Předběhnout olympijskou vítězku

Už podruhé jsem se zúčastnil NOFI Lauf, tedy 3. Nordoberpfälzer Firmenlauf 2012. Akce pro firmy z tohoto bavorského regionu a jejich zaměstnance. My jsem se přifařili k našim kolegům ze SRN.

Šokovala mě letošní účast; po loňských 1800 lidí v Tirschenreuth (už tenkrát jsem nevěřícně kroutil hlavou) se počet lidí letos v Neustadt an der Waldnaab vyšplhal na neskutečných 3550 účastníků!
To je na tak malé město neskutečný nápor a na trase to bylo vidět. Prvních 2 km se téměř nedalo běžet a předbíhání pomalejších bylo i dál někde téměř bez šance. Přesto jsem se (3 dny po maratonu) dostal rychle do tempa a trať 5,7 km jsem dal pod 4:50 km/min. (no a pak že to tam není! :-)

Fitteste Firma

V cíli radler, chilli con carne, společné firemní foto, stihl jsem si i vyfotit legendu Heike Drechsler! (pro mladší ročníky více zde)

Heike Drechsler

Čas nakonec super, cca 550. místo z 3550 startujících. Moc hezká akce.
A dneska jsem se dozvěděl, že jsem předběhl Heike o 3 minuty. No řekněte, kdy se vám podaří porazit olympijskou vítězku? :-)

A kdo si chce procvičit němčinu a dozvědět se o akci více, tak může tady.

Hraniční vzdálenost

Mám za sebou třetí maraton. Ještě v zimě jsem myslel, že bych ho mohl dát za 4:30, na jaře jsem začínal doufat ve 4:20. No skutečnost byla úplně jiná: 4:40. A byl jsem rád, že jsem se do cíle dostal.

Vše bylo ok, naběháno tak akorát, počasí nádherné, teda alespoň co se pražského maratonu v květnu týká. 6 minut po startu jsem se vydal na trať a až do cca 27 km jsem si to docela užíval. Tady jsem začal cítit, že to není ono. Na 30. km mi tak nějak pomalu "došlo" a nechtělo se mi najednou dál. Unavenej, trocha křečí do lýtka a od 35. km už jsem hodně chodil. Hlava nechtěla.
Občerstvovačky jsem protahoval chozením, tablety proti křečím jsem někde vytrousil, hroznový cukr mi nedělal dobře na žaludek, stejně jako jeden gel, co jsem si táhl sebou. Ten jsem dokonce zahodil, protože jsem ho do sebe nějak nemohl dostat.
Bylo pro mě hrozně těžké se nakonec alespoň proběhnout cílovou Pařížskou a do cíle doklopýtat a alespoň si v cíli plácnout s Capalbem, kterej tam na nás odpadlíky trpělivě čekal a děkoval.

Prostě posledních deset km jsem řešil myšlenku, jestli má cenu se na start maratonu ještě kdy postavit.
Vypadá to, že v mém případě nejsem na maraton stavěný.

V týdnu jsem si řekl, že bych se na to měl trochu podívat, zkusit něco najít z mezičasů. Vyhledat nějaké tabulky, prediktivní kalkulačky..

Tady jsou například moje časy najednotlivých desítkách:

Distance	RealTime	Time/10 km	min/km
10 km	0:56:48	0:56:48	5:41
20 km	1:55:29	0:58:41	5:46
30 km	2:59:45	1:04:16	6:00
40 km	4:19:09	1:19:24	6:29
42 km	4:39:19	0:20:10	6:37

No, možná je první polovina trochu "přepálená" a hlavně prvních 10 km jsem měl běžet trochu pomaleji, ale nemyslím si, že by v tom byl největší problém..
Mezičas na 30. km je už dost ovlivněný "rupnutím"  někde na  27, km..
Čas na 40. km je už tragédie a urazit posledních 2,2 km za 20 minut i s proběhnutím celé Pařížské?
To už není ani na okomentování.
No vyšlo mi z toho, že na maratonskou vzdálenost prostě nemám. Těch 30 ještě umím, ale maraton?..

Tak jsem se vrhnul na prediktivní kalkulačky podle časů:
(podle http://www.runworks.com/calculator.html a http://runningtimes.com/Article.aspx?ArticleID=6765)
Takže:

	aktuální čas 1/2maraton	předpověď maraton	předpověď maraton	skutečnost maraton
jaro 2012	1:50:00	3:49:00	3:54:00	4:40:00
podzim 2010	1:45:00	3:39:00	3:43:00	4:01:00
jaro 2010	1:40:00	3:29:00	3:32:00	4:15:00

Podle zaběhnutého půlmaratonu před maratonem bych měl vždy zaběhnout lépe, než se pak ve skutečnosti stalo. A kdyby to bylo o málo. Ale 2x to bylo o tři čtvrtě hodiny!
Pouze v Drážďanech na podzim 2010 to bylo jen v uvozovkách o cca 15 minut. Jenže tam mi všechno vyšlo. A stejně jsem kalkulovanému času ani nepřiblížil.
No ale dost teorie a omlouvám se, že by to mohlo vypadat na samé stížnosti.


I přes to, co jsem tady napsal, jsem si totiž letošní pražský maraton prvních 30 km neskutečně užil.
Těch posledních těžkých 12 km prostě asi občas k maratonu patří. Je to asi stejné jako v životě.
Podle přísloví: "Když tě někdo kope do zadku, znamená to, že jsi vepředu.." je zkrátka nutné občas dostat nakopáno :-)

Bylo zkrátka fajn vyplout z metra v 8:00 na Václaváku, nasát atmosféru a v 9:00 vyběhnout. Kochat se cestou, zafandit černým rychlíkům, přijímat fandění od diváků.
Poslouchat kytarovky po cestě (bigbít není mrtvý! a je super poslouchat další generaci).
Zahlédnout na obrátce (díky oblečení) nepřehlednutelnou Barborku jak prchá vodiči 3:30.. Mimochodem krásný čas!
Je super sledovat různé styly běhu, různé jazyky, oblečení i přístupu k maratonu samotnému (závod kontra pobíhání)
Trochu jsem se i míjel s Evženem s vránou Sárou a sledoval, jak je po Praze populární. Samozřejmě, že mi pak utekl. Stejně jako mě postupně přeběhli vodiči na 4:15 a 4:30.

Prostě i když na to teď nemám a vše mluví pro to, abych chodil spíš půlmaratony, tak si nějakej tuhle "mojí" hraniční vzdálenost určitě ještě zaběhnu. Věřím, že se letošní zkušenost na těle nějak otiskne. Že se to třeba někdy v budoucnu zúročí, jako dobře investovaný běh.

PS:
Mimochodem ještě jedno pozitivum jsem našel: byl to můj nejdelší závod. Na trati jsem ještě 4:40 nestrávil... tak co si ztěžovat, ne?

Váha je relativní..

...ale nelže.

Běžím si takhle v pátek svůj odpočinkový výběh a proti mě známej, co jezdí na kole, když je zdravý dělá TT, je starší, je hubený, jí zdravě a nejen to..
Už z dáli dává najevo, že to otočí a pojede chvíli vedle mě..
"Co v Praze v půlmaraton? Koukal jsem 1:50", začal. "To je hodně dobrý, ne?" Souhlasím, dělá mi to dobře a tak poznamenávám, že moje maximum je dokonce pod 100 minut..
"No jo, tak tam už se nedostaneš.." Tak nějak to řekl, přesně už nevím. Každopádně jsem zpozorněl. Sakra, co tím chce říct? Chvíli běžím a pak mi to nedá a ptám se, jako jak to?
"No s tím břichem!", směje se.. (Aha...)
"Kolik vážíš? 88 kg? To je moc, měl bys mít 75 kg.."
Jsem trochu otrávenej, ale není důvod. Probíráme můj jídelníček a něco jako nápojový lístek (pivo) a je nám to jasné.. Jídlo má špatnou skladbu, nevhodnou dobu a je ho moc.. Za chvíli svoje kolo otočí, rozloučíme se a je pryč. Běžím dál a místo čisté hlavy mám o čem přemýšlet.

Je to tak, jsem při těle a i tak vypadám...
Moje oblíbená průpovídka při nedobrých vtipech: "Kdybych měl břicho, tak se za něj popadám.." dostává v tomto světle ještě trochu jiný rozměr. Ale používám to méně, přece jen poslouchat odpovědi typu "Vždyť břicho máš!" není už tak povzbudivé..

No ale dost, slibuju, že tohle byla poslední zmínka o mé váze.


Jinak duben nezklamal a je to pro mě nejlepší měsíc pro běhání. I proto jsem naběhal pro mě neskutečných 222 km. Koukám do záznamů, a je to můj osobní měsíční rekord. Navíc jsem se dvakrát vyšplnal nad 30 km.
V neděli jsem ještě zvažoval Krušovický soudek, ale kvůli vedru jsem to vzdal a raději uběhl tu dvacku tady u nás. Zakončil jsem tak svojí osobní přípravu na PIM, kde bych chtěl hlavně přežít, protože o času pod 4 hodiny se mi může, už kvůli váze, jen zdát :-)
Doufám samozřejmě v ochlazení, aby nás to v Praze nesežehlo, ale i tak jsem odhodlanej do toho jít. Bude to můj třetí maraton, takže pro mě svátek a výjimečný den.
Přeju všem, aby to vyšlo tak, jak si představujeme!

Z práce

Pátek třináctého.
Tak jsem se zařadil mezi lidi, co běhají z práce :-)

No zas tak horký to není, už v zimě jsem zauvažoval, že bych to mohl někdy zkusit. Ale přece jen je to nejkratší cestou 28 km, takže každodenní činnost z toho nebude.

Jinak musím říct, že to byl větší záhul, než jsem si předem myslel.
Hlavně díky tomu, že jsem za Kynžvartem nějak "zakufroval". Byla to jediná část mnou přesně naplánované trasy, kde jsem měl běžet po lesních cestám a samozřejmě jsem se ztratil. Prostě cesta najednou skončila, byl tam potok, ohradník s asi s 200 krávama, bejkama i telatama. Potok jsem si netroufl přeskočit (kdo by mě našel, kdybych si vymknul kotník?)
Po půlhodině zmateného pobíhání a pocitu, že mi utíká drahocenný čas, jsem se přece jen prokousal pastvinama, lesem i bývalým cvičákem armády na nějakou (kvazi)cestu. A pak došoural do nejbližší plánované vesnice, kde už jsem věděl, kde jsem. Byl jsem ale na hranici vyčerpání a tak jsem vážně zauvažoval, že by pro mě mohl někdo zajet.
Nakonec jsem to zkusil překonat (formulky "je to v hlavě" a "suffering is optional" pomáhají :-)
V Milíkově v hospodě kýbl Fanty a tatranka, a těch posledních 8 km jsem doklepal ještě před setměním.. Pastelky bolely nesnesitelně. Ale obrovský pocit vítězství!
Můj nejdelší letošní běh (32 km), první (nedobrovolný) trail, boty nedobrý na potácení se korytem potoka a přeskakování stromů. Celkem něco přes 4 hodiny. Ještě někdy zkusím. Doufám, že bez toho bloudění..

PůlPIM 2012

Již tradičně v Praze. Tenhle závod má pro mě trochu historickou hodnotu, takže i když už jsem si říkal, že do té tlačenice nepůjdu, zase jsem stál na startu. Mojí výkonosti neodpovídající číslo patnáctset a nějaké drobné, koridor D. No nevím, podle čeho ty čísla přidělují.

Už dlouho jsem nezávodil, takže jsem přepálil začátek. Hlavně první dva kilometry jsem si neuvědomil, mezi jakými "chrty" jsem se díky starovnímu číslu ocitl. Pak už bylo pozdě a od 12. km jsem se dost trápil a zpomaloval. Věděl jsem před závodem, že mám na čas pod dvě hoďky v poho a 1:55 dám, když se budu více snažit. Ale vítr, hodně lidí v ulicích a rychlejší začátek mě donutil bojovat více, než jsem předpokládal.

Za konečný (a pro mě nadstandardní) čas vděčím hlavně skvělému vodiči tempa s balonkem 1:50 hod. a pankáčským kokrhelem. A myslím, že nejen já :-)
Když mě na cca 18,5 km předbíhala jeho skupinka, neměl jsem na to, abych se ho chytil. Zmizel mi z očí a já jsem to chtěl už nějak doklepat za 1:55.
No jo, jenže on se vrátil a začal na nás křičet jako posedlý, že to už není daleko, že to pod 1:50 dáme atd.
Tak jsem nasadil tempo tak 4:20 min/km (!), jemu jsem utekl a v cíli to stačilo těsně pod 1:50 hod.Za cílem jsem se pak ještě otočil, prodral se k němu masou lidí a osobně mu stiskem ruky poděkoval, protože bylo za co.

Jinak známí zaběhli hůře, než před závodem čekali. Což trochu zamrzí, ale hospoda a jídlo a nealko pivo bylo fajn. Takže zase za rok.

PS:
Březen byl vůbec fajn měsíc. Naběhal jsem 190 km, což se mi už rok a půl nestalo. Bylo totiž tak krásný počasí, že se prostě běhat muselo :-)
V dubnu chci naťapat ještě dost kilometrů tak, abych PIM v květnu zvládl alespoň za 4:20 hod. Ale hlavním cílem bude doběhnout. Teda jestli to nebude v mém případě spíše "pochoďák" :-)

Loučení s botkama

Potom co jsem si přečetl nadšené vítání nových přírůstků běžecké obuvi některých bloggerů, jsem si uvědomil, že já se zrovna teď s jedněma loučím..
Jojo, jsou to ty na obrázku v záhlaví blogu: Nike Vomero 3 - moje první běžecké boty!
Dodnes si pamatuju, jak jsem v nich hned vyběhl. Ta měkkost! Ten péřový krok! Ta paráda na pohled! To moje nadšení! Najednou jsem necítil kamínky na silnici a vůbec, prostě euforie..

Když jsem si kupoval následně další boty, volba byla jasná: Vomero 4. A rok na to i Vomero 5 :-)
Vím, v době přejícím minimalistickým botám je tento typ extrémně odtlumených bot možná out, ale já na ně nedám dopustit.. I vzhledem ke svojí hmotnosti (ale o tom až jindy).

Jako stupínky..

A co teď vlastně s nima? Naběháno mají cca 1300 km, v boku jedné z nich je díra, jsou špinavé a vůbec už jsou na konci svých sil. Odpočívají v botníku a čekají na konec. Nebo na další příležitost? Pořád nevím. Už několikrát mi i v tomhle věku (3 roky) hodně dobře na černou práci posloužily. Hlavně v blbým počasí, kdy jsem nechtěl špinit novější výbavu...
Faktem je, že je někdy ještě i teď z nostalgie vezmu sebou na výběh. I když už jen zřídka.. Vlastně už jsem se s nima "duševně" rozloučil, ale stále na mě z botníku tak nějak koukají.

Už ne vyčítavě jako dřív, ani unaveně. Spíš vypadají spokojeně. Spokojeně s tím, co (nebo spíš koho) tady za sebou zanechaly...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
PS: Také jste se loučili s prvníma botama nebo jsem tady jedinej nostalgickej magor? :)

Jaro bez ambic, ale s chutí

Tak nějak už mám rozmyšleno, kam se letos vydám za závoděním.
Vzhledem k málo kilometrům, které mám dosud naběháno, bude moje jarní závodění bez jakýchkoli ambic na zlepšení časů, zvýšení kilometráže nebo překonání nějakých nepochopitelných vzdáleností.

Jsem přihlášený na půlmaraton v březnu do Prahy, dokonce mi zbyla registrace i na celý maraton v květnu v Praze. (loni jsem se odhlásil a registraci úspěšně převedl na rok 2012). No na půlmaratonu to chci dotáhnout pod 2 hodiny; na čas pod sto minut z roku 2010 můžu zapomenout. A na maratonu budou asi chodecké vložky, protože teď si neumím představit, že bych takovou vzdálenost uběhl. Takže 4:30? To by bylo fajn..
Ono vůbec je otázkou jestli se teď, kdy se při výbězích (pouze 1-2 krát týdně!) nenutím do vyššího tempa, má cenu vůbec na tyhle akce vydávat. Nějak se mi teď nechce běhat rychleji, než je pro mě příjemné. Ono při mé postavě (almost 90 kg!) to ani jinak nejde :-)

Ale je to u mě už taková tradice: na půl-PIM jsem si odbyl premieru už v roce 2004 a PIM byl můj první maraton v 2010. Prostě si je zkusím zaběhnout tak, aby mě to bavilo.
Určitě se na jaře ještě podívám za hranice na nějaký půlmaraton, ať už ve Marktredtwitz nebo někde jinde..

To na podzim už je to jiné! Po třech účastích na Baroko maraton v Plasích na půlmaratonu se chci přihlásit na celý: tedy 42 km v kopcích, lesních pěšinách. 700 m převýšení! To už je cíl jako hrom, ne? Vzhledem k tomu, že dosud běhám pouze po silnicích a cyklosteskách, to bude úplně něco nového. Plánuju v květnu zakoupit krosové boty a "vrhnout" se trochu do lesa..
Ale to je ještě daleko. Třeba si to po Žebrácké 25, kde jsem loni doslova vyhořel, rozmyslím.. Prostě jsem a budu stále ve střehu :-)

Takže vzhůru do pobíhání.

Do Nového roku

Tak na Nový rok jsem si nadělil hezkou trasu: okolo a zpět. Tedy lehce přes 19 km..

Ale vyběhl jsem blbě, vlastně nic nebylo, tak jak by mělo být. Příliš jsem se oblékl na těch 7 stupňů. Taky boty jsem si vybral bůhvíproč krossové, navíc nepromokavé.. Samozřejmě, že celou cestu nekáplo a naprosto beze sněhu. Silničky by stačily, vždyť na asfalt by to bylo to pravé.
To ticho na silnici bylo až moc. Ani živáčka po Silvestrovské noci. Při seběhu serpentýnami do Mokřiny si vždy vzpomenu na film Forrest Gump: tak nějak běžel v odrbaném dresu (ale do kopce do zatáčky) se svojí équipe pronásledovatelů v závěsu.
V Mokřině plakát na Novoroční turnaj v pinpogu (tak vida, Forrest by měl radost :-). Ale začíná až v jedenáct.
V Milíkově hospoda ještě zavřená, takže bez pití. Jen otevírám sál tak na kukajdu; vidím jen nechápavé pohledy budoucích stolních tenistů.
Takže občerstvení až v Odravě u pumpy.
Zteplalá kofola a fidorka, to je pohon, na který už domů doběhnu.
Vůbec se mi líbí tohle pobíhání po okolí, kterému jsem se až do podzimu bránil. Teď v zimě není potřeba tak pít a 15 km se dá i bez toho. I psů je málo.
No jen doufám, že ve mě ten "poběha" (opak slova "pobuda") vydrží.
Dneska dost cejtím achilovky, asi špatné boty nebo málo naběháno...

Šťasný nový rok!