dotáhnout vodičem do cíle a tam dlouho vyšťavenej. Prostě léta člověk nezastaví a časy už nebude při dalších pražských půlmaratonech lehké sbírat pod 2:00. Alespoň pro mě.
Čas 1:50.
Ale to je jedno, i tak si to vždycky užívám a těším se na osmé pokračování a přeju si, abych mohl těch půlmaratonů v Praze odběhnout ještě co nejvíce.
Jak je vidět, je to pro mě tak trochu srdeční záležitost..
A fuj už! Dost nostalgie a ať se vám v sobotu daří :-)
středa 6. března 2013
neděle 17. února 2013
Zpráva o jedné neděli
Přemohl rýmu a vítězoslavně vyběhl.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)
Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)
Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.
sobota 12. ledna 2013
Rok 2013 na dvou židlích
Tak v novém roce jsem vyběhl zatím jen dvakrát, dnes krásných sněhem pocukrovaných 13 km a na Nový rok stejnou trasu jako loni. Asi u mě vzniká nová tradice: prostě se na Silvestra s alkoholem "šetřím" a hned ráno vyrazím do neuvěřitelného ticha silniček a cest, nikde ani živáčka, prostě nádhera.
No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)
Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)
Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.
PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...
No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)
Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)
Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.
PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...
neděle 9. prosince 2012
Kam v 2013
Tak když už mi to teď vůbec neběhá, hodil jsem si pro sebe "na papír" příští rok:
No, je to nabitý :-)
Palestra Kbelská 10 - 2.3.2013
Hervis 1/2Maraton Praha - 6.4.2013
Volkswagen Maraton Praha - 12.5.2013
1/2Maraton Karlovy Vary - 25.5.2013
Baroko Maraton Plasy - 7.9.2013
No, je to nabitý :-)
pondělí 22. října 2012
Ztraceno v mlze aneb 1. DTP
Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)
Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.
Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)
Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.
No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?
PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)
Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.
Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)
Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.
No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?
Tak snad příště.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
