Zpráva o jedné neděli

Přemohl rýmu a vítězoslavně vyběhl.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)

Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.

Rok 2013 na dvou židlích

Tak v novém roce jsem vyběhl zatím jen dvakrát, dnes krásných sněhem pocukrovaných 13 km a na Nový rok stejnou trasu jako loni. Asi u mě vzniká nová tradice: prostě se na Silvestra s alkoholem "šetřím" a hned ráno vyrazím do neuvěřitelného ticha silniček a cest, nikde ani živáčka, prostě nádhera.

No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)

Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)

Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.

PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...

Kam v 2013

Tak když už mi to teď vůbec neběhá, hodil jsem si pro sebe "na papír" příští rok:

Palestra Kbelská 10 - 2.3.2013

Hervis 1/2Maraton Praha - 6.4.2013

Volkswagen Maraton Praha  - 12.5.2013

1/2Maraton Karlovy Vary - 25.5.2013

Baroko Maraton Plasy  - 7.9.2013 

No, je to nabitý :-)
   

Ztraceno v mlze aneb 1. DTP

Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)

Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.


Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)

Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.


No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?

PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.

Říjnový výběh

Já prostě říjen miluju. A tak jsem si to pro sebe trochu zmapoval..

Vybíhám po práci, pryč přes dálnici na jih. Bolševník tady byl, je a bude. Bohužel. I když takhle místně nepůsobí úplně ošklivě. Spíše naopak.

V pangejtech se válí jabka, která nikdo nesbírá.
Je to s podivem, protože u hlavních silnic jsem viděl cikány, jak to valí do svých žigulů a meďourů.
Možná tady o těch zásobách neví. Nebo je toho ovoce letos prostě moc.

Dolů přes vesničku lufťáků a jsem na pastvině. V létě tenhle úsek běhám po silnici, která je skryta pod stromy na pravo. To ochrání před sluncem.
Dneska to ale není třeba a je mi i trochu zima. Je 10 stupňů a sluneční paprsky rychle ochlazuje vítr. Musím přidat ale i fotit.

Ohlédnutí za sebe.
Vlastně autoportrét.







 
Nechápu, proč ty krávy vždycky tak blbě koukají, naposled mě až rozesmály. Dneska je to takový důstojný čumění.

Teď už po silnici, mohl bych to střihnout rychle domů, ale slíbil jsem si půlmaraton...

... a tak běžím dál.
Březová alej už ztrácí listy, ale i tak je tady moc hezky. Hladkej asfalt.
Skupinka cyklistů byla příliš rychlá na to, abych někoho z nich stihnul zachytit.

Zase pohled za sebe.
Blíží se první větší stoupání a tak se ještě ohlédnu na krásnou rovinku..

Mám rád dálnice; hlavně podjezdy a nadjezdy..
Je příjemné se překřížit s rychlou civilizací a zase zmizet.

Jsem v polovině.
Čerpací stanice. Říkám jí občerstvovací.
Dám pár loků a zbytek schovám za patník.
Za tři čtvrtě hodiny se bude hodit.

Poslední táhlé stoupání, které mi ani nevadí.
Pohled na krajinku by byl i přes dálnici hezký, kdyby ho nekazila ta plechová kačena..
Nechápu, proč Italům dovolujeme takhle hyzdit okolí.

Ještě ohlédnutí, stíny se protahují.
Slunce rychle padá k zemi a musím trochu přidat, abych to stihl do tmy.
Ale tuším, že bych to měl stihnout..

Vypadá to jako hezká vesnička.
Jako někde ve středních Čechách.
Rybníček, stavení...

... kdyby hned přes silnici nebyla tahle skládka použitých aut. Že by soukromý šroťák?
Ne jen Italové z Mattoni nám hyzdí zemičku.

Tenhle pomník nechápu.
Co by tady hledali sovětští vojáci?
Bylo to tady osvobozeno dvakrát:
poprvé Němci v 1938 a podruhé v roce 1945 Američany..

Divná země.
Teď tady leží 11 Sovětů.
Kousek od pomníčku zaparkovaný pežot.
Za zamlženými skly jsem svým příchodem vzbudil asi zmatek.
Dofotím hroby rychle, rozmazaně a běžím dál.

Slunce už  zapadá a já musím trochu máknout.
Ještě tyhle doutníky u zeleného rybníčku stihnu zachytit.

Koně po levé straně...

.. koně po pravé straně.
Vzbudil jsem zvědavost.

Pití na svém místě.
Vyžahnu půl litru chladné vody. Zbytek vylévám a láhev jde do žlutého kontejneru.
Začíná mi být už hodně zima.

Teď už jen 4 km.
Už mi to moc nemyslí.
Ale nejsem moc unavej, jen to chtělo třetí vrstvu.
Fakt už mi i ruce začínají mrznout.

Slunce je pryč.
A já už to mám kousek.
Zrychluju a po cyklostezce se domov rychle blíží.

Světla je už málo.
Ale už je to na dohled.

Naposled fotím a doklusávám domů.
Už svítí lampy.

Takovej hezkej zaznamenanej běh.
Čas 2:12 ? To je OK.

Běhání na podzim..

Když už, tak jen běhat..

Září se mi kilometrově ne moc povedlo. Asi jsem byl trochu vyčerpanej a viróza si mě našla.. A pak lenost.
A tak jsem 14 dní až do dneška vynechal jakýkoli pohyb.
Zase na druhou stranu jsem v září absolvoval Baroko, zaběhl si kopcovitý půlmaraton pod dvě hoďky. Víc si přát ani nemůžu.

Trochu mě trápí životospráva a tak jsem si na nový měsíc říjen zakázal některé neduhy.
Neee, o jídle řeč není, i když to by zasloužilo zvláštní kapitolku :)

Mluvím o pivu a doutníčcích a doutnících, které často beru do ruky hlavně u toho piva.
Vím že pro někoho není pivo neduh (?), ale proč to nezkusit. Někdy je těch piv na mě v hospodě k ránu už trochu moc. A proč tedy nevyužít na experiment právě začínající týden a zároveň nový měsíc.

Jinak říjen je pro mě hned po dubnu ten nejkrásnější měsíc na běhání a žádný závod mě teď nečeká. Není se na co připravovat.

Prostě v říjnu chci jen běhat.

Běžet v Plesné když nic nebolí

Na Plesenský půlmaraton už před rokem upozornila Bežecká škola.
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?

Start půlmaratonu, 15 běžců se vydává na cestu

Původně jsem stejně plánoval nějakých hladkých 20 km na víkend. Tak jsem si jeden km přidal a ještě "pár" kopečků a do Plesné zajel. Byla to nakonec pohoda, sice stoupání mi stále nejdou, ale s kopce mi to běželo celkem v klidu.

Mimochodem napadá mě kacířská myšlenka a třeba toho budu litovat. Ale nedá mi to: Sláva běžeckým zraněním!

Týden před Barokem jsem se potýkal s úponem achylovky, který pobolíval při každém došlápnutí. Proto jsem v Plasích s kopce doslova brzdil a nohu musel hodně odlehčovat. Včera nic, prostě bolest zmizí, ani člověk neví jak, aniž by nějak své běhání moc omezil.

Když to srovnám s mým kdysi fotbalem, kde výron znamenal 3 měsíce stop, podrvknutí měsíc, tříslo až dva měsíce; tak musím znovu říct, že běžecká zranění jsou (prozatím) příznivá a odcházejí sama..

Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)

Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.

Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.

Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))