neděle 7. dubna 2013

Jako přes kopírák

Tak nějak jsem v cíli zhodnotil svůj výkon. Čas plus mínus stejný jako loni: něco přes 1:49.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...

Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.

Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee

Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..

V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)

Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.

Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.

Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)

Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)

Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.

7 komentářů:

  1. Tak to sis uzil paradne... a to slo, ze:)?
    Akorad skoda, ze jsem te mezi vsemi chebskymi minul.. tak snad priste.. 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Paráda!
    PS: chebští jsou moc rychlí a byli v hospě brzo :)
    A já byl jinde v hospodě. Věřím, že jste si to užili i po závodě..

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký :) Umět vypnout ve správný čas a užívat si samotný závod a běh. A ten modrej sprintovací koberec k tomu patří :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, na fotkách to na koberci opravdu vypadá, že běžím :-)

    OdpovědětVymazat
  5. To je ale pozitivní článek :o))

    OdpovědětVymazat
  6. K=ež by to tak bylo i po PIMu :-(

    OdpovědětVymazat