Po-maratonské postřehy

• celý týden jsem neběhal a vůbec mi to nevadilo; jen jsem se flákal, chodil do práce, byl na pivu a když to neudělal někdo za mě, tak jsem se pochlubil
• dnes (po týdnu!) jsem se už přestal chlubit, protože je to hloupé; navíc my Maratonci jsme skromní...
• týden jsem využil i k tomu, abych si dal nějaké cíle do konce roku případně na další rok; napadá mě spousta věcí, rozhodnutí žádné
• zase jsem si ověřil, že když vyběhnu po delší době, zažiju při prvním kilometru obrovskou euforii; teď ještě jak si zlepšovat kondici a přitom neběhat, abych mohl tu euforii zažívat častěji
• veškerá bolest, pokud nějaká byla, "odplula" už v úterý; znamená to, že jsem měl opravdu natrénováno a nebo že jsem naopak běžel moc pomalu. A nebo jsem měl dobře natrénováno na pomalé tempo, což už tak oslňující není
• nezhubl jsem ani kilo
• v okolí "mého" tréninkového okruhu za tu dobu, co jsem tam nebyl, vyrostla řepka z nuly na výšku jeden metr; rozkvetla a je nehezky cítit
• naštěstí v jiné části se zemědělci přece jen pustili do okopávání jahodového pole typu "pick your own"; dokonce jim to i kvete :-), takže až přijde sběr, budu mít zase spoutu diváků
• jo. v práci začali běhat, teda mluvit o běhání, vlastně pouze mluvit o tom, že by nebylo špatné si v budoucnu zaběhnout firemní štafetu... Jsem pro ně studnice moudrosti - nedělá mi to dobře. No vlastně .... :-)