sobota 3. září 2016
čtvrtek 23. července 2015
Petr
Mám rád, když mi někdo dobře a jednoduchým způsobem poradí. Dobrej na to je můj kamarád, mimochodem automechanik. Když jsem si mu posteskl, že mě řízení auta táhne trochu doprava, tak jeho jednoduchá rada byla "Tak dofoukni pravé kolo, ne?". A fungovalo to.
A přesně takovej byl i Petr.
Měl jsem pocit, že viděl svět jednoduchým způsobem; minimálně navenek tak vždy působil. Nehledal složité důvody nebo vysvětlení. Jak to vidíš, tak to prostě je.
Byl to právě on, co mě (neplavce a "nekolistu") přihlásil na první triatlon před dvěma lety. "Když jsi běžec, tak je to v pohodě. Cyklisti to mají horší, ti při běhu vytuhnou". No ale jakej já jsem běžec..
Tři roky mě přemlouval, pak mě přihlásil, sehnal mi kolo a při první projížďce (po 19 letech) mi ukazoval, jak se na kole vlastně jezdí. Trousil okolo sebe ty svoje jednoduché a pravdivé věty a já měl co dělat, abych zvládl řídítka, závratnou rychlost a pamatoval, co říká.. "S kopce nebrzdi! Šlapej, když přehazuješ..."
Závodění měl rád. Mohli jste ho potkat na běžeckých, triatlonech, na kolech. Kde nestartoval, alespoň fotil. Několikrát mě překvapil, když se vedle mě v Praze nebo ve Varech na půlmaratonu objevil. Křiknul "Co, dobrý?", udělal snímek a tím svým "Makej!" se rozloučil..
Ještě po dvou letech mi poslal pár snímků z doběhu mého prvního maratonu v Plasech: "Tos měl tenkrát dost, co?" smál se. "Ale dals to!" Vůbec jsem nevěděl, že tam tenkrát byl..
Sport ho vůbec bavil a triatlon zvlášť. Hrával jsem s ním kdysi fotbal. Ale někdy na konci osmdesátých přesedlal na triatlon a fotbal byl už jen taková zábava. Stejně jako tenis, hokej.. Tenkrát dával triatlonu hodně, což si zejména kvůli cyklistice vybralo svojí daň na jeho zdraví. Prostě dřel "přes závit". Ale vrátil se, triatlonoval jen "rekreačně" jak říkával, ale závodní perfekcionalismus mu zůstal. A super výkony také.
"Ďrevěný člověk" (hobby triatlon konaný na přehradě Jesenice) byl závod, na kterém mu vždy záleželo. Alespoň mi to tak říkal. A hlavně na tenhle podnik svým způsobem trénoval. A na ten mě dotáhl a já jsem rád, že jsem to zkusil. Hlavně kolo mě začalo dost bavit a vlastně je to teď jediná aktivita, kterou mi bolavá noha dovoluje. Díky za to. A vlastně díky za všechno! Nebýt tebe, nikdy bych k téhle trojnásobné zábavě ani nečuchnul..
"Dřevěný člověk 2015" se blíží, ale Petr už u toho bohužel nebude. Neskutečná nehoda (Policejní člun..) ukončila předčasně jeho život. Chtěl bych napsat víc, ale nejde to, teď už je vše zbytečné..
Petře, budeš nám tady strašně chybět!
A přesně takovej byl i Petr.
Měl jsem pocit, že viděl svět jednoduchým způsobem; minimálně navenek tak vždy působil. Nehledal složité důvody nebo vysvětlení. Jak to vidíš, tak to prostě je.
Byl to právě on, co mě (neplavce a "nekolistu") přihlásil na první triatlon před dvěma lety. "Když jsi běžec, tak je to v pohodě. Cyklisti to mají horší, ti při běhu vytuhnou". No ale jakej já jsem běžec..
Tři roky mě přemlouval, pak mě přihlásil, sehnal mi kolo a při první projížďce (po 19 letech) mi ukazoval, jak se na kole vlastně jezdí. Trousil okolo sebe ty svoje jednoduché a pravdivé věty a já měl co dělat, abych zvládl řídítka, závratnou rychlost a pamatoval, co říká.. "S kopce nebrzdi! Šlapej, když přehazuješ..."
Závodění měl rád. Mohli jste ho potkat na běžeckých, triatlonech, na kolech. Kde nestartoval, alespoň fotil. Několikrát mě překvapil, když se vedle mě v Praze nebo ve Varech na půlmaratonu objevil. Křiknul "Co, dobrý?", udělal snímek a tím svým "Makej!" se rozloučil..
Ještě po dvou letech mi poslal pár snímků z doběhu mého prvního maratonu v Plasech: "Tos měl tenkrát dost, co?" smál se. "Ale dals to!" Vůbec jsem nevěděl, že tam tenkrát byl..
Sport ho vůbec bavil a triatlon zvlášť. Hrával jsem s ním kdysi fotbal. Ale někdy na konci osmdesátých přesedlal na triatlon a fotbal byl už jen taková zábava. Stejně jako tenis, hokej.. Tenkrát dával triatlonu hodně, což si zejména kvůli cyklistice vybralo svojí daň na jeho zdraví. Prostě dřel "přes závit". Ale vrátil se, triatlonoval jen "rekreačně" jak říkával, ale závodní perfekcionalismus mu zůstal. A super výkony také.
"Ďrevěný člověk" (hobby triatlon konaný na přehradě Jesenice) byl závod, na kterém mu vždy záleželo. Alespoň mi to tak říkal. A hlavně na tenhle podnik svým způsobem trénoval. A na ten mě dotáhl a já jsem rád, že jsem to zkusil. Hlavně kolo mě začalo dost bavit a vlastně je to teď jediná aktivita, kterou mi bolavá noha dovoluje. Díky za to. A vlastně díky za všechno! Nebýt tebe, nikdy bych k téhle trojnásobné zábavě ani nečuchnul..
"Dřevěný člověk 2015" se blíží, ale Petr už u toho bohužel nebude. Neskutečná nehoda (Policejní člun..) ukončila předčasně jeho život. Chtěl bych napsat víc, ale nejde to, teď už je vše zbytečné..
 |
| Spolu loni po Dřevěňáku |
neděle 7. září 2014
Baroko 2014
Tak připravoval jsem se na maraton, ale před dvěma týdny jsem si řekl, že se přece nezničím hned na začátku září a přeregistroval jsem se na půlmaraton. Naběháno na moje poměry dost, dokonce nejvíc, co jsem kdy v létě naběhal; 3x za sebou více než 200 km za měsíc a kdybych si dal ti práci, tak bych tam určitě letmých 300 km (!) za 31 dní našel :)
No ale k čemu to všechno je, když mě ve čtvrtek chytne nějaká viróza někde mezi krkem a plícema. A tak to nakonec jedu do Plasů nějak přežít s myšlenkou na přeregistraci na desítku. Nakonec jsem nechtěl otravovat pořadatele a v 10 hodin jsem začal zjišťovat, co probíhající nachlazení s mým tělem udělalo.
No nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával a běžet jsem mohl. Sice jsem celou trasu cítil, že to není ono (už na louce ze mě lilo, kopce jsem neudejchal). Běžel jsem si pro sebe, nechával se předbíhat, počasí teplo, vzduch jak v prádelně. V závěru jsem do jednoho kopce musel přejít do chůze, protože mi fakt docházel kyslík v plicích. Závěrečný seběh bych si asi jako zdravej užil líp, ale co se dá dělat.
Pak louka a cíl, napít, rovnou vyzvednout věci a za 10 minut jsem byl ve sprše. Hlavně rychle do suchýho :)
Pak kofola, párek, koláček z cíle a honem domů.
Hlásím konec závodní sezony (no ještě možná půlmaraton v Plesné). Nějak se vykurýrovat a těším se na další pobíhání, protože mě to poslední 3 měsíce fakt hodně bavilo.
PS: Čas nakonec lehce nad 2:06. Na ten pocit bezmoci na trati ještě dobrý.
No ale k čemu to všechno je, když mě ve čtvrtek chytne nějaká viróza někde mezi krkem a plícema. A tak to nakonec jedu do Plasů nějak přežít s myšlenkou na přeregistraci na desítku. Nakonec jsem nechtěl otravovat pořadatele a v 10 hodin jsem začal zjišťovat, co probíhající nachlazení s mým tělem udělalo.
No nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával a běžet jsem mohl. Sice jsem celou trasu cítil, že to není ono (už na louce ze mě lilo, kopce jsem neudejchal). Běžel jsem si pro sebe, nechával se předbíhat, počasí teplo, vzduch jak v prádelně. V závěru jsem do jednoho kopce musel přejít do chůze, protože mi fakt docházel kyslík v plicích. Závěrečný seběh bych si asi jako zdravej užil líp, ale co se dá dělat.
Pak louka a cíl, napít, rovnou vyzvednout věci a za 10 minut jsem byl ve sprše. Hlavně rychle do suchýho :)
Pak kofola, párek, koláček z cíle a honem domů.
Hlásím konec závodní sezony (no ještě možná půlmaraton v Plesné). Nějak se vykurýrovat a těším se na další pobíhání, protože mě to poslední 3 měsíce fakt hodně bavilo.
PS: Čas nakonec lehce nad 2:06. Na ten pocit bezmoci na trati ještě dobrý.
sobota 30. srpna 2014
Dřevák 2014
Zima byla ve vodě jako svině, až jsem myslel, že tam nevlezu, když začalo pršet :)
Jinak zlepšení oproti loňsku o 3 minuty, ze 114 odvážlivců 83. místo, haha.
Ale za rok určitě zas.
(plavání 0,8 km - kolo 21 km - běh 8 km)
Jinak zlepšení oproti loňsku o 3 minuty, ze 114 odvážlivců 83. místo, haha.
Ale za rok určitě zas.
(plavání 0,8 km - kolo 21 km - běh 8 km)
středa 18. června 2014
Co jsem dělal měsíc zpátky
Tak nějak jsem si zapomněl zapisovat a tak si to tady musím uložit.
24.5.2014 - Karlovarský půlmaraton
Tušil jsem, že to nebude se mnou nějaká sláva. Ale tohle si u nás nemůžu nechat ujít a tak jdu do toho. Výdej čísel v "garáži" pod Thermalem, fronta jako prase, ale nějak se to uvolnilo a byl jsem za deset minut venku i s číslem zrovna, když začal slejvák. Přečkáme to v hospodě, nalejvám se Birellama. Na startu jsem jako vždy těsně před startem. Bum a hned za chvíli běžím startem.
Teplo se po dešti vrátilo a tak vím, že to bude s cílem pod-dvě-hodiny těžké. Ještě si na čtvrtém km odskakuji (ty Birelly). Ten čas mi bude v cíli chybět.
(Vůbec se mi od jara běhá tak nějak těžko a do rychlejšího běhu se mi vůbec nechce..)
A pak se kochám, ukrajuji kilometry a nic mě neruší až do 15 km, kde mě skolí bolest v břiše tak, že mě to zlomí v pase a musím zastavit. Zajímavé, že mám jedinou starost: aby mě nikdo tahle nevyfotil :) A pak ještě několikrát křeče v žaludku nebo střevech. Předbíhá mě vodič na 2:00, s časem s jedničkou na začátku se můžu rozloučit. (V duchu přemýšlím nad svojí životosprávou: k večeři jsem měl sice těstoviny, ale k snídani byla tlačenka a k obědu holandský řízek s práškovou br-kaší, před startem hamburger z mekáče to už fakt nevytrhne) Takže v cíli za 2:01:30 nebo tak nějak. Sice nad dvě, ale když nad tím přemýšlím, tak to nebyl špatný výkon. S ohledem na teplo, prohnutou trať a nějaké zdravotní komplikace to bylo možná lepší než v na jaře v Praze.
Jinak Varáci s přišli fandit ve velkých počtech, protažení tratě okolo závodiště se mi moc líbilo.
Nezbývá než: za rok zas!
28.5.2014 - NOFI Lauf Tirschenreuth
Běh firem ze severních Horních Falc v Bavorsku. Už pátý ročník, kolegové ze SRN nás opět vzali mezi sebe, jsem tu po třetí.
Počasí je takové, že by psa nevyhnal. Je zrovna to období, kdy prší pořád a je zima. Hodinu před během je focení, na třech podiích se střídají jedna firma za druhou a trpělivě pod deštníky čekáme, až na nás přijde řada. Fakt prší hustě a já se těším, až to budu mít za sebou: focení i běh.
Na fotce nejsme zdaleka všichni, déšť odradil.
Jdu se oblíct a přesouváme se na start. Němci jsou fakt blázni. I když už jen mrholí, celé náměstí je obtočeno startovním hadem z běžců: 4500 lidí dokončí. Po trati (něco přes 6 km) jsou špalíry lidí a fandí. Je to místní událost a nikdo si to nenechá jít, i když třeba jen pasivně postáváním u trati.
Dobíhám v pohodě, ale tyhle kratší běhy jsou na mě moc rychlé. Ale jsem rád, že jsem se dostal lehce přes 5 minut na km. Jako každý rok v cíli spoustu nealka piva a výborný chilli con carne. Jsme vymrzlí, promoklý. Němcům se to slaví, je sice středa, ale zítra mají svátek. Mají rozložené stany s douhými lavicemi, pivo teče proudem, na pódiu kapela..
My jedeme domů, zima nás žene, a zítra do práce.
Ale je to super akce a neumím si představit, že by se něco podobného zorganizovalo tady.
14.6.2014 - Jezerní běh Duchcov
Tenhle běh jsem si vyhlédl už loni a řekl jsem si, že si ho jednou zaběhnu. Letos se mi strašně nechtělo. Nechtělo se mi trmácet se na "blbých" 16 km, ale přemohl jsem se nakonec a vlakem (?!) vyrazil. A dobře jsem udělal. Ideální počasí, příjemná trasa, běželo se mi po dlouhé době dobře.
Na startu jsem tak akorát, převlíkám se v zámeckém parku, atmosféra je pohodová, ve startovním poli si připadám nejstarší :)
Zážitkový běh měsíční krajinou severočeskými povrchovými doly je v první půlce vážně zajímavý. Sice se může zdát divné, proč se za takovým zážitkem vydávat více než 100 km, když mám povrchové doly v Sokolově za humny, ale proč ne.
Pole běžců se rychle roztrhá, za pár minut jsem v krajině sám a běžím si svoje. Přesně takhle jsem si to představoval a proto jsem sem také jel. Zabloudit není jak, značení perfektní. (S trochou sarkasmu by se dalo říct, že tady nezabloudí ani Honza :)
.jpg)
Ve druhé půlce už šachta mizí z mého obzoru i z mojí mysli, běží se po rekultivacích a mladé krajině, nízké stromky, porost takový . Běh si užívám i proto, že jsem v posledních týdnech i něco naběhal i proto, že si užívám každou trasu, kterou neznám. Panelky střídají štěrkové cesty. Rozbité hlínové rygoly od terénních aut se mění dál na úzké zarostlé cesty, abychom se vrátili zpět do Duchcova a parkem se rychle blížím k cíli. Euforie vrcholí, v rychlosti ještě předbíhám dva běžce.
Nebyla avizovaná žádná občerstvovačka a tak jsem sebou bral láhev, se kterou nikdy neběhám. Bál jsem se, že mě to bude otravovat, ale kdepak. Zjištění, že jde běhat s lahví v ruce, je pro mě bonus, který určitě využiji dál.
Závěr? Jo, tohle běhání má smysl. Fakt chci běhat takovéhle akce.
PS: Nějaké foto zde
24.5.2014 - Karlovarský půlmaraton
Tušil jsem, že to nebude se mnou nějaká sláva. Ale tohle si u nás nemůžu nechat ujít a tak jdu do toho. Výdej čísel v "garáži" pod Thermalem, fronta jako prase, ale nějak se to uvolnilo a byl jsem za deset minut venku i s číslem zrovna, když začal slejvák. Přečkáme to v hospodě, nalejvám se Birellama. Na startu jsem jako vždy těsně před startem. Bum a hned za chvíli běžím startem.
Teplo se po dešti vrátilo a tak vím, že to bude s cílem pod-dvě-hodiny těžké. Ještě si na čtvrtém km odskakuji (ty Birelly). Ten čas mi bude v cíli chybět.
(Vůbec se mi od jara běhá tak nějak těžko a do rychlejšího běhu se mi vůbec nechce..)
A pak se kochám, ukrajuji kilometry a nic mě neruší až do 15 km, kde mě skolí bolest v břiše tak, že mě to zlomí v pase a musím zastavit. Zajímavé, že mám jedinou starost: aby mě nikdo tahle nevyfotil :) A pak ještě několikrát křeče v žaludku nebo střevech. Předbíhá mě vodič na 2:00, s časem s jedničkou na začátku se můžu rozloučit. (V duchu přemýšlím nad svojí životosprávou: k večeři jsem měl sice těstoviny, ale k snídani byla tlačenka a k obědu holandský řízek s práškovou br-kaší, před startem hamburger z mekáče to už fakt nevytrhne) Takže v cíli za 2:01:30 nebo tak nějak. Sice nad dvě, ale když nad tím přemýšlím, tak to nebyl špatný výkon. S ohledem na teplo, prohnutou trať a nějaké zdravotní komplikace to bylo možná lepší než v na jaře v Praze.
Jinak Varáci s přišli fandit ve velkých počtech, protažení tratě okolo závodiště se mi moc líbilo.
Nezbývá než: za rok zas!
28.5.2014 - NOFI Lauf Tirschenreuth
Běh firem ze severních Horních Falc v Bavorsku. Už pátý ročník, kolegové ze SRN nás opět vzali mezi sebe, jsem tu po třetí.
Počasí je takové, že by psa nevyhnal. Je zrovna to období, kdy prší pořád a je zima. Hodinu před během je focení, na třech podiích se střídají jedna firma za druhou a trpělivě pod deštníky čekáme, až na nás přijde řada. Fakt prší hustě a já se těším, až to budu mít za sebou: focení i běh.
Na fotce nejsme zdaleka všichni, déšť odradil.
Jdu se oblíct a přesouváme se na start. Němci jsou fakt blázni. I když už jen mrholí, celé náměstí je obtočeno startovním hadem z běžců: 4500 lidí dokončí. Po trati (něco přes 6 km) jsou špalíry lidí a fandí. Je to místní událost a nikdo si to nenechá jít, i když třeba jen pasivně postáváním u trati.
Dobíhám v pohodě, ale tyhle kratší běhy jsou na mě moc rychlé. Ale jsem rád, že jsem se dostal lehce přes 5 minut na km. Jako každý rok v cíli spoustu nealka piva a výborný chilli con carne. Jsme vymrzlí, promoklý. Němcům se to slaví, je sice středa, ale zítra mají svátek. Mají rozložené stany s douhými lavicemi, pivo teče proudem, na pódiu kapela..
My jedeme domů, zima nás žene, a zítra do práce.
Ale je to super akce a neumím si představit, že by se něco podobného zorganizovalo tady.
14.6.2014 - Jezerní běh Duchcov
Tenhle běh jsem si vyhlédl už loni a řekl jsem si, že si ho jednou zaběhnu. Letos se mi strašně nechtělo. Nechtělo se mi trmácet se na "blbých" 16 km, ale přemohl jsem se nakonec a vlakem (?!) vyrazil. A dobře jsem udělal. Ideální počasí, příjemná trasa, běželo se mi po dlouhé době dobře.
Na startu jsem tak akorát, převlíkám se v zámeckém parku, atmosféra je pohodová, ve startovním poli si připadám nejstarší :)
Zážitkový běh měsíční krajinou severočeskými povrchovými doly je v první půlce vážně zajímavý. Sice se může zdát divné, proč se za takovým zážitkem vydávat více než 100 km, když mám povrchové doly v Sokolově za humny, ale proč ne.
Ve druhé půlce už šachta mizí z mého obzoru i z mojí mysli, běží se po rekultivacích a mladé krajině, nízké stromky, porost takový . Běh si užívám i proto, že jsem v posledních týdnech i něco naběhal i proto, že si užívám každou trasu, kterou neznám. Panelky střídají štěrkové cesty. Rozbité hlínové rygoly od terénních aut se mění dál na úzké zarostlé cesty, abychom se vrátili zpět do Duchcova a parkem se rychle blížím k cíli. Euforie vrcholí, v rychlosti ještě předbíhám dva běžce.
Nebyla avizovaná žádná občerstvovačka a tak jsem sebou bral láhev, se kterou nikdy neběhám. Bál jsem se, že mě to bude otravovat, ale kdepak. Zjištění, že jde běhat s lahví v ruce, je pro mě bonus, který určitě využiji dál.
Závěr? Jo, tohle běhání má smysl. Fakt chci běhat takovéhle akce.
PS: Nějaké foto zde
neděle 6. dubna 2014
Po deváté
Začínám být už veterán tohodle závodu :)
Opravdu je to už po deváté, co jsem se v Praze na trať půlmaratonu vydal.
Mimoto, že jsem si zhoršil zase čas (lehce pod dvě hodiny - uf), tak to byl takový standard.
Prostě začátek sezony, od které nic neočekávám.
Vůbec každý rok nějak tak přemýšlím, že bych tuhle srandu na jaře vynechal. Rekordy už nedávám, dvacku si můžu zaběhnout někde tady a sám (a kousek v Německu se mimo to běží také pár půlmaratonských pouťáků v dubnu). A tlačit se někde po Praze s tisíci běžci na startu? Taková dálka do Prahy..
No důvodů je spousta, proč do Prahy nejet.
Ale zase když jsem to včera viděl a zažil! Ta elektrizující atmosféra, tolik lidí "nakažených" během, perfektní organizace. Těch diváků a povzbuzujících lidí, co se přišlo podívat! A navíc báječná hospoda po doběhu s bývalými spolužáky a steak jako odměna pro rozbolavělé tělo!
Už teď je mi jasné, že příští rok zase nebudu chybět. Vždyť to bude po desáté!
Opravdu je to už po deváté, co jsem se v Praze na trať půlmaratonu vydal.
Mimoto, že jsem si zhoršil zase čas (lehce pod dvě hodiny - uf), tak to byl takový standard.
Prostě začátek sezony, od které nic neočekávám.
Vůbec každý rok nějak tak přemýšlím, že bych tuhle srandu na jaře vynechal. Rekordy už nedávám, dvacku si můžu zaběhnout někde tady a sám (a kousek v Německu se mimo to běží také pár půlmaratonských pouťáků v dubnu). A tlačit se někde po Praze s tisíci běžci na startu? Taková dálka do Prahy..
No důvodů je spousta, proč do Prahy nejet.
Ale zase když jsem to včera viděl a zažil! Ta elektrizující atmosféra, tolik lidí "nakažených" během, perfektní organizace. Těch diváků a povzbuzujících lidí, co se přišlo podívat! A navíc báječná hospoda po doběhu s bývalými spolužáky a steak jako odměna pro rozbolavělé tělo!
Už teď je mi jasné, že příští rok zase nebudu chybět. Vždyť to bude po desáté!
úterý 4. března 2014
Už jaro?..asi ne
Téměř na rok přesně co loni.
Zase poprvé v krátkých :)
A běhám málo, a behám pomalu.
A slunce zrychluje. Teda alespoň se to zdá.
Dneska už je hnusně a tak zase vytáhnu "dlouhý".
Zase poprvé v krátkých :)
Dneska už je hnusně a tak zase vytáhnu "dlouhý".
neděle 8. září 2013
Zase v Plasích
Já to tam mám v Plasích prostě rád a po loňské premiéře na maratonu jsem si to chtěl určitě zopakovat.
Trať maratonu je mnohem hezčí, členitější, přírodnější (a co já vím co ještě..) než půlmaratonu. Sice kopečky nemusím, normálně se raději vydávám ve svých výbězích na asfalt a v přírodě mám naběháno letos tak maximálně 50 km.. Ale Plasy si prostě neodpustím.
Den předem mám sice vyšší teplotu, ale ráno je to v poho. Klasická předstartovní :)
Po vyzvednutí čísla nějaké popoběhnutí na zahřátí, Bubo fotí, tak proč ne :)
.jpg)
Všude spousta lidí, možná i známých, bloggery se to jen hemží :) ale nějak moc nepoznávám..
Start už je na spadnutí, kolečko a pryč odsud. Předbíhá mě Honza se Stínem, připomenu se, přeju ať jim to vyjde a běžím si svojí pouť, protože takhle jsem to včera pojal.
Pouť po krásných místech, úzkých cestičkách, malých i velkých radostech, za tichého klusání i výšlapů do strmých kopců. Široké rozhledy po krajině, lesy, louky, říčky, do kterých bych nejraději skočil. Bylo teplo, vzalo to hodně sil, ale s tím se počítá.
Neběžel jsem sám, tak nějak se po odpojení půlmaratonců okolo vytvořila skupinka, která se víceméně neměnně posouvala krajinou. Bylo super si pomoct do kopců, upozornit na zabloudění, povzbudit se na občerstvovačkách nebo pomoct znovu se rozběhnout po delších pěších stoupáních.
Pro mě bylo prvních 30 km pouze taková příprava na závěr, kde samozřejmě vždycky vykysnu kvůli křečím. A tak jsem Čoubák poctivě vyšel a neběžel jako loni. Nad třicítkou jsem se nějak přestal šetřit a rozběhl jsem se i do posledního táhlého kopce, sice jsem za sebou trochu nechal kolegy spoluběžce. Ale bylo mi jasné, že mě doběhnou na louce.
A taky jo, poslední 2 km po seběhu s posledního kopce na rovinu mě křeče začaly brát a nebyl jsem schopnej se jich až do cíle zbavit. Takže jsem si na louce 400 metrů před cílem stejně jako vloni ještě trochu zakřepčil (je to strašný, když se musíte na 1 minutu zastavit :), pustil jsem před sebe kolegu a do cíle doklusal v čase něco přes 4:50 hod, tedy o 3 minuty lepší než loni :)
V cíli jsem ještě obešel (doufám?) všechny, se kterými jsem se na trati potkával. Díky vám!
Moc jsem si to na trati užil.
Poznámka pro mě na příští rok:
- více natrénovat kopečky
- vyběhat trailovky (silničky nechat doma)
- zkrátit občerstvovačky (mě to na nich hrozně baví)
- zhubnout
Trať maratonu je mnohem hezčí, členitější, přírodnější (a co já vím co ještě..) než půlmaratonu. Sice kopečky nemusím, normálně se raději vydávám ve svých výbězích na asfalt a v přírodě mám naběháno letos tak maximálně 50 km.. Ale Plasy si prostě neodpustím.
Den předem mám sice vyšší teplotu, ale ráno je to v poho. Klasická předstartovní :)
Po vyzvednutí čísla nějaké popoběhnutí na zahřátí, Bubo fotí, tak proč ne :)
.jpg)
Všude spousta lidí, možná i známých, bloggery se to jen hemží :) ale nějak moc nepoznávám..
Start už je na spadnutí, kolečko a pryč odsud. Předbíhá mě Honza se Stínem, připomenu se, přeju ať jim to vyjde a běžím si svojí pouť, protože takhle jsem to včera pojal.
Pouť po krásných místech, úzkých cestičkách, malých i velkých radostech, za tichého klusání i výšlapů do strmých kopců. Široké rozhledy po krajině, lesy, louky, říčky, do kterých bych nejraději skočil. Bylo teplo, vzalo to hodně sil, ale s tím se počítá.
Neběžel jsem sám, tak nějak se po odpojení půlmaratonců okolo vytvořila skupinka, která se víceméně neměnně posouvala krajinou. Bylo super si pomoct do kopců, upozornit na zabloudění, povzbudit se na občerstvovačkách nebo pomoct znovu se rozběhnout po delších pěších stoupáních.
Pro mě bylo prvních 30 km pouze taková příprava na závěr, kde samozřejmě vždycky vykysnu kvůli křečím. A tak jsem Čoubák poctivě vyšel a neběžel jako loni. Nad třicítkou jsem se nějak přestal šetřit a rozběhl jsem se i do posledního táhlého kopce, sice jsem za sebou trochu nechal kolegy spoluběžce. Ale bylo mi jasné, že mě doběhnou na louce.
A taky jo, poslední 2 km po seběhu s posledního kopce na rovinu mě křeče začaly brát a nebyl jsem schopnej se jich až do cíle zbavit. Takže jsem si na louce 400 metrů před cílem stejně jako vloni ještě trochu zakřepčil (je to strašný, když se musíte na 1 minutu zastavit :), pustil jsem před sebe kolegu a do cíle doklusal v čase něco přes 4:50 hod, tedy o 3 minuty lepší než loni :)
V cíli jsem ještě obešel (doufám?) všechny, se kterými jsem se na trati potkával. Díky vám!
Moc jsem si to na trati užil.
Poznámka pro mě na příští rok:
- více natrénovat kopečky
- vyběhat trailovky (silničky nechat doma)
- zkrátit občerstvovačky (mě to na nich hrozně baví)
- zhubnout
pondělí 26. srpna 2013
Dřevěný člověk 2013
Zkusit se má všechno.
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:
Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.
A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.
Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.
Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..
Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném.
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.
Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:
Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.
A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.
Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.
Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
 |
| Start.. |
Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..
Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
 |
| Klídek v depu mezi kolem a během. |
Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném.
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.
 |
| V cíli. |
Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...
středa 24. července 2013
Vedra, pády a blížící se Plasy..
Tak o počasí posledních dnů se ani nemusím zmiňovat. Je teplo. Na běhání to moc není, ale člověk se tak nějak snaží. Ale už ani nepamatuju, kdy jsem se dostal pod 6 min/km..
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.
Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...
A to je asi to nejdůležitější.
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.
Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...
A to je asi to nejdůležitější.
neděle 26. května 2013
Karlovarská premiéra
Když se objevil nápad s půlmaratonem v KV, tak bylo jasné, že se zúčastním. I když mi bylo také jasné, že 14 dní po maratonu to určitě nebude ono. A také nebylo :)
Počasí super, pošmourno, ale bez větru, teplota ideální cca 12 stupňů.
Po výstřelu hraje obligátní Vltava (asi by to chtělo změnu...), na čáře jsem po 17 vteřinách a držím se okoloběžících borců, na což samozřejmě nemám. Za prvé jsem toho od maratonu moc nenaběhal a za druhé mám ještě celkem dost svaly "potrhané" po Praze, hlavně lýtka jsem cítil.. Ale stejně se snažim držet vodiče na 1:50. Asi na desátém mě na občerstvovačce opouští a já vadnu a uvědomuju si, že to do cíle nebude lehké. Moje jediná myšlenka je : PŘEPÁLENO :(
(později večer zjišťuju, že prvních pět km bylo za 5:00 min/km, což je zcela mimo současnou mojí realitu)
A tak si hledám ve špalírech diváků zajímavé věci, užívám si alespoň povzbuzování známých a gestikuluju, že to není dobré. Plácám si s malými cikáňaty stojícími s nataženýma ručičkama; dělám radost jim i sobě. Vyhlížím hojné občerstvovačky, ty procházím, piju a ztěžka rozbíhám.. Na 14. km už jsem hodně zvadlej aale šourám se dál. Diváci neubývají. Okruhové závody mají něco do sebe, když těch okruhů není příliš.
Je vůbec fajn běžet po kolonádě směrem k Puppu a zpět po druhé straně Teplé. Pozorovat znuděné, pokuřující číšníky a servírky, stojící před svými podniky a prázdnými předzahrádkami. Vyjímka ale na trati je: kuchtící mlátí do pokliček jako zběsilí a ženou nác dál. Dávám jim oba palce nahoru. A evokuje mi to Vrchni, prchni. (už vím, proč se to natáčelo zrovna tady). Celkem třikrát jsem se dostali do tunelu pod hotel Thermal, třikrát běželi na otáčce za Puppem okolo skvěle hrající kapely. Seběh Masaryčkou byl vždycky zážitkem, horší to bylo s kopečky, které na trati jsou, ale s tím jsem počítal..
Na konci, někde na 17. km se o mě ještě pokoušely křeče do stehen, hořčík chyběl, nějak jsem se zapomněl předzásobit.. Ale rozběhl jsem to a do cíle dorazil v čase něco pod 1:57, když jsem nebyl schopen zafinišovat a už teď se děsím cílových fotografií :-)
Uvědomuju si, že sbírat půlmaratony pod dvě hoďky bude stále težší. Ale pokud to jde, tak proč ne.
Jinak dohromady fantastický podnik, pozávodní běžecká gulášpárty v hotelu Thermal, kam bych se jinak nedostal; jako pravidelný festivalový divák poznávám tak i jiné prostory "filmového" červencového centra.
Guláš super.
Při odchodu fotím na chodbě před výtahem protahující se Afričany na zemi a přitahuju tím jejich pozornost. A ne jen jejich, ale i ostatních rozjařených běžců. Následuje docela zábavné focení, gestikulace. Celkem dobrý. jsou to normální kluci a holky, který prostě rychle běhaj :)
Příští rok zase! Přijeďte, je to tady fajn.
Počasí super, pošmourno, ale bez větru, teplota ideální cca 12 stupňů.
Po výstřelu hraje obligátní Vltava (asi by to chtělo změnu...), na čáře jsem po 17 vteřinách a držím se okoloběžících borců, na což samozřejmě nemám. Za prvé jsem toho od maratonu moc nenaběhal a za druhé mám ještě celkem dost svaly "potrhané" po Praze, hlavně lýtka jsem cítil.. Ale stejně se snažim držet vodiče na 1:50. Asi na desátém mě na občerstvovačce opouští a já vadnu a uvědomuju si, že to do cíle nebude lehké. Moje jediná myšlenka je : PŘEPÁLENO :(
(později večer zjišťuju, že prvních pět km bylo za 5:00 min/km, což je zcela mimo současnou mojí realitu)
 | |
| (zdroj bikeri.cz) |
Je vůbec fajn běžet po kolonádě směrem k Puppu a zpět po druhé straně Teplé. Pozorovat znuděné, pokuřující číšníky a servírky, stojící před svými podniky a prázdnými předzahrádkami. Vyjímka ale na trati je: kuchtící mlátí do pokliček jako zběsilí a ženou nác dál. Dávám jim oba palce nahoru. A evokuje mi to Vrchni, prchni. (už vím, proč se to natáčelo zrovna tady). Celkem třikrát jsem se dostali do tunelu pod hotel Thermal, třikrát běželi na otáčce za Puppem okolo skvěle hrající kapely. Seběh Masaryčkou byl vždycky zážitkem, horší to bylo s kopečky, které na trati jsou, ale s tím jsem počítal..
Na konci, někde na 17. km se o mě ještě pokoušely křeče do stehen, hořčík chyběl, nějak jsem se zapomněl předzásobit.. Ale rozběhl jsem to a do cíle dorazil v čase něco pod 1:57, když jsem nebyl schopen zafinišovat a už teď se děsím cílových fotografií :-)
Uvědomuju si, že sbírat půlmaratony pod dvě hoďky bude stále težší. Ale pokud to jde, tak proč ne.
Jinak dohromady fantastický podnik, pozávodní běžecká gulášpárty v hotelu Thermal, kam bych se jinak nedostal; jako pravidelný festivalový divák poznávám tak i jiné prostory "filmového" červencového centra.
Guláš super.
Při odchodu fotím na chodbě před výtahem protahující se Afričany na zemi a přitahuju tím jejich pozornost. A ne jen jejich, ale i ostatních rozjařených běžců. Následuje docela zábavné focení, gestikulace. Celkem dobrý. jsou to normální kluci a holky, který prostě rychle běhaj :)
Příští rok zase! Přijeďte, je to tady fajn.
středa 15. května 2013
Pátej celkem, v Praze můj třetí..
4:39
Mínusy:
- běžel jsem pomalu, na víc nemám
- nic lepšího už se ode mě na této trati čekat nedá
Plusy:
- zlepšení oproti loňsku o půl minuty
- vytuhl jsem až na 37. km; čekal jsem to tak na 32. km, takže OK
- nejtěžší maraton co se týče hmotnosti; s devadesáti kily jsem ještě fakt neběžel :)
- bez křečí
Mínusy:
- běžel jsem pomalu, na víc nemám
- nic lepšího už se ode mě na této trati čekat nedá
Plusy:
- zlepšení oproti loňsku o půl minuty
- vytuhl jsem až na 37. km; čekal jsem to tak na 32. km, takže OK
- nejtěžší maraton co se týče hmotnosti; s devadesáti kily jsem ještě fakt neběžel :)
- bez křečí
neděle 7. dubna 2013
Jako přes kopírák
Tak nějak jsem v cíli zhodnotil svůj výkon. Čas plus mínus stejný jako loni: něco přes 1:49.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...
Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.
Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee
Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..
V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)
Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.
Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.
Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)
Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)
Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.
A i loni jsem z toho měl radost. Letos jsem se na to tolik nenadřel a vše šlo tak nějak samo...
Ve čtvrtek sice nějaké nachlazení, ale v pátek už vše OK.
V soboru narvané metro. Na Můstku to houstlo, soupravy narvané běžci a nechápavými turisty. Pobavilo mě hlášení: "Upozorňujeme cestující, že následující souprava bude volnější. Následující souprava bude krásnější."
Na Staroměstké nebylo k hnutí a vyjít na světlo znamenalo čekat 15 minut v tlačenici; jedny eskalátory to prostě nestíhaly.
Pak už jsem jen nahoře čekal na číslo, které se ke mě dostalo (spolu s kamarádem) díky zpoždění v metru až v půl dvanácté a do té doby nezbylo než poslouchat otravného a hlasitého moderátora.. blee
Tradičně jsem se šel převlíct na poslední chvíli, čekal mě tedy běh bez rozklusu i rozcvičení, ale na to už jsem v Praze zvyklý. Nejvíc jsem se zapotil tím, jak jsem rval svoje věci do malého pimáckého batůžku. Nejak se to nechtělo vejít, ale nakonec, asi napotřetí jsem to tam narval. Převlíkárna už byla hodně prázdná
Mimochodem když jsem si pak batoh po běhu vyzvedával, mladá holka v úschovně úpěla nad jeho velkou hmotností a ptala se, co tam sakra mám? Jen bundu, boty a peníze, odpověděl jsem :-)
Její "aha" mi znělo v uších ještě nějakou chvíli..
V koridoru C jsem pak ještě 5 minut počkal, dorovnal si ve spěchu napíchané startovní číslo, okoukl konkurenci a zanadával si v duchu tradičně "Co tady zase sakra dělám?" :-)
Ale bylo to OK, natrénováno na půlku je, takže jsem to nějak zaplašil a po výstřelu šel na to.
Když jsem kráčel startem, na tabuli svítila minuta a nějaké drobné. Takhle brzo jsem se na start od výstřelu ještě nikdy nedostal.. Super.
Neměl jsem žádnej plán, jak to běžet a na prvním km jsem si tedy řekl, že to zkusím trochu nakopnout a až odpadnu, alespoň si natrénuju hlavu na budoucí maraton, až to zase po třicítce nepůjde..
V tréninku běhám jen výjimečně pod 5:50 a tak rychlejší tempo je pro mě smrtelné :-)
Ale celou dobu to tak nějak šlo v pohodě. Žádná krize, občertvovačky jsem prvních deset km nepotřeboval.
Běžel jsem rovnoměrně, vodič na 1:40 mě sice předběhl, ale pak už žádný atak dalšího vodiče nepřišel.
Jen jednou jsem zapochyboval o svém tempu. To když mě doběhl krajan z Chebu (nápis Mariánské Lázně na triku přitáhl jeho pozornost-startovné mi platil zaměstnavatel), chvíli jsem poklábosili a běželi spolu. Když se díval na garminy, ptal jsem jak si stojíme poslední km. když mi řekl, že 5 minut na kilák. Tak jsem řekl prr, tak na to nemám. Zpomalil jsem a rozloučil se. Ale i tak jsem běžel trochu nad moje možnosti.
Ale šlo to, tak proč ne.
Na 18. km jsem nakonec opravdu trochu zpomalil a užíval si blížící se cíl. Vodič na 1:50 daleko za mnou. Tak kam se hnát, když na osobák to zdaleka není, ne? Těch 21 prostě umím dát v pohodě, liboval jsem si. Lidi okolo mě funěli za lepším časem a já jsem si běžel lehce jako v tréninku :-)
Až na posledním mostě jsem dost zrychlil, předbíhal jako splašený a spurtoval do cíle. Ani nevím, co mě to popadlo a te´d se děsim, jakto bude na cílové fotografii vypadat :-)
Prostě jsem si to včera užil a mám z toho fakt dobré pocity. Tak za rok zas.
středa 3. dubna 2013
Mých sedm důvodů, proč běžet pražský půlmaraton
Co napsat, myslím, že obrázky hovoří za vše :-)
Ale není špatné někdy zavzpomínat...
 |
| 2004 |
Poprvé to bylo v roce 2004. Dodneška se sám se sebou přu, proč jsem se vlastně odhodlal tuhle "nepředstavitelnou" vzdálenost tenkrát běžet.
Tenkrát jsem zdaleka ještě nepobíhal. Jasně, párkrát za rok jsem si ještě dokazoval uběhnutím tří až pěti km, že bych se ještě dokázal do fotbalu vrátit..
Ale proč jsem se tenkrát na těch 21 km vydal, to už vážně nevím.
Vzpomínám matně, že to byly ještě dřevní doby, přihlášku jsem například posílal faxem :-)
Starovalo se z Karlova mostu, cíl byl někde na Malé Straně (Kampa?). K dispozici byla i převlíkárna v nějaké budově (škola) také na Malostranském náměstí.
Dodneška se mi vybavuje obsypané zábradlí v té škole doběhnuvšími, protože jinak to nahoru po závodě nešlo :-)
Samozřejmě dolů to bylo ještě horší, nohy prostě bolely jako čert.
Samotný závod byl super, cizinců bylo tak dvě třetiny (!), Sice počasí naprd, myslím, že i poletoval sníh.
Můj běh jsem tenkrát přepálil. Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat, 5 km jsem to něja vydržel a pak jsem se zachytil za nějakého Itala, kterej mě dotáhl na 15.km, kde jsem ho dokonce setřásl.
Ale živě se mi vybavuje, jakej to byl neskutečněj boj poslední 3-4 km. Nikdy jsem nebyl při půlmaratonu tak na dně, jako tenkrát. Potácel jsem se od ulice k další ulici a za každou jsem očekával cíl. A ten stále nikde. Ten pocit si pamatuju do dneška. Včetně toho, jak mě smějící se Ital předbíhá :-)
Při pohledu na obrázek se musím smát vybavení.. Ale dalo se to i tak. Ani dneska nevyhledávám nejnovější trendy a běhám v tom, co je. Jen si vždy beru ponožky, které jsem tenkrát zapomněl a běžel to celé na boso. Strašný. Od té doby se to nestalo; bylo to naposled, kdy jsem běžel bez ponožek :-)
Čas 1:54.
 |
| 2007 |
Je zvláštní, že nejvíce dokážu popsat ten první závod.
Z tohodle roku si nepamatuju skoro nic. Start byl na Karlově mostě, převlíkalo se u řeky u plotu mezi řekou a Strakovou akademií. Cíl? Fakt nevim, kde se dobíhalo..
Jinak bylo to 3 roky po tom prvním půlmaratonu.
Tak moc jsem byl z toho roku 2004 vyšťavenej. Fakt jsem si po tom prvním řekl, že to bylo naposled, že jsem půlmaraton uběhl a dál si nepotřebuju nic dokazovat. Prostě konec.
No a to mi 3 roky vydrželo :-)
Čas 2:18.
 |
| 2008 |
Tenkrát se asi také nic zajímavého nestalo. Nevím. Motivací asi bylo zlepšit si svůj čas, což se mi dokonce i podařilo. Vzpomínám, že jsem doběhl v pohodě. Na půlmaratonu už jsem byl "kovanej". Na maratonce jsem stále pohlížel jako na lidi, kteří jsou zcela mimo realitu nebo jako na individua, kteří hazardují se svým zdravím. Prostě nic pro mě.
Jo. Ten den ráno jsem si koupil běžecké trenýrky. A to triko, co tenkrát ještě dávali ke startovnému zdarma, mám dodnes a je moje neoblíbenější (a nejtrvanlivější). A co tak koukám okolo sebe, tak nejsem sám, kdo ho ještě používá :)
Čas 2:10
 |
| 2009 |
V tom roce jsem se poprvé tak nějak více připravoval. Měl jsem na jaře dost času, protože přišla krize a já přišel o práci :)
V cíli jsem byl strašně překvapenej, že už je konec. Trénoval jsem totiž na okruhu, který měl 3,5 km, ale já byl kdovíproč přesvědčený, že má jen 2,7 km. Takže když jsem ho v tréninku oběhl 6x, tak jsem myslel, že mám tak nějak naběháno a ten zbytek už nějak doklušu. Do té doby jsem měl totiž teorii, že stačí se dostat v přípravě na 13 až 15 km a pak už jsem připravený :-)
Jinak ta fotka je pro mě symbolická. Přesně v tomhle okamžiku, překvapený, že už je konec a po spatření času v dálce jsem se rozhodl, že ten maraton prostě přece jen poběžím :)
Přihlásil jsem se potom do Mnichova ještě ten rok na podzim a poctivě trénoval. Škoda, že mi v tom pak nějaká viróza zabránila. Kdo ví, jak by to dopadlo.
Každopádně tenhle rok byl zlomový. Koupil jsem si první běžecké boty (!), začal jsem pravidelně pobíhat, zapisovat vzdálenosti a zavítal jsem i na jiné závody (Plasy, Svatojánská20).
Čas 1:59
 |
| 2010 |
To už ani není historie.
Ten rok jsem začal psát i sem na web. Připravoval jsem se na maraton a měl jsem ještě od podzimu formu jako hrom :-)
Kdo ví, jak by ten čas vypadal, kdybych neměl za sebou 30km běh z minulého víkendu. Ale to je jedno, mým cílem bylo zaběhnout ten rok maraton v květnu a všechno ostatní byla jen příprava na něj.
Běžel jsem ten rok maraton nejen v Praze ale i na podzim v Drážďanech.
A půlmaratonů jsem odběhl dalších 5, takže závodní rok a super časy (vše samozřejmě v mých očích)
Více o půlmaratonu v Praze 2010 tady.
Čas 1:41.
 |
| 2011 |
Dost smolný běh. Trápilo mě nějaké nachlazení, kterého jsem nebyl schopen se zbavit a tak jsem to pojal jako proběhnutí po Praze. Nakonec jsem to odskákal (měl jsem to prostě skrečovat a nevybíhat).
Více než dva měsíce jsem se pak trápil se záhadnou únavou, se kterou si doktoři nevěděli rady.. Přestal jsem běhat.
Jinak byl to tenkrát nezvykle teplý závod a bylo moc příjemné počasí.
Ten rok jsem zase závodil až na podzim a vzpomínám si, že mě to tenkrát po té přestávce strašně bavilo.
Více tady.
Čas 1:59.
 |
| 2012 |
To už je dá se říct žhavá současnost. Vždyť je to jen rok, co jsem to tam zase odběhl.
Krásnej čas. Upracovanej, mákl jsem si, nechal se dotáhnout vodičem do cíle a tam dlouho vyšťavenej. Prostě léta člověk nezastaví a časy už nebude při dalších pražských půlmaratonech lehké sbírat pod 2:00. Alespoň pro mě.
Čas 1:50.
Ale to je jedno, i tak si to vždycky užívám a těším se na osmé pokračování a přeju si, abych mohl těch půlmaratonů v Praze odběhnout ještě co nejvíce.
Jak je vidět, je to pro mě tak trochu srdeční záležitost..
A fuj už! Dost nostalgie a ať se vám v sobotu daří :-)
středa 6. března 2013
neděle 17. února 2013
Zpráva o jedné neděli
Přemohl rýmu a vítězoslavně vyběhl.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)
Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.
Ale není to tak. Naopak pět dní jsem profrkal a na běh jsem se srabácky vykašlal, protože kdo by s takovou "smrtelnou nemocí" něco sportovního podnikal. Pravda, ochromující je rýma hlavně pro nás chlapy...
Mimochodem jak to že hlavně pro chlapy? No mám na to svojí teorii, ale nerad bych se o ní šířil :-)
Ze soboty na neděli sněžilo vlastně až do doby, kdy jsem dobíhal domů; klasika. Nemohlo přestat o 2 hoďky dříve?
Ještě ráno jsem to za oknem zkontroloval a bylo jasné, že na nic delšího si netroufnu. Ale nakonec jsem vyběhl. Chtěl jsem běžet nějakou rovinu. Ale jak jsem vyběhl, tak i když hlava po přestálé rýmě jasně signalizovala, že opravdu rovinu směrem na Cheb, tak nohy naprosto naopak zamířily směrem Slavkovský les.
A šplhal jsem se v tom sněhu po kotníky, brzy mokrý od sněhu, ale nějak automaticky mě to táhlo do kopce.
Nahoře o 200 m výš fičelo, sněžilo hustěji, srnky netečně civěly a nechtěly utéct. Ale nakonec se daly do pohybu. Stejně jako já.
S kopce to ďábělky klouzalo po zasněžené silnici a nešlo to "pustit", protože bych sebou někde seknul.
A jako vždy v neděli ráno: nikde ani živáčka.
15 km, dal bych víc, a měl bych dát dneska víc. Tak třeba za týden.
sobota 12. ledna 2013
Rok 2013 na dvou židlích
Tak v novém roce jsem vyběhl zatím jen dvakrát, dnes krásných sněhem pocukrovaných 13 km a na Nový rok stejnou trasu jako loni. Asi u mě vzniká nová tradice: prostě se na Silvestra s alkoholem "šetřím" a hned ráno vyrazím do neuvěřitelného ticha silniček a cest, nikde ani živáčka, prostě nádhera.
No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)
Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)
Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.
PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...
No jinak závěr roku 2012 jsem pojal hodně odpočinkově. Po rekordním říjnu (232 km) jsem ještě uvažoval nad nějakým pozdním maratonem, ale nakonec v listopadu vyhrála lenost a trochu i únava z celého roku. No a v prosinci jsem u lenošení zůstal :-)
Ale nakonec se z roku 2012 stal dobrý rok. 1731 km je nejvíc, co jsem za poslední 3 roky (kdy si vedu statistiku) naběhal. V roce 2010 to bylo 1624 km (rok 2011 - 1016 km).
Na trati jsem loni tedy strávil 7 dní a 7 hodin :-)
Když bude 2013 stejný, budu moc rád. Pokora a zdraví především.
PS:
Pro vysvětlení titulku tohoto příspěvku: v tomto týdnu jsem dosáhl 44 let a cítím se dospělý :-)
I když...
neděle 9. prosince 2012
Kam v 2013
Tak když už mi to teď vůbec neběhá, hodil jsem si pro sebe "na papír" příští rok:
No, je to nabitý :-)
Palestra Kbelská 10 - 2.3.2013
Hervis 1/2Maraton Praha - 6.4.2013
Volkswagen Maraton Praha - 12.5.2013
1/2Maraton Karlovy Vary - 25.5.2013
Baroko Maraton Plasy - 7.9.2013
No, je to nabitý :-)
pondělí 22. října 2012
Ztraceno v mlze aneb 1. DTP
Na Doupovský Trail Půlmaraton jsem se přihlásil jako na takovou "úchylárnu".
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)
Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.
Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)
Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.
No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?
PS: Škoda té mlhy, která se nezvedla po celý čas závodu. Doupov musí být v tomhle období krásný.
Tak snad příště.
Pobíhat po kopcích na pokraji bývalého vojenské prostoru, jak jinak to nazvat :-)
Jako vždy jsem rád, že jsem se takovéhle akce zůčastnil. Vlastně vždy, když doběhnu, jsem rád, že jsem se na to nevykašlal. A to neplatí jen o závodech.
Veselá rozprava před závodem (viz video, které jsem si bez dovolení vypůjčil z SKMP Kadan)
Celkem to byla příjemná akce vyplněná klopotným funěním do kopců.
Spousta uklouznutí (trailové boty ještě nemám..).
Popovídání se spoluběžci na trati, když kopec přesáhl rozumnou míru pro běh a chůze byla ekonomičtějsí.
Trať značená v rámci možností chvályhodně, i když bedly rozprostřené na louce nám v tom občas svou bílou barvou dělaly trochu hokej.
No a výsledek? Lehce pod 2:10.
A třešnička na dortu? Na posledním kilometru se v dáli vynořily z mlhy 4 postavy běžců přede mnou. Něco se ve mě hnulo a začal jsem pádit do cíle jako splašený a na posledních 500 metrech jsem je všechny předehnal. Poslední km za 4:10 min :-)
Po nastoupaných cca výškových 600 metrech celkem slušný, ne?
Tak snad příště.
čtvrtek 11. října 2012
Říjnový výběh
Já prostě říjen miluju. A tak jsem si to pro sebe trochu zmapoval..
Vybíhám po práci, pryč přes dálnici na jih. Bolševník tady byl, je a bude. Bohužel. I když takhle místně nepůsobí úplně ošklivě. Spíše naopak.
Je to s podivem, protože u hlavních silnic jsem viděl cikány, jak to valí do svých žigulů a meďourů.
Možná tady o těch zásobách neví. Nebo je toho ovoce letos prostě moc.
Dneska to ale není třeba a je mi i trochu zima. Je 10 stupňů a sluneční paprsky rychle ochlazuje vítr. Musím přidat ale i fotit.
Vlastně autoportrét.
Nechápu, proč ty krávy vždycky tak blbě koukají, naposled mě až rozesmály. Dneska je to takový důstojný čumění.
Březová alej už ztrácí listy, ale i tak je tady moc hezky. Hladkej asfalt.
Skupinka cyklistů byla příliš rychlá na to, abych někoho z nich stihnul zachytit.
Blíží se první větší stoupání a tak se ještě ohlédnu na krásnou rovinku..
Je příjemné se překřížit s rychlou civilizací a zase zmizet.
Čerpací stanice. Říkám jí občerstvovací.
Dám pár loků a zbytek schovám za patník.
Za tři čtvrtě hodiny se bude hodit.
Pohled na krajinku by byl i přes dálnici hezký, kdyby ho nekazila ta plechová kačena..
Nechápu, proč Italům dovolujeme takhle hyzdit okolí.
Slunce rychle padá k zemi a musím trochu přidat, abych to stihl do tmy.
Ale tuším, že bych to měl stihnout..
Jako někde ve středních Čechách.
Rybníček, stavení...
Ne jen Italové z Mattoni nám hyzdí zemičku.
Co by tady hledali sovětští vojáci?
Bylo to tady osvobozeno dvakrát:
poprvé Němci v 1938 a podruhé v roce 1945 Američany..
Teď tady leží 11 Sovětů.
Kousek od pomníčku zaparkovaný pežot.
Za zamlženými skly jsem svým příchodem vzbudil asi zmatek.
Dofotím hroby rychle, rozmazaně a běžím dál.
Ještě tyhle doutníky u zeleného rybníčku stihnu zachytit.
Vzbudil jsem zvědavost.
Vyžahnu půl litru chladné vody. Zbytek vylévám a láhev jde do žlutého kontejneru.
Začíná mi být už hodně zima.
Už mi to moc nemyslí.
Ale nejsem moc unavej, jen to chtělo třetí vrstvu.
Fakt už mi i ruce začínají mrznout.
A já už to mám kousek.
Zrychluju a po cyklostezce se domov rychle blíží.
Ale už je to na dohled.
Už svítí lampy.
Takovej hezkej zaznamenanej běh.
Čas 2:12 ? To je OK.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
