Mráz, běh, pohoda

Dneska jsem se na to chtěl vykašlat a neběžet. Hlavně po ránu, kdy na teploměru bylo -15 stupňů..
Ale protože se ke mě chtěl přidat kamarád, co si chtěl zkusit, jaké to je se proběhnout, nemohl jsem couvnout. Odložili jsme to tedy alespoň z 10 na 11 hodin. Teplota spadla na -10 stupňů. To už jde.
Bylo jasno, čerstvý vzduch, sněhu po kolena. Silnice a cesta ale do hladka prohrábnutá, v tom mrazu to ani neklouzalo. Ani jedno auto, psi i jejich majitelé zalezlý u kamen...

První okruh se spoluběžcem, druhý sám a trochu rychleji.
Kamarád spokojený, uběhl 3,5 kilometru. Klobouk dolů. Neběžel léta, možná desetiletí...
Nohy ho budou bolet až zítra :-)

Jak jsem kupoval..

Vím, že to nemusí někoho zajímat, ale přeci.
Minule jsem se tady přiznal k neuváženému nákupu na eBay, kde jsem utratil 46 dolarů za hodinky. Bohužel přišly jen krámy, které nemají cenu ani 20 korun. Reklamoval jsem na Paypalu, ale nějak se Paypal zdráhá ztrátu uhradit.

Nejdříve mě žádali, abych věc poslal zpět prodejci, adresa však byla hodně nečitelná a nepravděpodobná.. Tak jsem na Paypal zavolal (jiná komunikace nepřichází v úvahu), že se mi adresa nezdá a oni to uznali. Už jsem se těšil, že bych mohl svojí "bitvu" vyhrát. Ale celé to trvalo od telefonátu 12 dní a pak mi napsali, že musím doložit nějaké hlášení z policie, tedy přesně řečeno "police report with your local law enforcement agency"..
Nevíte náhodou někdo, co by to přesně mělo být? Máte někdo zkušenost s podobnou reklamací na eBay....?

Já to nevzdám :-)

Jak jsem kupoval na tom eBay chytré hodinky pro mé běhání...

Nevím, co mě to napadlo.
Běhám vždy bez hodinek, mp3 a tepoměru. Celkem jsem na to hrdej a vždy říkám, že pokud se budu chtít zlepšovat, tak mám ještě tři možnosti jak toho dosáhnout: jídlo, rozcvička a nebo tepoměr.
Ale napadlo mě, že by nebylo špatné mít změřený čas tréninku, dosud jsem to dělal tak, že jsem si odečetl časy startu a doběhu na mobilu. Ale s mojí pamětí už to není nejlepší :-/ Takže jsem po doběhu často marně pátral, kdy jsem vlastně vyběhl..

Jo, tyhle mi byly slíbeny..

No tak jsem zasedl za klávesnici a po pár dotazech jsem našel na eBay Garmin Forerunner 310XT za neuvěřitelnou cenu 46,50 USD, doprava zdarma!!!!! GPS, tepoměr, stopky, různé alarmy.. To vše téměř za babku! No nekupte to, když normálně se to nedostane pod 5 000 Kč..

Tak jsem koupil a hned zaplatil. Za 2 hodiny přišel email z eBaye, že prodejce je nedůvěryhodný, jeho aukce zrušili a prodejce zabanovali a a doporučují stornovat obchod. Trochu pozdě říkám si, co pak asi mají proti Číňanovi, který prodává levnou značkovou elektroniku?? :-)
Ale přeci jen jsem to zkusil reklamovat na Paypalu a platbu zadržet. No, nepodařilo se.

Dávám dispute na Paypal, prodejce kontruje claim..

Vypadá to, že jsem naletěl. Prodejce mě ještě napadl stížností s tím, že zboží už poslal a tak nemám co protestovat a rušit obchod a ještě to doložil sledovacím číslem zásilky. Tam se nejdříve nic nedělo, ale po pár dnech se zásilka opravdu ukázala jako odeslaná a opouštějící Peking.

Sleduju zásilku, která třeba vůbec není moje...

No do 12.12. bude Paypal prověřovat a čekat, zda mi zásilka přijde.

Hmm, fakt nevím, co si o tom mám myslet.
Já teď můžu akorát čekat a dočkat se těchto alternativ:

• zásilka byla odeslána, ale kam, to ví jen bůh a ten zatracenej Číňan; mě nepřijde nic.
• zásilka přide v pořádku, ale najdu tam jen nějakou neškodnou hračku; to by mě čekala další reklamace u Paypalu s doložením fotek a co já vím co ještě..
• zásilka přijde v pořádku a zboží přesně podle popisu (a v tom případě budu "Mistr ebay", jak říkal kolega v práci; sám velmi slušný "Íbejista", protoře koupit věc za šestinovou cenu je opravdu terno)

Dám vědět, jak to s tímhle zatraceným obchodem dopadne.


Jinak dneska jsem si odběhl 10 km v tempu 7:12 min/km (měřeno mobilem :-) Pomaleji už to neumím.. Za listopad mám odběháno prachbídných 20 km. Ale jsem hodně odpočinutej a těším se na příští výběhy, ať už s hodinkami nebo bez..

Marathon forever

Kolik chybí někdy k naplnění cíle..?

Na jaře jsem po PIM nechtěl o maratonu už ani slyšet. Ale názor jsem změnil poměrně brzo.

Příprava

Na podzim jsem si chtěl ještě jeden zaběhnout. Volba padla na Drážďany. Není to až tak daleko, je tam rovina a v Německu se mi běhá docela dobře. Naběháno tak nějak normálně, proběhl jsem 3 půlmaratony s nezajímavými časy, před měsícem jsem se při tréninku dvakrát s obtížemi dobelhal přes 30 km :-) No neměl jsem našlápnuto zrovna na nejlepší výkon.
Věřil jsem ve zlepšení minulého času (4:15) a doufal, že se dostanu pod 4 hodiny. Ale hlavní motivace byla, že se mi nechtělo čekat až na jaro a chtěl jsem si dát maratonské repete dříve. Základ byl tedy doběhnout v rozumném čase :-)

Expo

Počasí vyšlo parádně a až na občasný nárazový vítr to bylo ideální. Zaparkování pod ruským kolem nedaleko kongresového centra, kde se vydávaly čísla. Všechny administrativní věci vyřízené rychle, maratonské expo takový normální, ceny všech věcí také; stánek PIMu po celou dobu opuštěný. Čěštinu jsem občas zaslechl nebo poznal podle modrého pimáckého baťůžku (kolik z nás ho na cestách má? :-)

Převlékárna byla v podzemních garážích pěkně přehledně rozložená podle úschovny věcí.

Převlékárna v podzemí

Start v 10:00 a tak jsem se v 9:25 začal připravovat :-) Nejvíc mi dal zabrat ten jejich čip, co se vplétá do tkaniček.. Musel jsem botu do půlky rozvázat .. Pak mi trvalo dost dlouho než jsem ji dokázal zavázat na stejně, jako tu druhou.

No nic, start nedaleko, sebou tři gely, 2x hořčík, cukr; zavázat šátek a jde se na to.
Před toaletami fronty, jaké jsem v životě neviděl.. Štěstí, že jsem chlap.
Na startu jsem si našel koridor označený 4:00, přeskočil barieru a čekal na výstřel, kterej za chvíli přišel. Do kroku nám hráli Kvíni s We Are The Champions, což jsem si v tu chvíli zrovna nemyslel. Ale atmosféra byla pěkná, silnice byla sice plná lidí, ale nebylo třeba se vyhýbat. Němci se asi umí poskládat do startovního pole podle výkonosti.

Trať se skládala ze dvou okruhů a start byl společný s půlmaratonem a desítkou, proto tolik lidí během prvního okruhu. Běh byl v pohodě, místa dost, od začátku jsem se odpoutal od vodiče 4:00 a vzdaloval se mu. No a samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem na 17 km vypadal tak na 25 km. To ve mě začalo trochu hlodat, zda jsem to nepřepálil. Stále běhám bez hodinek a tak nebylo podle čeho korigovat. Ale do dvacítky jsem si už byl skoro jistej. Začalo mi být jasné, že jestli se nestane něco zázračného, tak posledních 7 km bude hrozných a že se setkám s maratonskou zdí. Tak jsem si to v hlavě rozpitval, že do třicítky to zkusím nějak udržet a těch posledních deset si vyžeru tak, že mě to od dalšího budoucího maratonu stoprocentně odradí. Mám pocit, že takhle nějak se běhá hlavou :-)

Do dvacítky to ještě šlo

Na 21. km nás "opustili" půlmaratonci a vzdálenosti mezi námi byly tak nějak větší, nárazy větru citelnější. Já si to šněroval stále ještě během k vytoužené třicítce. Co se týká muziky, tak v Praze bývá jen jedna skupina bubeníků, v Drážďanech jich bylo asi 6. Teď si to vemte krát 2.. No někdy jsem jich měl plné zuby a s nostalgií vzpomínal na pražské kytarovky :-)

 Třicítku jsem proběhl s dvouminutovou zastávkou v roští. To místo jsem si vytipoval už v prvním kole :-) Občerstvovačky jsem prvních 25 km střídavě probíhal a na ostatních pil, sem tam banán. Ale žaludek nějak zlobil, s tím jsem problémy už dlouho neměl. První gel na 25 km, na 30. km hořčík. Pak samozřejmě přišel náběh na první křeč do pravého stehna a do konce jsem se křeče už nezbavil.

Mimochodem moc se mi líbí tenhle popis maratonské zdi: "Prostě se tak nějak vynořila, dala mi co proto a nechala mě se plácat zuboženého na trati. Můžete toho o nárazu do zdi číst a slyšet kolik chcete, ale na reálný prožitek vás to nemá šanci připravit. Z posledních 7 km si pamatuju asi toto: bolest, zoufalství, zmar, únava, rozhozený žaludek a ještě jednou bolest." :-)
I když jsem podle toho zeď nepotkal, měl jsem toho na 36. km fakt dost: nepředbíhal jsem nikoho, všichni předbíhali mě, žaludek už sice v pohodě, jen křeče. Ale nebylo to tak strašné. Jen ta křeč mě ne a ne pustit a to se pak běží blbě. Asi 6x krát jsem musel tak na 20 vteřin zastavit.
Na 39. km se přeze mě přehnal vláček běžců vedený vodičem. To byla rychlost! Zkusil jsem se chvíli udržet, ale řečeno fotbalovou terminologií mě "sfoukli jak svíčku". Na 39. km už jsem je neviděl. V závěru mi cestou ještě foukl na mostě vítr tak, že mě to zastavilo a zase se ozvala křeč...

Cílová rovinka s kopce, alespoň něco. Na hodinách v cíli už svítí 4 na začátku, je to v pr... Kyselý úsměv pro cílové foto...
Cíl. Příště to už pod 4 dám a nebo nepoběžim vůbec. Ale vím, že si kecám do rukávu: poběžím zase, je to dobrodružství, zábava s otevřeným koncem, každý běžec v hlavní roli.
V cíli ovoce a pití, Němci pijou nealko pivo; to nechápu. Ale únava překvapivě rychle odchází. Schody do "kongresáku" už beru po dvou, vracím čip a už mi tisknou diplom.. Když jsem juknul na čistej čas, myslel jsem, že mě vomejou! Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
Šel jsem to raději rozehnat na masáž, kde mě ještě chytla 2x křeč.
(Mimochodem německy je křeč Krampf, to kdy kdyby se to někomu hodilo ;-)

A kolik tedy někdy chybí k naplnění cíle..?
23 vteřin, 100 metrů? Tak přesně tolik mi scházelo pod 4 hodiny... Sakra.

Více fotek zde.
Video zde a zde

Podzimní bilanc

Tak jsem včera doběhl poslední půlmaraton, co jsem měl na tento rok naplánovaný..

Ale popořadě.
V srpnu jsem nejdříve doběhl z Německa do Poběžovic. Čas (1:53) sice neuchvátil, ale v tom vedru a s tím, co jsem měl natrénováno, jsem nemohl moc očekávat. Taky ten kopec byl nad moje síly. Pamatuju si z toho dnes už jen Jarmilu Kratochvílovou na startu a v cíli, krásnou krajinku, v Českém lese pak podél cesty dost hřibů (tenkrát ještě rostly). Jo a na trase taky jednoho neuvázaného psa. A moc hezky ten den zhodnotil můj spoluběžec tady (mimochodem ten "kolega z vesnice", co je sprostej, to jsem byl já :-)

Dál na začátku září jsem se vydal do Plasů na vzkvétající cross Baroko. Mojich 1:59 zase nenadchlo, bylo to o 12 minut více než loni. Ale co, bylo vedro, kopce a trať byla myslím o trochu delší než loni. Jinak tahle akce má podle mě velkou budoucnost, pořadatelé jsou obětaví a doufám, že jim to vydží. Letos tam bylo 2x více lidí. Je to můj jedinej cross v roce, kopce moc nemusím, a neměl jsem daleko k tomu, abych s tím ten den seknul. Hlavně v tom kopci na obrázku..
Ale příští rok pojedu zase :-)

No a včera jsem odběhl půlmaraton z Chebu do Waldsassenu. Počasí bylo parádní, pod mrakem, občas lehké mrholení. Sice trochu zmatky kolem stratu. Místo z náměstí se startovalo od nádraží. Jo a taky na otázku kde přesně se startuje jsem při výdeji čipu nedostal odpověď :-)
Ale to se stává, že nefunguje vše jak má. Čas 1:45 mě docela překvapil, už jsem myslel, že už budu jen běhat pomalu. Trať je nádherná přes zelenou hranici, okolo Lorety v Hrozňatově. Ve Waldsassenu doběh na náměstí. Dostal jsem hrníček a tričko. Jo a byla možnost se vykoupat. Ale i akurátním Němcům se něco vymklo z ruky: někdo dveře šatny zavřel tak, že nešlo otevřít zvenku ani zevnitř. A tak někteří uvnitř včetně mě museli vyskákat oknem na přistavené štafle. Jako důkaz přidávám obrázek Miloše Škorpila při tomto "spotrovním výkonu", snad se nebude zlobit :-)
Více zde.

PS: Když se mi něco povede, tak sem zase něco napíšu. Sice jsem už psát nechtěl, ale jednou za čas, to se nepočítá...

Jak začít...

... jak začít s tím, že končím se psaním blogu? Těžko.

Všechno má svůj konec. Nevím, jaká je průměrná životnost blogů na netu. Tipoval bych to tak na půl roku. A právě po necelém půlroce jsem se plánovaně rozhodl s tímto psaním skončit. Ostatně prorokoval jsem to už ve svém prvním příspěvku "kdysi" v lednu...

Za těch pět měsíců jsem naběhal asi 750 km. Prošlapal jsem jedny boty. Zjistil jsem, že se dá závodit i jinde než v Praze jednou za rok při půlmaratonu. Zhubl jsem jedno kilo. Stále běhám bez hodinek a tepoměru. Stále víc se těším na závody, na které se chystám. A to i přesto, že tam nikdy nebudu figurovat na předních pozicích. Uběhl jsem maraton.
A čeho si cením opravdu dost je, že mě během té doby nepokousal ani jeden pes :-)

Jinak běhání je závislost. Kdo normální by vstával v neděli v šest ráno kvůli tomu, aby si pro radost odběhl dvacet kilometrů, jako se mi to přihodilo přede dvěma dny? Ještě před pěti lety, kdy jsem po běhu jen tak pokukoval, bych si o někom takovém asi myslel své.. Ale dneska už vím, že budu běhat dál. Zlepšovat se už asi nebudu, ale to je mi jedno.

Tenhle blog byl hlavně o maratonu. O tom, že bych si ho chtěl zaběhnout. Moc mi pomohlo si tu přípravu touhle formou zmapovat. Už se těším, až si to někdy, třeba za rok přečtu.
Ale teď už nějak není o čem psát. Připadá mi zbytečné psát o tom, že se mi poslední výběh líbil; to bych nepsal nic jiného :-)
Ale pokud by se mi povedl nějaký výkon nebo bych zažil něco, o co bych se měl rozdělit s ostatními, určitě to tady bude...

Tak přeju všem lehký krok!

Rawetzer Halbmarathon Marktredwitz

Tak mám za sebou už druhý mezinárodní závod. V přihraničním Markredwitz se v sobotu 19.6. v 17:00 (!) konal půlmaraton. Čas 1:43 pro mě znamená, že jsem si letos poprvé nezlepšil osobák. Ale pozor, to neznamená, že bych byl zklamanej.
Pro mě je to hóóóóódně kvalitní čas, zejména pokud se podívám na profil tratě, který je jako na houpačce :-)

No tak seběhy mi ještě tak moc nevadějí, z kopce mi to běhá dobře (díky mojí váze). Ale do kopce, to je tragédie, to jsem fakt pomalej. Už dlouho říkám, že na tom zapracuju, a že ty kopce pak začnu mít rád...
Ale to ještě bohužel nenastalo :-)

Na startu jsem byl o hodinu a půl dřív, tak jsem si vyzvedl číslo (čip nebyl), a natáhl se na třičtvrtě hodinky na lavičku v prostoru cíle. V šatně ne moc místa, ale na převlečení a vysprchování to stačilo.

Před startem jsem se ještě stihl pozdravit s (běžeckým) kolegou Ten co běhá se pesem.
Zvláštní, že jsme ze stejného městečka a musíme se potkat až v Německu... No a nemohl jsem si také nevšimnout účasti Miloše Škorpila, Milana Kůtka, ale i dalších našinců.

No a pak se ozvala rána a už se běželo. Startovalo se společně s účastníky čtvrtmaratonu; dohromady něco přes 80 lidí. Trať typu tam a zpět, dost po asfaltu (nevadí..) občas písek. Až na ta častá stoupání pohodavá trasa.

K mému běžení není, co bych mohl dodat. Běželo se mi dobře. V závěru mi docházelo, ale to není novinka. Stalo se mi to letos na všech třech půlmaratonech, že jsem už v závěru nemohl.. Už si zvykám...
V stadionku v cíli dýdžej opět vyhlásil jméno každého doběhnuvšího, tedy i moje. Vzpoměl jsem si na Werdau, bylo to tam podobné. V cíli koláčový bufet, zlouskal jsem tam banány a hromadu makových koláčů.
Musel jsem jsem nakonec od stánku odejít, protože bych jim je tam asi všechny snědl :)

Začínám mít tyhle přeshraniční akce pomalu ale jistě rád. Perfektní organizace, občerstvení na "každém" rohu. Například při přeběhu ulice je "nutná" asistence 4 pořadatelů, kteří zastavovali dopravu. A to se nejednalo o nějakou frekventovanou magistrálu; šlo jen o malou uličku mezi domy. Na občerstvovačkách na vás útočí plnými kelímky hned tři pomocníci a zdálky křičí "Kooola und Isooo". (Dvakrát jsem je zklamal a chtěl jsem Wasser und Iso; což jsem si pak i trochu vyčítal...)

Míjeli jsme dost lidí, překvapených ale i lhostejných. Ale nikdo si neťukal na čelo, týnejžři za obchodním centrem dál v pohodě pili svoje drinky a pobaveně sledovali probíhající. Před jedním barákem rodina zřejmě trochu sociálně slabší pokračovala v grilování... Pohoda.

No závod na malém německém městě můžu jen doporučit. Zkusím zase najít něco podobného. A příště chci přijet do Marktredwitz zas.

Jsem patař

Jsem patař. Alespoň podle dnešní zkoušky a v souvislosti s článkem na běhej.com jsem patař jako poleno.

Ne že by mě to nějak překvapilo. Všichni hobíci dopadají na patu a já nejsem samozřejmě vyjímka. A tak mě při dnešním výběhu (mimo jiné 6x250 m intervaly, uff) napadlo to zkusit; dopadat chvíli na špičku. A bylo zajímavý sledovat, co to se mnou udělá.

No než jsem se vůbec srovnal s technikou, mi docela trvalo. Je hrozný, jak jsem si na měkké boty zvykl a jak je těžké změnit styl. No nakonec jsem to nějak "zbastlil" a tak cca 100 m jsem opravdu na přední část chodila dopadal. Musím říct, že se jedná o úplně jiný pohyb a člověk běh vnímá jinak. A okamžitě se ozvaly svaly, o kterých při normálním běhu (rozuměj při dopadu na patu) nemá člověk ani ponětí. Bolely jako čert. No raději jsem se rychle vrátil k mému "tradičnímu" běhu. I když mi to nedalo a v při závěrečném joggingu jsem to ještě zkusil :-)
Asi je pravda, že dopad na patu mě hodně zmlsal a změkčil. Dobře se o tom píše v hodně dobrém článku Běžím, tedy jsem, který vyšel letos v Respektu (mimo mnoha jiném i o škodlivosti dnešních bot: nezničíš si sice kolena, ale odděláš si klenbu chodidla). Ony vážně ty měkké a vysoké boty, ve kterých běháme, k dopadu na patu vyloženě nutí.

Nebude špatné občas běhat po špičkách. Minimálně pro to, abych ty ochablé svaly a šlachy trochu časem provětral. To chce ale jiné boty, se slabší podrážkou. A hezky pomalu to zkoušet.
Za rok dám třeba vědět, jak na tom v tomhle směru jsem...