čtvrtek 11. října 2012

Říjnový výběh

Já prostě říjen miluju. A tak jsem si to pro sebe trochu zmapoval..

Vybíhám po práci, pryč přes dálnici na jih. Bolševník tady byl, je a bude. Bohužel. I když takhle místně nepůsobí úplně ošklivě. Spíše naopak.

V pangejtech se válí jabka, která nikdo nesbírá.
Je to s podivem, protože u hlavních silnic jsem viděl cikány, jak to valí do svých žigulů a meďourů.
Možná tady o těch zásobách neví. Nebo je toho ovoce letos prostě moc.



Dolů přes vesničku lufťáků a jsem na pastvině. V létě tenhle úsek běhám po silnici, která je skryta pod stromy na pravo. To ochrání před sluncem.
Dneska to ale není třeba a je mi i trochu zima. Je 10 stupňů a sluneční paprsky rychle ochlazuje vítr. Musím přidat ale i fotit.


Ohlédnutí za sebe.
Vlastně autoportrét.







 
Nechápu, proč ty krávy vždycky tak blbě koukají, naposled mě až rozesmály. Dneska je to takový důstojný čumění.



Teď už po silnici, mohl bych to střihnout rychle domů, ale slíbil jsem si půlmaraton...


... a tak běžím dál.
Březová alej už ztrácí listy, ale i tak je tady moc hezky. Hladkej asfalt.
Skupinka cyklistů byla příliš rychlá na to, abych někoho z nich stihnul zachytit.


Zase pohled za sebe.
Blíží se první větší stoupání a tak se ještě ohlédnu na krásnou rovinku..
Mám rád dálnice; hlavně podjezdy a nadjezdy..
Je příjemné se překřížit s rychlou civilizací a zase zmizet.
Jsem v polovině.
Čerpací stanice. Říkám jí občerstvovací.
Dám pár loků a zbytek schovám za patník.
Za tři čtvrtě hodiny se bude hodit.
Poslední táhlé stoupání, které mi ani nevadí.
Pohled na krajinku by byl i přes dálnici hezký, kdyby ho nekazila ta plechová kačena..
Nechápu, proč Italům dovolujeme takhle hyzdit okolí.
Ještě ohlédnutí, stíny se protahují.
Slunce rychle padá k zemi a musím trochu přidat, abych to stihl do tmy.
Ale tuším, že bych to měl stihnout..


Vypadá to jako hezká vesnička.
Jako někde ve středních Čechách.
Rybníček, stavení...
... kdyby hned přes silnici nebyla tahle skládka použitých aut. Že by soukromý šroťák?
Ne jen Italové z Mattoni nám hyzdí zemičku.
Tenhle pomník nechápu.
Co by tady hledali sovětští vojáci?
Bylo to tady osvobozeno dvakrát:
poprvé Němci v 1938 a podruhé v roce 1945 Američany..
Divná země.
Teď tady leží 11 Sovětů.
Kousek od pomníčku zaparkovaný pežot.
Za zamlženými skly jsem svým příchodem vzbudil asi zmatek.
Dofotím hroby rychle, rozmazaně a běžím dál.


Slunce už  zapadá a já musím trochu máknout.
Ještě tyhle doutníky u zeleného rybníčku stihnu zachytit.
Koně po levé straně...
.. koně po pravé straně.
Vzbudil jsem zvědavost.
Pití na svém místě.
Vyžahnu půl litru chladné vody. Zbytek vylévám a láhev jde do žlutého kontejneru.
Začíná mi být už hodně zima.
Teď už jen 4 km.
Už mi to moc nemyslí.
Ale nejsem moc unavej, jen to chtělo třetí vrstvu.
Fakt už mi i ruce začínají mrznout.
Slunce je pryč.
A já už to mám kousek.
Zrychluju a po cyklostezce se domov rychle blíží.
Světla je už málo.
Ale už je to na dohled.
Naposled fotím a doklusávám domů.
Už svítí lampy.

Takovej hezkej zaznamenanej běh.
Čas 2:12 ? To je OK.

6 komentářů:

  1. Fakt krása a dobrý nápad. Připravil jsi pro náš pěkný výlet :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Rád si taky něco přečtu a zkouknu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hezkej vylet, rijen miluju (mam na jeho uplnym konci narozeniny :-))

    OdpovědětVymazat
  4. O důvod víc, proč si to v říjnu užít :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, to je fajn trasa s poměrně malým množstvím aut, běhám ji občas také, jen u toho nestíhám fotit. Dnes jsem to ale vzal po cyklostezce do Sokolova a udělal si nový osobní tréninkový rekord - 310 km za měsíc. Takže na Doupově Ti budu jen sekundovat coby běžecká troska :D

    OdpovědětVymazat
  6. No tak poslední větou jsi mě rozesmál.. Mimochodem v přihlášce jsem psal pořadatelům, jestli se jim chce čekat v cíli na mě, když to plánuju přes 2:20. Prý v pohodě, takže já se jedu kochat..
    Jinak těch 310 km je krásnejch, zaslouženejch. Je vidět, že tu Valencii bereš hodně vážně a půjdeš pod 3:30.

    OdpovědětVymazat