Tak nějak už mám rozmyšleno, kam se letos vydám za závoděním.
Vzhledem k málo kilometrům, které mám dosud naběháno, bude moje jarní závodění bez jakýchkoli ambic na zlepšení časů, zvýšení kilometráže nebo překonání nějakých nepochopitelných vzdáleností.
Jsem přihlášený na půlmaraton v březnu do Prahy, dokonce mi zbyla registrace i na celý maraton v květnu v Praze. (loni jsem se odhlásil a registraci úspěšně převedl na rok 2012). No na půlmaratonu to chci dotáhnout pod 2 hodiny; na čas pod sto minut z roku 2010 můžu zapomenout. A na maratonu budou asi chodecké vložky, protože teď si neumím představit, že bych takovou vzdálenost uběhl. Takže 4:30? To by bylo fajn..
Ono vůbec je otázkou jestli se teď, kdy se při výbězích (pouze 1-2 krát týdně!) nenutím do vyššího tempa, má cenu vůbec na tyhle akce vydávat. Nějak se mi teď nechce běhat rychleji, než je pro mě příjemné. Ono při mé postavě (almost 90 kg!) to ani jinak nejde :-)
Ale je to u mě už taková tradice: na půl-PIM jsem si odbyl premieru už v roce 2004 a PIM byl můj první maraton v 2010. Prostě si je zkusím zaběhnout tak, aby mě to bavilo.
Určitě se na jaře ještě podívám za hranice na nějaký půlmaraton, ať už ve Marktredtwitz nebo někde jinde..
To na podzim už je to jiné! Po třech účastích na Baroko maraton v Plasích na půlmaratonu se chci přihlásit na celý: tedy 42 km v kopcích, lesních pěšinách. 700 m převýšení! To už je cíl jako hrom, ne? Vzhledem k tomu, že dosud běhám pouze po silnicích a cyklosteskách, to bude úplně něco nového. Plánuju v květnu zakoupit krosové boty a "vrhnout" se trochu do lesa..
Ale to je ještě daleko. Třeba si to po Žebrácké 25, kde jsem loni doslova vyhořel, rozmyslím.. Prostě jsem a budu stále ve střehu :-)
Takže vzhůru do pobíhání.
neděle 19. února 2012
neděle 1. ledna 2012
Do Nového roku
Tak na Nový rok jsem si nadělil hezkou trasu: okolo a zpět. Tedy lehce přes 19 km..
Ale vyběhl jsem blbě, vlastně nic nebylo, tak jak by mělo být. Příliš jsem se oblékl na těch 7 stupňů. Taky boty jsem si vybral bůhvíproč krossové, navíc nepromokavé.. Samozřejmě, že celou cestu nekáplo a naprosto beze sněhu. Silničky by stačily, vždyť na asfalt by to bylo to pravé.
To ticho na silnici bylo až moc. Ani živáčka po Silvestrovské noci. Při seběhu serpentýnami do Mokřiny si vždy vzpomenu na film Forrest Gump: tak nějak běžel v odrbaném dresu (ale do kopce do zatáčky) se svojí équipe pronásledovatelů v závěsu.
V Mokřině plakát na Novoroční turnaj v pinpogu (tak vida, Forrest by měl radost :-). Ale začíná až v jedenáct.
V Milíkově hospoda ještě zavřená, takže bez pití. Jen otevírám sál tak na kukajdu; vidím jen nechápavé pohledy budoucích stolních tenistů.
Takže občerstvení až v Odravě u pumpy.
Zteplalá kofola a fidorka, to je pohon, na který už domů doběhnu.
Vůbec se mi líbí tohle pobíhání po okolí, kterému jsem se až do podzimu bránil. Teď v zimě není potřeba tak pít a 15 km se dá i bez toho. I psů je málo.
No jen doufám, že ve mě ten "poběha" (opak slova "pobuda") vydrží.
Dneska dost cejtím achilovky, asi špatné boty nebo málo naběháno...
Šťasný nový rok!
To ticho na silnici bylo až moc. Ani živáčka po Silvestrovské noci. Při seběhu serpentýnami do Mokřiny si vždy vzpomenu na film Forrest Gump: tak nějak běžel v odrbaném dresu (ale do kopce do zatáčky) se svojí équipe pronásledovatelů v závěsu.
V Mokřině plakát na Novoroční turnaj v pinpogu (tak vida, Forrest by měl radost :-). Ale začíná až v jedenáct.
V Milíkově hospoda ještě zavřená, takže bez pití. Jen otevírám sál tak na kukajdu; vidím jen nechápavé pohledy budoucích stolních tenistů.
Takže občerstvení až v Odravě u pumpy.
Zteplalá kofola a fidorka, to je pohon, na který už domů doběhnu.
Vůbec se mi líbí tohle pobíhání po okolí, kterému jsem se až do podzimu bránil. Teď v zimě není potřeba tak pít a 15 km se dá i bez toho. I psů je málo.
No jen doufám, že ve mě ten "poběha" (opak slova "pobuda") vydrží.
Dneska dost cejtím achilovky, asi špatné boty nebo málo naběháno...
Šťasný nový rok!
čtvrtek 17. listopadu 2011
FL 22 - mezi veverkama a během
Tak mi to nedalo a místo abych "brousil" svůj tradiční okruh, tak jsem raději využil možnosti zůčastnit se Františkových lázních běžecké akce Františkolázeňská 22 hodinovka.
Ve středu po práci se mi nechtělo, a tak jsem přijel až ve čtvrtek ráno.
Chtěl jsem uběhnout 10 km, protože na moc víc teď natrénováno nemám. No nakonec se to přehouplo hodně přes 20, snad i 28 km? No nevím, sám jsem přestal počítat po pátém okruhu a ani paní zapisovatelka si asi nebyla jista, zda zapsala všechny čárky mého průběhu správně.
Ale o to vůbec nešlo, stejně jsem se rychle dostal do stavu, kdy mi to bylo všechno jedno a jen jsem si tak běžel na zdař bůh a jen tak míjel ostatní běžce a pozoroval tradiční lázeňské veverky..
Důkazem ztracení v hlubinách běhu bylo i to, že jsem se jednou nechtěně ocitl i na kolonádě :-)
PS: Ještě teď se mi točí hlava z mrňavého okruhu a hlavně z neuvěřitelných výkonů přítomných ultra maratonců.
Ve středu po práci se mi nechtělo, a tak jsem přijel až ve čtvrtek ráno.
Chtěl jsem uběhnout 10 km, protože na moc víc teď natrénováno nemám. No nakonec se to přehouplo hodně přes 20, snad i 28 km? No nevím, sám jsem přestal počítat po pátém okruhu a ani paní zapisovatelka si asi nebyla jista, zda zapsala všechny čárky mého průběhu správně.
Ale o to vůbec nešlo, stejně jsem se rychle dostal do stavu, kdy mi to bylo všechno jedno a jen jsem si tak běžel na zdař bůh a jen tak míjel ostatní běžce a pozoroval tradiční lázeňské veverky..
Důkazem ztracení v hlubinách běhu bylo i to, že jsem se jednou nechtěně ocitl i na kolonádě :-)
 | ||||
| GPS v mobilu v mokru a kapse pod třemi vrstvami neukazuje přesně.. | . |
PS: Ještě teď se mi točí hlava z mrňavého okruhu a hlavně z neuvěřitelných výkonů přítomných ultra maratonců.
sobota 1. října 2011
Waldsassen 21 km - návrat pod dvě hodiny
Po Baroko půlmaratonu (2:10) jsem měl pro tento přeshraniční závod ve Waldsassenu jen jeden cíl: vrátit mé půlmaratonské výkony pod 2 hodiny. A to se také povedlo :-) Teď ještě nemám ofi čas ani svůj, protože jsem jako téměř vždy běžel bez hodinek (taková tradice, no).
Ale muselo to být pod dvě, pevně tomu věřím.
Po tom, co jsem si minulý víkend tréninkově a celkem v pohodě zaběhl 21 km za 2:03, jsem byl naprosto přesvědčený, že ve Waldsasenu zaběhnu pod ty dvě hodiny "s prstem v nose". Ale ouha: POČASÍ! Už od čtvrtka jsem sledoval předpověď a radost mi nedělala. Stále hlásili 25 stupňů a víc a kto mu jasno. A když jsem si z loňska vybavil naší pohraniční krajinu mezi Chebem a Waldsassenem: širé lány bez stromů, žádný stín, tak jsem ten svůj "útok" na čas už tak růžově neviděl.
Počasí se samozřejmě vyplnilo a na obloze nebyl jediný mráček-ani smítko :-(
Snad ani nelítala letadla, protože jsem neviděl ani šmouhy od jejich motorů :-)
Vedro, boty se budou lepit na asfalt.
No naštěstí na německé straně to bylo celkem v pohodě a stín se dal vyhledat; ať už od stromů na silnici/cyklostezce nebo v lese, kam nás letos zavedla trať. Pro mě teda překvapivě. Čekal jsem asfaltové dobrodružství a ono se cca 3 km běželo i lesem a po louce.
To nebylo jediné překvapení. Trať bylo letos o něco více "zvlněná" (já bych řekl kopce jako prase, ale v běžeckém žargonu je to zvlněná trať). Kdybych neměl za sebou před dvěma týdny Baroko, tak bych asi nedoběhl. Takhle jsem se kousnul a ty kopečky uvisel.
Strašně zajímavý byl přůběh okolo lomu ve Šlapanech, nebo jak se to tam jmenuje. Strašný rachot jak drtící stroje (nebo spíše drtící soustava strojů) rozemílají skálu na kámen. Docela industriální zážitek v zasmušené pohraniční krajince.
Pak ještě koníčci za ohradou, co běhali rychleji než my a chtěli něco k jídlu.
No pak už jen táhlá stoupání rozlehlou krajinou na české straně hranice, kde o strom nezavadíš. Polední slunce pálilo, vzduch se nepohnul, no prostě peklo.
Na 14. km nebo kde jsem chytil křeč ze spodu chodidla; zřejmě moc utažené tkaničky mojich nových Nike Vomero 5. Co všechno nemá vliv na výkon běžce :-) Jak se píše v každé příručce: vždy boty důsledně vyzkoušejte, než je použijete pro závod :-) No naštěstí to nějak odeznělo i bez povolení tkaniček.
Nakonec to nebyl tak špatný běh. Čas tipuji na 1:54, což by bylo super, ale uvidíme.
(Tipuji podle hodin na věži na Waldsassenském náměstí)
Až bude čas někde na internetu, dopním ho sem.
PS: Loni se tento závod běžel z Chebu do Waldsassenu a já jsem to uběhl za krásných 1:45. Vzpomínám si, že to byl takový můj test na maraton jestli běžet v Drážďanech a tehdy jsem se rozhodl, že podzimní maraton zkusím. No jo, ale to jsem měl za září naběháno přes 200 km. Letos nic takového nehrozí, protože forma není a abych se na trati někde trápil, mi za to nestojí. Takže letos vzhledem k jarním nemocem a asi i mé lenosti zůstanu bez absolvovaného maratonu. Chci si to vynahradit příští rok a pod ty čtyři hodiny to konečně dát. Do Prahy už jsem přihlášenej. Držte palce :-)
Ale muselo to být pod dvě, pevně tomu věřím.
Po tom, co jsem si minulý víkend tréninkově a celkem v pohodě zaběhl 21 km za 2:03, jsem byl naprosto přesvědčený, že ve Waldsasenu zaběhnu pod ty dvě hodiny "s prstem v nose". Ale ouha: POČASÍ! Už od čtvrtka jsem sledoval předpověď a radost mi nedělala. Stále hlásili 25 stupňů a víc a kto mu jasno. A když jsem si z loňska vybavil naší pohraniční krajinu mezi Chebem a Waldsassenem: širé lány bez stromů, žádný stín, tak jsem ten svůj "útok" na čas už tak růžově neviděl.
Počasí se samozřejmě vyplnilo a na obloze nebyl jediný mráček-ani smítko :-(
Snad ani nelítala letadla, protože jsem neviděl ani šmouhy od jejich motorů :-)
Vedro, boty se budou lepit na asfalt.
No naštěstí na německé straně to bylo celkem v pohodě a stín se dal vyhledat; ať už od stromů na silnici/cyklostezce nebo v lese, kam nás letos zavedla trať. Pro mě teda překvapivě. Čekal jsem asfaltové dobrodružství a ono se cca 3 km běželo i lesem a po louce.
To nebylo jediné překvapení. Trať bylo letos o něco více "zvlněná" (já bych řekl kopce jako prase, ale v běžeckém žargonu je to zvlněná trať). Kdybych neměl za sebou před dvěma týdny Baroko, tak bych asi nedoběhl. Takhle jsem se kousnul a ty kopečky uvisel.
Strašně zajímavý byl přůběh okolo lomu ve Šlapanech, nebo jak se to tam jmenuje. Strašný rachot jak drtící stroje (nebo spíše drtící soustava strojů) rozemílají skálu na kámen. Docela industriální zážitek v zasmušené pohraniční krajince.
Pak ještě koníčci za ohradou, co běhali rychleji než my a chtěli něco k jídlu.
No pak už jen táhlá stoupání rozlehlou krajinou na české straně hranice, kde o strom nezavadíš. Polední slunce pálilo, vzduch se nepohnul, no prostě peklo.
Na 14. km nebo kde jsem chytil křeč ze spodu chodidla; zřejmě moc utažené tkaničky mojich nových Nike Vomero 5. Co všechno nemá vliv na výkon běžce :-) Jak se píše v každé příručce: vždy boty důsledně vyzkoušejte, než je použijete pro závod :-) No naštěstí to nějak odeznělo i bez povolení tkaniček.
Nakonec to nebyl tak špatný běh. Čas tipuji na 1:54, což by bylo super, ale uvidíme.
(Tipuji podle hodin na věži na Waldsassenském náměstí)
Až bude čas někde na internetu, dopním ho sem.
PS: Loni se tento závod běžel z Chebu do Waldsassenu a já jsem to uběhl za krásných 1:45. Vzpomínám si, že to byl takový můj test na maraton jestli běžet v Drážďanech a tehdy jsem se rozhodl, že podzimní maraton zkusím. No jo, ale to jsem měl za září naběháno přes 200 km. Letos nic takového nehrozí, protože forma není a abych se na trati někde trápil, mi za to nestojí. Takže letos vzhledem k jarním nemocem a asi i mé lenosti zůstanu bez absolvovaného maratonu. Chci si to vynahradit příští rok a pod ty čtyři hodiny to konečně dát. Do Prahy už jsem přihlášenej. Držte palce :-)
neděle 18. září 2011
Baroko 2011 za sebou, v Plasech je krásně
V Plasech jsem se ocitl už potřetí a musím říct, že jsem si ten závod oblíbil. A i když se objevilo Ústí, ani na chvilku jsem neuvažoval, že bych půlmaraton v Plasech vyměnil za Ústí.. Protože v Plasech je dobře. Před dvěma roky jsem si tu dokonce zaběhl osobák (1:47), ale to už mi připadá strašně dávno..
Letos jsem si nedával žádné naděje na rychlý čas. Chtěl jsem si to hlavně užít po tom, jak jsem dopadl v Žebráku, a doběhnout do 2:20 bez křečí, nemít žádné chodecké vložky. Všechno se mi podařilo :-)
Na startu spousta lidí, dvě zaváděcí kolečka, které jsem protrpěl opravdu pomalým tempem, ale dobře tak, na přepálení jsou vhodné jiné závody. Baroko při přepálení může hodně bolet. A pak už jsem se jen šplhal do prvního kopce, který odhalil první "chodce" a sbíhal první pozvolné seběhy, které mám rád. Ale tentokrát jsem si je nemohl užít, protože jsem zvolil silničky. Svojim kroskám jsem na 21 km nevěřil, protože se mi zdá, že jsou o něco užší. Proto jsem běžel v "bačkorách" Vomero a tušil jsem, že v prudkých sebězích na konci budu mít velký problém se udržet na nohou. Raději zpomalit než riskovat půchýře. Asi tak.
Na první občerstvovačce pouze voda a to ještě nestíhali rozlévat, tak že menší zdržení. Jediná kaňka na kráse běhu v okolí Plasů. První polovinu jsem běžel sám mezi dvěma většími skupinami a moc mi to vyhovovalo. Přesně tak jsem si to představoval. Jen si užívat běh lesem. V kopečcích jsem sice musel zabrat, ale jinak jsem to nehrotil a běžel pomalu a jen se kochal. V závěru mě ještě rozesmála jedna dívčina, kterou jsem při dlouhém seběhu na konci chtěl pustit před sebe. Prej je škoda, že už nemůže koukat na vypracovaná lýtka :-)))) Něco takového prohodila, když jsem jí pouštěl před sebe :-) To mě dostalo! Za chvíli byla fuč a tak ani já jsem se nemohl příliš dlouho kochat pohledem na ni :-)
Křeče nic, pojídal jsem Anticramp na občerstvovačkách. Je dobrej a asi fakt pomáhá. Do cíle jsem dorazil v čase lehce pod 2:10 pohodovým tempem a nechal jsem se ještě předběhnout jedním kolegou. Jindy bych mu to asi nedaroval, ale dneska jsem se kochal.. V cíli obligátní koláčky a litry vody.. Bylo teplo a svítilo slunce a dostal jsem medaili. Tak jsem se tam chvíli potuloval a bylo mi nějak zvláštně, ani euforie nepřišla.. Připadalo mi to jako ukončený trénink a ne dokončený závod. Tak nějak smutno. Vydal jsem se do sprch, dal si předplacený párek a přemýšlel, že pojedu.
Ale pak jsem si lehl vedle cíle do trávy, koukal do oblohy a najednou mi začalo být dobře. Euforie přišla později a teď bylo moc fajn ležet a čumět do oblohy a občas zatleskat právě dobíhajícím maratoncům. A pak zase ležet a odpočívat...
Těším se na to, až si zase za rok lehnu v Plasech do trávy :-)
Nějaké fotky zde a zde a zde a zde a zde.
Letos jsem si nedával žádné naděje na rychlý čas. Chtěl jsem si to hlavně užít po tom, jak jsem dopadl v Žebráku, a doběhnout do 2:20 bez křečí, nemít žádné chodecké vložky. Všechno se mi podařilo :-)
Na startu spousta lidí, dvě zaváděcí kolečka, které jsem protrpěl opravdu pomalým tempem, ale dobře tak, na přepálení jsou vhodné jiné závody. Baroko při přepálení může hodně bolet. A pak už jsem se jen šplhal do prvního kopce, který odhalil první "chodce" a sbíhal první pozvolné seběhy, které mám rád. Ale tentokrát jsem si je nemohl užít, protože jsem zvolil silničky. Svojim kroskám jsem na 21 km nevěřil, protože se mi zdá, že jsou o něco užší. Proto jsem běžel v "bačkorách" Vomero a tušil jsem, že v prudkých sebězích na konci budu mít velký problém se udržet na nohou. Raději zpomalit než riskovat půchýře. Asi tak.
Na první občerstvovačce pouze voda a to ještě nestíhali rozlévat, tak že menší zdržení. Jediná kaňka na kráse běhu v okolí Plasů. První polovinu jsem běžel sám mezi dvěma většími skupinami a moc mi to vyhovovalo. Přesně tak jsem si to představoval. Jen si užívat běh lesem. V kopečcích jsem sice musel zabrat, ale jinak jsem to nehrotil a běžel pomalu a jen se kochal. V závěru mě ještě rozesmála jedna dívčina, kterou jsem při dlouhém seběhu na konci chtěl pustit před sebe. Prej je škoda, že už nemůže koukat na vypracovaná lýtka :-)))) Něco takového prohodila, když jsem jí pouštěl před sebe :-) To mě dostalo! Za chvíli byla fuč a tak ani já jsem se nemohl příliš dlouho kochat pohledem na ni :-)
Křeče nic, pojídal jsem Anticramp na občerstvovačkách. Je dobrej a asi fakt pomáhá. Do cíle jsem dorazil v čase lehce pod 2:10 pohodovým tempem a nechal jsem se ještě předběhnout jedním kolegou. Jindy bych mu to asi nedaroval, ale dneska jsem se kochal.. V cíli obligátní koláčky a litry vody.. Bylo teplo a svítilo slunce a dostal jsem medaili. Tak jsem se tam chvíli potuloval a bylo mi nějak zvláštně, ani euforie nepřišla.. Připadalo mi to jako ukončený trénink a ne dokončený závod. Tak nějak smutno. Vydal jsem se do sprch, dal si předplacený párek a přemýšlel, že pojedu.
Ale pak jsem si lehl vedle cíle do trávy, koukal do oblohy a najednou mi začalo být dobře. Euforie přišla později a teď bylo moc fajn ležet a čumět do oblohy a občas zatleskat právě dobíhajícím maratoncům. A pak zase ležet a odpočívat...
Těším se na to, až si zase za rok lehnu v Plasech do trávy :-)
Nějaké fotky zde a zde a zde a zde a zde.
středa 24. srpna 2011
Dno je dobrý na to aby sis ho prohlíd'
V zimě jsem si tady "maloval", kam se na jaře podívám. No dopadlo to katastrofálně. Tak trochu na dně jsem z toho byl celé jaro, teď už jsem v klidu.
Zdraví prostě letos nedrželo a to dokonce ani teď, kdy zase laboruju s namoženým lýtkem. Takže na podzim mám v plánu jen Baroko půlmaraton v Plasech, snad se dám do té doby do kupy. A když ne? Neva.
Dno je dobrý na to aby sis ho prohlíd'...
Dno je dobrý na to aby sis ho prohlíd'...
neděle 14. srpna 2011
Žebrácká 25 aneb jaké to je být poslední :-)
No prostě mě zaskočily křeče na 14. km a pak už to šlo jenom s kopce. Svažovala se jak trať, tak moje chuť dokončit a zároven šel dolů i můj výsledek. A taky bylo 25 stupňů.
Je to tak, že nemám vůbec naběháno, minulý měsíc jenom 35 km! Ale na Žebráckou 25 jsem měl spadeno už loni, a letos jsem o ní nechtěl přijít a čekat pak další rok. Sice kopce jako blázen, ale doufal jsem, že to nějak přežiju. Bohužel.
Trať je těžká, prvních 10 km do kopce pak něco nahoře a pak sešup dolů do cíle. (nechápu, jak to Afričani můžou dát za 1:20, mě nestačily ani 3 hodiny :-)
Prvních 5 km bylo v pohodě, sice stoupání, ale jakžtakž to ještě šlo, Do 10 km mi začalo docházet a pak už to byl jen boj s hlavou, jestli to mám dál zkoušet přes křeče, nebo sundat číslo a jen to odchodit, posbírat nějaké houby (těch bylo!) a došlapat pěšky do Žebráku podle navigace co nekratší cestou. Ale říkal jsem si, že být poslední se mi zase až tak někdy "nepoštěstí", teda alespoň doufám, že jsem si sám pro sebe nezaložil novou tradici..
Pořadatelé i spoluběžci byli super. Dvakrát jsem odháněl sanitku s tím, že fakt nechci napít a že to, jak se kroutím, jsou jen křeče :-) Na poznámku o špatném pitném režimu jsem po pravdě řekl, že je to tím, že jsem dneska neběžec. Odmítal jsem i nabídky těch, co mě předbíhali. Fakt jsem nepotřeboval pomoc, ale děkuji vám všem. Taky jsem dost během těch tří hodin poznal i svoje tělo: křeče se proháněli od jednoho lýtka do stehna a pak stejným způsobem i na druhou nohu. Když to vypadalo, že bude klid, tak jsem chytil křeč do zad. To byla novinka! Ukrátilo mi to dalších 5 minut :-)
200 m do cíle a slyším už vysprchované kolegy u traťě, ať si to užiju alespoň tady a rozběhnu to do cíle, ale fakt to nešlo. No "doťapal" jsem to srabácky do cíle.
O motivaci mám do budoucna postaráno! Sem se ještě určitě vrátím, a se mnou přijde osobní rekord!
(protože horší už to být fakt nemůže ;-)
PS: Bylo hezký vyhlášení, za šesté místo se dávala kárka :-), bylo se kde vysprchovat (už studená voda, ale nevadilo), převlíkárna v tělocvičně školy, po závodě řízek a pivko. Taková středočeská klasika, takový hezký den. Za rok jdu zas.
Editováno: Tak koukám do objevivších se výsledků, že úplně poslední jsem nebyl...No ani tak to není žádná sláva.
A ještě pěkné fotky zde a zde
Je to tak, že nemám vůbec naběháno, minulý měsíc jenom 35 km! Ale na Žebráckou 25 jsem měl spadeno už loni, a letos jsem o ní nechtěl přijít a čekat pak další rok. Sice kopce jako blázen, ale doufal jsem, že to nějak přežiju. Bohužel.
Trať je těžká, prvních 10 km do kopce pak něco nahoře a pak sešup dolů do cíle. (nechápu, jak to Afričani můžou dát za 1:20, mě nestačily ani 3 hodiny :-)
Prvních 5 km bylo v pohodě, sice stoupání, ale jakžtakž to ještě šlo, Do 10 km mi začalo docházet a pak už to byl jen boj s hlavou, jestli to mám dál zkoušet přes křeče, nebo sundat číslo a jen to odchodit, posbírat nějaké houby (těch bylo!) a došlapat pěšky do Žebráku podle navigace co nekratší cestou. Ale říkal jsem si, že být poslední se mi zase až tak někdy "nepoštěstí", teda alespoň doufám, že jsem si sám pro sebe nezaložil novou tradici..
Pořadatelé i spoluběžci byli super. Dvakrát jsem odháněl sanitku s tím, že fakt nechci napít a že to, jak se kroutím, jsou jen křeče :-) Na poznámku o špatném pitném režimu jsem po pravdě řekl, že je to tím, že jsem dneska neběžec. Odmítal jsem i nabídky těch, co mě předbíhali. Fakt jsem nepotřeboval pomoc, ale děkuji vám všem. Taky jsem dost během těch tří hodin poznal i svoje tělo: křeče se proháněli od jednoho lýtka do stehna a pak stejným způsobem i na druhou nohu. Když to vypadalo, že bude klid, tak jsem chytil křeč do zad. To byla novinka! Ukrátilo mi to dalších 5 minut :-)
200 m do cíle a slyším už vysprchované kolegy u traťě, ať si to užiju alespoň tady a rozběhnu to do cíle, ale fakt to nešlo. No "doťapal" jsem to srabácky do cíle.
 | ||
| No, mám o čem přemýšlet... |
(protože horší už to být fakt nemůže ;-)
PS: Bylo hezký vyhlášení, za šesté místo se dávala kárka :-), bylo se kde vysprchovat (už studená voda, ale nevadilo), převlíkárna v tělocvičně školy, po závodě řízek a pivko. Taková středočeská klasika, takový hezký den. Za rok jdu zas.
Editováno: Tak koukám do objevivších se výsledků, že úplně poslední jsem nebyl...No ani tak to není žádná sláva.
A ještě pěkné fotky zde a zde
neděle 17. července 2011
From the past - řádky spíše pro mě
20.5.2011
I když je dusno k zalknutí, byl jsem už napevno rozhodnutej, že to zkusím.
3,5 km musím přece dát i po takové době bez pohybu. Od 2. dubna to je už cca 7 týdnů bez běhu. Potíže žádný, na mém teploměru 37 přesně, tak do toho. Už ani nevím, co jsem si sebou vždycky bral; no každopádně kapesník a šátek jsem zapoměl. Ale na tu chvíli...
Po třech stech metrech nemůžu dýchat, něco je ve mě a nepustí to tam vzduch, který při běhu strašně potřebuju. Snad jsem těch doutníčku nevykouřil moc za poslední dny.. Asi jo.
Každopádně po výběhu na mírný kopeček se dostavuje "euforie prvního kilometru". 100 metrů mám pocit, že bych mohl běžet donekonečna.
Naštěstí vbíhám pod mrak, který mě spláchne pořádným lijákem, tak typickým v těchto dnech. A je po euforii. Ale už když jsem vybíhal, věděl jsem, že zmoknu, takže nejsem překvapenej. Tak jen zvedám ruce a běžím a nechávám se promočit vždy, když vybíhám pod otevřené nebe z pod stromů. Přestává, a je po dešti.
Místo loňské řepky vysadili letos nějaké obilí, nemá ještě klasy, tak nepoznám, co to je. A jahody se přesunuly o kousek dál, ale neubylo jich. Takže v červnu budu zase mít pravidelný přísun cukrů.
Dobíhám zmoklý, auto suché. Pršelo jen na jednom místě. 23 minut na trase 6:10 min/km zjišťuju, to není tak špatné napoprvé.
To ten liják mě trochu popohnal.
1.6.2011
NOFI Lauf je většinou dobrovolný běh zaměstnanců firem sídlících na území Severní Horní Falce (Bavorsko). Odtud tedy NOFI: Nordoberpfälzer Firmenlauf
Už loni jsem doslova čuměl, že na první ročník se sešlo 1700 běžců. A to se běželo ve Weidenu. Letos to padlo na příhraniční Tirschenreuth a světe div se: byl jsem u toho.
Ne že bych pracoval v Bavorsku, ale máme tam tak říkajíc mateřskou společnost a ti běželi už loni. Letos přibrali tedy přibrali čtyřčlenou skupinku "aus Tschechien"; mě a 3 kolegy, kteří se už na běh "chytili" při firemní štafetě v březnu v Praze.
K mému běhu není moc co dodat, bylo chladněji, mě to vůbec neběhá po skoro 2 měsíční pauze. Pamatuju si hlavně vražedné stoupání do cíle na náměstí a spoustu lidí po trati.
Takže 5:04 min/km na 6,7 km pro mě byl super výkon a nevím, kde se to ve mě vzalo.
Hlavně to byl můj první (po pauze) a myslím, že na dlouhou dobu poslední závod (nejdříve v srpnu).
Jinak před během bylo focení, kolegové si dávají pivo, někteří dokonce koňak :-)
Po běhu pivo a výborný Chilli Con Carne. Náměstí plný lidí, všichní jí a pijí, hraje kapela. Němci si to určitě užili, mají zítra volno, my musíme ráno do práce a tak odjíždíme dříve, ale stejně už byla zima.
Co mě fascinuje je, že se v tak malém městečku sejde 1800 lidí a běží. To si u nás zatím neumím přestavit :-/
20.6.2011
Dneska jsem uběhl půlmaraton. Sám pro sebe. Čas 2:13 by byl pro mě loni mimo mísu. Ale z toho dnešního pohledu jsem spokojenej, protože to vypadá, že jsem se z toho už dostal. Sice teď ještě pokašlávám, ale to je jen nachlazení po tom, kdy jsem jen zůstal déle na pivu po tenise. Alespoň doufám.
23.6.2011
Teplota ráno 36,2 st Celsia. Nevídané :-)
Prostě je to pryč!
29.6.2011
Bolí mě trochu v krku a zase nevybíhám. Čekám, až to přejde. Stejně jedu na víkend pryč. A letní výlet s kamarády znamená spustu piva.
17.7.2011
Tyhle "deníkové" řádky jsou tu spíš pro mojí potřebu, abych věděl, jak jsem na tom byl na jaře roku 2011. Takže nehledat v tom žádnou hloubku, prosím :-)
I když je dusno k zalknutí, byl jsem už napevno rozhodnutej, že to zkusím.
3,5 km musím přece dát i po takové době bez pohybu. Od 2. dubna to je už cca 7 týdnů bez běhu. Potíže žádný, na mém teploměru 37 přesně, tak do toho. Už ani nevím, co jsem si sebou vždycky bral; no každopádně kapesník a šátek jsem zapoměl. Ale na tu chvíli...
Po třech stech metrech nemůžu dýchat, něco je ve mě a nepustí to tam vzduch, který při běhu strašně potřebuju. Snad jsem těch doutníčku nevykouřil moc za poslední dny.. Asi jo.
Každopádně po výběhu na mírný kopeček se dostavuje "euforie prvního kilometru". 100 metrů mám pocit, že bych mohl běžet donekonečna.
Naštěstí vbíhám pod mrak, který mě spláchne pořádným lijákem, tak typickým v těchto dnech. A je po euforii. Ale už když jsem vybíhal, věděl jsem, že zmoknu, takže nejsem překvapenej. Tak jen zvedám ruce a běžím a nechávám se promočit vždy, když vybíhám pod otevřené nebe z pod stromů. Přestává, a je po dešti.
Místo loňské řepky vysadili letos nějaké obilí, nemá ještě klasy, tak nepoznám, co to je. A jahody se přesunuly o kousek dál, ale neubylo jich. Takže v červnu budu zase mít pravidelný přísun cukrů.
Dobíhám zmoklý, auto suché. Pršelo jen na jednom místě. 23 minut na trase 6:10 min/km zjišťuju, to není tak špatné napoprvé.
To ten liják mě trochu popohnal.
1.6.2011
NOFI Lauf je většinou dobrovolný běh zaměstnanců firem sídlících na území Severní Horní Falce (Bavorsko). Odtud tedy NOFI: Nordoberpfälzer Firmenlauf
Už loni jsem doslova čuměl, že na první ročník se sešlo 1700 běžců. A to se běželo ve Weidenu. Letos to padlo na příhraniční Tirschenreuth a světe div se: byl jsem u toho.
Ne že bych pracoval v Bavorsku, ale máme tam tak říkajíc mateřskou společnost a ti běželi už loni. Letos přibrali tedy přibrali čtyřčlenou skupinku "aus Tschechien"; mě a 3 kolegy, kteří se už na běh "chytili" při firemní štafetě v březnu v Praze.
K mému běhu není moc co dodat, bylo chladněji, mě to vůbec neběhá po skoro 2 měsíční pauze. Pamatuju si hlavně vražedné stoupání do cíle na náměstí a spoustu lidí po trati.
Takže 5:04 min/km na 6,7 km pro mě byl super výkon a nevím, kde se to ve mě vzalo.
Hlavně to byl můj první (po pauze) a myslím, že na dlouhou dobu poslední závod (nejdříve v srpnu).
 |
| Start závodu. To je lidí.. |
 | ||
| Vražedný doběh do cíle na náměstí. |
Jinak před během bylo focení, kolegové si dávají pivo, někteří dokonce koňak :-)
Po běhu pivo a výborný Chilli Con Carne. Náměstí plný lidí, všichní jí a pijí, hraje kapela. Němci si to určitě užili, mají zítra volno, my musíme ráno do práce a tak odjíždíme dříve, ale stejně už byla zima.
Co mě fascinuje je, že se v tak malém městečku sejde 1800 lidí a běží. To si u nás zatím neumím přestavit :-/
20.6.2011
Dneska jsem uběhl půlmaraton. Sám pro sebe. Čas 2:13 by byl pro mě loni mimo mísu. Ale z toho dnešního pohledu jsem spokojenej, protože to vypadá, že jsem se z toho už dostal. Sice teď ještě pokašlávám, ale to je jen nachlazení po tom, kdy jsem jen zůstal déle na pivu po tenise. Alespoň doufám.
23.6.2011
Teplota ráno 36,2 st Celsia. Nevídané :-)
Prostě je to pryč!
29.6.2011
Bolí mě trochu v krku a zase nevybíhám. Čekám, až to přejde. Stejně jedu na víkend pryč. A letní výlet s kamarády znamená spustu piva.
17.7.2011
Tyhle "deníkové" řádky jsou tu spíš pro mojí potřebu, abych věděl, jak jsem na tom byl na jaře roku 2011. Takže nehledat v tom žádnou hloubku, prosím :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
