Musím se pochlubit s výkonem na Kbelské desítce. To, že jsem si zlepšil čas o více než 8 minut (!) se nestává, a hlavně do budoucna nebude stávat, často. Jestli vůbec někdy :-/
Samozřejmě je to tím, že jsem 10 km běžel jen jednou v životě a to bylo na závodě, kde bylo více než vražedné převýšení. Ale i tak, proč se nepochlubit, když je čím...
Takže 10 km jsem měl za 46 a půl minuty a kdyby se na Kbelské desítce měřil i čistý čas, tak bych se asi podle mého měření těsně dostal pod 46 minut. Poprvé jsem totiž běžel se hodinkama.
Počasí, lidi (třeba setkání s Honzou bylo fakt srandovní..), závod, trať i samotný běh byly super.
Moc se mi do Prahy nechtělo, ale teď vůbec nelituju. Desítka má něco do sebe.. Někde ji ještě určitě zkusím.
neděle 6. března 2011
neděle 20. února 2011
Šutr
Mám rád Dannyho Boyla. Teda vlastně mám rád jeho filmy.
Vždycky jsem si z nich něco odnesl.
Ať už to byl vysmátý a propíchnutý Ewan McGregor v Mělkým hrobě.
V Trainspottingu zase půllitr, co zahodil Begbie.. Propadák Pláž.. Dál liduprázdný Londýn v zombie hororu 28 dní poté..
V chudě natočené science fiction Sunshine zase impozantní smrt Kanady za skvělé muziky Johna Murphy..
Snad jen Milionář z chatrče nezaujal, ale zase dostal Oskary.
No a jeho poslední snímek 127 hodin? Ten je o šutru. Teda o chlapíkovi, co si raději uřízl ruku, než aby s tím šutrem koexistoval do smrti.. A filmové povídání o tom, že celý hrdinův dosavadní život směřoval k setkání s tím šutrem, mi včera v hlavě "zpříjemňovalo" můj třicetikilometrový výklus.
Vidím v tom paralelu. Vlastně takový šutr jsou pro mě běhy nad 30 km. Já k nim směřuju pomalu, ale s jistotou, že si na ten šutr chci stoupnout a rozhlédnout se, co dál.
Skoro 3 a půl hodiny jsem včera běžel, abych ten "svůj" šutr dohonil.
Pak jsem si na něj stoupl a přemýšlel, jestli mám skočit..
Oooops.
Nene, teď ještě ne. Až jindy :-)
Vždycky jsem si z nich něco odnesl.
Ať už to byl vysmátý a propíchnutý Ewan McGregor v Mělkým hrobě.
V Trainspottingu zase půllitr, co zahodil Begbie.. Propadák Pláž.. Dál liduprázdný Londýn v zombie hororu 28 dní poté..
V chudě natočené science fiction Sunshine zase impozantní smrt Kanady za skvělé muziky Johna Murphy..
Snad jen Milionář z chatrče nezaujal, ale zase dostal Oskary.
No a jeho poslední snímek 127 hodin? Ten je o šutru. Teda o chlapíkovi, co si raději uřízl ruku, než aby s tím šutrem koexistoval do smrti.. A filmové povídání o tom, že celý hrdinův dosavadní život směřoval k setkání s tím šutrem, mi včera v hlavě "zpříjemňovalo" můj třicetikilometrový výklus.
Vidím v tom paralelu. Vlastně takový šutr jsou pro mě běhy nad 30 km. Já k nim směřuju pomalu, ale s jistotou, že si na ten šutr chci stoupnout a rozhlédnout se, co dál.
Skoro 3 a půl hodiny jsem včera běžel, abych ten "svůj" šutr dohonil.
Pak jsem si na něj stoupl a přemýšlel, jestli mám skočit..
Oooops.
Nene, teď ještě ne. Až jindy :-)
neděle 13. února 2011
Běhám pomalu, vážím moc, trochu plavu
Ne že by to byl nějaký problém, že neběhám tak rychle jako loni (závodníci, berte to s rezervou :-), ale tak trochu mě to trápí.
Důvod je totiž jasný; nemám tolik naběháno a mám 87 kg. A to je při výšce 177 cm fakt moc. A nevím, jak to sundat dolů. Ať dělám co dělám, jíst mi chutná. Komu taky ne, že? No uvidíme na jaře, jestli se váha pohne.
Dneska jsem si chtěl zaběhnout zase 21 km, jako minulý víkend. Ale po 7 km jsem si řekl, že dám jen 14 km a z toho 3km svižněji. Ty se "podařily" za 5:16 min/km. Měl jsem toho dost a když si uvědomím, že jsem před rokem byl schopen zaběhnout půlmaraton pod 5 min/km, tak mi to na radosti nepřidalo.
No prostě pomalej a těžkej. To jsou ty souvislosti.
Jestli to tak bude pokračovat, bude Kbelská desítka pěknej propadák.
Jinak začal jsem i trochu plavat, minimálně každý týden se dostanu do bazenu a zaplavu 1,5 km.
A dokonce jsem se dokopal i do kraula a uplaval jsem 800 m. A to dokonce dvakrát! A to je výkon, který si cením. Před půl rokem jsem nebyl schopen kraulem ani 50 m!
Důvod je totiž jasný; nemám tolik naběháno a mám 87 kg. A to je při výšce 177 cm fakt moc. A nevím, jak to sundat dolů. Ať dělám co dělám, jíst mi chutná. Komu taky ne, že? No uvidíme na jaře, jestli se váha pohne.
Dneska jsem si chtěl zaběhnout zase 21 km, jako minulý víkend. Ale po 7 km jsem si řekl, že dám jen 14 km a z toho 3km svižněji. Ty se "podařily" za 5:16 min/km. Měl jsem toho dost a když si uvědomím, že jsem před rokem byl schopen zaběhnout půlmaraton pod 5 min/km, tak mi to na radosti nepřidalo.
No prostě pomalej a těžkej. To jsou ty souvislosti.
Jestli to tak bude pokračovat, bude Kbelská desítka pěknej propadák.
Jinak začal jsem i trochu plavat, minimálně každý týden se dostanu do bazenu a zaplavu 1,5 km.
A dokonce jsem se dokopal i do kraula a uplaval jsem 800 m. A to dokonce dvakrát! A to je výkon, který si cením. Před půl rokem jsem nebyl schopen kraulem ani 50 m!
pondělí 10. ledna 2011
Kam na jaře
Tak jsem si tady v menu vpravo aktualizoval závody, kam bych se chtěl v první půlce roku podívat...
Není to dogma, stejně záleží na zdraví (teď nic moc-chrchlám) a na chuti (a ta je navázána na zdraví).
Palestra Kbelská 10
Hervis 1/2Maraton Praha
Werdauer Waldlauf Halbmarathon
Volkswagen Maraton Praha
Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz
Fichtelgebirgsmarathon - Halbmarathon
Jako zajímavost je tam Kbelská 10. 10 km jsem běžel jen jednou v životě a je to také jediná trať, kde bych si mohl letos zlepšit osobák (55 minut). takže vrchol sezóny hned na začátku :-)
Ale cíle to jsou. Jen co se vrátím z lyžování, jdu do toho.
Je proč makat!
Není to dogma, stejně záleží na zdraví (teď nic moc-chrchlám) a na chuti (a ta je navázána na zdraví).
Palestra Kbelská 10
Hervis 1/2Maraton Praha
Werdauer Waldlauf Halbmarathon
Volkswagen Maraton Praha
Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz
Fichtelgebirgsmarathon - Halbmarathon
Jako zajímavost je tam Kbelská 10. 10 km jsem běžel jen jednou v životě a je to také jediná trať, kde bych si mohl letos zlepšit osobák (55 minut). takže vrchol sezóny hned na začátku :-)
Ale cíle to jsou. Jen co se vrátím z lyžování, jdu do toho.
Je proč makat!
středa 29. prosince 2010
Mráz, běh, pohoda
Dneska jsem se na to chtěl vykašlat a neběžet. Hlavně po ránu, kdy na teploměru bylo -15 stupňů..
Ale protože se ke mě chtěl přidat kamarád, co si chtěl zkusit, jaké to je se proběhnout, nemohl jsem couvnout. Odložili jsme to tedy alespoň z 10 na 11 hodin. Teplota spadla na -10 stupňů. To už jde.
Bylo jasno, čerstvý vzduch, sněhu po kolena. Silnice a cesta ale do hladka prohrábnutá, v tom mrazu to ani neklouzalo. Ani jedno auto, psi i jejich majitelé zalezlý u kamen...
První okruh se spoluběžcem, druhý sám a trochu rychleji.
Kamarád spokojený, uběhl 3,5 kilometru. Klobouk dolů. Neběžel léta, možná desetiletí...
Nohy ho budou bolet až zítra :-)
Ale protože se ke mě chtěl přidat kamarád, co si chtěl zkusit, jaké to je se proběhnout, nemohl jsem couvnout. Odložili jsme to tedy alespoň z 10 na 11 hodin. Teplota spadla na -10 stupňů. To už jde.
Bylo jasno, čerstvý vzduch, sněhu po kolena. Silnice a cesta ale do hladka prohrábnutá, v tom mrazu to ani neklouzalo. Ani jedno auto, psi i jejich majitelé zalezlý u kamen...
První okruh se spoluběžcem, druhý sám a trochu rychleji.
Kamarád spokojený, uběhl 3,5 kilometru. Klobouk dolů. Neběžel léta, možná desetiletí...
Nohy ho budou bolet až zítra :-)
pondělí 20. prosince 2010
Jak jsem kupoval..
Vím, že to nemusí někoho zajímat, ale přeci.
Minule jsem se tady přiznal k neuváženému nákupu na eBay, kde jsem utratil 46 dolarů za hodinky. Bohužel přišly jen krámy, které nemají cenu ani 20 korun. Reklamoval jsem na Paypalu, ale nějak se Paypal zdráhá ztrátu uhradit.
Nejdříve mě žádali, abych věc poslal zpět prodejci, adresa však byla hodně nečitelná a nepravděpodobná.. Tak jsem na Paypal zavolal (jiná komunikace nepřichází v úvahu), že se mi adresa nezdá a oni to uznali. Už jsem se těšil, že bych mohl svojí "bitvu" vyhrát. Ale celé to trvalo od telefonátu 12 dní a pak mi napsali, že musím doložit nějaké hlášení z policie, tedy přesně řečeno "police report with your local law enforcement agency"..
Nevíte náhodou někdo, co by to přesně mělo být? Máte někdo zkušenost s podobnou reklamací na eBay....?
Já to nevzdám :-)
Minule jsem se tady přiznal k neuváženému nákupu na eBay, kde jsem utratil 46 dolarů za hodinky. Bohužel přišly jen krámy, které nemají cenu ani 20 korun. Reklamoval jsem na Paypalu, ale nějak se Paypal zdráhá ztrátu uhradit.
Nejdříve mě žádali, abych věc poslal zpět prodejci, adresa však byla hodně nečitelná a nepravděpodobná.. Tak jsem na Paypal zavolal (jiná komunikace nepřichází v úvahu), že se mi adresa nezdá a oni to uznali. Už jsem se těšil, že bych mohl svojí "bitvu" vyhrát. Ale celé to trvalo od telefonátu 12 dní a pak mi napsali, že musím doložit nějaké hlášení z policie, tedy přesně řečeno "police report with your local law enforcement agency"..
Nevíte náhodou někdo, co by to přesně mělo být? Máte někdo zkušenost s podobnou reklamací na eBay....?
Já to nevzdám :-)
neděle 28. listopadu 2010
Jak jsem kupoval na tom eBay chytré hodinky pro mé běhání...
Nevím, co mě to napadlo.
Běhám vždy bez hodinek, mp3 a tepoměru. Celkem jsem na to hrdej a vždy říkám, že pokud se budu chtít zlepšovat, tak mám ještě tři možnosti jak toho dosáhnout: jídlo, rozcvička a nebo tepoměr.
Ale napadlo mě, že by nebylo špatné mít změřený čas tréninku, dosud jsem to dělal tak, že jsem si odečetl časy startu a doběhu na mobilu. Ale s mojí pamětí už to není nejlepší :-/ Takže jsem po doběhu často marně pátral, kdy jsem vlastně vyběhl..
No tak jsem zasedl za klávesnici a po pár dotazech jsem našel na eBay Garmin Forerunner 310XT za neuvěřitelnou cenu 46,50 USD, doprava zdarma!!!!! GPS, tepoměr, stopky, různé alarmy.. To vše téměř za babku! No nekupte to, když normálně se to nedostane pod 5 000 Kč..
Tak jsem koupil a hned zaplatil. Za 2 hodiny přišel email z eBaye, že prodejce je nedůvěryhodný, jeho aukce zrušili a prodejce zabanovali a a doporučují stornovat obchod. Trochu pozdě říkám si, co pak asi mají proti Číňanovi, který prodává levnou značkovou elektroniku?? :-)
Ale přeci jen jsem to zkusil reklamovat na Paypalu a platbu zadržet. No, nepodařilo se.
Vypadá to, že jsem naletěl. Prodejce mě ještě napadl stížností s tím, že zboží už poslal a tak nemám co protestovat a rušit obchod a ještě to doložil sledovacím číslem zásilky. Tam se nejdříve nic nedělo, ale po pár dnech se zásilka opravdu ukázala jako odeslaná a opouštějící Peking.
No do 12.12. bude Paypal prověřovat a čekat, zda mi zásilka přijde.
Hmm, fakt nevím, co si o tom mám myslet.
Já teď můžu akorát čekat a dočkat se těchto alternativ:
Jinak dneska jsem si odběhl 10 km v tempu 7:12 min/km (měřeno mobilem :-) Pomaleji už to neumím.. Za listopad mám odběháno prachbídných 20 km. Ale jsem hodně odpočinutej a těším se na příští výběhy, ať už s hodinkami nebo bez..
Běhám vždy bez hodinek, mp3 a tepoměru. Celkem jsem na to hrdej a vždy říkám, že pokud se budu chtít zlepšovat, tak mám ještě tři možnosti jak toho dosáhnout: jídlo, rozcvička a nebo tepoměr.
Ale napadlo mě, že by nebylo špatné mít změřený čas tréninku, dosud jsem to dělal tak, že jsem si odečetl časy startu a doběhu na mobilu. Ale s mojí pamětí už to není nejlepší :-/ Takže jsem po doběhu často marně pátral, kdy jsem vlastně vyběhl..
 |
| Jo, tyhle mi byly slíbeny.. |
Tak jsem koupil a hned zaplatil. Za 2 hodiny přišel email z eBaye, že prodejce je nedůvěryhodný, jeho aukce zrušili a prodejce zabanovali a a doporučují stornovat obchod. Trochu pozdě říkám si, co pak asi mají proti Číňanovi, který prodává levnou značkovou elektroniku?? :-)
Ale přeci jen jsem to zkusil reklamovat na Paypalu a platbu zadržet. No, nepodařilo se.
 |
| Dávám dispute na Paypal, prodejce kontruje claim.. |
 |
| Sleduju zásilku, která třeba vůbec není moje... |
Hmm, fakt nevím, co si o tom mám myslet.
Já teď můžu akorát čekat a dočkat se těchto alternativ:
- zásilka byla odeslána, ale kam, to ví jen bůh a ten zatracenej Číňan; mě nepřijde nic.
- zásilka přide v pořádku, ale najdu tam jen nějakou neškodnou hračku; to by mě čekala další reklamace u Paypalu s doložením fotek a co já vím co ještě..
- zásilka přijde v pořádku a zboží přesně podle popisu (a v tom případě budu "Mistr ebay", jak říkal kolega v práci; sám velmi slušný "Íbejista", protoře koupit věc za šestinovou cenu je opravdu terno)
Jinak dneska jsem si odběhl 10 km v tempu 7:12 min/km (měřeno mobilem :-) Pomaleji už to neumím.. Za listopad mám odběháno prachbídných 20 km. Ale jsem hodně odpočinutej a těším se na příští výběhy, ať už s hodinkami nebo bez..
pondělí 25. října 2010
Marathon forever
Kolik chybí někdy k naplnění cíle..?
Na jaře jsem po PIM nechtěl o maratonu už ani slyšet. Ale názor jsem změnil poměrně brzo.
Na podzim jsem si chtěl ještě jeden zaběhnout. Volba padla na Drážďany. Není to až tak daleko, je tam rovina a v Německu se mi běhá docela dobře. Naběháno tak nějak normálně, proběhl jsem 3 půlmaratony s nezajímavými časy, před měsícem jsem se při tréninku dvakrát s obtížemi dobelhal přes 30 km :-) No neměl jsem našlápnuto zrovna na nejlepší výkon.
Věřil jsem ve zlepšení minulého času (4:15) a doufal, že se dostanu pod 4 hodiny. Ale hlavní motivace byla, že se mi nechtělo čekat až na jaro a chtěl jsem si dát maratonské repete dříve. Základ byl tedy doběhnout v rozumném čase :-)
Počasí vyšlo parádně a až na občasný nárazový vítr to bylo ideální. Zaparkování pod ruským kolem nedaleko kongresového centra, kde se vydávaly čísla. Všechny administrativní věci vyřízené rychle, maratonské expo takový normální, ceny všech věcí také; stánek PIMu po celou dobu opuštěný. Čěštinu jsem občas zaslechl nebo poznal podle modrého pimáckého baťůžku (kolik z nás ho na cestách má? :-)
Převlékárna byla v podzemních garážích pěkně přehledně rozložená podle úschovny věcí.
Start v 10:00 a tak jsem se v 9:25 začal připravovat :-) Nejvíc mi dal zabrat ten jejich čip, co se vplétá do tkaniček.. Musel jsem botu do půlky rozvázat .. Pak mi trvalo dost dlouho než jsem ji dokázal zavázat na stejně, jako tu druhou.
No nic, start nedaleko, sebou tři gely, 2x hořčík, cukr; zavázat šátek a jde se na to.
Před toaletami fronty, jaké jsem v životě neviděl.. Štěstí, že jsem chlap.
Na startu jsem si našel koridor označený 4:00, přeskočil barieru a čekal na výstřel, kterej za chvíli přišel. Do kroku nám hráli Kvíni s We Are The Champions, což jsem si v tu chvíli zrovna nemyslel. Ale atmosféra byla pěkná, silnice byla sice plná lidí, ale nebylo třeba se vyhýbat. Němci se asi umí poskládat do startovního pole podle výkonosti.
Trať se skládala ze dvou okruhů a start byl společný s půlmaratonem a desítkou, proto tolik lidí během prvního okruhu. Běh byl v pohodě, místa dost, od začátku jsem se odpoutal od vodiče 4:00 a vzdaloval se mu. No a samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem na 17 km vypadal tak na 25 km. To ve mě začalo trochu hlodat, zda jsem to nepřepálil. Stále běhám bez hodinek a tak nebylo podle čeho korigovat. Ale do dvacítky jsem si už byl skoro jistej. Začalo mi být jasné, že jestli se nestane něco zázračného, tak posledních 7 km bude hrozných a že se setkám s maratonskou zdí. Tak jsem si to v hlavě rozpitval, že do třicítky to zkusím nějak udržet a těch posledních deset si vyžeru tak, že mě to od dalšího budoucího maratonu stoprocentně odradí. Mám pocit, že takhle nějak se běhá hlavou :-)
Na 21. km nás "opustili" půlmaratonci a vzdálenosti mezi námi byly tak nějak větší, nárazy větru citelnější. Já si to šněroval stále ještě během k vytoužené třicítce. Co se týká muziky, tak v Praze bývá jen jedna skupina bubeníků, v Drážďanech jich bylo asi 6. Teď si to vemte krát 2.. No někdy jsem jich měl plné zuby a s nostalgií vzpomínal na pražské kytarovky :-)
Třicítku jsem proběhl s dvouminutovou zastávkou v roští. To místo jsem si vytipoval už v prvním kole :-) Občerstvovačky jsem prvních 25 km střídavě probíhal a na ostatních pil, sem tam banán. Ale žaludek nějak zlobil, s tím jsem problémy už dlouho neměl. První gel na 25 km, na 30. km hořčík. Pak samozřejmě přišel náběh na první křeč do pravého stehna a do konce jsem se křeče už nezbavil.
Mimochodem moc se mi líbí tenhle popis maratonské zdi: "Prostě se tak nějak vynořila, dala mi co proto a nechala mě se plácat zuboženého na trati. Můžete toho o nárazu do zdi číst a slyšet kolik chcete, ale na reálný prožitek vás to nemá šanci připravit. Z posledních 7 km si pamatuju asi toto: bolest, zoufalství, zmar, únava, rozhozený žaludek a ještě jednou bolest." :-)
I když jsem podle toho zeď nepotkal, měl jsem toho na 36. km fakt dost: nepředbíhal jsem nikoho, všichni předbíhali mě, žaludek už sice v pohodě, jen křeče. Ale nebylo to tak strašné. Jen ta křeč mě ne a ne pustit a to se pak běží blbě. Asi 6x krát jsem musel tak na 20 vteřin zastavit.
Na 39. km se přeze mě přehnal vláček běžců vedený vodičem. To byla rychlost! Zkusil jsem se chvíli udržet, ale řečeno fotbalovou terminologií mě "sfoukli jak svíčku". Na 39. km už jsem je neviděl. V závěru mi cestou ještě foukl na mostě vítr tak, že mě to zastavilo a zase se ozvala křeč...
Cílová rovinka s kopce, alespoň něco. Na hodinách v cíli už svítí 4 na začátku, je to v pr... Kyselý úsměv pro cílové foto...
Cíl. Příště to už pod 4 dám a nebo nepoběžim vůbec. Ale vím, že si kecám do rukávu: poběžím zase, je to dobrodružství, zábava s otevřeným koncem, každý běžec v hlavní roli.
V cíli ovoce a pití, Němci pijou nealko pivo; to nechápu. Ale únava překvapivě rychle odchází. Schody do "kongresáku" už beru po dvou, vracím čip a už mi tisknou diplom.. Když jsem juknul na čistej čas, myslel jsem, že mě vomejou! Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
Šel jsem to raději rozehnat na masáž, kde mě ještě chytla 2x křeč.
(Mimochodem německy je křeč Krampf, to kdy kdyby se to někomu hodilo ;-)
A kolik tedy někdy chybí k naplnění cíle..?
23 vteřin, 100 metrů? Tak přesně tolik mi scházelo pod 4 hodiny... Sakra.
Více fotek zde.
Video zde a zde
Na jaře jsem po PIM nechtěl o maratonu už ani slyšet. Ale názor jsem změnil poměrně brzo.
 |
| Příprava |
Věřil jsem ve zlepšení minulého času (4:15) a doufal, že se dostanu pod 4 hodiny. Ale hlavní motivace byla, že se mi nechtělo čekat až na jaro a chtěl jsem si dát maratonské repete dříve. Základ byl tedy doběhnout v rozumném čase :-)
 |
| Expo |
Počasí vyšlo parádně a až na občasný nárazový vítr to bylo ideální. Zaparkování pod ruským kolem nedaleko kongresového centra, kde se vydávaly čísla. Všechny administrativní věci vyřízené rychle, maratonské expo takový normální, ceny všech věcí také; stánek PIMu po celou dobu opuštěný. Čěštinu jsem občas zaslechl nebo poznal podle modrého pimáckého baťůžku (kolik z nás ho na cestách má? :-)
Převlékárna byla v podzemních garážích pěkně přehledně rozložená podle úschovny věcí.
 |
| Převlékárna v podzemí |
Start v 10:00 a tak jsem se v 9:25 začal připravovat :-) Nejvíc mi dal zabrat ten jejich čip, co se vplétá do tkaniček.. Musel jsem botu do půlky rozvázat .. Pak mi trvalo dost dlouho než jsem ji dokázal zavázat na stejně, jako tu druhou.
No nic, start nedaleko, sebou tři gely, 2x hořčík, cukr; zavázat šátek a jde se na to.
Před toaletami fronty, jaké jsem v životě neviděl.. Štěstí, že jsem chlap.
Na startu jsem si našel koridor označený 4:00, přeskočil barieru a čekal na výstřel, kterej za chvíli přišel. Do kroku nám hráli Kvíni s We Are The Champions, což jsem si v tu chvíli zrovna nemyslel. Ale atmosféra byla pěkná, silnice byla sice plná lidí, ale nebylo třeba se vyhýbat. Němci se asi umí poskládat do startovního pole podle výkonosti.
Trať se skládala ze dvou okruhů a start byl společný s půlmaratonem a desítkou, proto tolik lidí během prvního okruhu. Běh byl v pohodě, místa dost, od začátku jsem se odpoutal od vodiče 4:00 a vzdaloval se mu. No a samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem na 17 km vypadal tak na 25 km. To ve mě začalo trochu hlodat, zda jsem to nepřepálil. Stále běhám bez hodinek a tak nebylo podle čeho korigovat. Ale do dvacítky jsem si už byl skoro jistej. Začalo mi být jasné, že jestli se nestane něco zázračného, tak posledních 7 km bude hrozných a že se setkám s maratonskou zdí. Tak jsem si to v hlavě rozpitval, že do třicítky to zkusím nějak udržet a těch posledních deset si vyžeru tak, že mě to od dalšího budoucího maratonu stoprocentně odradí. Mám pocit, že takhle nějak se běhá hlavou :-)
 |
| Do dvacítky to ještě šlo |
Na 21. km nás "opustili" půlmaratonci a vzdálenosti mezi námi byly tak nějak větší, nárazy větru citelnější. Já si to šněroval stále ještě během k vytoužené třicítce. Co se týká muziky, tak v Praze bývá jen jedna skupina bubeníků, v Drážďanech jich bylo asi 6. Teď si to vemte krát 2.. No někdy jsem jich měl plné zuby a s nostalgií vzpomínal na pražské kytarovky :-)
Třicítku jsem proběhl s dvouminutovou zastávkou v roští. To místo jsem si vytipoval už v prvním kole :-) Občerstvovačky jsem prvních 25 km střídavě probíhal a na ostatních pil, sem tam banán. Ale žaludek nějak zlobil, s tím jsem problémy už dlouho neměl. První gel na 25 km, na 30. km hořčík. Pak samozřejmě přišel náběh na první křeč do pravého stehna a do konce jsem se křeče už nezbavil.
Mimochodem moc se mi líbí tenhle popis maratonské zdi: "Prostě se tak nějak vynořila, dala mi co proto a nechala mě se plácat zuboženého na trati. Můžete toho o nárazu do zdi číst a slyšet kolik chcete, ale na reálný prožitek vás to nemá šanci připravit. Z posledních 7 km si pamatuju asi toto: bolest, zoufalství, zmar, únava, rozhozený žaludek a ještě jednou bolest." :-)
I když jsem podle toho zeď nepotkal, měl jsem toho na 36. km fakt dost: nepředbíhal jsem nikoho, všichni předbíhali mě, žaludek už sice v pohodě, jen křeče. Ale nebylo to tak strašné. Jen ta křeč mě ne a ne pustit a to se pak běží blbě. Asi 6x krát jsem musel tak na 20 vteřin zastavit.
Na 39. km se přeze mě přehnal vláček běžců vedený vodičem. To byla rychlost! Zkusil jsem se chvíli udržet, ale řečeno fotbalovou terminologií mě "sfoukli jak svíčku". Na 39. km už jsem je neviděl. V závěru mi cestou ještě foukl na mostě vítr tak, že mě to zastavilo a zase se ozvala křeč...
Cílová rovinka s kopce, alespoň něco. Na hodinách v cíli už svítí 4 na začátku, je to v pr... Kyselý úsměv pro cílové foto...
Cíl. Příště to už pod 4 dám a nebo nepoběžim vůbec. Ale vím, že si kecám do rukávu: poběžím zase, je to dobrodružství, zábava s otevřeným koncem, každý běžec v hlavní roli.
V cíli ovoce a pití, Němci pijou nealko pivo; to nechápu. Ale únava překvapivě rychle odchází. Schody do "kongresáku" už beru po dvou, vracím čip a už mi tisknou diplom.. Když jsem juknul na čistej čas, myslel jsem, že mě vomejou! Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
Šel jsem to raději rozehnat na masáž, kde mě ještě chytla 2x křeč.
(Mimochodem německy je křeč Krampf, to kdy kdyby se to někomu hodilo ;-)
A kolik tedy někdy chybí k naplnění cíle..?
23 vteřin, 100 metrů? Tak přesně tolik mi scházelo pod 4 hodiny... Sakra.
Více fotek zde.
Video zde a zde
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
