Tak připravoval jsem se na maraton, ale před dvěma týdny jsem si řekl, že se přece nezničím hned na začátku září a přeregistroval jsem se na půlmaraton. Naběháno na moje poměry dost, dokonce nejvíc, co jsem kdy v létě naběhal; 3x za sebou více než 200 km za měsíc a kdybych si dal ti práci, tak bych tam určitě letmých 300 km (!) za 31 dní našel :)
No ale k čemu to všechno je, když mě ve čtvrtek chytne nějaká viróza někde mezi krkem a plícema. A tak to nakonec jedu do Plasů nějak přežít s myšlenkou na přeregistraci na desítku. Nakonec jsem nechtěl otravovat pořadatele a v 10 hodin jsem začal zjišťovat, co probíhající nachlazení s mým tělem udělalo.
No nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával a běžet jsem mohl. Sice jsem celou trasu cítil, že to není ono (už na louce ze mě lilo, kopce jsem neudejchal). Běžel jsem si pro sebe, nechával se předbíhat, počasí teplo, vzduch jak v prádelně. V závěru jsem do jednoho kopce musel přejít do chůze, protože mi fakt docházel kyslík v plicích. Závěrečný seběh bych si asi jako zdravej užil líp, ale co se dá dělat.
Pak louka a cíl, napít, rovnou vyzvednout věci a za 10 minut jsem byl ve sprše. Hlavně rychle do suchýho :)
Pak kofola, párek, koláček z cíle a honem domů.
Hlásím konec závodní sezony (no ještě možná půlmaraton v Plesné). Nějak se vykurýrovat a těším se na další pobíhání, protože mě to poslední 3 měsíce fakt hodně bavilo.
PS: Čas nakonec lehce nad 2:06. Na ten pocit bezmoci na trati ještě dobrý.
neděle 7. září 2014
sobota 30. srpna 2014
Dřevák 2014
Zima byla ve vodě jako svině, až jsem myslel, že tam nevlezu, když začalo pršet :)
Jinak zlepšení oproti loňsku o 3 minuty, ze 114 odvážlivců 83. místo, haha.
Ale za rok určitě zas.
(plavání 0,8 km - kolo 21 km - běh 8 km)
Jinak zlepšení oproti loňsku o 3 minuty, ze 114 odvážlivců 83. místo, haha.
Ale za rok určitě zas.
(plavání 0,8 km - kolo 21 km - běh 8 km)
středa 18. června 2014
Co jsem dělal měsíc zpátky
Tak nějak jsem si zapomněl zapisovat a tak si to tady musím uložit.
24.5.2014 - Karlovarský půlmaraton
Tušil jsem, že to nebude se mnou nějaká sláva. Ale tohle si u nás nemůžu nechat ujít a tak jdu do toho. Výdej čísel v "garáži" pod Thermalem, fronta jako prase, ale nějak se to uvolnilo a byl jsem za deset minut venku i s číslem zrovna, když začal slejvák. Přečkáme to v hospodě, nalejvám se Birellama. Na startu jsem jako vždy těsně před startem. Bum a hned za chvíli běžím startem.
Teplo se po dešti vrátilo a tak vím, že to bude s cílem pod-dvě-hodiny těžké. Ještě si na čtvrtém km odskakuji (ty Birelly). Ten čas mi bude v cíli chybět.
(Vůbec se mi od jara běhá tak nějak těžko a do rychlejšího běhu se mi vůbec nechce..)
A pak se kochám, ukrajuji kilometry a nic mě neruší až do 15 km, kde mě skolí bolest v břiše tak, že mě to zlomí v pase a musím zastavit. Zajímavé, že mám jedinou starost: aby mě nikdo tahle nevyfotil :) A pak ještě několikrát křeče v žaludku nebo střevech. Předbíhá mě vodič na 2:00, s časem s jedničkou na začátku se můžu rozloučit. (V duchu přemýšlím nad svojí životosprávou: k večeři jsem měl sice těstoviny, ale k snídani byla tlačenka a k obědu holandský řízek s práškovou br-kaší, před startem hamburger z mekáče to už fakt nevytrhne) Takže v cíli za 2:01:30 nebo tak nějak. Sice nad dvě, ale když nad tím přemýšlím, tak to nebyl špatný výkon. S ohledem na teplo, prohnutou trať a nějaké zdravotní komplikace to bylo možná lepší než v na jaře v Praze.
Jinak Varáci s přišli fandit ve velkých počtech, protažení tratě okolo závodiště se mi moc líbilo.
Nezbývá než: za rok zas!
28.5.2014 - NOFI Lauf Tirschenreuth
Běh firem ze severních Horních Falc v Bavorsku. Už pátý ročník, kolegové ze SRN nás opět vzali mezi sebe, jsem tu po třetí.
Počasí je takové, že by psa nevyhnal. Je zrovna to období, kdy prší pořád a je zima. Hodinu před během je focení, na třech podiích se střídají jedna firma za druhou a trpělivě pod deštníky čekáme, až na nás přijde řada. Fakt prší hustě a já se těším, až to budu mít za sebou: focení i běh.
Na fotce nejsme zdaleka všichni, déšť odradil.
Jdu se oblíct a přesouváme se na start. Němci jsou fakt blázni. I když už jen mrholí, celé náměstí je obtočeno startovním hadem z běžců: 4500 lidí dokončí. Po trati (něco přes 6 km) jsou špalíry lidí a fandí. Je to místní událost a nikdo si to nenechá jít, i když třeba jen pasivně postáváním u trati.
Dobíhám v pohodě, ale tyhle kratší běhy jsou na mě moc rychlé. Ale jsem rád, že jsem se dostal lehce přes 5 minut na km. Jako každý rok v cíli spoustu nealka piva a výborný chilli con carne. Jsme vymrzlí, promoklý. Němcům se to slaví, je sice středa, ale zítra mají svátek. Mají rozložené stany s douhými lavicemi, pivo teče proudem, na pódiu kapela..
My jedeme domů, zima nás žene, a zítra do práce.
Ale je to super akce a neumím si představit, že by se něco podobného zorganizovalo tady.
14.6.2014 - Jezerní běh Duchcov
Tenhle běh jsem si vyhlédl už loni a řekl jsem si, že si ho jednou zaběhnu. Letos se mi strašně nechtělo. Nechtělo se mi trmácet se na "blbých" 16 km, ale přemohl jsem se nakonec a vlakem (?!) vyrazil. A dobře jsem udělal. Ideální počasí, příjemná trasa, běželo se mi po dlouhé době dobře.
Na startu jsem tak akorát, převlíkám se v zámeckém parku, atmosféra je pohodová, ve startovním poli si připadám nejstarší :)
Zážitkový běh měsíční krajinou severočeskými povrchovými doly je v první půlce vážně zajímavý. Sice se může zdát divné, proč se za takovým zážitkem vydávat více než 100 km, když mám povrchové doly v Sokolově za humny, ale proč ne.
Pole běžců se rychle roztrhá, za pár minut jsem v krajině sám a běžím si svoje. Přesně takhle jsem si to představoval a proto jsem sem také jel. Zabloudit není jak, značení perfektní. (S trochou sarkasmu by se dalo říct, že tady nezabloudí ani Honza :)
.jpg)
Ve druhé půlce už šachta mizí z mého obzoru i z mojí mysli, běží se po rekultivacích a mladé krajině, nízké stromky, porost takový . Běh si užívám i proto, že jsem v posledních týdnech i něco naběhal i proto, že si užívám každou trasu, kterou neznám. Panelky střídají štěrkové cesty. Rozbité hlínové rygoly od terénních aut se mění dál na úzké zarostlé cesty, abychom se vrátili zpět do Duchcova a parkem se rychle blížím k cíli. Euforie vrcholí, v rychlosti ještě předbíhám dva běžce.
Nebyla avizovaná žádná občerstvovačka a tak jsem sebou bral láhev, se kterou nikdy neběhám. Bál jsem se, že mě to bude otravovat, ale kdepak. Zjištění, že jde běhat s lahví v ruce, je pro mě bonus, který určitě využiji dál.
Závěr? Jo, tohle běhání má smysl. Fakt chci běhat takovéhle akce.
PS: Nějaké foto zde
24.5.2014 - Karlovarský půlmaraton
Tušil jsem, že to nebude se mnou nějaká sláva. Ale tohle si u nás nemůžu nechat ujít a tak jdu do toho. Výdej čísel v "garáži" pod Thermalem, fronta jako prase, ale nějak se to uvolnilo a byl jsem za deset minut venku i s číslem zrovna, když začal slejvák. Přečkáme to v hospodě, nalejvám se Birellama. Na startu jsem jako vždy těsně před startem. Bum a hned za chvíli běžím startem.
Teplo se po dešti vrátilo a tak vím, že to bude s cílem pod-dvě-hodiny těžké. Ještě si na čtvrtém km odskakuji (ty Birelly). Ten čas mi bude v cíli chybět.
(Vůbec se mi od jara běhá tak nějak těžko a do rychlejšího běhu se mi vůbec nechce..)
A pak se kochám, ukrajuji kilometry a nic mě neruší až do 15 km, kde mě skolí bolest v břiše tak, že mě to zlomí v pase a musím zastavit. Zajímavé, že mám jedinou starost: aby mě nikdo tahle nevyfotil :) A pak ještě několikrát křeče v žaludku nebo střevech. Předbíhá mě vodič na 2:00, s časem s jedničkou na začátku se můžu rozloučit. (V duchu přemýšlím nad svojí životosprávou: k večeři jsem měl sice těstoviny, ale k snídani byla tlačenka a k obědu holandský řízek s práškovou br-kaší, před startem hamburger z mekáče to už fakt nevytrhne) Takže v cíli za 2:01:30 nebo tak nějak. Sice nad dvě, ale když nad tím přemýšlím, tak to nebyl špatný výkon. S ohledem na teplo, prohnutou trať a nějaké zdravotní komplikace to bylo možná lepší než v na jaře v Praze.
Jinak Varáci s přišli fandit ve velkých počtech, protažení tratě okolo závodiště se mi moc líbilo.
Nezbývá než: za rok zas!
28.5.2014 - NOFI Lauf Tirschenreuth
Běh firem ze severních Horních Falc v Bavorsku. Už pátý ročník, kolegové ze SRN nás opět vzali mezi sebe, jsem tu po třetí.
Počasí je takové, že by psa nevyhnal. Je zrovna to období, kdy prší pořád a je zima. Hodinu před během je focení, na třech podiích se střídají jedna firma za druhou a trpělivě pod deštníky čekáme, až na nás přijde řada. Fakt prší hustě a já se těším, až to budu mít za sebou: focení i běh.
Na fotce nejsme zdaleka všichni, déšť odradil.
Jdu se oblíct a přesouváme se na start. Němci jsou fakt blázni. I když už jen mrholí, celé náměstí je obtočeno startovním hadem z běžců: 4500 lidí dokončí. Po trati (něco přes 6 km) jsou špalíry lidí a fandí. Je to místní událost a nikdo si to nenechá jít, i když třeba jen pasivně postáváním u trati.
Dobíhám v pohodě, ale tyhle kratší běhy jsou na mě moc rychlé. Ale jsem rád, že jsem se dostal lehce přes 5 minut na km. Jako každý rok v cíli spoustu nealka piva a výborný chilli con carne. Jsme vymrzlí, promoklý. Němcům se to slaví, je sice středa, ale zítra mají svátek. Mají rozložené stany s douhými lavicemi, pivo teče proudem, na pódiu kapela..
My jedeme domů, zima nás žene, a zítra do práce.
Ale je to super akce a neumím si představit, že by se něco podobného zorganizovalo tady.
14.6.2014 - Jezerní běh Duchcov
Tenhle běh jsem si vyhlédl už loni a řekl jsem si, že si ho jednou zaběhnu. Letos se mi strašně nechtělo. Nechtělo se mi trmácet se na "blbých" 16 km, ale přemohl jsem se nakonec a vlakem (?!) vyrazil. A dobře jsem udělal. Ideální počasí, příjemná trasa, běželo se mi po dlouhé době dobře.
Na startu jsem tak akorát, převlíkám se v zámeckém parku, atmosféra je pohodová, ve startovním poli si připadám nejstarší :)
Zážitkový běh měsíční krajinou severočeskými povrchovými doly je v první půlce vážně zajímavý. Sice se může zdát divné, proč se za takovým zážitkem vydávat více než 100 km, když mám povrchové doly v Sokolově za humny, ale proč ne.
Ve druhé půlce už šachta mizí z mého obzoru i z mojí mysli, běží se po rekultivacích a mladé krajině, nízké stromky, porost takový . Běh si užívám i proto, že jsem v posledních týdnech i něco naběhal i proto, že si užívám každou trasu, kterou neznám. Panelky střídají štěrkové cesty. Rozbité hlínové rygoly od terénních aut se mění dál na úzké zarostlé cesty, abychom se vrátili zpět do Duchcova a parkem se rychle blížím k cíli. Euforie vrcholí, v rychlosti ještě předbíhám dva běžce.
Nebyla avizovaná žádná občerstvovačka a tak jsem sebou bral láhev, se kterou nikdy neběhám. Bál jsem se, že mě to bude otravovat, ale kdepak. Zjištění, že jde běhat s lahví v ruce, je pro mě bonus, který určitě využiji dál.
Závěr? Jo, tohle běhání má smysl. Fakt chci běhat takovéhle akce.
PS: Nějaké foto zde
neděle 6. dubna 2014
Po deváté
Začínám být už veterán tohodle závodu :)
Opravdu je to už po deváté, co jsem se v Praze na trať půlmaratonu vydal.
Mimoto, že jsem si zhoršil zase čas (lehce pod dvě hodiny - uf), tak to byl takový standard.
Prostě začátek sezony, od které nic neočekávám.
Vůbec každý rok nějak tak přemýšlím, že bych tuhle srandu na jaře vynechal. Rekordy už nedávám, dvacku si můžu zaběhnout někde tady a sám (a kousek v Německu se mimo to běží také pár půlmaratonských pouťáků v dubnu). A tlačit se někde po Praze s tisíci běžci na startu? Taková dálka do Prahy..
No důvodů je spousta, proč do Prahy nejet.
Ale zase když jsem to včera viděl a zažil! Ta elektrizující atmosféra, tolik lidí "nakažených" během, perfektní organizace. Těch diváků a povzbuzujících lidí, co se přišlo podívat! A navíc báječná hospoda po doběhu s bývalými spolužáky a steak jako odměna pro rozbolavělé tělo!
Už teď je mi jasné, že příští rok zase nebudu chybět. Vždyť to bude po desáté!
Opravdu je to už po deváté, co jsem se v Praze na trať půlmaratonu vydal.
Mimoto, že jsem si zhoršil zase čas (lehce pod dvě hodiny - uf), tak to byl takový standard.
Prostě začátek sezony, od které nic neočekávám.
Vůbec každý rok nějak tak přemýšlím, že bych tuhle srandu na jaře vynechal. Rekordy už nedávám, dvacku si můžu zaběhnout někde tady a sám (a kousek v Německu se mimo to běží také pár půlmaratonských pouťáků v dubnu). A tlačit se někde po Praze s tisíci běžci na startu? Taková dálka do Prahy..
No důvodů je spousta, proč do Prahy nejet.
Ale zase když jsem to včera viděl a zažil! Ta elektrizující atmosféra, tolik lidí "nakažených" během, perfektní organizace. Těch diváků a povzbuzujících lidí, co se přišlo podívat! A navíc báječná hospoda po doběhu s bývalými spolužáky a steak jako odměna pro rozbolavělé tělo!
Už teď je mi jasné, že příští rok zase nebudu chybět. Vždyť to bude po desáté!
úterý 4. března 2014
Už jaro?..asi ne
Téměř na rok přesně co loni.
Zase poprvé v krátkých :)
A běhám málo, a behám pomalu.
A slunce zrychluje. Teda alespoň se to zdá.
Dneska už je hnusně a tak zase vytáhnu "dlouhý".
Zase poprvé v krátkých :)
Dneska už je hnusně a tak zase vytáhnu "dlouhý".
neděle 8. září 2013
Zase v Plasích
Já to tam mám v Plasích prostě rád a po loňské premiéře na maratonu jsem si to chtěl určitě zopakovat.
Trať maratonu je mnohem hezčí, členitější, přírodnější (a co já vím co ještě..) než půlmaratonu. Sice kopečky nemusím, normálně se raději vydávám ve svých výbězích na asfalt a v přírodě mám naběháno letos tak maximálně 50 km.. Ale Plasy si prostě neodpustím.
Den předem mám sice vyšší teplotu, ale ráno je to v poho. Klasická předstartovní :)
Po vyzvednutí čísla nějaké popoběhnutí na zahřátí, Bubo fotí, tak proč ne :)
.jpg)
Všude spousta lidí, možná i známých, bloggery se to jen hemží :) ale nějak moc nepoznávám..
Start už je na spadnutí, kolečko a pryč odsud. Předbíhá mě Honza se Stínem, připomenu se, přeju ať jim to vyjde a běžím si svojí pouť, protože takhle jsem to včera pojal.
Pouť po krásných místech, úzkých cestičkách, malých i velkých radostech, za tichého klusání i výšlapů do strmých kopců. Široké rozhledy po krajině, lesy, louky, říčky, do kterých bych nejraději skočil. Bylo teplo, vzalo to hodně sil, ale s tím se počítá.
Neběžel jsem sám, tak nějak se po odpojení půlmaratonců okolo vytvořila skupinka, která se víceméně neměnně posouvala krajinou. Bylo super si pomoct do kopců, upozornit na zabloudění, povzbudit se na občerstvovačkách nebo pomoct znovu se rozběhnout po delších pěších stoupáních.
Pro mě bylo prvních 30 km pouze taková příprava na závěr, kde samozřejmě vždycky vykysnu kvůli křečím. A tak jsem Čoubák poctivě vyšel a neběžel jako loni. Nad třicítkou jsem se nějak přestal šetřit a rozběhl jsem se i do posledního táhlého kopce, sice jsem za sebou trochu nechal kolegy spoluběžce. Ale bylo mi jasné, že mě doběhnou na louce.
A taky jo, poslední 2 km po seběhu s posledního kopce na rovinu mě křeče začaly brát a nebyl jsem schopnej se jich až do cíle zbavit. Takže jsem si na louce 400 metrů před cílem stejně jako vloni ještě trochu zakřepčil (je to strašný, když se musíte na 1 minutu zastavit :), pustil jsem před sebe kolegu a do cíle doklusal v čase něco přes 4:50 hod, tedy o 3 minuty lepší než loni :)
V cíli jsem ještě obešel (doufám?) všechny, se kterými jsem se na trati potkával. Díky vám!
Moc jsem si to na trati užil.
Poznámka pro mě na příští rok:
- více natrénovat kopečky
- vyběhat trailovky (silničky nechat doma)
- zkrátit občerstvovačky (mě to na nich hrozně baví)
- zhubnout
Trať maratonu je mnohem hezčí, členitější, přírodnější (a co já vím co ještě..) než půlmaratonu. Sice kopečky nemusím, normálně se raději vydávám ve svých výbězích na asfalt a v přírodě mám naběháno letos tak maximálně 50 km.. Ale Plasy si prostě neodpustím.
Den předem mám sice vyšší teplotu, ale ráno je to v poho. Klasická předstartovní :)
Po vyzvednutí čísla nějaké popoběhnutí na zahřátí, Bubo fotí, tak proč ne :)
.jpg)
Všude spousta lidí, možná i známých, bloggery se to jen hemží :) ale nějak moc nepoznávám..
Start už je na spadnutí, kolečko a pryč odsud. Předbíhá mě Honza se Stínem, připomenu se, přeju ať jim to vyjde a běžím si svojí pouť, protože takhle jsem to včera pojal.
Pouť po krásných místech, úzkých cestičkách, malých i velkých radostech, za tichého klusání i výšlapů do strmých kopců. Široké rozhledy po krajině, lesy, louky, říčky, do kterých bych nejraději skočil. Bylo teplo, vzalo to hodně sil, ale s tím se počítá.
Neběžel jsem sám, tak nějak se po odpojení půlmaratonců okolo vytvořila skupinka, která se víceméně neměnně posouvala krajinou. Bylo super si pomoct do kopců, upozornit na zabloudění, povzbudit se na občerstvovačkách nebo pomoct znovu se rozběhnout po delších pěších stoupáních.
Pro mě bylo prvních 30 km pouze taková příprava na závěr, kde samozřejmě vždycky vykysnu kvůli křečím. A tak jsem Čoubák poctivě vyšel a neběžel jako loni. Nad třicítkou jsem se nějak přestal šetřit a rozběhl jsem se i do posledního táhlého kopce, sice jsem za sebou trochu nechal kolegy spoluběžce. Ale bylo mi jasné, že mě doběhnou na louce.
A taky jo, poslední 2 km po seběhu s posledního kopce na rovinu mě křeče začaly brát a nebyl jsem schopnej se jich až do cíle zbavit. Takže jsem si na louce 400 metrů před cílem stejně jako vloni ještě trochu zakřepčil (je to strašný, když se musíte na 1 minutu zastavit :), pustil jsem před sebe kolegu a do cíle doklusal v čase něco přes 4:50 hod, tedy o 3 minuty lepší než loni :)
V cíli jsem ještě obešel (doufám?) všechny, se kterými jsem se na trati potkával. Díky vám!
Moc jsem si to na trati užil.
Poznámka pro mě na příští rok:
- více natrénovat kopečky
- vyběhat trailovky (silničky nechat doma)
- zkrátit občerstvovačky (mě to na nich hrozně baví)
- zhubnout
pondělí 26. srpna 2013
Dřevěný člověk 2013
Zkusit se má všechno.
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:
Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.
A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.
Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.
Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..
Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném.
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.
Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...
Nechtěl jsem před Plasy už vůbec závodit, ale když mi bylo nabídnuto, že bude půjčeno kolo (bicykl), tak jsem nakonec v hospodě po pár pivech kývl, že do toho jdu a zaplatil jsem registraci.
Pokukoval jsem po triatlonistech dlouho. Bohužel, moje plavání je tragické (výdrž prostě nestačí) a jízda na kole? To zaslouží samostatnou kapitolu. Za prvé kolo nemám, a za druhé:
Spočítal jsem, že na kole jsem jel naposled před 19 lety. To je neuvěřitelné, že to člověk po takové době nezapomene. Ale také je jasné, že z toho žádná hitparáda nebude..
Takže jsem si 10 dní před závodem půjčil kolo a vyrazil na první cestu; raději v doprovodu zkušenějšího cyklisty-triatlonisty.. Abych okoukl, co a jak.
Nasával jsem do sebe všechny rady, které sebou během desetikilometrové jízdy trousil..
"Aut si nevšímej, oni se vyhnou." "Když odbočuješ na hlavní, tak už na ní vlastně jsi." "S kopce se nebrzdí.." "Nohy raději protáčej, když na to nemáš" "Šlapej, když přehazuješ" ...
Ještě jsem pak vyjel dvakrát, abych získal jistotu.
Asi to půjde.. Hlavně aby nebyl nějakej defekt nebo pád.
A plavání jsem nějak neřešil, pro mě prostě bude úspěch, když tu Jesenici přeplavu..
Pár dní před jsme to ještě vyzkoušeli na straně, kde při závodě plavání končí. Hrozná zima, ale neopren kvůli tomu kupovat nebudu.
Takže Dřevěný člověk 24.8.2013 (plavání 800 m, kolo 22 km, běh 8 km), můj první triatlon.
Ráno je to takové ukvapené a rychlé, v sedm vyjíždíme do Chebu na registraci, tam mi namalujou na rameno číslo, označím si kolo a to se pak veze beze mě na start cyklistické části. Jedeme pak všichni z "party" zase domů se trochu dojíst pak ještě upravit kola, která tam na nás už čekají. Rozkládám u kola ručník a běžecké věci.
Máme docela zpoždění a přijíždíme 15 minut před startem; sakra málo na nějaké rozcvičení, rozplavání. Na obojí tedy kašlu. S někým se pozdravím, nechám si vysvětlit odkud přijedeme a kam poběžíme, dávám si na své místo flašku vody a nějaký gel. Beru plavky a jdu k vodě. Času málo, sotva smočím palec u nohy (18 stupňů je znát, brr), je odstartováno.
 |
| Start.. |
Nasazuju brýle a jdu na to. Jsem na chvostu a plavu pomalu tak, abych vydržel a aby se mnou neměla záchranná služba na člunu žádnou práci :)
Škoda, že se ty brýle tak zamlžujou. Nakonec vybíhám a za mnou se ještě tak 20 lidí čvachtá.
Zastávka je nekonečná, chci být na cestu v suchém a v pohodě :) a tak si dávám na čas se sušením s oblíkáním. Ještě piju, protože na kole to neumím a kdybych se chtěl cestou napít, tak bych musel zastavit..
Ale vyjíždím, nic jsem nezapomněl. Kolo není tak špatné, jak se mi dříve zdálo, a někdy se mi to na něm i líbí. Hlavně rovinky :)
S kopce musím brzdit (mám strach) a dost lidí mě předjíždí. Do kopce makám co to jde. Nelíbí se mi jezdit do kopce, ale kupodivu i někoho dám.. A to potěší.
Na závěr už jedu osamoceně. Ti lepší mě předjeli a těm pomalejším asi ujíždím.
Konečně depo. Sesedám a dobíhám na místo. Kolo zahazuju (skoro už není kam, skoro všichni už tu jsou :)
 |
| Klídek v depu mezi kolem a během. |
Beru šátek, piju a vybíhám. Ale nejde to, sakra to nejde. Po kole mám nohy jak ze dřeva a ne a ne se rozběhnout. Slyšel jsem, že to tak bývá, ale stejně mě to překvapilo.
První okruh trpím, ale i tak předbíhám. Ve druhém už je to o něčem jiném.
Už to pěkně běží, míjím jednoho za druhým, rovinky šlapu, s kopce to letí :)
Do cíle přibíhám o samotě, hluboko pod dvěma hodinama: 1:54. Super.
Celkově 121. ze 165. (v běhu dokonce 66. ze všech) Pěkná premiéra.
 |
| V cíli. |
Převažují samá pozitiva. Nejsem tak zmasakrovanej, v cíli klobásky a radler.
Triko, vyhlášení všech, co dokončili.
Vypůjčené kolo jsem nakonec koupil, takže občas na něm zase někdy vyjedu a za rok se bude na tenhle triatlon hodit...
středa 24. července 2013
Vedra, pády a blížící se Plasy..
Tak o počasí posledních dnů se ani nemusím zmiňovat. Je teplo. Na běhání to moc není, ale člověk se tak nějak snaží. Ale už ani nepamatuju, kdy jsem se dostal pod 6 min/km..
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.
Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...
A to je asi to nejdůležitější.
(koukám do deníku a v červenci ani jednou :) Prostě vedro a tečka.
Jinak moje běhání zasáhly v červenci dva pády.
Tak poprvé to bylo, když jsem šel z hospody...
Nene, není to tak, že bych přesáhl únosnou míru. Prostě jsem špatně stoupl na schod a rozplácl jsem. Několik odřenin a podvrknutý kotník. Cítil jsem to tak na měsíc neběhání, ale kupodivu po čtyřech dnech už jsem zase pobíhal.. Trochu to ještě cítím, ale je to čím dál tím lepší :) A z hospody už chodím opatrněji.
No a podruhé to bylo při běhu. Prostě najednou jsem se přistihl, že letím hlavou vstříc nerovné silnici. Ani nevím, jak se to vlastně seběhlo. Prostě jsem běžel a dával nohu před nohu a najednou tam ta jedna chyběla.. Jednoduchá mantra "levá pravá" se zasekla.
Bylo to zajímavý, hrozně pomalý a trvalo to na běžný držkopád neskutečně dlouho; alespoň tak si to pamatuju :) Nakonec jsem se nějak překulil přes ruce a hlavu na záda a chvíli nechápavě seděl. Pak jsem se sebral na nohy a samozřejmě se rozhlížel, jestli mě někdo při tom kotrmelci neviděl..
Protože takovej "pohybovej luxus" bych těžko vysvětloval :-)
Naštěstí neviděl, pokud nepočítám zvířata.
Večer, když jsem oživoval rozbitý displej na mobilu (jediná újma!) jsem si uvědomil, že jsem ještě nikdy při mém běhání neupadnul. No fakt to bylo poprvé, co tak nějak pobíhám. Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Jinak Plasy se už nebezpečně blíží. Srabácky občas pomyslím na změnu registrace z maratonu na půlku, ale zatím odolávám. Na to je ještě čas. Zatím běžím maraton.
Mám to teď úplně bez závodů a docela mi to vyhovuje. Vlastně od Varů si běhám tak nějak podle sebe a ne podle termínů závodů. Sice kilometry a ani tempa nic moc, ale mě to teď dost baví. A to i v těch vedrech...
A to je asi to nejdůležitější.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
