Žebrácká 25 aneb jaké to je být poslední :-)

No prostě mě zaskočily křeče na 14. km a pak už to šlo jenom s kopce. Svažovala se jak trať, tak moje chuť dokončit a zároven šel dolů i můj výsledek. A taky bylo 25 stupňů.

Je to tak, že nemám vůbec naběháno, minulý měsíc jenom 35 km! Ale na Žebráckou 25 jsem měl spadeno už loni, a letos jsem o ní nechtěl přijít a čekat pak další rok. Sice kopce jako blázen, ale doufal jsem, že to nějak přežiju. Bohužel.

Trať je těžká, prvních 10 km do kopce pak něco nahoře a pak sešup dolů do cíle. (nechápu, jak to Afričani můžou dát za 1:20, mě nestačily ani 3 hodiny :-)

Prvních 5 km bylo v pohodě, sice stoupání, ale jakžtakž to ještě šlo, Do 10 km mi začalo docházet a pak už to byl jen boj s hlavou, jestli to mám dál zkoušet přes křeče, nebo sundat číslo a jen to odchodit, posbírat nějaké houby (těch bylo!) a došlapat pěšky do Žebráku podle navigace co nekratší cestou. Ale říkal jsem si, že být poslední se mi zase až tak někdy "nepoštěstí", teda alespoň doufám, že jsem si sám pro sebe nezaložil novou tradici..

Pořadatelé i spoluběžci byli super. Dvakrát jsem odháněl sanitku s tím, že fakt nechci napít a že to, jak se kroutím, jsou jen křeče :-) Na poznámku o špatném pitném režimu jsem po pravdě řekl, že je to tím, že jsem dneska neběžec. Odmítal jsem i nabídky těch, co mě předbíhali. Fakt jsem nepotřeboval pomoc, ale děkuji vám všem. Taky jsem dost během těch tří hodin poznal i svoje tělo: křeče se proháněli od jednoho lýtka do stehna a pak stejným způsobem i na druhou nohu. Když to vypadalo, že bude klid, tak jsem chytil křeč do zad. To byla novinka! Ukrátilo mi to dalších 5 minut :-)
200 m do cíle a slyším už vysprchované kolegy u traťě, ať si to užiju alespoň tady a rozběhnu to do cíle, ale fakt to nešlo. No "doťapal" jsem to srabácky do cíle.

No, mám o čem přemýšlet...

O motivaci mám do budoucna postaráno! Sem se ještě určitě vrátím, a se mnou přijde osobní rekord!
(protože horší už to být fakt nemůže ;-)

PS: Bylo hezký vyhlášení, za šesté místo se dávala kárka :-), bylo se kde vysprchovat (už studená voda, ale nevadilo), převlíkárna v tělocvičně školy, po závodě řízek a pivko. Taková středočeská klasika, takový hezký den. Za rok jdu zas.

Editováno: Tak koukám do objevivších se výsledků, že úplně poslední jsem nebyl...No ani tak to není žádná sláva.
A ještě pěkné fotky zde a zde

From the past - řádky spíše pro mě

20.5.2011
I když je dusno k zalknutí, byl jsem už napevno rozhodnutej, že to zkusím.
3,5 km musím přece dát i po takové době bez pohybu. Od 2. dubna to je už cca 7 týdnů bez běhu. Potíže žádný, na mém teploměru 37 přesně, tak do toho. Už ani nevím, co jsem si sebou vždycky bral; no každopádně kapesník a šátek jsem zapoměl. Ale na tu chvíli...

Po třech stech metrech nemůžu dýchat, něco je ve mě a nepustí to tam vzduch, který při běhu strašně potřebuju. Snad jsem těch doutníčku nevykouřil moc za poslední dny.. Asi jo.
Každopádně po výběhu na mírný kopeček se dostavuje "euforie prvního kilometru". 100 metrů mám pocit, že bych mohl běžet donekonečna.
Naštěstí vbíhám pod mrak, který mě spláchne pořádným lijákem, tak typickým v těchto dnech. A je po euforii. Ale už když jsem vybíhal, věděl jsem, že zmoknu, takže nejsem překvapenej. Tak jen zvedám ruce a běžím a nechávám se promočit vždy, když vybíhám pod otevřené nebe z pod stromů. Přestává, a je po dešti.

Místo loňské řepky vysadili letos nějaké obilí, nemá ještě klasy, tak nepoznám, co to je. A jahody se přesunuly o kousek dál, ale neubylo jich. Takže v červnu budu zase mít pravidelný přísun cukrů.

Dobíhám zmoklý, auto suché. Pršelo jen na jednom místě. 23 minut na trase 6:10 min/km zjišťuju, to není tak špatné napoprvé.
To ten liják mě trochu popohnal.


1.6.2011
NOFI Lauf je většinou dobrovolný běh zaměstnanců firem sídlících na území Severní Horní Falce (Bavorsko). Odtud tedy NOFI: Nordoberpfälzer Firmenlauf
Už loni jsem doslova čuměl, že na první ročník se sešlo 1700 běžců. A to se běželo ve Weidenu. Letos to padlo na příhraniční Tirschenreuth a světe div se: byl jsem u toho.
Ne že bych pracoval v Bavorsku, ale máme tam tak říkajíc mateřskou společnost a ti běželi už loni. Letos přibrali tedy přibrali čtyřčlenou skupinku "aus Tschechien"; mě a 3 kolegy, kteří se už na běh "chytili" při firemní štafetě v březnu v Praze.

K mému běhu není moc co dodat, bylo chladněji, mě to vůbec neběhá po skoro 2 měsíční pauze. Pamatuju si hlavně vražedné stoupání do cíle na náměstí a spoustu lidí po trati.
Takže 5:04 min/km na 6,7 km pro mě byl super výkon a nevím, kde se to ve mě vzalo.
Hlavně to byl můj první (po pauze) a myslím, že na dlouhou dobu poslední závod (nejdříve v srpnu).

Start závodu. To je lidí..

Vražedný doběh do cíle na náměstí.

Jinak před během bylo focení, kolegové si dávají pivo, někteří dokonce koňak :-)
Po běhu pivo a výborný Chilli Con Carne. Náměstí plný lidí, všichní jí a pijí, hraje kapela. Němci si to určitě užili, mají zítra volno, my musíme ráno do práce a tak odjíždíme dříve, ale stejně už byla zima.

Co mě fascinuje je, že se v tak malém městečku sejde 1800 lidí a běží. To si u nás zatím neumím přestavit :-/


20.6.2011
Dneska jsem uběhl půlmaraton. Sám pro sebe. Čas 2:13 by byl pro mě loni mimo mísu. Ale z toho dnešního pohledu jsem spokojenej, protože to vypadá, že jsem se z toho už dostal. Sice teď ještě pokašlávám, ale to je jen nachlazení po tom, kdy jsem jen zůstal déle na pivu po tenise. Alespoň doufám.


23.6.2011
Teplota ráno 36,2 st Celsia. Nevídané :-)
Prostě je to pryč!


29.6.2011
Bolí mě trochu v krku a zase nevybíhám. Čekám, až to přejde. Stejně jedu na víkend pryč. A letní výlet s kamarády znamená spustu piva.

17.7.2011
Tyhle "deníkové" řádky jsou tu spíš pro mojí potřebu, abych věděl, jak jsem na tom byl na jaře roku 2011. Takže nehledat v tom žádnou hloubku, prosím :-)

Restart

Tak zítra to bude měsíc, co jsem vyběhl naposledy. Bylo to na 1/2 PIM a ta zvýšená teplota, co se mě tenkrát držela při závodu, se mě ještě úplně nepustila.
Netušil jsem, že "jarní únava" (nebo co to je) může být tak neodbytná.
Doktorku jsem navštívil dvakrát, nic z toho nebylo. Je to asi nějaká viróza nebo bakterióza, co se mě proklatě chytila a nechce se mě pustit..

No každopádně to znamenalo výpadek: neběžel jsem plánovaný půlmaraton v půlce dubna a musel jsem zrušit (resp. odložit na příští rok) svoji registraci PIM za týden. To mě štve, ale ten výpadek v běhu byl a je prostě brutální. Takže se po Karlově mostě letos neproběhnu.

Čekám, kdy se dám do kupy. Nechci už vybíhat, dokud nebudu 100% v pořádku.
Čekám na restart.

Bez rekordu...

...ale proběhnutí po Praze to bylo hezký.

Ve čtvrtek se mě chytlo nějaké nachlazení, objevila se teplota.
Tak jsem vůbec přemýšlel, jestli do Prahy na půlmaraton vůbec jet.

Nakonec jsem to risknul; už proto, že jsem měl zaplaceno. Ale hlavně proto, že kdybych nejel, jako naschvál by se mi v sobotu při koukání na přenos udělalo líp a já bych litoval, že jsem nejel.

K mému závodění není moc co říct. Už v pátek před jsem si předsevzal, že v takovém stavu (moje teplota + - 37C°) a při předpokládatelném horku je nesmysl honit se za rekordy.
Rozhodl jsem se běžet na pohodu tak, abych byl v cíli za dvě hodiny. O pár desítek vteřin pod 2:00 to nakonec bylo. Jen mi bylo celý to pobíhání po Praze horko. Ale to jsem určitě nebyl sám.
Jen já jsem si nebyl jistý, jestli to bylo počasím nebo zvýšenou teplotou :-)

Snad to přejde a za 14 dní zaběhnu o něco lépe..

Každý rekord se počítá

Musím se pochlubit s výkonem na Kbelské desítce. To, že jsem si zlepšil čas o více než 8 minut (!) se nestává, a hlavně do budoucna nebude stávat, často. Jestli vůbec někdy :-/
Samozřejmě je to tím, že jsem 10 km běžel jen jednou v životě a to bylo na závodě, kde bylo více než vražedné převýšení. Ale i tak, proč se nepochlubit, když je čím...

Takže 10 km jsem měl za 46 a půl minuty a kdyby se na Kbelské desítce měřil i čistý čas, tak bych se asi podle mého měření těsně dostal pod 46 minut. Poprvé jsem totiž běžel se hodinkama.

Počasí, lidi (třeba setkání s Honzou bylo fakt srandovní..), závod, trať i samotný běh byly super.
Moc se mi do Prahy nechtělo, ale teď vůbec nelituju. Desítka má něco do sebe.. Někde ji ještě určitě zkusím.

Šutr

Mám rád Dannyho Boyla. Teda vlastně mám rád jeho filmy.

Vždycky jsem si z nich něco odnesl.
Ať už to byl vysmátý a propíchnutý Ewan McGregor v Mělkým hrobě.
V Trainspottingu zase půllitr, co zahodil Begbie.. Propadák Pláž.. Dál liduprázdný Londýn v zombie hororu 28 dní poté..
V chudě natočené science fiction Sunshine zase impozantní smrt Kanady za skvělé muziky Johna Murphy..
Snad jen Milionář z chatrče nezaujal, ale zase dostal Oskary.

No a jeho poslední snímek 127 hodin? Ten je o šutru. Teda o chlapíkovi, co si raději uřízl ruku, než aby s tím šutrem koexistoval do smrti.. A filmové povídání o tom, že celý hrdinův dosavadní život směřoval k setkání s tím šutrem, mi včera v hlavě "zpříjemňovalo" můj třicetikilometrový výklus.

Vidím v tom paralelu. Vlastně takový šutr jsou pro mě běhy nad 30 km. Já k nim směřuju pomalu, ale s jistotou, že si na ten šutr chci stoupnout a rozhlédnout se, co dál.

Skoro 3 a půl hodiny jsem včera běžel, abych ten "svůj" šutr dohonil.
Pak jsem si na něj stoupl a přemýšlel, jestli mám skočit..
Oooops.

Nene, teď ještě ne. Až jindy :-)

Běhám pomalu, vážím moc, trochu plavu

Ne že by to byl nějaký problém, že neběhám tak rychle jako loni (závodníci, berte to s rezervou :-), ale tak trochu mě to trápí.
Důvod je totiž jasný; nemám tolik naběháno a mám 87 kg. A to je při výšce 177 cm fakt moc. A nevím, jak to sundat dolů. Ať dělám co dělám, jíst mi chutná. Komu taky ne, že? No uvidíme na jaře, jestli se váha pohne.

Dneska jsem si chtěl zaběhnout zase 21 km, jako minulý víkend. Ale po 7 km jsem si řekl, že dám jen 14 km a z toho 3km svižněji. Ty se "podařily" za 5:16 min/km. Měl jsem toho dost a když si uvědomím, že jsem před rokem byl schopen zaběhnout půlmaraton pod 5 min/km, tak mi to na radosti nepřidalo.
No prostě pomalej a těžkej. To jsou ty souvislosti.
Jestli to tak bude pokračovat, bude Kbelská desítka pěknej propadák.

Jinak začal jsem i trochu plavat, minimálně každý týden se dostanu do bazenu a zaplavu 1,5 km.
A dokonce jsem se dokopal i do kraula a uplaval jsem 800 m. A to dokonce dvakrát! A to je výkon, který si cením. Před půl rokem jsem nebyl schopen kraulem ani 50 m!

Kam na jaře

Tak jsem si tady v menu vpravo aktualizoval závody, kam bych se chtěl v první půlce roku podívat...
Není to dogma, stejně záleží na zdraví (teď nic moc-chrchlám) a na chuti (a ta je navázána na zdraví).
Palestra Kbelská 10
Hervis 1/2Maraton Praha
Werdauer Waldlauf Halbmarathon
Volkswagen Maraton Praha
Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz
Fichtelgebirgsmarathon - Halbmarathon
Jako zajímavost je tam Kbelská 10. 10 km jsem běžel jen jednou v životě a je to také jediná trať, kde bych si mohl letos zlepšit osobák (55 minut). takže vrchol sezóny hned na začátku :-)

Ale cíle to jsou. Jen co se vrátím z lyžování, jdu do toho.
Je proč makat!