Září se mi kilometrově ne moc povedlo. Asi jsem byl trochu vyčerpanej a viróza si mě našla.. A pak lenost.
A tak jsem 14 dní až do dneška vynechal jakýkoli pohyb.
Zase na druhou stranu jsem v září absolvoval Baroko, zaběhl si kopcovitý půlmaraton pod dvě hoďky. Víc si přát ani nemůžu.
Trochu mě trápí životospráva a tak jsem si na nový měsíc říjen zakázal některé neduhy.
Neee, o jídle řeč není, i když to by zasloužilo zvláštní kapitolku :)
Mluvím o pivu a doutníčcích a doutnících, které často beru do ruky hlavně u toho piva.
Vím že pro někoho není pivo neduh (?), ale proč to nezkusit. Někdy je těch piv na mě v hospodě k ránu už trochu moc. A proč tedy nevyužít na experiment právě začínající týden a zároveň nový měsíc.
Jinak říjen je pro mě hned po dubnu ten nejkrásnější měsíc na běhání a žádný závod mě teď nečeká. Není se na co připravovat.
Prostě v říjnu chci jen běhat.
neděle 30. září 2012
neděle 16. září 2012
Běžet v Plesné když nic nebolí
Na Plesenský půlmaraton už před rokem upozornila Bežecká škola.
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?
Původně jsem stejně plánoval nějakých hladkých 20 km na víkend. Tak jsem si jeden km přidal a ještě "pár" kopečků a do Plesné zajel. Byla to nakonec pohoda, sice stoupání mi stále nejdou, ale s kopce mi to běželo celkem v klidu.
Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)
Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.
Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.
Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?
 |
| Start půlmaratonu, 15 běžců se vydává na cestu |
Mimochodem napadá mě kacířská myšlenka a třeba toho budu litovat. Ale nedá mi to: Sláva běžeckým zraněním!
Týden před Barokem jsem se potýkal s úponem achylovky, který pobolíval při každém došlápnutí. Proto jsem v Plasích s kopce doslova brzdil a nohu musel hodně odlehčovat. Včera nic, prostě bolest zmizí, ani člověk neví jak, aniž by nějak své běhání moc omezil.
Když to srovnám s mým kdysi fotbalem, kde výron znamenal 3 měsíce stop, podrvknutí měsíc, tříslo až dva měsíce; tak musím znovu říct, že běžecká zranění jsou (prozatím) příznivá a odcházejí sama..
Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)
Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.
Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.
Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))
neděle 9. září 2012
Zaběhnout si maraton v Plasích
Tak je to tam.
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)
Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.
Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.
Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.
V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.
Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..
Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..
No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)
Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
- viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)
Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.
Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.
Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.
V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.
Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..
Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..
No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)
Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
- viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek
středa 22. srpna 2012
Od Žebrácké pomalounku k Baroku
Tak konečně jsem se dostal souvisleji k dopsání anabáze na Žebrácké 25. Pozdě ale přece.
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..
Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od Stína. Ani nevíte, jak moc to potěší, když se dopočítají, že je to jen 25 km, a tak není čeho se bát.. Díky :)
Přijel jsem akorát, registrace 5 minut. Rozhodování, kde se převlíct a zda nechat věci v šatně.. Nakonec jsem to tak udělal. Před tím jsem se ještě pozdravil s Leonou a vyměnili jsme si rychle svoje obavy, snad jsem na ní ten svůj "strach" moc nepřenesl :-/
Už v šatnách jsem seznal, že je to tady samej atlet; štíhlí a vysportovaní lidé se proběhávali i v okolí startu. Tak jsem se přidal a zahříval se, i když jsem věděl, že to nebude potřeba: teplota vzduchu stoupala sama od sebe.
V 10 výstřel a pomalu jsem se rozběhl, ještě než jsem doběhl druhé kolečko okolo sídliště, už se okolo mě prohnal první závodník, kupodivu ne Keňan :-)
No a pak už to šlo podle plánu. Mým hlavním heslem bylo nepřepálit a pokud chci závodit (sic), tak až ve druhé půlce, kdy jde trať dolů s kopce. Takže jsem se opravdu šnečím tempem, vždy ale s někým na dohled, šplhal do kopce a ani mě nenapadlo, abych se na někoho nějakým úsilím dotahoval. prostě jsem jen chtěl ten kopec "uviset". Ani nevím, jak se to stalo, ale v poslední fázi kopce jsem se ocitl ve skupince. Asi 4 km stoupání jsme 3 běželi spolu, moc to pomohlo. (To si musím zapamatovat do Plasů, že není špatné se do stoupání někoho chytit.)
Když se kopec zlomil, už mi to nedalo a ušetřené síly (po dlouhé době jsem nepřepálil) vrhnul do klesání a začal se kolegům vzdalovat. Dost mě to překvapilo, ale s kopce mi to prostě díky mojí hmotnosti jde. Do cíle ještě sice bylo pár malých vln a pár rovinek, ale dal jsem to v cíli byl o padesát minut rychleji než loni. I "oblíbená" sanitka mě nedostihla. Čas 2:16, krása na ten profil trati. Sice ve výsledkové listině až na sedné stránce z celkových osmi, ale tím si to nebudu kazit. Na mě super výkon.
Na závěr ještě legrační vyhlášení vítězů; proč mi pořadatelé předávající ceny připomínali hasiče z Hoří má panenko..? :-)
No ale rozhodnutí už teď bylo pro mě jasné: Baroko v Plasích poběžím v celé své kráse, tedy maraton. Sice to bude bolet ale zkusím to. Chystám se na to od jara, tak proč bych to měl měnit, ne?
Profil budí respekt. Ale ten já už mám..
Včera jsem si ještě zaběhl tréninkových 35 km; celkem v pohodě, na to že bylo takový vedro. Sice po třicátým stále tuhnu.. Ale co, nějak to dopadne.
Myslím, že se svým strachem se ještě před tím mým Během podzimu tady objevím a podělím se o něj.
Tak ať to běhá nejen mě..!
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..
Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od Stína. Ani nevíte, jak moc to potěší, když se dopočítají, že je to jen 25 km, a tak není čeho se bát.. Díky :)
Přijel jsem akorát, registrace 5 minut. Rozhodování, kde se převlíct a zda nechat věci v šatně.. Nakonec jsem to tak udělal. Před tím jsem se ještě pozdravil s Leonou a vyměnili jsme si rychle svoje obavy, snad jsem na ní ten svůj "strach" moc nepřenesl :-/
Už v šatnách jsem seznal, že je to tady samej atlet; štíhlí a vysportovaní lidé se proběhávali i v okolí startu. Tak jsem se přidal a zahříval se, i když jsem věděl, že to nebude potřeba: teplota vzduchu stoupala sama od sebe.
V 10 výstřel a pomalu jsem se rozběhl, ještě než jsem doběhl druhé kolečko okolo sídliště, už se okolo mě prohnal první závodník, kupodivu ne Keňan :-)
No a pak už to šlo podle plánu. Mým hlavním heslem bylo nepřepálit a pokud chci závodit (sic), tak až ve druhé půlce, kdy jde trať dolů s kopce. Takže jsem se opravdu šnečím tempem, vždy ale s někým na dohled, šplhal do kopce a ani mě nenapadlo, abych se na někoho nějakým úsilím dotahoval. prostě jsem jen chtěl ten kopec "uviset". Ani nevím, jak se to stalo, ale v poslední fázi kopce jsem se ocitl ve skupince. Asi 4 km stoupání jsme 3 běželi spolu, moc to pomohlo. (To si musím zapamatovat do Plasů, že není špatné se do stoupání někoho chytit.)
 |
| www.zebrackapetadvacitka.cz |
Když se kopec zlomil, už mi to nedalo a ušetřené síly (po dlouhé době jsem nepřepálil) vrhnul do klesání a začal se kolegům vzdalovat. Dost mě to překvapilo, ale s kopce mi to prostě díky mojí hmotnosti jde. Do cíle ještě sice bylo pár malých vln a pár rovinek, ale dal jsem to v cíli byl o padesát minut rychleji než loni. I "oblíbená" sanitka mě nedostihla. Čas 2:16, krása na ten profil trati. Sice ve výsledkové listině až na sedné stránce z celkových osmi, ale tím si to nebudu kazit. Na mě super výkon.
Na závěr ještě legrační vyhlášení vítězů; proč mi pořadatelé předávající ceny připomínali hasiče z Hoří má panenko..? :-)
No ale rozhodnutí už teď bylo pro mě jasné: Baroko v Plasích poběžím v celé své kráse, tedy maraton. Sice to bude bolet ale zkusím to. Chystám se na to od jara, tak proč bych to měl měnit, ne?
Profil budí respekt. Ale ten já už mám..
 |
| www.barokomaraton.cz |
Včera jsem si ještě zaběhl tréninkových 35 km; celkem v pohodě, na to že bylo takový vedro. Sice po třicátým stále tuhnu.. Ale co, nějak to dopadne.
Myslím, že se svým strachem se ještě před tím mým Během podzimu tady objevím a podělím se o něj.
Tak ať to běhá nejen mě..!
pátek 10. srpna 2012
Červenec
Tak červenec proběhl tak nějak v pohodě.
Uměl bych si představit více než 176 km, ale v zásadě je to pro mě hodně dobrý číslo, vždyť loni jen 35 km.
Jinak stále mi dělají problémy delší běhy nad 30 km; prostě pak vytuhnu a tempo jde hodně dolů.. Ale třeba bude platit těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No a když ne, tak těch 10 km už nějak dojdu :-)
Teď mě o víkendu čeká Žebrácká 25 a když to dobře dopadne (tedy alespoň o půl hodiny lépe než loni), tak se přihlásím na celý Baroko maraton, tedy 42 km kros :-/
A to bude pro mě BĚH podzimu. Ať se daří!
Uměl bych si představit více než 176 km, ale v zásadě je to pro mě hodně dobrý číslo, vždyť loni jen 35 km.
Jinak stále mi dělají problémy delší běhy nad 30 km; prostě pak vytuhnu a tempo jde hodně dolů.. Ale třeba bude platit těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No a když ne, tak těch 10 km už nějak dojdu :-)
Teď mě o víkendu čeká Žebrácká 25 a když to dobře dopadne (tedy alespoň o půl hodiny lépe než loni), tak se přihlásím na celý Baroko maraton, tedy 42 km kros :-/
A to bude pro mě BĚH podzimu. Ať se daří!
středa 25. července 2012
Moje běhy na západ
Pobíhám tady už celkem dlouho, nejdřív na takovém malém okruhu. Potom už jsem se osmělil a silničky už mám jak je vidět pěkně proběhlý. Vlastně na mapce jsou trasy, které pravidelně nebo i méně pravidelně běhám.
Už delší dobu pozoruju jeden malý paradox: vybíhám stále na západ.
Někdy také na jih. Ale co je divné, tak nikdy ne na východ.
Asi to není tím, že moje oblíbené úsloví říká: co je ode mě na východ, je vždycky orient.
Ať je to Sokolov, Karlovy Vary, nebo i Praha. Tady od nás to je už jen orient a tedy něco, co není vhodné následovat, protože z východu nikdy nepřišlo nic dobrého :-)
Pražané neuražte se, to jsem se "dozvěděl" kdysi na vojně a už dlouho tomu nepřikládám velký význam. I když my vesničané ze Sudet jsme trochu zvláštní... :-)
Ale spíše bude důvodem mého běžeckého západního "směřování" to, že krajina je tím směrem od nás otevřená do chebské pánve, kde je těžké narazit na nějaký větší kopec. Kdo tu krajinu na Cheb zná, tak ví, že je to taková pěkná placka, kde je běhání mnohem jednodušší. Mnoho hospodářských stavení, pastviny s krávami, někde koně. Vesničky a osady pospojované úzkými silničkami. Štěkání psů na nízkými ploty předzahrádek i zuřivý štěkot velkých psů za nedobytnými vysokými ocelovými ploty. Chaty lufťáků i domečky místních. Hrozně rád tady pobíhám a pozoruju vzkvétající chalupy (spíš lufťáci) i upadající domečky (ne vždy místní). A okolní zahrady a pozemky, které na první pohled odhalí, do které skupiny je zařadit.
To směrem na východ už je to trochu kopcovitější. Ale je na čase začít stará, výšše popsaná klišé o orientu prolomit.
Takže na mapách už okoukávám možné trasy, zkoumám cyklostezku podél Ohře na Sokolov i sousední kopce Slavkovského lesa.
Prostě nastal čas vyrazit i na východ. Doufám, že běh bude zase trochu bohatější.
Držím palce všem, co také občas mění své zavedené trasy. I třeba ne jen běžecké...
Někdy také na jih. Ale co je divné, tak nikdy ne na východ.
Asi to není tím, že moje oblíbené úsloví říká: co je ode mě na východ, je vždycky orient.
Ať je to Sokolov, Karlovy Vary, nebo i Praha. Tady od nás to je už jen orient a tedy něco, co není vhodné následovat, protože z východu nikdy nepřišlo nic dobrého :-)
Pražané neuražte se, to jsem se "dozvěděl" kdysi na vojně a už dlouho tomu nepřikládám velký význam. I když my vesničané ze Sudet jsme trochu zvláštní... :-)
Ale spíše bude důvodem mého běžeckého západního "směřování" to, že krajina je tím směrem od nás otevřená do chebské pánve, kde je těžké narazit na nějaký větší kopec. Kdo tu krajinu na Cheb zná, tak ví, že je to taková pěkná placka, kde je běhání mnohem jednodušší. Mnoho hospodářských stavení, pastviny s krávami, někde koně. Vesničky a osady pospojované úzkými silničkami. Štěkání psů na nízkými ploty předzahrádek i zuřivý štěkot velkých psů za nedobytnými vysokými ocelovými ploty. Chaty lufťáků i domečky místních. Hrozně rád tady pobíhám a pozoruju vzkvétající chalupy (spíš lufťáci) i upadající domečky (ne vždy místní). A okolní zahrady a pozemky, které na první pohled odhalí, do které skupiny je zařadit.
To směrem na východ už je to trochu kopcovitější. Ale je na čase začít stará, výšše popsaná klišé o orientu prolomit.
Takže na mapách už okoukávám možné trasy, zkoumám cyklostezku podél Ohře na Sokolov i sousední kopce Slavkovského lesa.
Prostě nastal čas vyrazit i na východ. Doufám, že běh bude zase trochu bohatější.
Držím palce všem, co také občas mění své zavedené trasy. I třeba ne jen běžecké...
neděle 17. června 2012
Kurňa osobák
..ale jenom takovej malej.
Včera jsem si zaběhl za hranicema v Marktredwitz jejich Rawetzer.
Nechtělo se mi běžet půlmaraton a zároveň jsem se chtěl zůčastnit. Tak jsem se přihlásil na Viertelmarathon, tedy 10,5 km.
Nic jsem si od toho nesliboval, jen si prostě zaběhnout rychlejší desítku.
Start v 17:00, bohužel se vyplnila předpověď, bylo strašně horko (27 °C ?) a ani bouřka a přeháňka během závodu klima moc nevylepšily. Takže jsem si netroufnul běžet úplně na krev, čas něco pod 48 minut, jsem si myslel a spoky jel domů. Teda nejdřív jsem jel na sraz gymplu po 25 letech, kterej se nekonal a mě to zapoměli říct. Tak až pak domů, no vlastně do hospody, protože naši fotbalisti se chystali vyprovodit Poláky z jejich šampionátu. To se taky povedlo.
No a dnes koukám na výsledky a ejhle: osobák na desítku!
Sice jen o vteřinku, ale tím si nebudu ten hezký výkon kazit :-)
Včera jsem si zaběhl za hranicema v Marktredwitz jejich Rawetzer.
Nechtělo se mi běžet půlmaraton a zároveň jsem se chtěl zůčastnit. Tak jsem se přihlásil na Viertelmarathon, tedy 10,5 km.
Nic jsem si od toho nesliboval, jen si prostě zaběhnout rychlejší desítku.
Start v 17:00, bohužel se vyplnila předpověď, bylo strašně horko (27 °C ?) a ani bouřka a přeháňka během závodu klima moc nevylepšily. Takže jsem si netroufnul běžet úplně na krev, čas něco pod 48 minut, jsem si myslel a spoky jel domů. Teda nejdřív jsem jel na sraz gymplu po 25 letech, kterej se nekonal a mě to zapoměli říct. Tak až pak domů, no vlastně do hospody, protože naši fotbalisti se chystali vyprovodit Poláky z jejich šampionátu. To se taky povedlo.
No a dnes koukám na výsledky a ejhle: osobák na desítku!
Sice jen o vteřinku, ale tím si nebudu ten hezký výkon kazit :-)
pátek 25. května 2012
Předběhnout olympijskou vítězku
Už podruhé jsem se zúčastnil NOFI Lauf, tedy 3. Nordoberpfälzer Firmenlauf 2012. Akce pro firmy z tohoto bavorského regionu a jejich zaměstnance. My jsem se přifařili k našim kolegům ze SRN.
Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)
V cíli radler, chilli con carne, společné firemní foto, stihl jsem si i vyfotit legendu Heike Drechsler! (pro mladší ročníky více zde)
Čas nakonec super, cca 550. místo z 3550 startujících. Moc hezká akce.
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)
A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.
Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)
 |
| Fitteste Firma |
 |
| Heike Drechsler |
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)
A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
